Kay84

Katastrofický film? Ne - spíš filmová katastrofa! Špatný film se - naneštěstí pro diváka i pro režiséra - spojil s velkým očekáváním, které nebylo naplněno. Lars von Trier se snaží zuby nehty uspokojit všechny - snaží o artfilm a zároveň pochlebuje mainstreamovému diváku a tak mu vznikne dokonalý paskvil, který divák sleduje střídavě se svými hodinkami. Úvodní sekvence je zajímavá, ale příliš dlouhá a unavující. První část filmu je nedotažená a zbytečná. Jediná dobrá scéna je ta s limuzínou. Druhá část filmu je o poznání lepší, ale nepochopitelná - kdo by se sakra bál konce světa, kdyby byl zítra? Herecké obsazení je zajímavé, ale postavy jsou neprokreslené a plytké - Kirsten Dunst její roli nevěřím, Charlotte dělá, co může, její filmový syn se jeví jako herecká "zombie". Hudba je skvělá a řekla bych, že filmu velmi pomáhá, ale ani ta či krásný dům, kde se děj odehrává, bujné poprsí Kirsten Dunst či modravá planetka to nezachrání. Téma by si zasloužilo lepší uchopení a zpracování a pak by Lars von Trier na sebe nemusel hloupě upozorňovat nejapnými vtipy o Hitlerovi. Možná doufá, že tak přitáhne do kin více lidí, ale ani to z Melancholie neudělá lepší film.. 30%

Mám ráda tyhle výpravné muzikály. Těšila jsem se na pořádnou dávku romantiky, skvělou hudbu a nákladnou výpravu. Něco ve stylu Moulin Rouge. Měla jsem si možná přát ještě něco navíc - lepší kontinuitu a hloubku příběhu. Občas jsem totiž tak úplně nevěřila hercům, co předváděli. Zejména vztah Raoula a Christine mi přišel tak nějak narychlo a nekvalitně upečen - vidí se po tolika letech, najednou mezi nimi vzplane láska a silné pouto, jež cítí Christina k Fantomovi, ustupuje do povzdálí. To je, myslím, nejslabší místo, protože nevěřím, že by mladá dívka, která je odmala ovlivňována charismatickým mužem, na něj mohla okamžitě zapomenout, když se na scéně objeví hezký mladíček. Zato věříte, že Fantom Christine miluje a že trpí tím, kdo je. A ten pohádkový konec, kdy jsou všichni zachráněni... Raoul přežije a odváží si svou Christine pryč (očividně spolu prožijí krásný dlouhý život a mají děti - soudím dle náhrobku), Fantom uteče před policií. Takže krásní zůstali s krásnými a zvíře zůstalo samo... Prostě měla bych větší radost, kdyby se to neodehrálo tak konvenčně a konec byl byl více romantický a dramatický. Myslím, že i se zpěvěm si všichni poradili dobře (a Ti kteří si neporadili, bylo jim bezpochyby dobře "porazeno" ;-)). Hudba, obsazení, scéna, výprava, kostýmy a masky - to vše bylo perfektní... jen prostě škoda, že ten příběh vypadá poněkud ploše. I přesto dávám 80% a ráda tohle dílko zkouknu znova :)

Jednoho večera jsem šla vrátit do půjčovny jeden z mých nejoblíbenějších filmů - To Kill a Mockingbird. Pán za pultíkem se mne zeptal, jestli jsem viděla Capote. Ne, odpověděla jsem nechápavě. Řekl mi, že se tam o Jako zabít ptáčka mluví. Ten večer jsem strávila večer s Capotem. Na ten film jsem chtěla jít do kina, ale nakonec to nevyšlo, tak jsem byla ráda, že jsem na něj natrefila takhle. Trumana Capoteho jsem obdivovala už dlouho. Myslím, že obdiv musí cítit každý, kdo četl Snídani u Tiffanyhon nebo ji alespoň viděl ve filmové adaptaci s úžasnou Audrey Hepburnovou. Bylo mi jasné, že ten muž musel být gay. Stejně rychle jsem si zamilovala filmového Capote. Film sám o sobě prozrazuje skvělé kvality, ať jde o kameru či cokoliv jiného (až na hudbu, ta mne příliš nezaujala). Režisér dokonale přibližuje atmosféru té doby. Herci hrají jako jeden orchestr. Krása. A pak ten příběh. Člověk si uvědomí, jak ho může do budoucna poškodit (ne)výchova rodičů, dětství v osamění, nedostatek lásky. Philip Seymour Hoffman propůjčuje své herectví nejvyšších kvalit a v jeho podání ožívá Truman Capote takový jaký byl - sebestředný, pokrytecký, sobecký, ale také citlivý a opuštěný. Dříč. Vyděděnec. Gay. Hvězda. Žádné přehrávání, žádný kýč, žádná karikatura. V hlavě mi vytanula věta, která zazněla již kdysi dávno a patří do jiného příběhu, ovšem mohla by patřit i do biografie Trumana Capote: Všichni mne milují, ale nikdo mne nemá rád. Ani já sám. Tak to cítím já. Velice se mi líbila paralela mezi Perrym Smithem, který zabil a Trumenem Capotem, který jej ze začátku pouze využívá a časem mu i sežene právníka, aby byl na životě tak dlouho dokud nebude potřeba. Časem však k Perrymu cítí víc - vidí se v něm jako v zrcadle. Capote prožívá osobní rozkol. Nakonec má knihu téměř dopsanou. Chybí jen konec. Nechce ji dokončit dokud vrazi nejsou popraveni. Je zničený. Roky, které knize věnoval, nejen odkryly pravdu o vraždách Clutterových a jejích pachtelích, ale také odhalily Trumana samotnému Trumanovi. V podstatě také cítil vrahem, aby dal vzniknout velkolepé knize, která se stala novým mezníkem v literatuře. Po shlédnutí jsem byla dojatá a ohromená. Doporučuji - tento film je nejen uměleckým, ale též lidským zážitkem.