HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.4.2017  17:18

    Dong je přesně tím typem agenta na kterého může být zaměstnavatel hrdý - střílí vždy doprostřed terče, jeho ruce a nohy likvidují protivníky geometrickou řadou a mozek mu šrotuje na plné obrátky. Má to však jeden háček - Dong je hodný hoch a má srdce na pravém (levém ;) místě, což není konfigurace, která by se ve speciálních jednotkách "nosila". Po jedné spontanní (a samozřejmě úspěšné) akci je donucen opustit své místo a míří na zašívačku do východní Evropy, do státu Lavernia... Ačkoliv je Lavernia přísně fiktivní stát (vypadá trochu jako Bulharsko), začnou se brzy do příběhu mísit věci zatraceně reálné. Politické pletky, sekty, bývalé milenky - Dong toho má tzv. "plné kecky", protože ledabyle pošle za mříže místního náboženského fanatika Mishimu (který je na náboženského fanatika až příliš akční), čímž si to rozhází u jednoho z ministrů Lavernie. Většina postav bohužel zmateně hraje na obě strany a scénář až příliš často sklouzává k "čínským" flashbackům, které vzbuzují rozpaky - jde o rýpání do čínské politiky nebo o nemístný obdiv poslední bašty komunismu? Ať tak či onak, přiběh se brzy rozsype jako korálky, protože niť, která by vše držela pohromadě tu prostě chybí - kostra příběhu by v hollywoodské produkci nevystačila ani na jeden díl Beverly Hills a ačkoliv v hongkongských filmech se víc kope než mluví, "moderní hongkongský film" (jak se Blacksheep affair profiluje) by si určitě zasloužil víc než sektářsko-politické hrátky v postkomunistických kulisách. Jediné co vám po závěrečných titulcích zůstane v hlavě bude Chiu Man-Cheuk (svůj part odehraje se ctí a určitě by si zasloužil i lepší filmy), Shu Qi (ta zůstane v hlavě vždycky ;) a zajímavá choreografie Ching Siu-Tunga. Ta je chytře mixována s přestřelkami (které místy vypadají dobře (přepad v zahradě), místy divně (průlet rakety dodávkou) a místy dokonale zmateně (finále na ambasádě)) a spolu s Ching Siu-Tungem se na ní podílel i Xin Xin Xiong (ten si střihne malé cameo hned v úvodu). Výsledek je působivý, ale ne ohromující. Siu-Tung s přehledem servíruje dráty a v některých bitkách výrazně zvedá známky za výsledný dojem, ale zamrzí občasné výpadky (především zrychlené ruční techniky s mizernými zvukovými efekty, které vypadají hodně "cheesy") a zbytečné předrátování - některé techniky by oba hlavní aktéři (Chiu Man-Cheuk a Andrew Lin) rozhodně zvládli i bez drátů a vypadalo by to líp. Drát je totiž pořád drát a je to "cítit" - HK spin, arab, 540 - to jsou triky, které má Chiu Man-Cheuk v malíčku a jejich provedení na drátech zkrátka působí trochu "uměle". A to už vůbec nemluvím o protočených 720tkách, které jsou pro jistotu doplněny dalšími "úžasnými" zvukovými efekty. Platí tu známé "méně je někdy více". Přes mírnou kritiku je ale právě choreografie tím jediným důvodem, proč Blacksheep affair vidět. Když se prokoušete skrze průhledný a vypočítavý příběh, čeká na vás Ching Siu-Tung v netradiční poloze (je to jeden z mála "moderních" filmů, které choreografoval) a pár úctyhodných kaskadérských kousků. Není to moc, ale v hongkongské "Nové akční vlně" si příliš vybírat nemůžete. 50%

    • 21.4.2017  02:43

    Někdo by si snad podle recenzí mohl myslet, že Donnieho Yena nemám rád, ale pravda je někde úplně jinde. Za posledních pár let prostě Donnie zparchantěl, co se týče choreografie vlastních soubojů před kamerou a jako režisér je na můj vkus až příliš... jak to říct... experimentální, to možná bude to slovo. V Legend of the Wolf, jeho debutu se všechny tyhle "špatné" vlivy slily dohromady a i když na ten film nedají hardcore Donnieho fanoušci dopustit, pro mě je to zároveň jeho nejhorší počin (ale ano, neviděl jsem ještě Protegé de la Rose Noire), tím spíš je milé vidět, že při natáčení Ballistic Kiss a Shanghai Affairs (dvou filmů, které následovaly těsně po "Vlkovi", v roce 1998) se poučil a začal dělat filmy, které ocení i normální smrtelník. Nezaujatého diváka možná překvapí jaký je Donnie narcis, Shanghai Affairs jsou pro něj jakousi vlastní Once upon a Time in China, vystupuje tu jako doktor Tong Shen, který přijíždí ze zahraničních studií zpět do Číny, aby tu zadarmo léčil chudé a pomáhal jim proti bezpráví, znáte to. Zrovna když si začne zařizovat svojí kliniku ve vesnici, přižene se legendární axe gang, v čele s Yu RongGuangem (tyhle dva se setkali už v Iron Monkey). Strhne se velká bitka, protože axe gang chce vesničany vyhnat a postavit si tu kasíno. Shen se zprvu nechce do potíží zaplést, ale když jeho pomocník vyběhne zmastit pár sekerníků, nezbývá mu než (ve zpomaleném záběru) vylézt z baráku a zatočit s gangstery jak zákon káže. Souboje se odehrávají v klasickém vlčím stylu, takže Donnie rozdává rány jako kulomet, kryje stále stejnou kombinací bloků a jen málokdy je bojující dvojice zabírána z dálky, v zásadě jen sledujeme prostřihy na Donnieho machájícího rukama a odpadávající bojovníky. Celou bitku rázně ukončí policie, takže se ani nedostane na tolik očekávaný střet obou hlavních postav. I Yu RongGuang disponuje zpomalovačky (především, když se s celým gangem přesunuje z místa na místo) a charisma z něj teče plným proudem, takže mu celkem dlouho baštíte, že je vlastně takový hodný záporák, jen ho dost prudí, že mu Donnie leze do zelí (a dokonce se mu povede zhatit i stavbu kasína). V tomhle rozpoložení je tedy vrcholně nešťastné, že se Yuova sestra vydá do nemocnice, kde Donnie mj. pracuje, protože už pěkných pár let nemůže mluvit a přestalo jí bavit spoléhat na liščí božstvo, kterým ji krmí její bratr. Donnie jí vyléči raz dva a stihne se do ní i zamilovat, což ještě vyostří konflikt mezi oběma muži. No a pak jsou tu ty děti... To už vám neprozradím, musím uznat, že ač zpočátku vypadala zápletka možná až zbytečně průhledně, Shanghai Affairs je jedním z mála hongkongských filmů, které mě dokázaly vyškolit a naservírovat ve své půlce dost zajímavý zvrat. A se zvratem přicházejí mrtvoly... spousta mrtvol, která oba džentlmeny tlačí k nevyhnutelnému duelu, kvůli kterému si všichni u vchodu koupili popcorn. Donnie ale celý film až příliš vyčkává a šetří akcí. Je tu pár bleskových bitek, některé dokonce obsahují zajímavé nápady, ale jejich provedení je dost mizerné a nemluvím teď o choreografii (ta je průměrná, až na finální souboj Yua s Donniem, kde se dočkáme několika dlouhých výměn), ale o špatně sestřižených záběrech. Rozhodně je vidět potenciál všech zúčastněných, ale záběry dost podezřele nenavazují a člověka skoro až bolí oči, tím spíš, že když někdo někoho někam sekne (sekyrou většinou ;), tak Donnie zpanikaří a přestřihne někam úplně do háje, aby si záběr autocenzuroval. Proč proboha? Nejhorší ze všeho je, že od Donnieho filmu každý čeká prvotřídní akci a ta Shanghai Affairs naopak rozbíjí a odvádí pozornost od solidního příběhu. Provázanost osudů všech postav a herecké výkony (obzvlášť Yu RongGuang exceluje a dostává z té postavy zřejmě mnohem víc než bylo na papíře) jsou brilantní a v těch nejlepších momentech to vypadá, že Donnie by si mohl troufnout i na mnohem náročnější žánry než ve kterých se obyčejně pohybuje. Jenže pak je tu ta akce, která všechno boří. Souboje jsou příliš krátké a vůbec se nezatěžují s nějakou gradací, jakoby prostě někdo určil, že ve filmu bude deset minut soubojů a pak nějakým složitým matematickým modelem vypočítal kdo, proč, kde a jak. V kombinaci s nevýraznou technickou stránkou (Legend of the Wolf alespoň vypadal pěkně a hrál si s filtry, stejně jako Ballistic Kiss) pak akční scény působí spíš odpudivě než aby snímek ozdobily a okořenily. Donniemu se vůbec nepodařilo využít možnosti, které v sobě mělo použití axe gangu (to že mají všichni sekery je fajn, ale co dál?) a nebýt finále, vypadal by Yu RongGuang jako nesvéprávný fešák, který nevystřihne ani pořádnou otočku (a přitom zhruba v půlce filmu má výměnu s Donniem plnou lámaček a úchopů, kterou však příliš brzy ukončí policie). Tohle trestuhodné opomenutí táhne dobře napsaný film dolů do hlubin průměru. Je milé vidět, že s dobrým scénářem je Donnie schopen udržet krok jako režisér, ale tentokrát ho zcela neočekávaně zradila dramaturgie akčních scén. Jak už jsem řekl v úvodu, nic proti němu nemám, ale nic mě nedokáže naštvat víc než takhle spálená šance. 50%

    • 21.4.2017  02:20

    Život uprostřed soukolí čínských Triád není žádný med, ale když už jste jednou uvnitř, můžete se snadno vypracovat k pohádkovým ziskům a bezstarostnému životu - tj. přesnému opaku toho, co mají bojovníci na druhé straně barikády. Policejní důstojník Tung (Anthony Wong) všechno tohle ví a tak se snaží hrát na všechny strany a urvat si pro sebe kousek snu o lepším životě. Jeho metody nejsou vždycky čisté a díky bratříčkování s vysoce postavenými členy gangů Tung přehlíží i větší prohřešky, ale díky svým zkušenostem drží místní policejní oddělení pohromadě - moc dobře pozná, kdo je velká a kdo malá ryba a nejnovější klepy z podsvětí se dovídá mezi prvními... To všechno se teď ale změní, protože do vedení přichází sympatický mladík Mike Cheung (Michael Wong), který své bývalé nadřízené už začínal štvát (měl až příliš velkou úspěšnost v eliminaci kriminálních živlů) a tak ho za odměnu poslali přímo do centra dění. Cheungovou smůlou je, že na nové místo přijde zrovna ve chvíli, kdy dochází k zásadním zvratům uvnitř Triád. Velký bratr se totiž po zpackané akci musí ukrýt mimo město a jeho vliv začínají rozkrádat zástupci jednotlivých gangů... Protřelý Tung tuší, že se schyluje k válce gangů a snaží se Cheunga, jednajícího vždy a všude podle předpisů, držet co nejdál, ale osudu se nedá poručit a jedna malá náhoda vše zpečetí - Cheung se totiž zamiluje do bývalé milenky Velkého bratra a to natolik, že s ním dotyčná otěhotní... Během několika okamžiků se formuje milostný mnohoúhelník ve kterém figuruje krom již zmíněných postav i nastupující vůdce gangů (Patrick Tam) a situace se začíná vyostřovat, za tichého souhlasu starších bossů, kteří jednají podle pravidla "když se dva perou, třetí se směje"... Cheung se najednou nestačí divit, jak hluboko až sahá Tungova "svědomitá infiltrace", ale finální zúčtování přesvědčí i tápající diváky o tom, že nic není černobílé... Gordon Chan, Dante Lam a čtyři ceny HK Awards - upřímně vám povím, že tahle kombinace mi zní přinejmenším podezřele, ale po shlédnutí filmu musím připustit, že ceny za nejlepší film, scénář a herecké výkony ústřední dvojice (Anthony a Michael Wongovi) byly rozdány spravedlivě. Beast Cops jsou dramatem, vybudovaným na poměrně ohrané zápletce o tom, že i dobrý policajt se musí trochu ušpinit, aby se dostal na kobylku gangsterům a o tom, že k jednomu cíli vedou vždy minimálně dvě cesty. Zajímavým ho činí především bezchybné herecké výkony (krom již zmiňované dvojice bych chtěl pochválit především Patricka Tama) a lehký závan exotiky (i když v Hong Kongu jsou filmy o Triádách na denním pořádku). Otázkou je jaký podíl má na výsledku ten který režisér, ale vizuální stránka odkazuje hlavně na Gordona Chana - ten se soustředí na pečlivé budování atmosféry a směřuje herce kam je potřeba, ale jakmile se začne střílet, žóngluje se zrychlovačkami a zpomalovačkami, které prokládá šílenými nájezdy kamer a zběsilým střihem. Těhle scén naštěstí ve filmu není moc a samotný děj na nich nestojí. Výjimkou je pouze finální souboj, ale ten je laděn trochu jinak (až hororově) a je dokonalou tečkou za báječně vystavěným příběhem... Na celkovém úspěchu snímku má lví podíl i kvalitně napsaný scénář. Nejprve rozjíždí detailní náhled do Tungova života, aby v pozadí naznačil zásady fungování gangů a ve chvíli, kdy do děje vstoupí Cheung se příběh rozbíhá do dvou souběžných linií, které se v závěru osudově protnou. Jediným úletem jsou krátké prostřihy ve kterých postavy mluví přímo do kamery (je to něco na způsob interview). Zajímavý, ale příliš svérázný pokus o ještě hlubší sondu do duší postav... Beast Cops asi nepotěší fanoušky tradičních hongkongských akciček, protože pěsti a pistole přijdou tentokrát ke slovu jen sporadicky. Gordon Chan se s pomocí začínajícího Dante Lama pokusil o kapku náročnější žánr a vyšlo mu to na všech frontách, především díky hercům a přesvědčivému námětu. Jestli si chcete rozšířit vaše hongkongské obzory, odložte na chvilku Jackieho a Jeta a pojďte si pustit "trochu jiné kafe". 80%

    • 21.4.2017  01:58
    Death Games (1997)
    **

    V jednoduchosti je občas síla, takže se nebraňte, až na vás tenhle naprosto neznámý film hned z kraje vybalí tříminutový sestřih dvou bitek, které s dějem vůbec nesouvisí a natočily se zřejmě jen tak bokem. Poděkujte poprvé, účinkuje v nich totiž Fan Siu-Wong (Ricky ze Story of Ricky) a je "nejlepší z nejlepších". V osmdesátých letech hrál vyjukaného teenagera, kterému pomáhal z problému Yuen Biao (Righting Wrongs), teď je řada na něm, aby likvidoval zloduchy a na jeho wushu zkrátka nikdo nemá. Rychlé kopy, neuvěřitelná mrštnost, svalnatá postava. To berem. Po tříminutovém úvodu se konečně rozjede příběh a rázem zjistíte, že jste se ocitli ve filmu, který ač z roku 1997, vykazuje všechny znaky old schoolové tradice. Poděkujte podruhé. ;) Nebudu to příliš komplikovat, takže jen ve zkratce - Policista Tong kdysi zabil gangstera jménem Lev, takže hned co vyleze z vězení, zabije ho na oplátku Tygr, Lvův syn. Ten ovšem ví, že Tong má dceru a věrného kamaráda Fua a hodlá je zlikvidovat taky. A pak se ještě objeví Kau, syn Tongova kamaráda z vězení. Všichni si navzájem vymění několikrát rukojmí, pak Kau všechny zmlátí a na scénu přijde Šílený kůň, Tygrův bratr. Až popadnete dech a vyndáte nervy z kýblu, prozradím vám, že o tohle všechno vůbec nejde. Je to takové to nezbytné křovisko pro nejrůznější konflikty, které se řeší pěstmi. Na jedné straně stojí prosťáček Kau, který vede školu bojových umění, je ke všem milý a trousí moudra na potkání (skutečně tak trochu Wong Fei-Hung moderního světa, jak ho popsal můj kolega Eric Jacobus), na druhé pak nemilosrdný Tygr a jeho přítelkyně Kim v podání Kim Maree-Penn, jedné z těch lepších zápaďaček (však ona vám to dívčina ve filmu předvede, ve filmu si dá s Wongem hned tři "přáteláky"). Trochu bokem stojí Lau Kar-Yan, který hraje Fua, starajícího se o svojí a Tongovu dceru - je víceméně pouze předmětem nejrůznějších únosů a záchranných misí, vůbec si nezabojuje, stejně jako Tygr, který jen vypadá, že by chtěl, ale nakonec se k ničemu nedostane. Naštěstí je tu řada jiných adeptů. Poté co v první půli filmu Wong zlikviduje tucty bezejmenných gangsterů, dojde záporákovi trpělivost a povolá si na pomoc dva experty. Mistra v Muay Thai (Billy Chow) a přitepleného ninju (sorry, ale Ngai Sing to tak opravdu pojal ;). To je vskutku zajímavá sestava a když k těmhle dvěma bijcům přidáme ještě duely s Kim Maree Penn (je vážně dobrá), nemůžeme říct, že by si Wong dovoloval na slabší (i když... řadoví gangsteři jsou tu jako z cukru, vydrží sotva jednu ránu) nebo mu nebylo dopřáno předvést své schopnosti. Možná je trochu škoda, že souboj s Billym v lese je trochu krátký a ten s Ngaiem zas docela neortodoxní (nicméně jeho štípací technika je... zajímavá), z obou však crčí ochota předvést to nejlepší. Nepotěší trochu kolísavá úroveň kamery a střihu v některých soubojích (bitka v parku), ale jinak si tvůrci na všech aspektech akčních scén dali hodně záležet a skoro se nechce věřit, že něco podobného mohlo v Hong Kongu vzniknout v roce 1997, kdy jste podobný styl filmů mohli hledat tak možná v archivech. Navzdory všem relativním pochvalám ale Death Games nenabízí tak dobrou akci, aby to zazdilo rozčarování nad přihlouplou dějovou stránkou. Ono je sice zábavné, že v padouchově pevnosti stojí na trávníku zničehonic britská telefonní budka a že se pořád někdo někam unáší, ale nedává to příliš smysl a postavy jsou tu opravdu jen a jen na to mlácení. Pro budoucí Fan Siu-Wongovu kariéru to byla určitě škoda, narodil se zjevně příliš pozdě než aby stihnul chytit tu správnou dobu a správné lidi. Talent na to rozhodně měl a když už za nic, musíme tvůrcům Death Games poděkovat čistě za to, že se Fan Siu-Wong alespoň jednou ve své kariéře mohl předvést v roli akčního hrdiny bez kompromisů. Je milý, je čilý a akční až z toho praskají bubínky. Zapomeňte na hodnocení a dejte mu šanci, zaslouží si jí. 40%

    • 20.4.2017  21:52
    Hrdina (1997)
    ****

    Hongkongské Gangy New Yorku? Tak bychom mohli s jistou dávkou nadsázky nazvat velkofilm a remake Hero z režijního pera Coreyho Yuena. Ačkoliv díky názvu bude tenhle snímek zaměňován se slavnějším Jet Liho filmem, udělali byste obrovskou chybu, kdybyste ho minuli, protože podobných děl je v HK kinematografii jako šafránu... Hlavním hrdinou filmu je Ma Wing-Jing (Takeshi Kaneshiro), který spolu se svým bratrem Ma Tai-Cheungem (Yuen Wah) utíká z bídou drásaných oblastí Číny do pohádkové Šanghaje. Po svérázném nástupu do vlaku však zjišťují, že není všechno zlato, co se třpytí a jediné co nováčkům zbývá je do úmoru dřít v přístavu. Tady však Ma Wing-Jing náhodou potkává hlavu jedné z Triád - Tam Seeho (Yuen Biao), který je podporován Brity. Maova drzost Tamovi imponuje a po krátké seznamovací bitce se kolečka Ma Wing-Jingova osudu naplno roztáčejí. Začíná to prací v baru, odkud Ma vyžene členy konkurenční Triády Yeung Seunga (Yuen Tak) a pokračuje to vlastnoručním zabíráním cizích území (to přijdete s mečem do cizí čtvrti, všechny pomlátíte a okolíkujete dobyté území - v reálu to asi tak nefungovalo, ale ve formě akční scény to sežerete i s navijákem). Bohužel s rostoucí mocí se Maovy dobré úmysly (a především láska k barové zpěvačce Kim) vytrácí a mladík si během několika špatně volených vět stihne nadělat spousty nepřátel. A to je zlé, protože město je pro tři Triády příliš těsné a Yeung Seung za zády ostatních spřádá zlomyslný plán, který z něho udělá vládce města. Stačí zabít pár Britů a sehnat od policie nějaká ta děla - zbytek už se zařídí... Musím přede všemi dobrovolně přiznat, že od Hero jsem nic moc nečekal (a o filmu samotném ani předem nic moc nevěděl) a nechával jsem si ho v zásobě HK pecek až na poslední chvíli. O to příjemnější bylo překvapení, když se z podceňovaného titulu vylíhla temná gangsterka popisující bouřlivé období války Triád v Šanghaji. Osobně nevím jestli Corey Yuen čerpal z historických učebnic, ale není těžké uvěřit, že se podobné berserky (v akčních scénách dominují nechvalně proslulé axe gangy) skutečně děly. Akce je ve filmu ale jen stopové množství, protože Corey se soustředí hlavně na dokonalou kresbu doby a napíná atmosféru jak to jen jde (sám si však místy podráží nohy drastickými dávkami humoru. Ten většinou přichází v nejnevhodnější chvíli, ale díky bohu je až příliš roztomilý, takže vlastně ani nemohu protestovat ;). Vychází to perfektně a ať počítám jak počítám, je mi záhadou, že se tak košatý příběh vešel do devadesáti minut. Snad je to zásluhou herců, kteří odvedli skutečně VELKÝ kus práce. Takeshi Kaneshiro v čele je velkým příslibem do budoucna - umí kopat, hrát i střílet a pod jeho pohledy jistě zkoprní řada fanynek, nicméně Yuenové z Opery mu víc než zdatně asistují - Yuen Biao je jako vůdce Triády možná až příliš sympatický, takže ve chvíli, kdy se mu začnou dít "moc špatné věci" budete scenáristu proklínat. Yuen Wah je tu obsazen zcela proti svému typu, ale svoji úlohu sidekicka a bratra hlavního hrdiny zvládá na jedničku, zvlášť v kooperaci s Corey Yuenem, jenž si střihnul malou úlohu strýčka hrdinovy lásky, barové zpěvačky Kim. No a pak je tu hlavní záporák - Yuen Tak, který se konečně taky jednou vytáhne i před kamerou - jeho herecký výkon a vizáž je stejně oslnivá jako jeho choreografie a když to v závěru pořádně rozbalí, začnete litovat, že tenhle maník se před kamerou objevuje jen zřídka. Těžko někoho o kvalitách Hera přesvědčovat pouhými slovy. Corey Yuen se evidentně nechal inspirovat hollywoodskými eposy a blíží se k nim na všech frontách, aniž by "kopíroval" jejich špatné mravy. Je to sice trochu moc retro a těch humorných scén mohlo být méně (pokud tedy vůbec nějaké byly nutné), ale v přívalu dnešních rádoby akčňáků HK popových hvězdiček (už je to klišé, co? ;) působí tenhle remake (předlohou byla klasika od Shaw Brothers - Boxer from Shantung) jako svěží vánek. Díky za něj... 80%

    • 20.4.2017  19:25

    Hurá... Chiu Man-Cheuk konečně prolomil hradbu nekonečné smůly a dokázal znovu (po Blade) v jednom filmu současně zahrát kvalitní postavu a ještě rozkopat všechny kolem. Jeho postava (budu používat jméno Ick, i když mu každý říká "Quick Hands") se právě vrací z vězení a jako napravený karetní renegát, to nebude mít lehké. Všichni o něm totiž vědí, že je nejlepší gambler v Číně a účty si s ním chtějí vyřídit nejen kamarádi, které nechal na holičkách, ale i druhé největší eso, Tin Lung, který díky osudné partii přišel o dva prsty. A pokud jste někdy něco zkoušeli dělat třemi prsty (jako nindža želvy ;), chápete, že něco podobného se neodpouští. Ick je ale v zásadě pacifista, takže se snaží najít pokud možno co nejrychlejší řešení. A najde ho v osobě padesátileté policistky (jejímž největším koníčkem je sázení a nekonečná honba za informátory) Sau Din. Stačí odpovědět na její inzerát a skrze dohodnutou svatbu se Ick konečně dostává z horké čínské půdy do Hong Kongu. Ani tady však nebude mít klidné spaní a to je dobře, protože filmy, které vás nenechají vydechnout jsou dobré filmy. Ick potkává svou novou lásku a vůbec se kolem něj děje spousta věcí, ale v druhé třetině musí ustoupit do pozadí, protože ho naprosto zastíní další herci. To už je Chiu Man-Cheukův osud, ale tentokrát se nemá za co stydět, protože Josephine Siao předvádí po Fong Sai-Yukovi další herecký koncert a styl s jakým si dělá přátele v Hong Kongu i ve Francii je nezapomenutelný. Mladistvým lichvářem počínaje, partičkou natáčející umělecké porno konče. Jeff Lau humorem rozhodně nešetřil a tak je hlavní hrdina doslova válcován gagy, které na něj, ale i na své okolí pálí Josephine a humor je doslova zázračným lékem, který film vytahuje z chaotického úvodu (kdy nevíte kdo, co a s kým). Je překvapivé, že odzbrojující vtípky fungují v kontrastu s vážným příběhem o síle přátelství a lásky, ale je to především zásluha skvělých herců, krom již zmiňovaných překvapí i Blackie Ko jako tajný a značně žárlivý obdivovatel Sau Din. Jeho hudební sólo na balkóně patří k vrcholům filmu. Co se týče gamblování, ač ho titul snímku slibuje v hojné míře, dočkáme se tu od Man-Cheuka jen vrhání karet proti monitoru a několika osvědčených triků s výměnou karet či kostek. Mahjong se tu hraje jen několikrát a většinou je to buď příběhová vata nebo kulisa pro další gagy. Neštěstí ve hře, štěstí v boji... tak by se dalo směle parafrázovat, protože bojových scén je tu docela dost a i když choreografii Coreyho Yuena občas nemile zrazuje kamera, je na co koukat. Vždycky když Man-Cheuk přepne do wushu módu, stává se z něj bezcitný sekáček na maso a každý kdo má oči na správném místě, si musí povzdechnout nad tím, co by dokázal, kdyby dostal příležitost v nějakém velkém filmu. Toho kluka je pro čínské televizní seriály škoda. Až ho uvidíte ve finále (které je patřičně sugestivní a žene hodnocení filmu na konečnou sedmdesátku), kterak se nejdřív dobrovolně mrzačí a posléze vymlátí z Kena Lo duši, neubráníte se vzrušeným ovacím. Je rychlý, brutální a vynalézavý. Dokonalá konfigurace proti které jsou i Kenovy bleskurychlé nohy krátké, ale je to výhra těsně na body a její průběh je potěchou pro oči, tím spíš že souboj probíhá za velice přísných "triádských" pravidel a sebemenší chyba hlavního hrdiny znamená zlomené kosti nevinných přihlížejících. Příliš kruté? Ale o tom tenhle film je. Jeff Lau precizně zkombinoval scény, které vás dostanou do kolen s okamžiky při kterých budete odvracet oči. Je to netradiční postup a potřebuje pár minut na rozehrání, takže buďte kapku trpěliví a neodsuzujte film po první půlhodině, kdy se tváří přinejmenším nejistě. Odměnou vám budou příjemné chvíle, brilantně zahrané postavy a nějaké to akční inferno na závěr. A to se vyplatí... p.s. Jestli je Jeff Lau nějaký pseudonym Coreyho Yuena a Davida Laie (kteří jsou uváděni jinde), tak se jim omlouvám. Titulky filmu ale hovoří jasně. p.p.s. Ve finále má Josephine Siao krátký souboj se štaflemi, který vypadá až podezřele stejně jako Jackieho finty ve First Strike. Skoro bych se nebál říct, že jde o TYTÉŽ pohyby. Oba filmy vznikly ve stejném roce, takže nevím jak tuhle věc rozsoudit. Nějaké nápady? ;) 70%

    • 21.4.2017  01:49
    Suan si cao (1997)
    ***

    Další Chowovka na stole, tentokrát ze staré Číny (navzdory názvu, který spíš asociuje modernu). Kdysi v Číně žil Chan Mon-Gut (Chow) se svým věrným poskokem Foonem (další hongkongský komik Eric Kot). Neměl školy, ale byl všemi mastmi mazaný a z fleku by mohl zaskakovat za soudce Ooku. Jenže zatím se jen tak fláká a honí děvčata. Momentálně má on i Foon v záměřovači pohlednou slečnu Shui (Chingmy Yau), kterou pozve k sobě do domu (poté co jí sáhne na zadek a naprosto virtuózně to svede na někoho jiného, aby potom od dámy žádal omluvu) a připravil dokonalou past, na jejímž konci čeká jeho a Shui polibek. Ďábelský plán je ovšem překažen nenadálým příjezdem Chanovy manželky (Karen Mok), která se vrací ze studií v Anglii. Měla studovat práva, ale nakonec se z ní stala módní návrhářka (tuhle drobnost před manželem skrývá do poslední chvíle). Důležité však je, že soupeření o Shui vrazí mezi Chana a Foona klín a tak se Foon rozhodne odejít z domu a zkusit štěstí v Hong Kongu. A tím vklouzneme do druhé dějové linie, v níž zámožný stařec hledá svého dávno ztraceného, nemanželského syna, kterému by rád odkázal kus majetku. Jeho druhý syn samozřejmě něco podobného nehodlá dopustit a když zjistí, že tím synem je právě Foon (považovaný doposud za sirotka), křivě ho obviní z vraždy a Chan bude muset svému ex-příteli pomoci z bryndy před slavným britským soudem. Ačkoliv o sobě po zhlédnutí řady Chowových filmů nemohu místopřísežně prohlásit, že bych byl nějakým hardcore fandou "nesmyslných" filmů tohoto hongkongského uragánu, některé se mi opravdu líbí (nebo alespoň jejich části) a vyvažují tak hořké zklamání z těch slabších, při kterých je kroutím hlavou a nechápu, co tím chtěl mistr říci. Lawyer Lawyer naštěstí patří do té vyvolené skupiny a zdatně překračuje jazykové bariéry, humor je tu převážně situační a především rozjezd, ve kterém dá Chan za vyučenou banditům, je natřískán kvalitními gagy, které si drží vysokou úroveň minimálně do příjezdu Chanovy manželky. Karen Mok je v téhle roli docela OK, ale příběh se začne drobit a při exhibicích před britským soudem (jemuž předsedá slavný recenzent HK filmů Paul Fonoroff, který má v hongkongských filmech řadu podobných roliček) začíná filmu nějak docházet dech. Režisér Joe Ma to naštěstí nijak nepřeháněl se stopáží a Chingmy Yau, ač krásná, je odsunuta na úplný okraj příběhu. Nevím co to s ní tehdy bylo, ale je prkenná, jak zákon káže. Všechnu pozornost na sebe naštěstí strhává Chow, což zakryje i slabší chvilky Erica Kota (který si ne vždycky uvědomuje, že mezi komikem a šaškem je tenká hranice). A fórků s dobrým timingem je tu pořád ještě o dost víc, než těch nepochopitelných či nechutných (scénka s kuřecím stehnem snad ani nejde reprodukovat na veřejnosti :). A Stephen Chow je navzdory relativní chatrnosti scénáře (ehm... jaký z jeho scénářů není na první pohled chatrný?) ve hvězdné formě a dokáže vás rozesmát, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení. 60%

    • 21.4.2017  13:22

    Wong Fei-Hung konečně zavítal do Ameriky? Šestý díl legendární série Once upon a time in China vám předvede, že až s příjezdem číňanů začíná být Západ pořádně divoký... Once upon a time in China & America vychází z nápadu Jackieho Chana, jenž ho o pár let později realizoval v Shanghai Noon, proto se nelze divit, že se šestá OUTC a Tenkrát na Východě tak trochu podobají - Wong Fei-Hung s Clubfootem a Yee se vydávají na Západ, pokřtít tu první Po Chi Lam v Americe (ehm, nějak neodbytně mi to připomíná i Mastera ;). Hned po cestě však dostavník přepadnou indiáni a i když jim Fei-Hung dá co proto (Jet Li je pořád zatraceně ve formě a dráty se postarají o to, aby všechno pořádně lítalo), je smeten spolu s ostatními do vody a doslova "uplave" k indiánům... To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby se cestou nepraštil do kamene a neztratil paměť... celá půlka filmu pak sleduje dvě linie - Wong Fei-Hunga, kterak si hraje na indiánskou babičku a Clubfoota s Yee (s novým kamarádem, slámovlasem Billym), jenž jsou vystaveni teroru ze strany amerických buranů (ehm kovbojů). Číňani zkrátka nejsou ve městě moc vítáni a nejvíc leží v žaludku místnímu starostovi. Stačí už jen přidat naplánovanou loupež půl milionu dolarů, kterou si chce starosta vylepšit důchod a partičku přidrzlých desperátů, které vede mexický Drákula s hrobařskou visáží, a každému je jasné, že čínská komunita se v tomhle městě moc neohřeje. Naštěstí přijíždí Wong Fei-Hung a během vysvětlovací bojové scény (která je zároveň úsměvnou vzpomínkou na předchozí díly) se mu zázračně vrací paměť, akorát včas, aby stihl zabránit katastrofě, která se snáší na hlavy čínských přistěhovalců... Šestá OUTC musí v divákovi nutně vzbudit pocit, že méně je někdy více... Možná i Tsui Hark pomalu vycítil, že je čas odejít ze scény a režii tohoto filmu přenechal Sammo Hungovi (a je to poznat, především na příliš neposedné kameře, která ruinuje půlku akčních scén). Výsledkem je folklórní taškařice nad kterou se nesmíte zamyslet ani na vteřinu, protože jinak by vám hráblo - bok po boku tu najdete hodné i zlé indiány, kteří umí kung-fu, hodně zlé kovboje, kteří umí kung-fu, hlavního záporáka co vypadl z brožury "Největší úchyláci devatenáctého století" (a umí kung-fu ;)... všichni přehrávají ostošest, nikdo nikomu nerozumí (jazyková bariéra je sice vděčným tématem, ale měla by se používat střídmě) a humor se kamsi vytratil (pár gagů tu je, ale vyzní hodně rozpačitě). Je to jako by Sammo Hung nevěděl co vlastně točí - na komedii se film tváří (a bere) moc vážně, ale zároveň mu chybí atmosféra a jakási bájná aura, kterou známe z prvních dvou (pro někoho možná tří) OUTC. Ani Jet Li nevypadá, že by si Wong Fei-Hunga užíval a místy hraje vysloveně z donucení. OUTC 6 tak zůstává jen průměrným počinem a nepříliš slavným zakončením proslulé série. 50%

    • 21.4.2017  14:28
    Terč (1997)
    ***

    Terč (další kvalitní překlad, v originále je to Mr. Nice guy) je v Chanově filmografii stále ještě čerstvým filmem, natáčel se v roce 1997 v Austrálii a Jackie ho točil se svým kamarádem Sammo Hungem (režie). Příběh je opravdu jen rozjezdovou plochou, točí se kolem osudné kazety, na kterou investigativní reportérka natočila "výměnu balíčků" mezi místními gangy. Není proto divu, že ji chtějí gangsteři dostat zpátky. Při honičce městem reportérka narazí na kuchaře Jackieho (překvapivě ho hraje Jackie Chan, jinak ti kuchaři asi mají něco do sebe, vzpomeňte na Caseyho Rybacka. Všichni se umí prát, že by se to učili ve škole? :-). V nastálém zmatku (který je ideálním podkladem pro pár fajnových bitek) se prohodí pár kazet a o zábavu na příštích pár minut je postaráno. I když film nepatří v Chanově kariéře k žádným majstrštykům, obsahuje všechno, co má správná "Chanovka" mít - skvělé bojové scény, nezaměnitelný humor a parádní kaskadérské kousky. 60%

    • 21.4.2017  02:47

    Bylo to v roce 1996, kdy se Donnie rozešel ve zlém s Yuen Woo-Pingem (stalo se tak na place Iron Monkey 2) a jako malé naštvané děcko se přesunul na svůj vlastní píseček a začal dělat vlastní bábovičky. Tou úplně první je jeho režijní, scenáristický a bůhvíjaký ještě debut Legend of the Wolf. Velké oči, málo písku a dva rozhádané tábory fanoušků, přičemž nejnevinnější dotaz v jejich verbálních bitvách zní "proč se to sakra jmenuje New Big Boss"? ;). Dějová linie se snaží být působivá ve chvíli, kdy rozetne film na dvě časové roviny. Sledujeme nájemného zabijáka (pro další vývoj naprosto nepodstatnou postavu), která se chce přesvědčit o tom, zda legendární "Wolf", o kterém se toho tolik vypráví, skutečně existuje. Tajemný muž, Wolfův poskok, ho zavede do temného bytu, kde sedí-leží zestárlý Wolf (Donnie Yen s make-upem třetí generace) a tady už na diváka vyskočí první flashback. Rázem se dostáváme o třicet, možná čtyřicet let dozadu, kdy Donnie co by statný junák prožívá svá dobrodružství. Problém je, že ačkoliv je příběh komplexní (a celkem úspěšně se tak v úvodu tváří), ve chvíli kdy se objeví flashback flashbacku ve flashbacku, začnou i ti důvěřivější pochybovat o Donnieho duševním stavu. Některé střihy jsou navíc tak matoucí, že nevíte zda jste zůstali ve stejné scéně, nebo už se děje něco úplně jiného. Donniemu to možná na papíře všechno hrálo, ale výsledná celuloidová masa je pastí na nepozorné diváky. Vlastně je pastí na všechny, protože spletitý příběh vám zamotá hlavu, i když se budete bránit sebeurputněji, za což mohou především herci (někteří vesničani zjevně viděli kameru poprvé v životě a do svých replik montovali bonusový text) a Donnieho umělecké křeče (epileptické prostříhávání dvou záběrů do sebe je tím nejlepším co můžete členům rodiny nabídnout ;). Nikdo by zřejmě nevyčítal divoký střih a neposlušnou kameru v bojových scénách, ale pokud je tímto způsobem vyroben celý film, vzbuzuje to dojem tvůrčí zoufalosti. Donnie na žádném charakteru nesetrvá dlouho, žádnou emoci nedotáhne do konce. I hlavní postava je neprostupná, zvlášť když ji Donnie hraje jako životem zuboženou trosku, která neustále musí s někým bojovat. Vrcholem je pak laxní sledování předehry osudového finále. Až budou vaší milované sekat hlavu, neberte si příklad z Donnieho výrazu ve stylu "když umřela, tak umřela". Zkrátka a dobře dějová linie skrývá mnohá nepříjemná překvapení, díky kterým si běžný divák bude po deseti minutách přát, aby se herci už jenom mlátili a pokud možno nemluvili, nepřemýšleli a hlavně nehráli. Chudák ještě neví, že akční scény ho nezachrání. Celý film se tak stává klecí, ze které je jediná cesta. Tlačítko na ovladači s nekompromisním nápisem "STOP". Ale pro ty odvážné, kteří by chtěli film dokoukat do konce... Akční scény jsou imponující použitím extraširokých záběrů a kýčovitých barviček (filtry jsou moc pěkné) a proč to nepřiznat, Donnie umí kopat jako málokdo. Jenže k čemu je celý widescreen, když většina klíčových úderů proběhne mimo oko kamery. Snad Donnie nemohl sehnat dostatek kvalitních bijců a stuntmanů, takže většina záběrů probíhá tak, že Donnie běží skrz skupinu obětavců a mlátí kolem sebe, přičemž divák si v té smršti střihů domýšlí co se vlastně děje. Osobně věřím, že se tam dějí zajímavé věci (pač Donniemu občas skutečně vyjde krok a vystřihne fajn trik), ale neuvidíte je. A možná byste je neviděli, i kdyby je kamera milosrdně zabírala, protože Donnie je mistr ve zrychlování, pač to podle něj vypadá cool. Ano, vypadá cool když se z nebe snese Finist, jasný sokol převlečený za kung-fistu a hlavou dolů zavěšen na jakýchsi liánách začne Donnieho zasypávat ručními kombinacemi (přičemž oba si to navzájem vykrývají) a všechno je dvoj až trojnásob zrychleno (a aby se to nepoznalo, operuje Donnie jen a jen se záběry na polodetail a detail). První pět vteřin to vypadá docela fajn, tu zbylou minutu už to začíná být poněkud omšelé. Prozrazuje se tak zásadní věc, která provází všechny Yenovy filmy - neznalost míry. Jako režisér rád experimentuje, ale když ujede a "přetáhne" nemá nikoho, kdo by mu poradil (nebo si poradit nenechá). Když pominu neuvěřitelně komplikovaný příběh, jenž diváky odradí po několika ne-úplně-logických kličkách, zbudou tu akční scény (je jich dost), které zřejmě měly být pilířem snímku. Nejsou - některé jsou nepřehledné, některé příliš přetrikované (zrychlení, dráty) a finální megasouboj je až příliš zdlouhavý (s nečekaně brutálním koncem, který však svou dramatičností vyzní spíš komicky), žádná z akcí nemá v důsledku takový potenciál, aby vás donutila vydechnout nadšením, protože i ty nadějné (lesní běh) se ztrácejí ve změti nenavazujících střihů. Legend of the Wolf je smutným důkazem toho, jak moc se může vymknout experiment z ruky. Zajímavé je, že ačkoliv i další filmy (Ballistic Kiss) potvrdily Donnieho neochotu měnit postupy a přizpůsobit se trendům, stejně jako podivnou žánrovou orientaci, jeho debut je natolik kontroverzním kouskem, že se kolem něj vznáší jistá aura kultu. Na světě skutečně existují fanoušci, kteří budou bojové scény bránit do posledního dechu (asi skutečně vidí za roh záběru) a s kamennou tváří vám vysvětlí veškeré dějové zvraty a dokonce i podtexty uměleckých záběrů. Přiznám se, že jim závidím, protože i po druhém shlédnutí mi Legend of the Wolf připadá jako duševní výron, který měl zůstat v šuplíku. Marně se modlím, aby jednou nastal den, kdy Donnie s těmihle tvůrčími eskapádami skončí, postaví se před kameru a zeptá se "tak co mám dělat?". Pro jeho kariéru to bude to nejlepší... 30%

    • 21.4.2017  03:06

    Zkuste smíchat Fincherových Sedm a "tradiční hongkongskou vyvražďovačku" (jestli něco takového existuje) a vypijte to... bude vám špatně ještě týden, tedy pokud stihnete doběhnout do nemocnice na výplach žaludku... Kdesi uprostřed Hongkongu se úchylák posedlý ďáblem rozhodne najít dceru Satanovu. Tak výjimečná žena se mohla narodit jen 6.6. 1969 a tak se mají všechny holky na sklonku třicítky na co těšit. Úchylák (jeho charakter je tak jednorozměrný, že se nebudu zatěžovat s tím, abych hledal jeho jméno) "vyvolené" podrobuje speciálnímu testu - ženě vyřízne srdce a když to dotyčná přežije, je právě ona Satanovým potomkem. Po několika neúspěšných seancích se o rituálního maniaka začne zajímat nejen policista přezdívaný Alchymista (naprosto "divný" Donnie Yen ;), ale i Ching (kdo hádá, že se narodila šestého července, může si připsat cenné body), která šílencovo řádění vídá ve svých nočních můrách. V tu chvílí máme příběh nalinkovaný od začátku do konce a nerušeně se můžeme vézt na vlně kryptohrůzy... Nebo že bych se mýlil? Ehm, jak to říct. Známý HK producent shlédl v kině Sedm a hned po závěrečných titulcích obvolal pár lidí s "novým projektem". Slovo dalo slovo, týden se setkal s týdnem a bylo hotovo. Tak nějak bych tomu i věřil, protože Satan Returns má všechny znaky filmu natočeného na ruční kameru během pěti dnů. Herci, pokud zrovna nepřehrávají nebo nekrvácejí, odehrávají dialogy s nepřítomným výrazem (zvlášť na Chingmy Yau je to hodně vidět), na hudbě a zvuku se zřejmě ušetřily obrovské peníze, protože obě složky občas záhadně chybí, stejně jako barevné korekce scén. Příběh samotný pak připomíná kopii Sedmi násilně tlačenou hektickým tempem natáčení v Hongkongu. Výsledný produkt by se možná dal s úspěchem používat jako sedativum, protože si dost dobře nedovedu představit osobu, která by při něm neusnula (nebýt tu ten Donnie, který si parkrát do někoho kopne, index tempa by šel do záporných hodnot a film by se začal odvíjet pozpátku)... nic nespráví ani šokující pointa, která snad naznačuje zadní dvířka vedoucí k pokračování... Jen to ne! 40%

    • 20.4.2017  21:56

    Být bohem vaření (nehledejte v tom dvojsmysly, vážně jde "jen" o jídlo) není žádná sranda. Musíte umět vyrobit tu nejlahodnější krmi, udělat pořádnou show a ještě přitom zpeskovat konkurenci. Proto je pro Stephena Chowa jednodušší všechno připravit předem a sehrát to "pro diváky". Jeho kuchařské schopnosti ve skutečnosti nestojí za nic, spolupracovníci ho nenávidějí a podvody jsou u něj, ve spolupráci s mafiánským bossem (klasika pro Ng Man Tata), na denním pořádku. Jenže to už dlouho nepotrvá. Jeho mafiánský kolega mu podstrčí absolventa Čínské kuchařské akademie a ten hongkongskou hvězdu rychle usvědčí z neschopnosti. Následuje pád až na dno, až k žebrání o jídlo na čínském tržišti. Tam Stephen potká ohyzdku Karen Mok, která drží pod krkem místní gangstery a ještě umí skvěle vařit. Takže Stephen dostane najíst a za odměnu se v kritické situaci mimoděk vytasí s geniálním nápadem. Spojit dva recepty konkurenčních gangů pouličních kuchařů, aby tak mohly vzniknout chcací kreveto-vepřové kuličky, které jsou křehké i elastické (dá se s nimi hrát pinčes), chutné a vždy čerstvé. Nový výrobek slaví úspěch, když je náhodně objeven bandou pacientů místní nemocnice. Chow a jeho parta se tak rychle dostává zpátky na vrchol, ale komerční úspěch mu zpátky k titulu Boha vaření nepomůže. Odjíždí do Číny, aby tu našel onu slavnou akademii a vyzval na souboj svého bývalého poskoka. Ááno... tentokrát to vypadá setsakra originálně, co? A to ani nemusíte být fanoušci Prima vařečky. Takže raději pomineme existenci Harkova Chinese Feast (o dva roky před God of Cookery), abychom si nekazili chuť, že? Ale vlastně je všechno v pořádku, vždyť Stephen Chow potřebuje co nejvíc materiálu, ze kterého by si mohl dělat legraci. A tady se objevuje spousta terčů, včetně vděčného Shaolinského kláštera (který je ve skutečnosti i ideální školou pro kuchaře). Musím se přiznat, že jsem God of Cookery po prvním zhlédnutí považoval za další Stephenovu "splácaninu" (pro někoho to může být i kompliment), ale s mírným odstupem musím uznat, že ten film má nepopsatelné kouzlo a jeho drzost v navazování jednotlivých gagů na sebe je až nevídaná. Navíc se tu objevuje řada Chowových dvorních herců, v malých, avšak dokonale účinných roličkách. Dodnes se sice nesměji gagům, ve kterých má větší či menší roli Karen Mok... ne kvůli ní samotné, ale její postava je typickým Chowovým archetypem - nadměrně vyvinuté/křivé zuby, spousta make-upu při snaze zaujmout apod. Tenhle přísně čínský humor je pro mě pořád ještě příliš daleko (při Chowově knockoutu školačky, která mu přichází blahopřát k otevření nové restaurace, jsem se ale mlátil smíchy ještě minutu poté). Právě proto je pro mě většina Chowovek jen sledem lepších a horších gagů. Možná je to zabedněnou evropskou povahou a lpěním na příběhu, který alespoň pět minut dává smysl (ale co chcete od žánru "nonsense komedií"? ;) a touze po vyvážených vtipech, ale krom Shaolin Soccera zůstaly všechny mé požadavky (možná až moc přísné), které jsem na Chowovky kladl, nevyslyšeny. Některé z před-soccerovských filmů byly víc než solidním kompromisem (Fight Back to School) a řadí se k nim i Kung-Fu Hustle, ale... pořád to nebylo ono. Chtěl jsem toho vážně příliš? Čert ví, každopádně na sobě po God of Cookery pozoruji, že čím víc se k tomu filmu vracím, tím víc mě baví (a nejde jen o pár "vyvolených" scén, člověk se naučí ocenit i drobné detaily napříč celým filmem). Je tohle "ono"? Povedlo se Chowovi konečně uchvátit i moje skrz naskrz okoralé a náročné srdce filmového soudce, který pálkuje filmy stejně nemilosrdně jako Chowova postava peskuje v úvodu nebohé kuchaře? Nejsem si sakra vůbec jistý, ale... fakt se mi to docela líbilo. Vzhledem k tématice filmu je to ironií, ale prostě tomu musíte přijít na chuť. Možná jsem konečně po deseti (plus mínus) filmech pochopil, v čem tkví Chowova genialita, nad kterou sténají miliony Asiatů. Nebo prostě Stephen zas jednou natočil vynikající film. Tak či onak... opatrná, ale hodně zamilovaná sedmdesátka. Ochutnejte sami. 70%

    • 20.4.2017  22:00

    Říkat vám, že je tahle Chowovka šílená by asi bylo zbytečné, ale když na něčem spojí síly radikální křídlo Yuenovic rodiny (Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee... vzpomeňte třeba na Miracle Fighters) a Chow, už to musí mít ty správné grády. Už úvodní titulky fanouškům naznačí, že jedou po správné koleji, wuxiácký styl bondovsky rozšafným titulkům rozhodně sluší. Náš hlavní hrdina patří do elitní jednotky císařského dvora, kterou lze považovat právě za elitu jejího veličenstva. Zatímco jeho kolegové umějí rozpůlit lokomotivu pohledem (díkybohu že tehdy ještě žádné neexistovaly ;), jeho síla je v kreativním duchu, přesně ve stylu hesla "ty máš svaly, já mám čáry". Císař ale evidentně na Mrazíka nekoukal a tak Chowa nechá vyrazit. Někde za humny zatím hlavní záporák, maník bez obličeje kuje svůj ďábelský plán. Hodlá ovládnout Čínu tak, že zlikviduje všechny doktory - čínský lid je náchylný k nemocem a tak bude plně v jeho moci. Svolá proto fiktivní lékařské sympozium. Nejdřív ale musí odklidit z cesty císaře a jeho elitní sebranku, která však jeho ženě a synovi (právě Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee) nesahá ani po kotníky. Jenže je tu ještě Chow a jako obvykle se s ním musí počítat, možná neovládá mistrovské kung-fu, ale konečně dojdou užitku jeho zneuznané vynálezy. Obří magnety a čepice ze které lze udělat vrtulník fungují na protivníky jako svěcená voda a "bezxichťák" odtáhne domů s nepořízenou. Ne že by vás ten děj nějak zajímal, že? U Chowa je to stejně jen podloží pro více či méně povedené vtipy. Nadobro jsem se asi stal fanouškem tohohle pošuka, protože i když tenhle film na některých místech očividně dře (po prvním neúspěchu hlavního záporáka se film "nenápadně" snaží dělat, jako že se nic nestalo a navazuje s další zápletkou, aby ve finále obojí spojil... JAK překvapivé, ale i kdyby, tenhle systém je vždycky necitlivým zásahem do tempa filmu a nejinak je tomu zde), vážně jsem si ho užil a mám z něj opět vyzobaných pár geniálních momentů (scéna s lékařským sympoziem, předávání "Oscarů"), na které se s radostí podívám znovu. Navíc krom Chowovy ukecanosti a Yuenovic šíleností tu opět hrají pěkné děvy a zvrací se tu všehovšudy jen jednou. To už je slušná pozvánka, nemyslíte? Stephen je prostě k nezastavení a navíc si užijete i pár vcelku hezkých drátovaček a akčních scén (opravdu fajnová je představovačka Chowových kolegů-agentů), je skoro škoda, že se tyhle dva tvůrčí týmy potkaly až na konci 90. let, tahle kombinace totiž opravdu funguje v zajímavých rovinách. Ale lepší jednou, než nikdy, tak to nepropásněte. 70%

    • 20.4.2017  22:06
    Fei hu (1996)
    **

    Marně přemýšlím při pohledu na pestrobarevný obal, proč se v Hong Kong Legends rozhodli vydat právě First Option. Copak jim došla práva na klasiky z osmdesátých let? Nebo mají slabost pro filmy Gordona Chana? Nevím, každopádně i když je First Option filmem, jehož shlédnutí vám nepřivodí střevní koliku, označení za klasiku se zřejmě nedočká u nikoho. Hlavním hrdinou příběhu je velitel speciální zásahové jednotky S.D.U. (obdoba S.W.A.T.u) Don Wong (Michael Wong). Je nejlepší, je drsňák, ale chce s prací seknout a užívat si klidné dny v zaprášené kanceláři. Jeho poslední jednotka je parta zelenáčů, ze kterých možná jednou vyrostou ostří hoši, ale momentálně to vypadá, že si líp líp rozumí s Gameboyem než s puškou. Dona a jeho zkušenosti potřebují jako sůl, stejně jako policejní sekce pro pašování, která je pod vedení odvážné Minnie (Gigi Leung). Mezi oběma týmy panuje jak rivalita (Minnie a její kombinovaný tým (dvě ženy, dva muži), se snaží hochům ze speciálky dokázat, že i jejich zbraně trefí cíl, hoši zas přes sklo kanceláře mlsně pokukují na policejní kolegyně. Inu klasika. Veškeré kočkování ovšem končí ve chvíli, kdy se na scéně objevují drogy za dvě a půl miliardy a Donův starý kamarád Rick, z americké D.E.A. (protidrogové). Následný přepad továrny znamená pro všechny zúčastněné kruté vystřízlivění, protože Thajci evidentně disponují nejnovějším vybavením (útočné pušky, claymore miny, snipeři) i osvědčenými taktickými fígly, takže ztráty v řadách S.D.U. jsou nemalé (jeden mrtvý, devět vážně zraněných). Don má depku, Minnie podezření a Rick pomalu potichu vyklízí pole se čtyřmi tunami "cukru", určenými pro americký trh. Kdo netušil, že Rick je záporák, má černou tečku a měl by nakoukat víc filmů ;)... Ne že bych chtěl snad někoho urážet, od toho jsou tu jiní, např. scenárista a režisér Gordon Chan, který za First Option stojí. Námět zřejmě spíchnul během přestávky na oběd, takže se nelze divit, že ve filmu nenajdeme jediný rozehraný charakter (všechno je to jen snůška klišé, které bezpečně klasifikuje každý, kdo viděl alespoň jeden díl Walkera, Texas Rangera). Děj je fikaně rozetnut mezi dvě prostředí - první půlka se odehrává v kancelářích, kde se analyzuje, klasifikuje, rozebírá a vtipkuje. Bohužel Gordon tyhle momenty nevyužil k tomu, aby nás pečlivěji seznámil s charaktery, takže ve chvíli, kdy příběh přeběhne do akčnějšího prostředí (přestřelka v továrně a finále na opuštěném ostrově), je sice chvályhodné, že hlavy padají na obou stranách, ale vzhledem k tomu, že jsme si k žádné z postav nevypěstovali vztah, je nám úplně jedno koho kulka trefí. A o předvídatelném závěru už nemluvím vůbec. Ani Gordon-režisér nezvládá napravit to, co jeho scenáristické alter-ego vymyslelo. Dokonce se o to ani nesnaží. Ačkoliv je ve filmu o filmu vidět spousta sofistikovaného filmařského náčiní, výsledek budí dojem, že zůstalo nevyužito. Gordon záměrně využívá základní filtry a s kamerou hýbe jen když je to skutečně potřeba. Žádné oslavné nájezdy, žádné vizuální perličky, místy film zaujme doslova dokumentární pohled, nicméně k dosažení pocitu "syrovosti" chybí Gordonovi právě ty charaktery a především styl, který by filmu mohl vtisknout. Nevšímavá kamera a televizní vzhled nestačí, ty jen dokazují, že na téhle legraci se místy až příliš šetřilo. Ale k čertu s Gordonem, pojďme se věnovat něčemu, co stojí za řeč a co alespoň částečně tahá film do popředí vašeho zájmu, totiž přestřelkám. Hlavní choreograf Bruce Law pochopil, že musí vyrobit hodně muziky za málo peněz a tak kaskadérům rozdal makety a rozpoutal na place filmovou verzi Counter-Striku. Střílí se tu opravdu hodně, používá se široká paleta zbraní a herci alespoň napůl vypadají, že rozumí tomu, co říkají a že rozeznají od sebe MP5ku a M4ku. Je pravda, že nadšeneckou atmosféru a použité taktické fígle ocení jen fanatiční příznivci speciálních jednotek nebo fandové do zbraní, ale i laik ocení ve větších scénách souhru kaskadérů a herců. Bohužel to nestačí, protože když už si Gordon vyšlápnul na nezmapované území (podobné filmy jsou především hollywoodskou parketou), musel vědět že s pidirozpočtem a chatrným scénářem nevystačí. Příběhová vata filmu patří k těm nejslabším (Gigi to sice sluší a Michael má řádně napumpované ruce, ale to je příliš málo) a akční scény nesnesou srovnání se západní produkcí. Ocenit tak můžeme jen dobrý úmysl, ale v případě First Option a Gordona Chana platí víc než kde jinde, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 40%

    • 21.4.2017  02:48

    Bylo to v roce 1996, kdy se Donnie rozešel ve zlém s Yuen Woo-Pingem (stalo se tak na place Iron Monkey 2) a jako malé naštvané děcko se přesunul na svůj vlastní píseček a začal dělat vlastní bábovičky. Tou úplně první je jeho režijní, scenáristický a bůhvíjaký ještě debut Legend of the Wolf. Velké oči, málo písku a dva rozhádané tábory fanoušků, přičemž nejnevinnější dotaz v jejich verbálních bitvách zní "proč se to sakra jmenuje New Big Boss"? ;). Dějová linie se snaží být působivá ve chvíli, kdy rozetne film na dvě časové roviny. Sledujeme nájemného zabijáka (pro další vývoj naprosto nepodstatnou postavu), která se chce přesvědčit o tom, zda legendární "Wolf", o kterém se toho tolik vypráví, skutečně existuje. Tajemný muž, Wolfův poskok, ho zavede do temného bytu, kde sedí-leží zestárlý Wolf (Donnie Yen s make-upem třetí generace) a tady už na diváka vyskočí první flashback. Rázem se dostáváme o třicet, možná čtyřicet let dozadu, kdy Donnie co by statný junák prožívá svá dobrodružství. Problém je, že ačkoliv je příběh komplexní (a celkem úspěšně se tak v úvodu tváří), ve chvíli kdy se objeví flashback flashbacku ve flashbacku, začnou i ti důvěřivější pochybovat o Donnieho duševním stavu. Některé střihy jsou navíc tak matoucí, že nevíte zda jste zůstali ve stejné scéně, nebo už se děje něco úplně jiného. Donniemu to možná na papíře všechno hrálo, ale výsledná celuloidová masa je pastí na nepozorné diváky. Vlastně je pastí na všechny, protože spletitý příběh vám zamotá hlavu, i když se budete bránit sebeurputněji, za což mohou především herci (někteří vesničani zjevně viděli kameru poprvé v životě a do svých replik montovali bonusový text) a Donnieho umělecké křeče (epileptické prostříhávání dvou záběrů do sebe je tím nejlepším co můžete členům rodiny nabídnout ;). Nikdo by zřejmě nevyčítal divoký střih a neposlušnou kameru v bojových scénách, ale pokud je tímto způsobem vyroben celý film, vzbuzuje to dojem tvůrčí zoufalosti. Donnie na žádném charakteru nesetrvá dlouho, žádnou emoci nedotáhne do konce. I hlavní postava je neprostupná, zvlášť když ji Donnie hraje jako životem zuboženou trosku, která neustále musí s někým bojovat. Vrcholem je pak laxní sledování předehry osudového finále. Až budou vaší milované sekat hlavu, neberte si příklad z Donnieho výrazu ve stylu "když umřela, tak umřela". Zkrátka a dobře dějová linie skrývá mnohá nepříjemná překvapení, díky kterým si běžný divák bude po deseti minutách přát, aby se herci už jenom mlátili a pokud možno nemluvili, nepřemýšleli a hlavně nehráli. Chudák ještě neví, že akční scény ho nezachrání. Celý film se tak stává klecí, ze které je jediná cesta. Tlačítko na ovladači s nekompromisním nápisem "STOP". Ale pro ty odvážné, kteří by chtěli film dokoukat do konce... Akční scény jsou imponující použitím extraširokých záběrů a kýčovitých barviček (filtry jsou moc pěkné) a proč to nepřiznat, Donnie umí kopat jako málokdo. Jenže k čemu je celý widescreen, když většina klíčových úderů proběhne mimo oko kamery. Snad Donnie nemohl sehnat dostatek kvalitních bijců a stuntmanů, takže většina záběrů probíhá tak, že Donnie běží skrz skupinu obětavců a mlátí kolem sebe, přičemž divák si v té smršti střihů domýšlí co se vlastně děje. Osobně věřím, že se tam dějí zajímavé věci (pač Donniemu občas skutečně vyjde krok a vystřihne fajn trik), ale neuvidíte je. A možná byste je neviděli, i kdyby je kamera milosrdně zabírala, protože Donnie je mistr ve zrychlování, pač to podle něj vypadá cool. Ano, vypadá cool když se z nebe snese Finist, jasný sokol převlečený za kung-fistu a hlavou dolů zavěšen na jakýchsi liánách začne Donnieho zasypávat ručními kombinacemi (přičemž oba si to navzájem vykrývají) a všechno je dvoj až trojnásob zrychleno (a aby se to nepoznalo, operuje Donnie jen a jen se záběry na polodetail a detail). První pět vteřin to vypadá docela fajn, tu zbylou minutu už to začíná být poněkud omšelé. Prozrazuje se tak zásadní věc, která provází všechny Yenovy filmy - neznalost míry. Jako režisér rád experimentuje, ale když ujede a "přetáhne" nemá nikoho, kdo by mu poradil (nebo si poradit nenechá). Když pominu neuvěřitelně komplikovaný příběh, jenž diváky odradí po několika ne-úplně-logických kličkách, zbudou tu akční scény (je jich dost), které zřejmě měly být pilířem snímku. Nejsou - některé jsou nepřehledné, některé příliš přetrikované (zrychlení, dráty) a finální megasouboj je až příliš zdlouhavý (s nečekaně brutálním koncem, který však svou dramatičností vyzní spíš komicky), žádná z akcí nemá v důsledku takový potenciál, aby vás donutila vydechnout nadšením, protože i ty nadějné (lesní běh) se ztrácejí ve změti nenavazujících střihů. Legend of the Wolf je smutným důkazem toho, jak moc se může vymknout experiment z ruky. Zajímavé je, že ačkoliv i další filmy (Ballistic Kiss) potvrdily Donnieho neochotu měnit postupy a přizpůsobit se trendům, stejně jako podivnou žánrovou orientaci, jeho debut je natolik kontroverzním kouskem, že se kolem něj vznáší jistá aura kultu. Na světě skutečně existují fanoušci, kteří budou bojové scény bránit do posledního dechu (asi skutečně vidí za roh záběru) a s kamennou tváří vám vysvětlí veškeré dějové zvraty a dokonce i podtexty uměleckých záběrů. Přiznám se, že jim závidím, protože i po druhém shlédnutí mi Legend of the Wolf připadá jako duševní výron, který měl zůstat v šuplíku. Marně se modlím, aby jednou nastal den, kdy Donnie s těmihle tvůrčími eskapádami skončí, postaví se před kameru a zeptá se "tak co mám dělat?". Pro jeho kariéru to bude to nejlepší... 40%

    • 20.4.2017  22:04

    Co napsat? Tenhle film mě zaujal už před lety v katalogu HK Flix, ale až teď se mi konečně dostal do ruky. Váhal jsem nad tím, zda si ho mám skutečně pustit. Věděl jsem, že to bude slabé, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jeden z nejlepších kung-fu filmů si může vykoledovat tak otřesné pokračování. Na obranu všech - Fist of Legend 2 je celuloidový kripl, vznikl čistě za účelem komerčního znásilnění jedničky a nikdo z prvního dílu s ním nemá nic společného. Robert Tai, režisér filmů jako Mafie vs. Ninja, má naopak s filmem společného až moc. Produkce, režie, scénář... to je dost hříchů na jednu osobu. Jet Le (ne, to není překlep) v hlavní roli je prý oficiální dvojník Jeta Liho, ale připomíná spíš Donnieho Yena a při pohledu na jeho bojové schopnosti mi nešlo do hlavy, co kdy měl s Jetem společného. No možná to byl double pro nasvěcování scén. Už první scéna vás zarazí do křesel, protože jde o remake finále Fist of Legend, resp. jeho poslední části - Fujita s mečem proti Chen Zhenovi s páskem. S detaily si Robert Tai nedělal starosti, takže ani jeden z představitelů nekopíruje pohyby, všechno je tak třikrát zrychlené (s otřesnými zvukovými efekty, které nemají obdoby NIKDE) a hlavně - odehrává se to úplně jinde. Každý školák ví, že Fist of Legend končí v dojo, jenže Robertu Taiovi se zřejmě víc líbí jakési přístavní molo s kamenitou zdí. Jet Le tu není úplně nešikovný, ale připomíná spíš akrobata (nicméně když už dělá HK spin, potřebuje tak tři střihy ;), jakékoliv pokusy o kopy a údery vypadají neslavně. Je to ale ještě pořád odvar, proti tomu co nás čeká. Nastupuje totiž dějová linie, která si nic nezadá s nejhoršími filmy od Godfrey Hoa. Tai měl na natáčení asi hodně málo času a nedivil bych se, kdyby vyrazil s dvaceti lidmi a třemi kamerami do lesa a každému týmu (kameraman, klapka, skriptka ;) řekl ať jde na jinou stranu, najde nějaký rovný plácek a něco natočí. Ve střižně se to pak dalo dohromady, z čehož vyplývá skutečnost, že jsem neměl šanci cokoliv pochopit. V příběhu se točí revoluce, Dr. Sun Yat Sen, ruský bojovník, který chce s Chen Zhenem změřit své síly a partička gangsterů v čele s Bolo Yeungem (chudák Bolo, že se nechal natlačit do podobného filmu), ale ani jednu linii jsem nedokázal chytit za ocas a sledovat až do konce. A konec naštěstí přijde brzy, jediný klad filmu je jeho střízlivá délka. Jinak ale v osmdesáti minutách uvidíte všechno možné - přímé kopie scén z jedničky, Rusa s neskutečně huňatou čapkou, skupinu ninjů, která se umí proměnit v miniaturní slaměné koule nebo klona Bruce Lee, který si to s Bolem rozdá v souboji na nunčaky (při téhle scéně jsem málem umřel smíchy). Největší problém ale není v tom, že je všechno amatérsky natočené a nedává to smysl. I když to nejsou přehlédnutelné položky, film selhává v tom úplně nejdůležitějším, v tom, kvůli čemu vlastně vznikl. Bojové scény jsou tu alfou a omegou, jenže... krom Jet Leho a toho ruského chudáka tu nikdo neovládá ani základy bojových umění. Hlavní duel filmu (Chen Zhen vs. Rus) se dá ještě (s přimhouřením obou očí a stažením jasu na minimum) jakž takž vydržet, ale všechno ostatní je hrůza. Nijak nepomohlo zrychlení o stovky procent, herci prostě neumí bojová umění. Jejich údery nemají sílu, nejsou správně provedeny a myslím, že kdybych zašel do jakékoliv školy bojových umění mezi začátečníky, vybral bych o třídu lepší bojovníky. To byla na Tchajwanu (kde film s největší pravděpodobností vznikl) až taková krize nebo Tai do filmu obsadil svou rodinu a známé? Chtěl jsem tenhle film nějak vtipně odstřelit, ale nejde to tak lehce jako v případě filmů od Godfreyho. Tady prostě vždycky vykoukne snaha zarýžovat na slavnější předloze a člověk jen bezmocně sleduje jak Tai klesá hlouběji a hlouběji do zetkového bahna. Při skupinovém zhlédnutí se zcela jistě dobře pobavíte (pokud na to máte dobrou náladu), ale při sólo projekci je to (i díky bezpohlavnímu dabingu) depresivní nuda. Berte to na vědomí a vyzývejte tenhle film na souboj jen pokud jste v přesile. ;) 10%

    • 21.4.2017  01:55

    Dětské komedie jsou prazvláštní, specifický žánr snad v každé kinematografii, ale v Hong Kongu se podobné žánry schovávají spíš za hradby televizní produkce. Pokud nějaký tu a tam vykoukne na DVD, je to okamžik hodný zapamatování. A věřte, že na Dragon from Shaolin jen tak nezapomenu a vy taky ne. ;) Celé to začíná velice nevinně - sledujeme výlet počestných shaolinských mnichů do stoky civilizace. Zatímco starší bratři si hodlají užít všech hříchů, které velkoměsto nabízí, malý Siu hodlá dodržet všechna pravidla - nejíst maso, nechlastat, nenavštěvovat bordely a konat dobro, kde to jen jde. Právě při honbě za zlodějem se v metru ztratí svým dvěma opatrovníkům a chtě nechtě začne prozkoumávat město na vlastní pěst, přičemž potká tlouštíka, zloděje s dobrým srdcem, který umí hlavou lámat šutry a mezi jehož vrcholná čísla patří zavěšení cihly s provázkem na (bacha teď to přijde) penis (já vás varoval) a metání tohoto závaží v soustředných kružnicích kolem vlastní osy. Inu, za peníze člověk udělá hodně. ;) Podobných zaručených legrácek, ze kterých by vás neprobudila ani dobře mířená rána kladivem, je tu víc - podezřelé proboření hlavních hrdinů do vlaku, pád z nebe do KRYTÉHO bazénu a další věci. Je to od tvůrců snad nějaká rafinovaná parodie nebo se při minimálním rozpočtu nehledělo na oběti skryté na stránkách scénáře? Po několika minutách a provařených vtipech vám to ale asi bude jedno, protože infantilní atmosféra nezmizí ani když se na scéně objeví lidumil Yuen Biao, snažící se dovézt vzácnou památku na místo jejího původního určení. V patách má bohužel vlastní bratra s ambiciózní milenkou a partou bodyguardů, který tutéž památku slíbil jakémusi Arabovi. A pak je tu ještě pohledná Vivian Hsu jako zlodějka z donucení (tady skutečně všichni kradou jen proto, že musej ;), ale to už symbolizuje jen kapičku romantiky do podezřele rozehraného guláše. Gagy jsou vyčpělé, dětští herci přehrávají ostošest (hlavně tlouštík má zaděláno na několik zlatých malin) a nechutně civilní kulisy prozrazují, že z hlubin televizní dramatické tvorby se tenhle film vyhrabal jen díky roku výroby (v letech 1996-1997 se skutečně točilo ledacos, jen aby se něco točilo). I Biao ze začátku vypadá spíš jako dobrotivý důchodce než akční hvězda a i když se postupem času rozkope (a vyváží tak rozpačitě vypadajícího shaolinského teenagera a otravně přebuzené zvuky), situaci už nezachrání. Klasicky gradující hongkongské finále odehrávající se v rozjetém vlaku je jen mlhavým náznakem, že "by to možná šlo", kdyby všichni měli víc peněz, času a dobré nálady. Takhle se jen můžeme podivit nad tím, v čem všem si Biao nezahrál... Pevně věřím, že hongkongská omladina kolem deseti let hravě vytěsní mínusy tohoto filmu z hlavy a po jeho zhlédnutí si půjde do parku procvičit okoukané znalosti na pasivních žebrácích, ale to jsou příliš chabé argumenty. Doporučuji tento film jen v případě krajní nouze či krajní opilosti... 30%

    • 21.4.2017  14:57
    První rána (1996)
    ****

    Poslední díl Police Story je opět v režii Stanleyho Tonga a nejen rok výroby vám prozradí kam ho zařadit. Nejlíp by se dal děj (a koneckonců i styl filmu) přirovnat k pozdějšímu Agent beze jména. Tajné služby, rusové, chybějící jaderná hlavice a obrovský bordel v ději i postavách. Naštěstí nic není tak horké jak se upeče a ačkoliv se v úvodní ruské (pořádně mrazivé) anabázi, že děj bude hrát s divákem ping-pong ve zběsilém HK tempu, Jackie odcestuje do Austrálie a všechno se zklidní do podoby ve které je místo na vtipné situace, originální bitky i neuvěřitelné finále ve vodním parku. Časy původních Police Story jsou však beznadějně pryč a z původní atmosféry zůstaly jen jména a postavy (v podstatě jen Jackie jako Ka Kui a Bill Tong jako inspektor, všichni ostatní jsou pryč). To je částečně důvodem proč byl film mimo Asii distribuován jako First Strike (První rána) a ne jako Police Story 4. Starý dobrý Ka Kui sice zůstal na prahu devadesátých let, ale Jackie se v tomhle filmu snaží, abyste na něj rychle zapomněli a ve vypjatých okamžicích se mu to daří přímo brilantně (scéna se štaflemi). Takže jestli máte rádi klokany, zápletky s ukradenou ruskou atomovkou a právě teď máte chuť na vyvážený koktejl humoru, akce a dobré nálady, je First Strike filmem, který nemůžete odmítnout. Hongkongská verze je opět o dost delší než její americká sestřička a tentokrát vás to může docela mrzet, protože krom toho, že Jackie trochu déle pobude v Rusku (veskrze jen civilní záběry, které vás mají ujistit, že tam filmaři jako fakt byli ;), je tu mnohem delší finále filmu, především honička a následným souboj pod vodou přímo v akváriu. Přidáno nebo rozšířeno je i několik dialogových scén (v rozhovoru se svým nadřízeným Jackie trochu důrazněji odkazuje na původní Police Story), ale kultovní scéna se štaflemi je naštěstí stejně dlouhá v obou verzích. Jen škoda, že ten souboj v akváriu se nedostal do té české verze, Jackie toho pod vodou dokázal vymyslet skutečně dost. 80%

    • 20.4.2017  16:49
    Tai ji quan (1996)
    ****

    Ačkoliv by název spolu se jménem režiséra mohl svádět k domněnce, že se jedná o pokračování Tai-Chi Mastera, Jet Liho byste v obsazení hledali těžko. Tenhle film natočil Yuen Woo-Ping v roce 1996 s "televizním" rozpočtem a vycházející čínskou hvězdou - Wu Jingem (v americké verzi se jeho postava jmenuje Jackie, poměrně prvoplánový pokus producentů vnutit publiku nového akčního lídra ;). Hlavním hrdinou snímku, ve kterém se bojuje vším možným jen ne pomocí tai-chi (tak horké to ale zas není, něco se tu přeci jen najde), je Hong (Wu Jing), hodný, talentovaný, chytrý a bůhví co ještě mladík, který své rodině dělá jen samou radost. Spokojený život se však brzy stane minulostí, protože se brzy začne objevovat podezřele mnoho lidí, které budou chtít prověřit Hongovo bojové umění. Koneckonců když pálíte za pohlednou dívkou (Christy Chung), snažíte se překazit pašování opia nebo naštvete konkurenčního mistra, nemůžete se divit, že vás čas od času někdo vyzve na souboj. Akční scény jsou tentokrát v Pingově režii natlačeny až nebezpečně blízko sebe a ve zbývajících skulinkách nemilosrdně drtí příběh sestávající se z lajdácky načrtnuté lovestory a několika omšelých vtípků... Ping celkem správně pochopil, že s přidělenými penězi moc parády neudělá a tak se soustředil především na akční scény. Kromě Wu Jinga přizval na pomoc pár veteránů (Billy Chow, Chi Chuen-Hua) a šanci dostal i talentovaný Brit Darren Shahlavi (který se bohužel během filmu snaží i hrát). S takovou sestavou a náklaďákem drátů v zákulisí už se divák nemusí bát o osud filmu a navzdory neustále probleskujícím úsporám (kulisy vypadají místy až nechutně televizně), Ping drží laťku vysoko především díky fyzickým výkonům všech zúčastněných. Dráty pak jen doladí formu a výsledkem je hodně akční muziky za málo peněz. Během chvilky zapomenete, že má hlavní hrdina milostné trable a že celý příběh znovu a opět útočí na zlé britské kolonisty... bude vám to šumák, protože akční scény samy o sobě rozehrávají divadlo nejlepších parametrů a těch pár korun, které jste do Tai-Chi 2 investovali vás brzy přestane pálit v kapse. Je trapné to opakovat, ale Ping je jednička ve svém oboru a v případě Tai-chi 2 dokázal, že se správným přístupem a poctivými akčními sekvencemi, se dá i z podpultového béčka vydolovat akční zázrak. 80%

    • 21.4.2017  13:38

    Chow (Jet Li) je spisovatel... píše dobrodružné romány ve kterých hlavní hrdina Král dobrodružství (King of Adventures) zachraňuje Čínu (ne náhodou je ten hrdina proklatě podobný Indiana Jonesovi). Chow má ale problémy... do konce roku zbývá dopsat sedm příběhů, inspirace ovšem zmizela spolu s chystaným Chowovým rozvodem s Monicou (Rosamund Kwan)... netrvá dlouho a Chowovy problémy se začnou promítat do děje další knihy... a naopak... Zkušený akční choreograf a příležitostný režisér, Ching Siu Tung se pokusil v roce 1996 natočit něco neuvěřitelného... smíchal trochu klišoidní zápletku (spisovatele jehož postavy začaly žít vlastním životem jsme tu už měli, ale ne v hongkongském stylu), přidal hodně netradiční humor, propracované akční scény a... práskl do koní neuvěřitelným způsobem... Indiana Jones by se asi hongkongskému bratranci divil - scény při kterých se dráty taví, humor, který vám vytrhne bránici z těla a zběsilé tempo... vaše oči musí být přilepeny na obrazovce a stejně se půlce vtipů nestihnete zasmát... humor je typicky hongkongský (a to myslím v dobrém i špatném slova smyslu... některé vtipy jsou opravdu jen pro otrlé). Bojů není tolik, ale jsou originální a pečlivě připravené... bohužel už ne tak dobře natočené... někdy šílené střihy a nevýrazná práce se zvukem udělaly své, myslím že v téhle oblasti šlo zapracovat. Film si taky zahrává s mystičnem a speciálními triky, tady se ovšem naplno projevuje nedostatek peněz (některé triky jsou opravdu... hrozné). Škoda malého rozpočtu a místy nevýrazného Tungova režijního rukopisu, stačilo málo a mohlo to být bez chybičky... takhle je film "jen" šílená jízda po horské dráze, nabitá neuvěřitelně originálními a, přiznejme si to, podivnými, nápady, která vás nenechá vydechnout... Rozhodně něco co čouhá z Jetovy filmografie na míle daleko (a možná proto byste to měli vidět). Patnáct vystřižených minut co jsou na DVDčku dodává filmu trochu jiný rozměr a pasuje ho na nefalšovanou parodii... je to opravdu šílenost... 70%

    • 20.4.2017  21:52

    Legendární zloději jsou docela v pohodě - přes den vystupují jako solventní zbohatlíci a rozhazují peníze na všechny strany a pomáhají chudým, přes noc se patřičně maskovaní vydávají do doupat zkorumpovaných úředníků a loupí ostošest. Proč to dělají? Ze soucitu k chudým, kvůli vlastnímu egu nebo se jen chtějí dostat do čítanek? Narozdíl od Robina Hooda nebo Iron Monkey má náš hrdina Li San (Yuen Biao) alias "vlaštovčí zloděj" pádné důvody a tohle konání dobra je jen průvodním jevem na jeho cestě skrz všechny bordely světa. Jeho láska Chinny (Athena Chu) byla totiž prodána do jednoho z vykřičených domů a Li San slíbil, že ji najde. Pak už stačilo jen věnovat pár let studiu bojových umění (konkrétně vlaštovčímu stylu, který umožňuje svému mistrovi zdolávat veliké vzdálenosti ladnými skoky) a Li San mohl vyrazit do světa. Jako zloděj už se řadí do kategorie celebrit, ale díky převlekům se mu daří svou identitu skrývat. Teď však dorazil do Pekingu, kde na něho čeká řada nebezpečí - japonský gang pašující cennosti, připitomělá policie a všudypřítomné vojsko a dokonce i další žák vlaštovčího stylu, který však stojí na špatné straně barikády... a kdo ví, třeba se někde v srdci města skrývá i milovaná Chinny... Hero of Swallow je zajímavý zjev - děj samotný se odehrává na počátku minulého století a díky zjevně minimálním produkčním nákladům si lze výsledek snadno splést s old schooly z konce sedmdesátých let. Jen Biaovy vrásky, přítomnost Atheny Chu a obal DVD prozradí jak moc jsem se seknul. Rok výroby 1996 byl pro mně velikým překvapením, nicméně ospravedlnil bojové scény, v nichž jsou patrné modernější trendy. Nad choreografií se sešlo torzo týmu Yuen Woo-Pinga - jeho bratři Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee a učenlivý Donnie Yen. Jen škoda, že většina bitek se odehrává v noci a snažení choreografů trochu kazí agresivní střih. Možná to mělo zakrýt fakt, že Biao je v průběhu filmu dost často doublovaný (zranil se hned v úvodu natáčení a tak za něho musel zaskočit kolega, je to vidět především v úvodním souboji, kdy maskovaný zloděj metá salta a araby s takovou dynamikou, kterou bychom u tehdy téměř čtyřicetiletého Biao už asi hledali marně). Akční scény každopádně patří k velkým kladům snímku a jejich milovníci jistě ocení, že se bojuje, kdykoliv je k tomu byť jen minimální příležitost... Potěší i vývoj děje, protože ačkoliv Hero of Swallow zpočátku vypadá jako nevýrazný klon Iron Monkey, Li Sanova honba za láskou a dobrem pro všechny poctivé lidi, se od Pingova zpracování mladých let Wong Fei-Hunga přeci jen trochu liší a co do komplexnosti příběhu (a jeho zakončení), dokonce Iron Monkey nechává za sebou. Bohužel jen dobře napsaný námět nestačí a režisér Siu Sang dříve či později musel podlehnout nástrahám nízkého rozpočtu a problémům provázejícím celé natáčení (raději nechtějte vidět jak X-Menovsky se Li San dostane skrz mříže vězení). Jeho místy rozpačité bloudění dějem (projevuje se to zvlášť v závěrečné třetině filmu) jen umocňuje slabší herecké obsazení. Kromě spolehlivého Biaoa tu není nikdo, kdo by zaujal. Možná si všimnete Elvise Tsuie (Sex a Zen) nebo Atheny Chu, ale ani ti nemají co hrát, takže poslušně zastávají funkci okrasných křovin. Filmový vesmír se prostě nesestává jen z geniálních snímků a Hero of Swallow doplatil na úpadek klasických kung-fu filmů, který nastal v druhé polovině devadesátých let. Málo peněz, odliv velkých jmen do zahraničí, minimální zájem studií o podobný žánr - to všechno ovlivnilo podmínky za kterých tyto filmy vznikaly a proto můžeme být rádi, že se Biao a "Pingovci" vzepjali alespoň k tomuhle výkřiku... Existuje hodně nízká pravděpodobnost, že byste na tenhle snímek narazili, ale pokud se tak stane, ničeho se nebojte a neutíkejte. Příjemný průměr ještě nikdy nikoho neurazil... 60%

    • 21.4.2017  13:43

    Speciální jednotka geneticky upravených supervojáků (s vyoperovanými nervovými centry) se vzepře proti svým "tvůrcům" a uprchne z přísně střeženého komplexu. Jsou neporazitelní, zatraceně naštvaní a začnou, jak se na záporáky sluší, dělat pořádnou neplechu. To v konkrétním případě znamená přímou redukci drogových kartelů, jejichž obchody hodlá vůdce skupiny převzít a ovládnout tak trh s drogami. Naštěstí je tu Tsui (Jet Li), jeden ze supervojáků, kterému sice přeoperovali tělo, ale ne duši. Rozhodne se (jako maskovaný superhrdina) postavit proti bývalým kolegům, najde si klidnou práci knihovníka a... panebože co to plácám? ;) Příběh Černé masky je tak trochu vymačkaný citrón - elitní jednotka supervojáků hodně připomíná Univerzálního vojáka (stejně jako potřeba neustálého doplňování krve (v Univerzálním vojákovi to byl led na zchlazení těla)) a Černá maska u nás navíc vyšla jako reakce na úspěch Matrixu, kterému se v některých aspektech (bojové scény, oblečení hlavních hrdinů) až nebezpečně podobá. Jak by taky ne, když choreografem akce tu byl Yuen Woo-Ping. Faktem ale zůstává, že výrobní štítek Černé masky má na sobě číslovku 1996. Ani mile drátované scény (bitka na hřbitově, finále) a ostřílený Jet Li v hlavní roli, však nezachraňují diletantství scénáristy a režiséra. Danny Lee v akčním žánru neumí moc chodit a prozrazuje to už úvodní přestřelka, ze které nejspíš dostanete třesavku. Díky těmhle "nedobrovolným přítežím" zůstává Černá maska daleko za svými možnostmi (Yuen Woo-Ping a Jet Li by pod zručnějším dozorem určitě dokázali víc) a lze ji použít jen jako akční výplň deštivého odpoledne, u které, díky občasným závanům Pingovy geniality, byste rozhodně neměli usnout... 50%

    • 20.4.2017  18:28
    Bao zha ling (1995)
    **

    O existenci tohoto snímku jsem neměl sebemenší "šajn" a přitom je Red Zone jednou z mála hlavních rolí Kena Loa, což z něj dělá prakticky raritní kousek. Zajímavé je také jméno režiséra - Edward Tang je scenáristou spousty chanovek, od Police Story přes Project A až po novějšího Drunken Mastera 2 a Mr. Nice Guy. Bohužel Tang je mnohem lepší scenárista než režisér a jeho první a poslední film je tuctová televizní kriminálka. Což je o to smutnější, že vedle Loa se tu mihne ještě Yu Rong Guang, Waise Lee, Kenny Ho a Valerie Chow. Celkem hvězdná sestava, která vůbec neodpovídá vizuální fazóně filmu. Mám silné podezření, že Tang si tentokrát odlehčil a scénář nepsal, protože v roce 1995, kdy byl snímek natočen, působí zápletka s ovlivňováním soudu a vyhazováním rozličných lidí (svědků, soudců, policistů) do vzduchu už poněkud vyčpěle, hlavně proto, že se všechno odehrává nesmírně hekticky. Policie neví jak postupovat, takže najme tajného policistu Kwonga, profesionálního baliče ženských, který má okouzlit milenku gangstera hnijícího ve vězení, aby z ní dostal nějaké informace. Šéfův poskok si ale na dívku také dělá nároky, což vyústí v likvidaci Kwongova bytu. To je bohužel jedna z mála delších akčních scén (trvá cca minutu), což je vzhledem k talentovaným bijcům (Ken Lo a Yu Rong Guang) velké plýtvání. Navíc Ken Lo po barové estrádě (karaoke zpěv thajské verze písničky Love Hurts ;) už ničím nezaujme. Pár kolen do hlavy a strojově přesné otočky by zvedly moje obočí, kdyby si kameraman zrovna neodskočil na cigárko, protože kamera míří všude možně, jen ne tam, kde se něco děje. Bez akčních scén film míří do horoucích pekel, protože se v něm neděje nic překvapivého ani zábavného. Loa nevědomky práskne jeho kamarád z mládí a tím je náš hrdina mimo hru. Iniciativu přebírá Yu Rong Guang jako policejní inspektor, který spolu s parťákem najde skladiště, kde Loa vězní. Mezi těmito styčnými body se neděje nic, co by stálo za řeč (milostná scéna mezi Loem a Valerií Chow je mimořádně slabá, Waise Leeho jako gangsterského bosse uvidíte dohromady snad pět minut), takže všichni koušou nehty nudou než dojde k finálnímu útoku. Ani ten příliš nerespektuje slušné vychování hongkongských akcí - je trestuhodně krátký a místo končetin v něm mluví olovo. Kenny Ho popadne M4A1 s raketometem, takže je proti policejním revolverům ve slušné výhodě. Ken Lo se zbaví pout a běží oplatit tomu parchantovi elektrickou sprchu (jedna z mála věcí, která mě ve filmu zaujala). A co na to záporák? Normálně bych to nenapsal, ale tohle finále je tak stupidní, že nemůžu jinak... Záporák prostě z ničeho nic vybuchne. To jsem teda ještě nežral. Upřímně řečeno, Ken Lo není nějaký extrémní talent (je to vidět na akčních scénách filmu) a pokud nemá oporu v Chanově vychytané choreografii, nemají jeho protažené nohy divákům co sdělit. Svojí šanci si ale zasloužil a je škoda, že to dopadlo takhle. Yu Rong Guang si alespoň užil do poslední kapky hlavní part v Iron Monkey (i když ho Donnie Yen stihnul zastínit), Kenovi byl tenhle luxus odepřen. Nechci se pouštět do debaty o tom, kdo z těch dvou je lepší herec (Yu Rong Guang vyhrává o deset tříd a to stačí jen, aby se podíval do kamery ;), ale není těžké si představit, jak uzemňujícím dojmem musela tahle kriminálka působit po Loově exhibici v Drunken Masterovi 2 (jeho nejslavnější role). Inu, každý den není posvícení. 40%

    • 21.4.2017  14:45
    Blesk (1995)
    **

    Tenhle snímeček, v české distribuci kolující pod názvem Blesk, má takovou sílu, že když jeho jméno vyslovíte v hloučku fandů Jackieho Chana, okamžitě se rozprchnou ;) Proč tak panická reakce? Asi jste ještě Thunderbolt neviděli, no tak pojďte se mnou... přednesu vám jednu z těch temnějších kapitol Jackieho filmové kariéry... Jackie (ve filmu mu také říkají Foh To) je bývalý profesionální závodník (s diplomem ze školícího centra Mitsubishi), toho času vlastnící odtahovku, ve které pracuje celá jeho rodina (otec a dvě sestry). Žije si celkem v pohodě a jen občas zmlátí pár otrapů, kteří dorážejí na sestřičky, jenže pak se to všechno změní. Při rutinní policejní akci se totiž náhodou přitočí k honbě za pirátem silnic a jeho řidičské schopnosti nakonec vyústí v divokou honičku (při ní se také Jackie seznámí s půvabnou reportérkou v podání ještě půvabnější Anity Yuen). Jackie vítězí a padouch putuje za mříže, jenže kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp - blonďatý ulízanec (Thorsten Nickel - druhý dan v karate, ale to je příliš malá kvalifikace na to, aby ho někdo v tomhle filmu nechal bojovat ;) má totiž styky i peníze, takže se i přes aktivní odpor Interpolu (vyšetřovatele hraje Michael Wong) snadno dostane z vězení a rozhodne se vyřídit si účty s Jackiem... Do téhle chvíle to vypadá, že se o režisérské pravomoce Chanové (Jackie a Gordon) perou nerozhodně a film je jakási plichta mezi Gordonovým roztěkaným epileptickým stylem (plným podezřelých stříhů a křečovitých zrychlovaček) a Jackieho precizním přístupem. To že se nám jaksi nedostává akčních scén, je vysvětleno tím, že Jackiemu se v průběhu natáčení druhého Drunken Mastera a především Rumble in the Bronx hýbnulo pár kostí nesprávným směrem a tak se v Thunderboltu věnuje bitkám jen velice střídmě (a když už tak s hutnou podporou drátů a doublů). Ostatně takováhle akce je tu jen jediná, jde o souboj v japonském kasínu, který je všechno jen ne chanovský. Gordon v tu chvíli už totálně přebírá otěže a rejdí kamerou sem a tam, Jackie marně bojuje se záplavou drátů a celé je to až příliš chaotické než abyste si to stihli užít. Ale abych nepředbíhal, zhruba v půli filmu konečně Gordon Chan převezme PLNOU kontrolu nad filmem a aby to bylo jó všem jasné, nechá Jackieho totálně zmlátit v ultrabrutální scéně likvidace autodílny (jedna z nejdrsnějších scén, které v Jackieho filmech můžete vidět) - padouchova msta je dokonalá, Jackieho bolí všechny kosti v těle, jeho otec je v šoku a přizabité sestry si bere blonďáček jako pojistku, že se Jackie vydá do Japonska a rozdá si to s ním na závodní trati. Ehh? Tohle je Jackieho film? Ne, není - je to Gordonův film a pokud se chcete zeptat ještě na něco zásadního, odpoví vám vyplašený Jackie sám, když se ho jedna postava v průběhu tréninku na osudový závod zeptá... "Umíš se vůbec smát?" Tuhle ironii přejde Jackie nuceným úsměvem, který možná ani nebyl tak úplně hraný a ze kterého většinu jeho příznivců zamrazí. Gordon Chan nám tu totiž předvádí jak by vypadal Jackieho film, kdyby z něj někdo vyříznul veškerý humor a zbytek prostě odfláknul... Ani Sammo jako choreograf v akčních scénách nepředvádí nic co by stálo za pozornost (muselo se hodně zjednodušovat), takže nepotěší ani camea většiny maníků z Jackieho stunt teamu nebo milé obsazení Yuena Chora (Jackieho nemesis v prvních dvou Police Story) do role Jackieho otce. Gordon nás ale vytrvale mučí dál. Jackieho film bez humoru, akce a emocí - budiž, ale proč teda ty závodní scény, na kterých to všechno má stát, vypadají tak otřesně. Gordonovi evidentně stačí, když nechá kaskadéry kroužit osmdesátkou po trati a pak to ve střižně dvojnásobně zrychlí. Vypadá to komicky, ale smát se nebudete, protože vám v průběhu onoho závodu dojde, že většina pečlivě připravených kaskadérských kousků se topí právě v oněch zrychlovačkách. A to se tehdy propagace oháněla astronomickým rozpočtem a chvástala se, že jen zničená auta stála několik milionů. Je to všechno smutné - Jackie tu sice hraje, ale jako by tu nebyl, protože žádný element, žádná vteřina filmu, tu ani zdánlivě nepřipomíná jeho tvorbu. Pevně věřím, že na Thunderbolt by Jackie rád zapomněl (a asi to i udělal, když se odvážil o osm let později opět zkřížit své cesty s Gordonovými... a dopadlo to opět špatně), takže následujme jeho příkladu a tenhle film, který v jeho filmografii leží mezi Drunken Masterem 2 a Rumble in the Bronx, milostivě ignorujme... 40%

    • 21.4.2017  02:35

    Název filmu vám zřejmě cpe do mysli výjevy á la Indiana Jones, jenže v kolonce režie se podepsal Ringo Lam, takže nečekejte nějakou lehkomyslnou výpravu za relikviemi, nebo prvoplánové dovádění s bičem, kloboukem a bouchačkami. Místo toho se podívame do kambodžských luhů a hájů, kde právě bují revoluce a dvojitý agent Ray Lui likviduje rebely, aby si na jejich hrobech mohl postavit budoucí impérium. Efektivita byla bohužel zas jednou klepnuta přes prsty, když jeden z potomků Luiových ex-přátel přežil masakr a dobře si zapamatoval jeho jméno. Wai Lok-Yan vyrostl, stal se z něj vojenský pilot a s potřebným výcvikem i vybavením se rozhodl Luie odprásknout... Další film o pomstě? Ano, ale to co jsem vám v rychlosti odvyprávěl, stihne Ringo v úvodní čtvrthodince, což naznačuje, že v tomhle filmu se toho semele víc, než je zdrávo. Zabít Luie evidentně není taková legrace, drogový magnát a největší překupník v zemi má kolem sebe spoustu lidských štítů (mj. i milenku Monu, která Waie zachrání v nastálém zmatku, zasouloží si s ním a nakonec mu vynadá, že Luie nezabil). První pokus tedy nevyšel a ten druhý se bude muset odehrát jinde, protože Lui nasadil všechny páky, aby atentátníka našel. Wai se tedy za pomoci svého strýčka vydává do Ameriky, kde začíná pracovat pro CIA, která má též na Luie zálusk. Pod jménem Mandy se vydává do podsvětí a jeho cílem je k sobě Luie přilákat (samozřejmě ho nesmí zabít, ale znáte tyhle horkokrevné, pomstychtivé Asiaty). Problémy nastanou, když unese Luiovu dceru a místo, aby jí chladně využil se do ní zamiluje... Ringo Lam proslul tím, že své hrdiny vláčí kalužemi bahna a neustále jim tluče klíny do hlavy. Tentokrát si mučení užívá Andy Lau a představuje nám Waie/Mandyho jako muže tisíce tváří... kambodžský zemědělec, nelítostný gangster, milující manžel, chladný intrikán - stačí si vybrat. Přesto že si Lau po natáčení stěžoval na tvůrčí neshody a lidově řečeno poslal Ringo Lama do hajzlu, na výsledku se to podepsalo minimálně a víc než samotným dějem, je snímek poháněn kupředu výraznými hereckými výkony. Hongkongští veteráni (Paul Chun, David Chiang) tu překvapivě uvolnili místo mladé krvi a tak je většinu času všechno v rukách Andyho Laua a Wu Chien-Lien, která hraje Luiovu dceru. Mezi těmi dvěma přeskakují jiskry a jejich vztah jim věříte od první do poslední minuty, především ve chvíli, kdy do něj vstoupí stará známá Mona, kterou zkušená Rosamund Kwan zahrála jako renesanční mrchu - kdykoliv se objeví na scéně, celou ji ukradne pro sebe už jenom svým vzhledem. Reflektory ale svítí především na Andyho, který si počíná obratně jak v dialogových vrcholech filmu, tak při lamovských akčních scénách, které jsou příjemně brutální. Žádný wooovský taneček v dešti kulek, tady se prostě skočí do místnosti a vystřílí se všechno živé od podlahy ke stropu - jednoduché, drsné a působivé. V akci Ringo neklopýtne nikdy, příběh se mu však rozpadá do jednotlivých epizodek, což je dáno prostě tím, že během takřka dvouhodinové stopáže se děj až příliš zamotává. Přes všechny výtky jde o jednu z lepších lamovek a Andy Lau si tehdy ten milion dolarů (amerických!) honoráře opravdu zasloužil, i když to spolknulo polovinu rozpočtu, což se na některých scénách bezesporu podepsalo (ale Lamův "ušmudlaný" styl je naštěstí něčím, na co si lze rychle zvyknout). Adventurers mají vycházkové tempo a thrillerovou image, která je akční jen, když je to bezpodmínečně potřeba. To není zrovna běžný hongkongský profil, ale své fanoušky si zcela jistě najde. 70%

    • 21.4.2017  16:52
    Dao (1995)
    ****

    Vítejte v temném světě lásky, pomsty, hříchu a useknutých končetin - Tsui Hark vám v osobitém remaku One-Armed Swordsmana předvede odvrácenou stranu svých režisérských schopností. Příběh z prostředí výrobny mečů je totiž drsný a syrový jako právě vytepaná čepel... V těsném kolektivu pracuje rivalita na plné obrátky a nemůže za to jen nadcházející výběr "budoucího vlastníka výrobny", ale i pohledná dcera Mistra... Hlavním hrdinou filmu se stává Ding On, sirotek, jehož otce zabil démonický bojovník. Mistr vychovává Ding Ona jako vlastního syna a dokonce se rozhodne mu předat "grunt", ale Ding On má jiné plány. Chce najít vraha svého otce a pomstít se... Brzy se však věci trochu zvrtnou, Mistrova dcera je unesena a Ding On při pokusu o její záchranu přichází o ruku. Při zběsilém útěku ho zachrání neznámá dívka u které najde dočasný azyl. Dál už nastupují obvyklé příběhové koleje - hrdina najde vnitřní klid, vypracuje vlastní "jednoruký" styl a vrací se do rodné vesnice ve které se objevuje i bandita Fei-Lung, vrah jeho otce. Vše nevyhnutelně směřuje k mimořádně drastickému vyvrcholení... Zní vám to obyčejně? Inu počkejte až to uvidíte. Tsui Hark příběh oblékl do vizuálního stylu ze kterého budete mít sucho v hrdle. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony - to všechno jako by se nořilo do bezejmenné temnoty a beznaděje... Chiu Man-Cheuk jako jednoruký hrdina předvadí během vnitřního boje své postavy, výborný herecký výkon a jeho úhlavní protivník v podání Xin Xin Xionga je tak přesvědčivý, že bych se ho bál i po odlíčení. Akčních scén je pomálu, ale jsou originální a velkou úlohu v nich hrají originální zbraně, které se zvlášť v závěru roztančí do pekelného čardáše... Blade je příliš temný a syrový než aby asi našel široké publikum, ale kdo mu přijde na chuť, nebude litovat dvou hodinek strávených v přesvědčivém filmovém pekle plném emocí, akce a napětí do poslední vteřinky. 80%

    • 21.4.2017  13:25

    Postarší Jetův film, který natočil Corey Yuen. Jet se musí jako tajný policista vydávat za zločince a odjet do Hongkongu. Zanechá v Číně svou nemocnou manželku a malého synka. Nebudu moc prozrazovat z příběhu, je docela důležitý a vzhledem k tomu, že tento film je drama (s dokonalými akčními scénami), všechno bych zbytečně prozradil a pokazil. Potěšujícím faktem ale je, že Corey Yuen tentokrát opravdu perlí a připravuje velice kvalitní choreografii, když ještě dodám, že Jet bude stát (bok po boku s malým Miu Tse a nakonec i s HK policistkou v podání Anity Mui) proti takovým záporákům jako Yu Rong Guang (Iron Monkey) nebo Ken Lo (Drunken Master 2), pak je jisté, že o dobrou akci bude postaráno. A taky že jo :-) Skvělý souboj na tonfy, grandiózní závěrečná bitka a spousta dobré akce mezitím... Pojetí akce je spíš Jackieovské (prolezy mezi zábradlím, využívání okolních věcí), ale nebojte se, že by snad Jet něco kopíroval... Suma sumárum je to velice povedená (typicky HK) detektivka, kterou by si žádný Jetův příznivec neměl nechat ujít. 80%

    • 20.4.2017  18:34

    Být členem ochranky na výletní lodi je těžká pohoda - sem tam chytíte za flígr zloděje (nebo zlodějku), přes den nachytáte bronz a večer můžete v baru házet očka na přítomné milionářky. Alan (Kenny Ho) by o tom mohl vyprávět a určitě nelituje, že k téhle fušce zběhnul od policie. Nebyly v tom jenom platové podmínky, Alan během jednoho zákroku přišel o manželku a tak doufá, že lehčí práce a mořské vlny dokáží zahnat zlé sny... Doufá marně, protože z jeho kolegů se vyklubou teroristi než by jeden řekl "švec". První důstojník, najatá zpěvačka, členové ochranky - ti všichni patří k sehrané partě, která má zálusk na uran uložený v lodním sejfu. Stačí jen zabavit pasažéry a dovézt drahocenný náklad na Filipíny, kde všechny čeká sladká odměna. Alan je samozřejmě proti a navíc si během záchranné mise stihne nabrnknout i zlodějku s dobrým srdcem (Christy Cheung). Věřte, že proti mnohonásobné přesile je každá pomoc dobrá. A na závěrečný polibek nad mrtvolami padouchů jsou vždycky potřeba dva ;)... Je až zarážející, jak málo věcí někdy stačí ke vzniku filmu. Scenárista a producent Ricky Ng se při psaní Red Wolfa skutečně příliš nepáral s podrobnostmi - vzal výletní loď, svoje nejoblíbenější scény z Přepadení v Pacifiku a Smrtonosné zbraně (vykrádání těchto dvou filmů je mnohdy až příliš okaté - viz scéna s přeskokem přes palubu nebo uvězněním v mrazáku) a poslal na plac Yuen Woo-Pinga, aby odvedl špinavou práci. Zjevně mu přitom naložil na záda i pidirozpočet a vražedný časový rozvrh, protože výsledek vypadá tak trochu jako levná americká mlátička. Při inspiraci hollywoodskými hitovkami se Ricky Ng asi nakazil přespříliš, protože se amerikanizace promítla i do charakterů postav a kdyby ve filmu nehráli Asiati a nerežíroval ho právě Ping, asi by velice brzy zapadnul... Naštěstí tu máme hromady všehoschopných kaskadérů, kvalitní herecký tým (i když holky (Elaine Lui, Christy Chung) tentokrát hodně zřetelně přehrávají kluky (nevýrazný Kenny Ho a poněkud udušený Ngai Sing)) a pořádnou nálož akčních scén. Právě na těch je však nejvíc vidět nedostatek času, se kterým se Ping musel potýkat a tak technikám občas nesportovně pomůže radikální zrychlení, což bohužel o pěkných pár kapek snižuje umění choreografů i herců. Ještě, že Elaine Lui hraje mrchu tak okouzlujícím způsobem a Christy Chung je roztomilá k sežrání. Nebýt těhle dvou, nevím nevím za co bych Pinga pochválil. Těch pár povedených nápadů (souboj v koupacích botech, hrátky s elektřinou a ohněm) je jen recyklací starých dobrých gagů a choreografie závěrečného souboje jako by předváděla Pingův odskok do druhé ligy. Ne, není to tak horké jak naznačuji, ale po perlách, kterými nás zásoboval v průběhu devadesátých let, bych čekal přeci jen něco na úrovni - Ngai Sing i Kenny Ho (mladý talent objevený Jackie Chanem) by si to určitě zasloužili. Film bohužel na každém rohu divákovi připomene, že ho tlačí nedostatek času, peněz a kreativity, které ulpělo na stránkách scénáře zatraceně málo. Red Wolf je tak pouze průměrným pokusem o trhák v americko-hongkongském stylu, který nezapadne ani na jednu stranu barikády. 50%

    • 21.4.2017  02:04

    Tsui Hark je frajer. Stokrát ho můžu zatracovat kvůli jeho nedávným producentským a režijním počinům, ale pak se stačí ohlédnout zpátky a všechen vztek mě přejde. Po zhlédnutí postaršího Chinese Feast byste totiž v euforii Harkovi odpustili cokoliv, třeba i tu nešťastnou Černou Masku 2... A pročpak jsem tak shovívavý? ;) Protože tohle je prostě "žrádlo"... Chinese Feast je doslovným filmovým přepisem rčení o tom, že láska prochází žaludkem. Bojové umění tentokrát uhýbá před vařečkami a hrnci a klasickou turnajovou postupku nahradilo zápolení nejlepších čínských kuchařů. Hned první minuty se nesou ve znamení přípravy jídel, která zřejmě nikde neuvidíte, ale běda vám jak nebudete mít něco v ledničce. Bez něčeho k jídlu tenhle film nepřežijete, protože zůstat v klidu při pohledu na tu spoustu dobrot, to se prostě nedá... Hlavním hrdinou příběhu je Chiu (Leslie Cheung), mafián a finanční poradce (slušně řečeno, jinak je to prostě vyděrač s dvě semestry z ekonomky), který je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. To v tomhle případě znamená vyhrát konkurz na kuchaře v jednom kanadském hotelu, protože jeho dívka se odstěhovala právě do Kanady a jediný způsob jak se tam dostat, je odcestovat za prací. Problém je v tom, že Chiu vůbec neumí vařit a tak u konkurzu dokonale pohoří (stejně dopadne i jeho jídlo). I přes naléhání svých neschopných mafiánských poskoků se ale rozhodne pokračovat v honbě za správně upečenou křehkou kachnou a s pomocí kuchařského experta Lunga (Chiu Man-Cheuk) si najde práci v jedné zapadlé restauraci. Tam samozřejmě začíná od píky a to je zdaleka nejzábavnější část celého filmu, protože chaos, který tenhle nešika dovede rozpoutat (např. při souboji se stokilovou rybou) spolehlivě zboří hranice vaší představivosti. Po menší likvidaci interiéru ovšem Chiu narazí na šéfovu rebelující dceru Wai (Anita Yuen) a tak trochu (trochu hodně) se do ní zamiluje... Chiu však není jediné neštěstí, které majitele restaurace postihne. Z nablýskané limuzíny totiž vystupuje superkuchař Wing (Xin Xin Xiong) a po vyhecované předváděčce svého umění nabídne šéfkuchaři sázku o restauraci - Pokud se mu podaří na blížící se soutěži připravit jedno z nejnáročnějších jídel lépe, vyhraje padesát milionů. Pokud neuspěje, přijde o restauraci. Wing si navíc všechno pojistí tím, že na svou stranu dostane celý personál restaurace, což majiteli restaurace přivodí infakrt. Chiu a Wai tak musejí rychle najít náhradníka... Sami musíte uznat, že podobně originální romantické komedie se nerodí každý den a když se navíc povede slibný koncept dotáhnout do zdárného konce, je to malý zázrak. Tsui Hark je kulinářský fanda a tak věnoval velkou péči všemu, včetně výběru herců - Leslie Cheungovi to s Anitou Yuen nejen sluší, ale nemůžete jim při honičce Kantonem (při které Hark chytře spojuje partnery obou dějových linií) upřít ani slušnou dávku pověstné filmové chemie. Přesto je tu romantika zastoupena jen velice decentně a hlavní prostor dostává jídlo a s ním spojené gagy. Jestli máte rádi čínské pokrmy, zajisté si přijdete na své - ať už během gagů v kuchyni nebo při vaření před porotou. Hark tu složil nesmrtelnou poklonu tomuto umění a až uvidíte Xin Xin Xionga, jak švihá nožem a naběračkou, používá vyspělé technologie (tekutý dusík při úpravě medvědí tlapy) a servíruje dokonale vypadající výsledek, znovu vás popadne neuvěřitelná chuť si něco uklohnit. Chinese Feast tak naplní nejen duši, ale i žaludek. Ačkoliv se v Chinese Feast kolem jídla točí skutečně všechno, Hark stále zůstává v osvědčených vodách odlehčené hongkongské komedie, která si klestí cestu k vašemu srdci skrz nekonečnou řadu vtípků a narážek. Rozbité talíře, nevinné podvádění (např. když se v restauraci, kde Chiu pracuje sejdou dvě mafiánské organizace pro které pracoval předtím) a přísná pravidla gastronomie - z toho už se dá něco uštrekovat, zvlášť když máte svižný scénář a hromadu dobrých herců. Sto minut pak uteče jako pára nad hrncem a vy si jen postesknete, že těhle fajn jednohubek by mohlo být víc... Tsui Harkovi patří ještě jednou velký dík a protože moje lednička je beznadějně prázdná, vyrážím do čínské restaurace. Snad tam budou mít to fajn vepřové zatavené v ledu... ááách. ;) 80%

    • 21.4.2017  14:56

    Rachot v Bronxu je jedním z prvních známějších filmů Jackieho Chana, uvedených i na našem videotrhu. První film v Americe za americké peníze (navzdory názvu se však natáčelo v kanadském Vancouveru..., i tak jsou zde záběry z New Yorku, zřejmě natočené potají ;) však producenti ošklivě prostříhali, takže ve výsledku má opravdu mizerný příběh, který místy nedává smysl a je hlavně ukrutně béčkový (nad hláškami "gangsterů" budete brečet smíchy)... naštěstí je tu Jackie a jeho věrný stunt team, který to pod režijním vedením Stanleyho Tonga (taktéž elitního kaskadéra) rozfofruje v akčních scénách do neuvěřitelných otáček. Jackie mlátí týpky vším co mu přijde pod ruku - závorou, ledničkou, lyžemi - nic není tabu a nic není nuda, akční scény film doslova vytahují nad průměr a ačkoliv Jackie v průběhu natáčení inkasoval nemilé zranění (vyvrknutý kotník), nezastavilo ho to v organizaci pekelných stuntů (přeskok z nadzemních garáží na balkón protějšího domu. Navíc hned jak se vrátil z nemocnice, se sádrou na noze, půjčil si fixku a na sádru si botu jednoduše namaloval (divák snese všechno ;). Tomu se říká oddanost práci. Už jen díky Jackieho nadšení a jeho dřině vložené do tohoto filmu, je tenhle film povinností pro fanoušky klasické hongkongské školy. Díky americkým cenzorům jde ve výsledku jen o ušmudlané béčko, ale je to "béčko s Jackiem" a to tenhle film přesouvá ze spodních regálů videopůjčovny přímo do centra vaší pozornosti... Hongkongská verze je o sedmnáct minut delší a obsahuje hned několik věcí navíc. Souboje překvapivě vůbec nejsou zkráceny (pokud ano, tak se jedná o jeden, dva záběry, což jsem při nejlepší vůli nepostřehnul), ale americká verze postrádá scénky s vyděrači, kteří si chodí pro peníze za ochranu obchodu a dokonce i milostný trojúhelník Keung-Elaine-Nancy, který Jackieho postavu vykresluje jako ne úplně stopro kladnou postavu (holt láska je mocná čarodějka), když ho Elaine (Anita Mui) přistihne při líbání s Nancy (Francoise Yip). K vidění je i celá svatba strýčka Tunga (docela nářez - nedivím se, že to Američani vystřihli), je tu i delší Jackieho pitvoření před polopropustným zrcadlem v obchodu a ve finále s hovercraftem se na souši dočkáte delší honičky, při které padne za oběť víc automobilů. Osobně nemám New Line Cinema příliš za zlé, že se zkracovalo (většinou to bylo potřeba) a americká verze navíc obsahuje mnohem lepší hudbu J.P. Robinsona. Takže je to asi plichta. ;) 60%