HKstars

Dong je přesně tím typem agenta na kterého může být zaměstnavatel hrdý - střílí vždy doprostřed terče, jeho ruce a nohy likvidují protivníky geometrickou řadou a mozek mu šrotuje na plné obrátky. Má to však jeden háček - Dong je hodný hoch a má srdce na pravém (levém ;) místě, což není konfigurace, která by se ve speciálních jednotkách "nosila". Po jedné spontanní (a samozřejmě úspěšné) akci je donucen opustit své místo a míří na zašívačku do východní Evropy, do státu Lavernia... Ačkoliv je Lavernia přísně fiktivní stát (vypadá trochu jako Bulharsko), začnou se brzy do příběhu mísit věci zatraceně reálné. Politické pletky, sekty, bývalé milenky - Dong toho má tzv. "plné kecky", protože ledabyle pošle za mříže místního náboženského fanatika Mishimu (který je na náboženského fanatika až příliš akční), čímž si to rozhází u jednoho z ministrů Lavernie. Většina postav bohužel zmateně hraje na obě strany a scénář až příliš často sklouzává k "čínským" flashbackům, které vzbuzují rozpaky - jde o rýpání do čínské politiky nebo o nemístný obdiv poslední bašty komunismu? Ať tak či onak, přiběh se brzy rozsype jako korálky, protože niť, která by vše držela pohromadě tu prostě chybí - kostra příběhu by v hollywoodské produkci nevystačila ani na jeden díl Beverly Hills a ačkoliv v hongkongských filmech se víc kope než mluví, "moderní hongkongský film" (jak se Blacksheep affair profiluje) by si určitě zasloužil víc než sektářsko-politické hrátky v postkomunistických kulisách. Jediné co vám po závěrečných titulcích zůstane v hlavě bude Chiu Man-Cheuk (svůj part odehraje se ctí a určitě by si zasloužil i lepší filmy), Shu Qi (ta zůstane v hlavě vždycky ;) a zajímavá choreografie Ching Siu-Tunga. Ta je chytře mixována s přestřelkami (které místy vypadají dobře (přepad v zahradě), místy divně (průlet rakety dodávkou) a místy dokonale zmateně (finále na ambasádě)) a spolu s Ching Siu-Tungem se na ní podílel i Xin Xin Xiong (ten si střihne malé cameo hned v úvodu). Výsledek je působivý, ale ne ohromující. Siu-Tung s přehledem servíruje dráty a v některých bitkách výrazně zvedá známky za výsledný dojem, ale zamrzí občasné výpadky (především zrychlené ruční techniky s mizernými zvukovými efekty, které vypadají hodně "cheesy") a zbytečné předrátování - některé techniky by oba hlavní aktéři (Chiu Man-Cheuk a Andrew Lin) rozhodně zvládli i bez drátů a vypadalo by to líp. Drát je totiž pořád drát a je to "cítit" - HK spin, arab, 540 - to jsou triky, které má Chiu Man-Cheuk v malíčku a jejich provedení na drátech zkrátka působí trochu "uměle". A to už vůbec nemluvím o protočených 720tkách, které jsou pro jistotu doplněny dalšími "úžasnými" zvukovými efekty. Platí tu známé "méně je někdy více". Přes mírnou kritiku je ale právě choreografie tím jediným důvodem, proč Blacksheep affair vidět. Když se prokoušete skrze průhledný a vypočítavý příběh, čeká na vás Ching Siu-Tung v netradiční poloze (je to jeden z mála "moderních" filmů, které choreografoval) a pár úctyhodných kaskadérských kousků. Není to moc, ale v hongkongské "Nové akční vlně" si příliš vybírat nemůžete. 50%

Někdo by si snad podle recenzí mohl myslet, že Donnieho Yena nemám rád, ale pravda je někde úplně jinde. Za posledních pár let prostě Donnie zparchantěl, co se týče choreografie vlastních soubojů před kamerou a jako režisér je na můj vkus až příliš... jak to říct... experimentální, to možná bude to slovo. V Legend of the Wolf, jeho debutu se všechny tyhle "špatné" vlivy slily dohromady a i když na ten film nedají hardcore Donnieho fanoušci dopustit, pro mě je to zároveň jeho nejhorší počin (ale ano, neviděl jsem ještě Protegé de la Rose Noire), tím spíš je milé vidět, že při natáčení Ballistic Kiss a Shanghai Affairs (dvou filmů, které následovaly těsně po "Vlkovi", v roce 1998) se poučil a začal dělat filmy, které ocení i normální smrtelník. Nezaujatého diváka možná překvapí jaký je Donnie narcis, Shanghai Affairs jsou pro něj jakousi vlastní Once upon a Time in China, vystupuje tu jako doktor Tong Shen, který přijíždí ze zahraničních studií zpět do Číny, aby tu zadarmo léčil chudé a pomáhal jim proti bezpráví, znáte to. Zrovna když si začne zařizovat svojí kliniku ve vesnici, přižene se legendární axe gang, v čele s Yu RongGuangem (tyhle dva se setkali už v Iron Monkey). Strhne se velká bitka, protože axe gang chce vesničany vyhnat a postavit si tu kasíno. Shen se zprvu nechce do potíží zaplést, ale když jeho pomocník vyběhne zmastit pár sekerníků, nezbývá mu než (ve zpomaleném záběru) vylézt z baráku a zatočit s gangstery jak zákon káže. Souboje se odehrávají v klasickém vlčím stylu, takže Donnie rozdává rány jako kulomet, kryje stále stejnou kombinací bloků a jen málokdy je bojující dvojice zabírána z dálky, v zásadě jen sledujeme prostřihy na Donnieho machájícího rukama a odpadávající bojovníky. Celou bitku rázně ukončí policie, takže se ani nedostane na tolik očekávaný střet obou hlavních postav. I Yu RongGuang disponuje zpomalovačky (především, když se s celým gangem přesunuje z místa na místo) a charisma z něj teče plným proudem, takže mu celkem dlouho baštíte, že je vlastně takový hodný záporák, jen ho dost prudí, že mu Donnie leze do zelí (a dokonce se mu povede zhatit i stavbu kasína). V tomhle rozpoložení je tedy vrcholně nešťastné, že se Yuova sestra vydá do nemocnice, kde Donnie mj. pracuje, protože už pěkných pár let nemůže mluvit a přestalo jí bavit spoléhat na liščí božstvo, kterým ji krmí její bratr. Donnie jí vyléči raz dva a stihne se do ní i zamilovat, což ještě vyostří konflikt mezi oběma muži. No a pak jsou tu ty děti... To už vám neprozradím, musím uznat, že ač zpočátku vypadala zápletka možná až zbytečně průhledně, Shanghai Affairs je jedním z mála hongkongských filmů, které mě dokázaly vyškolit a naservírovat ve své půlce dost zajímavý zvrat. A se zvratem přicházejí mrtvoly... spousta mrtvol, která oba džentlmeny tlačí k nevyhnutelnému duelu, kvůli kterému si všichni u vchodu koupili popcorn. Donnie ale celý film až příliš vyčkává a šetří akcí. Je tu pár bleskových bitek, některé dokonce obsahují zajímavé nápady, ale jejich provedení je dost mizerné a nemluvím teď o choreografii (ta je průměrná, až na finální souboj Yua s Donniem, kde se dočkáme několika dlouhých výměn), ale o špatně sestřižených záběrech. Rozhodně je vidět potenciál všech zúčastněných, ale záběry dost podezřele nenavazují a člověka skoro až bolí oči, tím spíš, že když někdo někoho někam sekne (sekyrou většinou ;), tak Donnie zpanikaří a přestřihne někam úplně do háje, aby si záběr autocenzuroval. Proč proboha? Nejhorší ze všeho je, že od Donnieho filmu každý čeká prvotřídní akci a ta Shanghai Affairs naopak rozbíjí a odvádí pozornost od solidního příběhu. Provázanost osudů všech postav a herecké výkony (obzvlášť Yu RongGuang exceluje a dostává z té postavy zřejmě mnohem víc než bylo na papíře) jsou brilantní a v těch nejlepších momentech to vypadá, že Donnie by si mohl troufnout i na mnohem náročnější žánry než ve kterých se obyčejně pohybuje. Jenže pak je tu ta akce, která všechno boří. Souboje jsou příliš krátké a vůbec se nezatěžují s nějakou gradací, jakoby prostě někdo určil, že ve filmu bude deset minut soubojů a pak nějakým složitým matematickým modelem vypočítal kdo, proč, kde a jak. V kombinaci s nevýraznou technickou stránkou (Legend of the Wolf alespoň vypadal pěkně a hrál si s filtry, stejně jako Ballistic Kiss) pak akční scény působí spíš odpudivě než aby snímek ozdobily a okořenily. Donniemu se vůbec nepodařilo využít možnosti, které v sobě mělo použití axe gangu (to že mají všichni sekery je fajn, ale co dál?) a nebýt finále, vypadal by Yu RongGuang jako nesvéprávný fešák, který nevystřihne ani pořádnou otočku (a přitom zhruba v půlce filmu má výměnu s Donniem plnou lámaček a úchopů, kterou však příliš brzy ukončí policie). Tohle trestuhodné opomenutí táhne dobře napsaný film dolů do hlubin průměru. Je milé vidět, že s dobrým scénářem je Donnie schopen udržet krok jako režisér, ale tentokrát ho zcela neočekávaně zradila dramaturgie akčních scén. Jak už jsem řekl v úvodu, nic proti němu nemám, ale nic mě nedokáže naštvat víc než takhle spálená šance. 50%

Život uprostřed soukolí čínských Triád není žádný med, ale když už jste jednou uvnitř, můžete se snadno vypracovat k pohádkovým ziskům a bezstarostnému životu - tj. přesnému opaku toho, co mají bojovníci na druhé straně barikády. Policejní důstojník Tung (Anthony Wong) všechno tohle ví a tak se snaží hrát na všechny strany a urvat si pro sebe kousek snu o lepším životě. Jeho metody nejsou vždycky čisté a díky bratříčkování s vysoce postavenými členy gangů Tung přehlíží i větší prohřešky, ale díky svým zkušenostem drží místní policejní oddělení pohromadě - moc dobře pozná, kdo je velká a kdo malá ryba a nejnovější klepy z podsvětí se dovídá mezi prvními... To všechno se teď ale změní, protože do vedení přichází sympatický mladík Mike Cheung (Michael Wong), který své bývalé nadřízené už začínal štvát (měl až příliš velkou úspěšnost v eliminaci kriminálních živlů) a tak ho za odměnu poslali přímo do centra dění. Cheungovou smůlou je, že na nové místo přijde zrovna ve chvíli, kdy dochází k zásadním zvratům uvnitř Triád. Velký bratr se totiž po zpackané akci musí ukrýt mimo město a jeho vliv začínají rozkrádat zástupci jednotlivých gangů... Protřelý Tung tuší, že se schyluje k válce gangů a snaží se Cheunga, jednajícího vždy a všude podle předpisů, držet co nejdál, ale osudu se nedá poručit a jedna malá náhoda vše zpečetí - Cheung se totiž zamiluje do bývalé milenky Velkého bratra a to natolik, že s ním dotyčná otěhotní... Během několika okamžiků se formuje milostný mnohoúhelník ve kterém figuruje krom již zmíněných postav i nastupující vůdce gangů (Patrick Tam) a situace se začíná vyostřovat, za tichého souhlasu starších bossů, kteří jednají podle pravidla "když se dva perou, třetí se směje"... Cheung se najednou nestačí divit, jak hluboko až sahá Tungova "svědomitá infiltrace", ale finální zúčtování přesvědčí i tápající diváky o tom, že nic není černobílé... Gordon Chan, Dante Lam a čtyři ceny HK Awards - upřímně vám povím, že tahle kombinace mi zní přinejmenším podezřele, ale po shlédnutí filmu musím připustit, že ceny za nejlepší film, scénář a herecké výkony ústřední dvojice (Anthony a Michael Wongovi) byly rozdány spravedlivě. Beast Cops jsou dramatem, vybudovaným na poměrně ohrané zápletce o tom, že i dobrý policajt se musí trochu ušpinit, aby se dostal na kobylku gangsterům a o tom, že k jednomu cíli vedou vždy minimálně dvě cesty. Zajímavým ho činí především bezchybné herecké výkony (krom již zmiňované dvojice bych chtěl pochválit především Patricka Tama) a lehký závan exotiky (i když v Hong Kongu jsou filmy o Triádách na denním pořádku). Otázkou je jaký podíl má na výsledku ten který režisér, ale vizuální stránka odkazuje hlavně na Gordona Chana - ten se soustředí na pečlivé budování atmosféry a směřuje herce kam je potřeba, ale jakmile se začne střílet, žóngluje se zrychlovačkami a zpomalovačkami, které prokládá šílenými nájezdy kamer a zběsilým střihem. Těhle scén naštěstí ve filmu není moc a samotný děj na nich nestojí. Výjimkou je pouze finální souboj, ale ten je laděn trochu jinak (až hororově) a je dokonalou tečkou za báječně vystavěným příběhem... Na celkovém úspěchu snímku má lví podíl i kvalitně napsaný scénář. Nejprve rozjíždí detailní náhled do Tungova života, aby v pozadí naznačil zásady fungování gangů a ve chvíli, kdy do děje vstoupí Cheung se příběh rozbíhá do dvou souběžných linií, které se v závěru osudově protnou. Jediným úletem jsou krátké prostřihy ve kterých postavy mluví přímo do kamery (je to něco na způsob interview). Zajímavý, ale příliš svérázný pokus o ještě hlubší sondu do duší postav... Beast Cops asi nepotěší fanoušky tradičních hongkongských akciček, protože pěsti a pistole přijdou tentokrát ke slovu jen sporadicky. Gordon Chan se s pomocí začínajícího Dante Lama pokusil o kapku náročnější žánr a vyšlo mu to na všech frontách, především díky hercům a přesvědčivému námětu. Jestli si chcete rozšířit vaše hongkongské obzory, odložte na chvilku Jackieho a Jeta a pojďte si pustit "trochu jiné kafe". 80%

V jednoduchosti je občas síla, takže se nebraňte, až na vás tenhle naprosto neznámý film hned z kraje vybalí tříminutový sestřih dvou bitek, které s dějem vůbec nesouvisí a natočily se zřejmě jen tak bokem. Poděkujte poprvé, účinkuje v nich totiž Fan Siu-Wong (Ricky ze Story of Ricky) a je "nejlepší z nejlepších". V osmdesátých letech hrál vyjukaného teenagera, kterému pomáhal z problému Yuen Biao (Righting Wrongs), teď je řada na něm, aby likvidoval zloduchy a na jeho wushu zkrátka nikdo nemá. Rychlé kopy, neuvěřitelná mrštnost, svalnatá postava. To berem. Po tříminutovém úvodu se konečně rozjede příběh a rázem zjistíte, že jste se ocitli ve filmu, který ač z roku 1997, vykazuje všechny znaky old schoolové tradice. Poděkujte podruhé. ;) Nebudu to příliš komplikovat, takže jen ve zkratce - Policista Tong kdysi zabil gangstera jménem Lev, takže hned co vyleze z vězení, zabije ho na oplátku Tygr, Lvův syn. Ten ovšem ví, že Tong má dceru a věrného kamaráda Fua a hodlá je zlikvidovat taky. A pak se ještě objeví Kau, syn Tongova kamaráda z vězení. Všichni si navzájem vymění několikrát rukojmí, pak Kau všechny zmlátí a na scénu přijde Šílený kůň, Tygrův bratr. Až popadnete dech a vyndáte nervy z kýblu, prozradím vám, že o tohle všechno vůbec nejde. Je to takové to nezbytné křovisko pro nejrůznější konflikty, které se řeší pěstmi. Na jedné straně stojí prosťáček Kau, který vede školu bojových umění, je ke všem milý a trousí moudra na potkání (skutečně tak trochu Wong Fei-Hung moderního světa, jak ho popsal můj kolega Eric Jacobus), na druhé pak nemilosrdný Tygr a jeho přítelkyně Kim v podání Kim Maree-Penn, jedné z těch lepších zápaďaček (však ona vám to dívčina ve filmu předvede, ve filmu si dá s Wongem hned tři "přáteláky"). Trochu bokem stojí Lau Kar-Yan, který hraje Fua, starajícího se o svojí a Tongovu dceru - je víceméně pouze předmětem nejrůznějších únosů a záchranných misí, vůbec si nezabojuje, stejně jako Tygr, který jen vypadá, že by chtěl, ale nakonec se k ničemu nedostane. Naštěstí je tu řada jiných adeptů. Poté co v první půli filmu Wong zlikviduje tucty bezejmenných gangsterů, dojde záporákovi trpělivost a povolá si na pomoc dva experty. Mistra v Muay Thai (Billy Chow) a přitepleného ninju (sorry, ale Ngai Sing to tak opravdu pojal ;). To je vskutku zajímavá sestava a když k těmhle dvěma bijcům přidáme ještě duely s Kim Maree Penn (je vážně dobrá), nemůžeme říct, že by si Wong dovoloval na slabší (i když... řadoví gangsteři jsou tu jako z cukru, vydrží sotva jednu ránu) nebo mu nebylo dopřáno předvést své schopnosti. Možná je trochu škoda, že souboj s Billym v lese je trochu krátký a ten s Ngaiem zas docela neortodoxní (nicméně jeho štípací technika je... zajímavá), z obou však crčí ochota předvést to nejlepší. Nepotěší trochu kolísavá úroveň kamery a střihu v některých soubojích (bitka v parku), ale jinak si tvůrci na všech aspektech akčních scén dali hodně záležet a skoro se nechce věřit, že něco podobného mohlo v Hong Kongu vzniknout v roce 1997, kdy jste podobný styl filmů mohli hledat tak možná v archivech. Navzdory všem relativním pochvalám ale Death Games nenabízí tak dobrou akci, aby to zazdilo rozčarování nad přihlouplou dějovou stránkou. Ono je sice zábavné, že v padouchově pevnosti stojí na trávníku zničehonic britská telefonní budka a že se pořád někdo někam unáší, ale nedává to příliš smysl a postavy jsou tu opravdu jen a jen na to mlácení. Pro budoucí Fan Siu-Wongovu kariéru to byla určitě škoda, narodil se zjevně příliš pozdě než aby stihnul chytit tu správnou dobu a správné lidi. Talent na to rozhodně měl a když už za nic, musíme tvůrcům Death Games poděkovat čistě za to, že se Fan Siu-Wong alespoň jednou ve své kariéře mohl předvést v roli akčního hrdiny bez kompromisů. Je milý, je čilý a akční až z toho praskají bubínky. Zapomeňte na hodnocení a dejte mu šanci, zaslouží si jí. 40%

Hongkongské Gangy New Yorku? Tak bychom mohli s jistou dávkou nadsázky nazvat velkofilm a remake Hero z režijního pera Coreyho Yuena. Ačkoliv díky názvu bude tenhle snímek zaměňován se slavnějším Jet Liho filmem, udělali byste obrovskou chybu, kdybyste ho minuli, protože podobných děl je v HK kinematografii jako šafránu... Hlavním hrdinou filmu je Ma Wing-Jing (Takeshi Kaneshiro), který spolu se svým bratrem Ma Tai-Cheungem (Yuen Wah) utíká z bídou drásaných oblastí Číny do pohádkové Šanghaje. Po svérázném nástupu do vlaku však zjišťují, že není všechno zlato, co se třpytí a jediné co nováčkům zbývá je do úmoru dřít v přístavu. Tady však Ma Wing-Jing náhodou potkává hlavu jedné z Triád - Tam Seeho (Yuen Biao), který je podporován Brity. Maova drzost Tamovi imponuje a po krátké seznamovací bitce se kolečka Ma Wing-Jingova osudu naplno roztáčejí. Začíná to prací v baru, odkud Ma vyžene členy konkurenční Triády Yeung Seunga (Yuen Tak) a pokračuje to vlastnoručním zabíráním cizích území (to přijdete s mečem do cizí čtvrti, všechny pomlátíte a okolíkujete dobyté území - v reálu to asi tak nefungovalo, ale ve formě akční scény to sežerete i s navijákem). Bohužel s rostoucí mocí se Maovy dobré úmysly (a především láska k barové zpěvačce Kim) vytrácí a mladík si během několika špatně volených vět stihne nadělat spousty nepřátel. A to je zlé, protože město je pro tři Triády příliš těsné a Yeung Seung za zády ostatních spřádá zlomyslný plán, který z něho udělá vládce města. Stačí zabít pár Britů a sehnat od policie nějaká ta děla - zbytek už se zařídí... Musím přede všemi dobrovolně přiznat, že od Hero jsem nic moc nečekal (a o filmu samotném ani předem nic moc nevěděl) a nechával jsem si ho v zásobě HK pecek až na poslední chvíli. O to příjemnější bylo překvapení, když se z podceňovaného titulu vylíhla temná gangsterka popisující bouřlivé období války Triád v Šanghaji. Osobně nevím jestli Corey Yuen čerpal z historických učebnic, ale není těžké uvěřit, že se podobné berserky (v akčních scénách dominují nechvalně proslulé axe gangy) skutečně děly. Akce je ve filmu ale jen stopové množství, protože Corey se soustředí hlavně na dokonalou kresbu doby a napíná atmosféru jak to jen jde (sám si však místy podráží nohy drastickými dávkami humoru. Ten většinou přichází v nejnevhodnější chvíli, ale díky bohu je až příliš roztomilý, takže vlastně ani nemohu protestovat ;). Vychází to perfektně a ať počítám jak počítám, je mi záhadou, že se tak košatý příběh vešel do devadesáti minut. Snad je to zásluhou herců, kteří odvedli skutečně VELKÝ kus práce. Takeshi Kaneshiro v čele je velkým příslibem do budoucna - umí kopat, hrát i střílet a pod jeho pohledy jistě zkoprní řada fanynek, nicméně Yuenové z Opery mu víc než zdatně asistují - Yuen Biao je jako vůdce Triády možná až příliš sympatický, takže ve chvíli, kdy se mu začnou dít "moc špatné věci" budete scenáristu proklínat. Yuen Wah je tu obsazen zcela proti svému typu, ale svoji úlohu sidekicka a bratra hlavního hrdiny zvládá na jedničku, zvlášť v kooperaci s Corey Yuenem, jenž si střihnul malou úlohu strýčka hrdinovy lásky, barové zpěvačky Kim. No a pak je tu hlavní záporák - Yuen Tak, který se konečně taky jednou vytáhne i před kamerou - jeho herecký výkon a vizáž je stejně oslnivá jako jeho choreografie a když to v závěru pořádně rozbalí, začnete litovat, že tenhle maník se před kamerou objevuje jen zřídka. Těžko někoho o kvalitách Hera přesvědčovat pouhými slovy. Corey Yuen se evidentně nechal inspirovat hollywoodskými eposy a blíží se k nim na všech frontách, aniž by "kopíroval" jejich špatné mravy. Je to sice trochu moc retro a těch humorných scén mohlo být méně (pokud tedy vůbec nějaké byly nutné), ale v přívalu dnešních rádoby akčňáků HK popových hvězdiček (už je to klišé, co? ;) působí tenhle remake (předlohou byla klasika od Shaw Brothers - Boxer from Shantung) jako svěží vánek. Díky za něj... 80%

Hurá... Chiu Man-Cheuk konečně prolomil hradbu nekonečné smůly a dokázal znovu (po Blade) v jednom filmu současně zahrát kvalitní postavu a ještě rozkopat všechny kolem. Jeho postava (budu používat jméno Ick, i když mu každý říká "Quick Hands") se právě vrací z vězení a jako napravený karetní renegát, to nebude mít lehké. Všichni o něm totiž vědí, že je nejlepší gambler v Číně a účty si s ním chtějí vyřídit nejen kamarádi, které nechal na holičkách, ale i druhé největší eso, Tin Lung, který díky osudné partii přišel o dva prsty. A pokud jste někdy něco zkoušeli dělat třemi prsty (jako nindža želvy ;), chápete, že něco podobného se neodpouští. Ick je ale v zásadě pacifista, takže se snaží najít pokud možno co nejrychlejší řešení. A najde ho v osobě padesátileté policistky (jejímž největším koníčkem je sázení a nekonečná honba za informátory) Sau Din. Stačí odpovědět na její inzerát a skrze dohodnutou svatbu se Ick konečně dostává z horké čínské půdy do Hong Kongu. Ani tady však nebude mít klidné spaní a to je dobře, protože filmy, které vás nenechají vydechnout jsou dobré filmy. Ick potkává svou novou lásku a vůbec se kolem něj děje spousta věcí, ale v druhé třetině musí ustoupit do pozadí, protože ho naprosto zastíní další herci. To už je Chiu Man-Cheukův osud, ale tentokrát se nemá za co stydět, protože Josephine Siao předvádí po Fong Sai-Yukovi další herecký koncert a styl s jakým si dělá přátele v Hong Kongu i ve Francii je nezapomenutelný. Mladistvým lichvářem počínaje, partičkou natáčející umělecké porno konče. Jeff Lau humorem rozhodně nešetřil a tak je hlavní hrdina doslova válcován gagy, které na něj, ale i na své okolí pálí Josephine a humor je doslova zázračným lékem, který film vytahuje z chaotického úvodu (kdy nevíte kdo, co a s kým). Je překvapivé, že odzbrojující vtípky fungují v kontrastu s vážným příběhem o síle přátelství a lásky, ale je to především zásluha skvělých herců, krom již zmiňovaných překvapí i Blackie Ko jako tajný a značně žárlivý obdivovatel Sau Din. Jeho hudební sólo na balkóně patří k vrcholům filmu. Co se týče gamblování, ač ho titul snímku slibuje v hojné míře, dočkáme se tu od Man-Cheuka jen vrhání karet proti monitoru a několika osvědčených triků s výměnou karet či kostek. Mahjong se tu hraje jen několikrát a většinou je to buď příběhová vata nebo kulisa pro další gagy. Neštěstí ve hře, štěstí v boji... tak by se dalo směle parafrázovat, protože bojových scén je tu docela dost a i když choreografii Coreyho Yuena občas nemile zrazuje kamera, je na co koukat. Vždycky když Man-Cheuk přepne do wushu módu, stává se z něj bezcitný sekáček na maso a každý kdo má oči na správném místě, si musí povzdechnout nad tím, co by dokázal, kdyby dostal příležitost v nějakém velkém filmu. Toho kluka je pro čínské televizní seriály škoda. Až ho uvidíte ve finále (které je patřičně sugestivní a žene hodnocení filmu na konečnou sedmdesátku), kterak se nejdřív dobrovolně mrzačí a posléze vymlátí z Kena Lo duši, neubráníte se vzrušeným ovacím. Je rychlý, brutální a vynalézavý. Dokonalá konfigurace proti které jsou i Kenovy bleskurychlé nohy krátké, ale je to výhra těsně na body a její průběh je potěchou pro oči, tím spíš že souboj probíhá za velice přísných "triádských" pravidel a sebemenší chyba hlavního hrdiny znamená zlomené kosti nevinných přihlížejících. Příliš kruté? Ale o tom tenhle film je. Jeff Lau precizně zkombinoval scény, které vás dostanou do kolen s okamžiky při kterých budete odvracet oči. Je to netradiční postup a potřebuje pár minut na rozehrání, takže buďte kapku trpěliví a neodsuzujte film po první půlhodině, kdy se tváří přinejmenším nejistě. Odměnou vám budou příjemné chvíle, brilantně zahrané postavy a nějaké to akční inferno na závěr. A to se vyplatí... p.s. Jestli je Jeff Lau nějaký pseudonym Coreyho Yuena a Davida Laie (kteří jsou uváděni jinde), tak se jim omlouvám. Titulky filmu ale hovoří jasně. p.p.s. Ve finále má Josephine Siao krátký souboj se štaflemi, který vypadá až podezřele stejně jako Jackieho finty ve First Strike. Skoro bych se nebál říct, že jde o TYTÉŽ pohyby. Oba filmy vznikly ve stejném roce, takže nevím jak tuhle věc rozsoudit. Nějaké nápady? ;) 70%

Další Chowovka na stole, tentokrát ze staré Číny (navzdory názvu, který spíš asociuje modernu). Kdysi v Číně žil Chan Mon-Gut (Chow) se svým věrným poskokem Foonem (další hongkongský komik Eric Kot). Neměl školy, ale byl všemi mastmi mazaný a z fleku by mohl zaskakovat za soudce Ooku. Jenže zatím se jen tak fláká a honí děvčata. Momentálně má on i Foon v záměřovači pohlednou slečnu Shui (Chingmy Yau), kterou pozve k sobě do domu (poté co jí sáhne na zadek a naprosto virtuózně to svede na někoho jiného, aby potom od dámy žádal omluvu) a připravil dokonalou past, na jejímž konci čeká jeho a Shui polibek. Ďábelský plán je ovšem překažen nenadálým příjezdem Chanovy manželky (Karen Mok), která se vrací ze studií v Anglii. Měla studovat práva, ale nakonec se z ní stala módní návrhářka (tuhle drobnost před manželem skrývá do poslední chvíle). Důležité však je, že soupeření o Shui vrazí mezi Chana a Foona klín a tak se Foon rozhodne odejít z domu a zkusit štěstí v Hong Kongu. A tím vklouzneme do druhé dějové linie, v níž zámožný stařec hledá svého dávno ztraceného, nemanželského syna, kterému by rád odkázal kus majetku. Jeho druhý syn samozřejmě něco podobného nehodlá dopustit a když zjistí, že tím synem je právě Foon (považovaný doposud za sirotka), křivě ho obviní z vraždy a Chan bude muset svému ex-příteli pomoci z bryndy před slavným britským soudem. Ačkoliv o sobě po zhlédnutí řady Chowových filmů nemohu místopřísežně prohlásit, že bych byl nějakým hardcore fandou "nesmyslných" filmů tohoto hongkongského uragánu, některé se mi opravdu líbí (nebo alespoň jejich části) a vyvažují tak hořké zklamání z těch slabších, při kterých je kroutím hlavou a nechápu, co tím chtěl mistr říci. Lawyer Lawyer naštěstí patří do té vyvolené skupiny a zdatně překračuje jazykové bariéry, humor je tu převážně situační a především rozjezd, ve kterém dá Chan za vyučenou banditům, je natřískán kvalitními gagy, které si drží vysokou úroveň minimálně do příjezdu Chanovy manželky. Karen Mok je v téhle roli docela OK, ale příběh se začne drobit a při exhibicích před britským soudem (jemuž předsedá slavný recenzent HK filmů Paul Fonoroff, který má v hongkongských filmech řadu podobných roliček) začíná filmu nějak docházet dech. Režisér Joe Ma to naštěstí nijak nepřeháněl se stopáží a Chingmy Yau, ač krásná, je odsunuta na úplný okraj příběhu. Nevím co to s ní tehdy bylo, ale je prkenná, jak zákon káže. Všechnu pozornost na sebe naštěstí strhává Chow, což zakryje i slabší chvilky Erica Kota (který si ne vždycky uvědomuje, že mezi komikem a šaškem je tenká hranice). A fórků s dobrým timingem je tu pořád ještě o dost víc, než těch nepochopitelných či nechutných (scénka s kuřecím stehnem snad ani nejde reprodukovat na veřejnosti :). A Stephen Chow je navzdory relativní chatrnosti scénáře (ehm... jaký z jeho scénářů není na první pohled chatrný?) ve hvězdné formě a dokáže vás rozesmát, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení. 60%

Wong Fei-Hung konečně zavítal do Ameriky? Šestý díl legendární série Once upon a time in China vám předvede, že až s příjezdem číňanů začíná být Západ pořádně divoký... Once upon a time in China & America vychází z nápadu Jackieho Chana, jenž ho o pár let později realizoval v Shanghai Noon, proto se nelze divit, že se šestá OUTC a Tenkrát na Východě tak trochu podobají - Wong Fei-Hung s Clubfootem a Yee se vydávají na Západ, pokřtít tu první Po Chi Lam v Americe (ehm, nějak neodbytně mi to připomíná i Mastera ;). Hned po cestě však dostavník přepadnou indiáni a i když jim Fei-Hung dá co proto (Jet Li je pořád zatraceně ve formě a dráty se postarají o to, aby všechno pořádně lítalo), je smeten spolu s ostatními do vody a doslova "uplave" k indiánům... To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby se cestou nepraštil do kamene a neztratil paměť... celá půlka filmu pak sleduje dvě linie - Wong Fei-Hunga, kterak si hraje na indiánskou babičku a Clubfoota s Yee (s novým kamarádem, slámovlasem Billym), jenž jsou vystaveni teroru ze strany amerických buranů (ehm kovbojů). Číňani zkrátka nejsou ve městě moc vítáni a nejvíc leží v žaludku místnímu starostovi. Stačí už jen přidat naplánovanou loupež půl milionu dolarů, kterou si chce starosta vylepšit důchod a partičku přidrzlých desperátů, které vede mexický Drákula s hrobařskou visáží, a každému je jasné, že čínská komunita se v tomhle městě moc neohřeje. Naštěstí přijíždí Wong Fei-Hung a během vysvětlovací bojové scény (která je zároveň úsměvnou vzpomínkou na předchozí díly) se mu zázračně vrací paměť, akorát včas, aby stihl zabránit katastrofě, která se snáší na hlavy čínských přistěhovalců... Šestá OUTC musí v divákovi nutně vzbudit pocit, že méně je někdy více... Možná i Tsui Hark pomalu vycítil, že je čas odejít ze scény a režii tohoto filmu přenechal Sammo Hungovi (a je to poznat, především na příliš neposedné kameře, která ruinuje půlku akčních scén). Výsledkem je folklórní taškařice nad kterou se nesmíte zamyslet ani na vteřinu, protože jinak by vám hráblo - bok po boku tu najdete hodné i zlé indiány, kteří umí kung-fu, hodně zlé kovboje, kteří umí kung-fu, hlavního záporáka co vypadl z brožury "Největší úchyláci devatenáctého století" (a umí kung-fu ;)... všichni přehrávají ostošest, nikdo nikomu nerozumí (jazyková bariéra je sice vděčným tématem, ale měla by se používat střídmě) a humor se kamsi vytratil (pár gagů tu je, ale vyzní hodně rozpačitě). Je to jako by Sammo Hung nevěděl co vlastně točí - na komedii se film tváří (a bere) moc vážně, ale zároveň mu chybí atmosféra a jakási bájná aura, kterou známe z prvních dvou (pro někoho možná tří) OUTC. Ani Jet Li nevypadá, že by si Wong Fei-Hunga užíval a místy hraje vysloveně z donucení. OUTC 6 tak zůstává jen průměrným počinem a nepříliš slavným zakončením proslulé série. 50%

Terč (další kvalitní překlad, v originále je to Mr. Nice guy) je v Chanově filmografii stále ještě čerstvým filmem, natáčel se v roce 1997 v Austrálii a Jackie ho točil se svým kamarádem Sammo Hungem (režie). Příběh je opravdu jen rozjezdovou plochou, točí se kolem osudné kazety, na kterou investigativní reportérka natočila "výměnu balíčků" mezi místními gangy. Není proto divu, že ji chtějí gangsteři dostat zpátky. Při honičce městem reportérka narazí na kuchaře Jackieho (překvapivě ho hraje Jackie Chan, jinak ti kuchaři asi mají něco do sebe, vzpomeňte na Caseyho Rybacka. Všichni se umí prát, že by se to učili ve škole? :-). V nastálém zmatku (který je ideálním podkladem pro pár fajnových bitek) se prohodí pár kazet a o zábavu na příštích pár minut je postaráno. I když film nepatří v Chanově kariéře k žádným majstrštykům, obsahuje všechno, co má správná "Chanovka" mít - skvělé bojové scény, nezaměnitelný humor a parádní kaskadérské kousky. 60%

Bylo to v roce 1996, kdy se Donnie rozešel ve zlém s Yuen Woo-Pingem (stalo se tak na place Iron Monkey 2) a jako malé naštvané děcko se přesunul na svůj vlastní píseček a začal dělat vlastní bábovičky. Tou úplně první je jeho režijní, scenáristický a bůhvíjaký ještě debut Legend of the Wolf. Velké oči, málo písku a dva rozhádané tábory fanoušků, přičemž nejnevinnější dotaz v jejich verbálních bitvách zní "proč se to sakra jmenuje New Big Boss"? ;). Dějová linie se snaží být působivá ve chvíli, kdy rozetne film na dvě časové roviny. Sledujeme nájemného zabijáka (pro další vývoj naprosto nepodstatnou postavu), která se chce přesvědčit o tom, zda legendární "Wolf", o kterém se toho tolik vypráví, skutečně existuje. Tajemný muž, Wolfův poskok, ho zavede do temného bytu, kde sedí-leží zestárlý Wolf (Donnie Yen s make-upem třetí generace) a tady už na diváka vyskočí první flashback. Rázem se dostáváme o třicet, možná čtyřicet let dozadu, kdy Donnie co by statný junák prožívá svá dobrodružství. Problém je, že ačkoliv je příběh komplexní (a celkem úspěšně se tak v úvodu tváří), ve chvíli kdy se objeví flashback flashbacku ve flashbacku, začnou i ti důvěřivější pochybovat o Donnieho duševním stavu. Některé střihy jsou navíc tak matoucí, že nevíte zda jste zůstali ve stejné scéně, nebo už se děje něco úplně jiného. Donniemu to možná na papíře všechno hrálo, ale výsledná celuloidová masa je pastí na nepozorné diváky. Vlastně je pastí na všechny, protože spletitý příběh vám zamotá hlavu, i když se budete bránit sebeurputněji, za což mohou především herci (někteří vesničani zjevně viděli kameru poprvé v životě a do svých replik montovali bonusový text) a Donnieho umělecké křeče (epileptické prostříhávání dvou záběrů do sebe je tím nejlepším co můžete členům rodiny nabídnout ;). Nikdo by zřejmě nevyčítal divoký střih a neposlušnou kameru v bojových scénách, ale pokud je tímto způsobem vyroben celý film, vzbuzuje to dojem tvůrčí zoufalosti. Donnie na žádném charakteru nesetrvá dlouho, žádnou emoci nedotáhne do konce. I hlavní postava je neprostupná, zvlášť když ji Donnie hraje jako životem zuboženou trosku, která neustále musí s někým bojovat. Vrcholem je pak laxní sledování předehry osudového finále. Až budou vaší milované sekat hlavu, neberte si příklad z Donnieho výrazu ve stylu "když umřela, tak umřela". Zkrátka a dobře dějová linie skrývá mnohá nepříjemná překvapení, díky kterým si běžný divák bude po deseti minutách přát, aby se herci už jenom mlátili a pokud možno nemluvili, nepřemýšleli a hlavně nehráli. Chudák ještě neví, že akční scény ho nezachrání. Celý film se tak stává klecí, ze které je jediná cesta. Tlačítko na ovladači s nekompromisním nápisem "STOP". Ale pro ty odvážné, kteří by chtěli film dokoukat do konce... Akční scény jsou imponující použitím extraširokých záběrů a kýčovitých barviček (filtry jsou moc pěkné) a proč to nepřiznat, Donnie umí kopat jako málokdo. Jenže k čemu je celý widescreen, když většina klíčových úderů proběhne mimo oko kamery. Snad Donnie nemohl sehnat dostatek kvalitních bijců a stuntmanů, takže většina záběrů probíhá tak, že Donnie běží skrz skupinu obětavců a mlátí kolem sebe, přičemž divák si v té smršti střihů domýšlí co se vlastně děje. Osobně věřím, že se tam dějí zajímavé věci (pač Donniemu občas skutečně vyjde krok a vystřihne fajn trik), ale neuvidíte je. A možná byste je neviděli, i kdyby je kamera milosrdně zabírala, protože Donnie je mistr ve zrychlování, pač to podle něj vypadá cool. Ano, vypadá cool když se z nebe snese Finist, jasný sokol převlečený za kung-fistu a hlavou dolů zavěšen na jakýchsi liánách začne Donnieho zasypávat ručními kombinacemi (přičemž oba si to navzájem vykrývají) a všechno je dvoj až trojnásob zrychleno (a aby se to nepoznalo, operuje Donnie jen a jen se záběry na polodetail a detail). První pět vteřin to vypadá docela fajn, tu zbylou minutu už to začíná být poněkud omšelé. Prozrazuje se tak zásadní věc, která provází všechny Yenovy filmy - neznalost míry. Jako režisér rád experimentuje, ale když ujede a "přetáhne" nemá nikoho, kdo by mu poradil (nebo si poradit nenechá). Když pominu neuvěřitelně komplikovaný příběh, jenž diváky odradí po několika ne-úplně-logických kličkách, zbudou tu akční scény (je jich dost), které zřejmě měly být pilířem snímku. Nejsou - některé jsou nepřehledné, některé příliš přetrikované (zrychlení, dráty) a finální megasouboj je až příliš zdlouhavý (s nečekaně brutálním koncem, který však svou dramatičností vyzní spíš komicky), žádná z akcí nemá v důsledku takový potenciál, aby vás donutila vydechnout nadšením, protože i ty nadějné (lesní běh) se ztrácejí ve změti nenavazujících střihů. Legend of the Wolf je smutným důkazem toho, jak moc se může vymknout experiment z ruky. Zajímavé je, že ačkoliv i další filmy (Ballistic Kiss) potvrdily Donnieho neochotu měnit postupy a přizpůsobit se trendům, stejně jako podivnou žánrovou orientaci, jeho debut je natolik kontroverzním kouskem, že se kolem něj vznáší jistá aura kultu. Na světě skutečně existují fanoušci, kteří budou bojové scény bránit do posledního dechu (asi skutečně vidí za roh záběru) a s kamennou tváří vám vysvětlí veškeré dějové zvraty a dokonce i podtexty uměleckých záběrů. Přiznám se, že jim závidím, protože i po druhém shlédnutí mi Legend of the Wolf připadá jako duševní výron, který měl zůstat v šuplíku. Marně se modlím, aby jednou nastal den, kdy Donnie s těmihle tvůrčími eskapádami skončí, postaví se před kameru a zeptá se "tak co mám dělat?". Pro jeho kariéru to bude to nejlepší... 30%