HKstars

Další Chowovka na stole, tentokrát ze staré Číny (navzdory názvu, který spíš asociuje modernu). Kdysi v Číně žil Chan Mon-Gut (Chow) se svým věrným poskokem Foonem (další hongkongský komik Eric Kot). Neměl školy, ale byl všemi mastmi mazaný a z fleku by mohl zaskakovat za soudce Ooku. Jenže zatím se jen tak fláká a honí děvčata. Momentálně má on i Foon v záměřovači pohlednou slečnu Shui (Chingmy Yau), kterou pozve k sobě do domu (poté co jí sáhne na zadek a naprosto virtuózně to svede na někoho jiného, aby potom od dámy žádal omluvu) a připravil dokonalou past, na jejímž konci čeká jeho a Shui polibek. Ďábelský plán je ovšem překažen nenadálým příjezdem Chanovy manželky (Karen Mok), která se vrací ze studií v Anglii. Měla studovat práva, ale nakonec se z ní stala módní návrhářka (tuhle drobnost před manželem skrývá do poslední chvíle). Důležité však je, že soupeření o Shui vrazí mezi Chana a Foona klín a tak se Foon rozhodne odejít z domu a zkusit štěstí v Hong Kongu. A tím vklouzneme do druhé dějové linie, v níž zámožný stařec hledá svého dávno ztraceného, nemanželského syna, kterému by rád odkázal kus majetku. Jeho druhý syn samozřejmě něco podobného nehodlá dopustit a když zjistí, že tím synem je právě Foon (považovaný doposud za sirotka), křivě ho obviní z vraždy a Chan bude muset svému ex-příteli pomoci z bryndy před slavným britským soudem. Ačkoliv o sobě po zhlédnutí řady Chowových filmů nemohu místopřísežně prohlásit, že bych byl nějakým hardcore fandou "nesmyslných" filmů tohoto hongkongského uragánu, některé se mi opravdu líbí (nebo alespoň jejich části) a vyvažují tak hořké zklamání z těch slabších, při kterých je kroutím hlavou a nechápu, co tím chtěl mistr říci. Lawyer Lawyer naštěstí patří do té vyvolené skupiny a zdatně překračuje jazykové bariéry, humor je tu převážně situační a především rozjezd, ve kterém dá Chan za vyučenou banditům, je natřískán kvalitními gagy, které si drží vysokou úroveň minimálně do příjezdu Chanovy manželky. Karen Mok je v téhle roli docela OK, ale příběh se začne drobit a při exhibicích před britským soudem (jemuž předsedá slavný recenzent HK filmů Paul Fonoroff, který má v hongkongských filmech řadu podobných roliček) začíná filmu nějak docházet dech. Režisér Joe Ma to naštěstí nijak nepřeháněl se stopáží a Chingmy Yau, ač krásná, je odsunuta na úplný okraj příběhu. Nevím co to s ní tehdy bylo, ale je prkenná, jak zákon káže. Všechnu pozornost na sebe naštěstí strhává Chow, což zakryje i slabší chvilky Erica Kota (který si ne vždycky uvědomuje, že mezi komikem a šaškem je tenká hranice). A fórků s dobrým timingem je tu pořád ještě o dost víc, než těch nepochopitelných či nechutných (scénka s kuřecím stehnem snad ani nejde reprodukovat na veřejnosti :). A Stephen Chow je navzdory relativní chatrnosti scénáře (ehm... jaký z jeho scénářů není na první pohled chatrný?) ve hvězdné formě a dokáže vás rozesmát, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení. 60%

V hongkongské kinematografii už jsem prosurfoval řadou žánrů a narazil na spoustu podivností, takže umím odpouštět. Vybledlé dialogy se dají ošéfovat výbornou choreografií, slabší herecké výkony zas dovedou zakrýt žalostné triky. Občas ale člověk narazí na degeneráta, který svou existenci obhájit nedokáže - Millenium Dragon patří do téhle skupiny a pokud chcete ušetřit čas, který byste jinak věnovali této recenzi, dovolím si vám trochu neprofesionálně prozradit hned na začátku, že takovou kravinu jsem už hodně dlouho neviděl. Film začíná v mongolské poušti, ale jakékoliv historické choutky vyvolané komparsem pobíhajícím na koních se ztrácí, když se za první dunou objeví autobus. Následuje vyvražďovačka filmového štábu a představení hlavního záporáka (Chin Siu-Ho s dlouhými vlasy... sluší mu to, ale to je tak všechno) - to jsou jediné okamžiky, ve kterých se budete jakž takž orientovat a pochopíte, že záporák má hezkou milenku a žárlivou sestru. Zároveň má zálusk na počítačový čip od ruského obchodníka, který za velké peníze odkoupí Korejci. Děj se tak přesouvá do Moskvy (která je prezentována haldou evropských statistů v pozadí a špiónskými záběry, zřejmě ukradenými z turistických videoprůvodců ;). Potkáváme hrdiny naše filmu dva flákače, z nichž jednoho hraje Yuen Biao, velkohubě propagovaný na obalu DVD. Biao naštěstí brzy pochopil, že v tomhle filmu ho nikdo nepotřebuje a po první menší bitce vyletěl do vzduchu a už se nevrátil (on se tedy vrátí, protože zhruba v půlce filmu se všechno obrátí naruby a některé mrtvoly oživnou, ale to bych vám asi prozrazovat neměl. Na druhou stranu, alespoň se máte na co těšit, protože tenhle dějový zvrat je podán obzvlášť amatérsky a dělá ze stupidního akčňáku "seriózní" bondovku ;))). Philip Ko není špatný herec, ale s režií se nikdy neměl pouštět do křížku. To že se pokusil natočit vážně se tvářící kriminálku o souboji tajných služeb sice není trestuhodné, ale způsob kterým na sebe vrší scény vás zaručeně přivede do blázince - postavy jednají impulzivně a naprosto nelogicky, stávají se jim věci o kterých nevíte PROČ se staly a vrcholem je rande sekvence, kdy Ko stříhá do sebe dvě rande, každé se stejnou dívkou, ale jiným nápadníkem. V tu chvíli se vám hlava roztočí jako rotor u vrtule a vše je ztraceno. Film nemá soudržnost ani v úseku deseti minut a i když jsem si některé pasáže pustil dvakrát, stejně jsem nechápal. Ze všeho nejhorší jsou ale herci... Biao je ve filmu všeho všudy půl hodiny a i po tu dobu sám sobě dělá ostudu (především v akčních scénách, které by hůře nezvládl snad ani Martin Tomsa. Ale v tomhle ohledu padá všechna vina na choreografa a režiséra, protože Biao zas takovej lempl není, ani na stará kolena), jeho dva kolegové (Číňan a Korejec) jsou si docela podobní, nejen fyzicky ale i tím, že jsou oba jsou nevýrazní až hanba. Herečky jsou tu na okrasu, aby měli chlapi co balit a pokud se snad pokusí o něco víc (variace na Yukari Oshimu) vyzní to hloupě, ne-li rovnou komicky. Film bohužel není tak špatný, abyste u něho řvali smíchy a to i přesto, že se Philip Ko hodně snažil. Děj se sice odehrává v Rusku a Mongolsku, ale krom pouště a několika interiérů (které podezřívám z toho, že se všechny ukrývají v jednom domě, což způsobuje další scenáristické křeče ve snaze vyhnout se již známým místnostem ;) nám toho Ko příliš nenabídne. Pravé orgie si však vychutnají vytrvalci v ohlušujícím finále. Dvojice hrdinů nejdřív pistolkami postřílí asi padesát Mongolů, načež přijede Biao a donutí je, aby se vzdali. Chin Siu-Ho a jeho sestra ujíždějí na koních a diváka určitě překvapí jejich výbava. Sestra má na sobě asi dvacet kilo dynamitu (čistě pro případ, že by musela zemřít svázaná se svým protivníkem. S takovými věcmi se přece počítá), Chin Siu-Ho zas sebou veze rovnou dva meče. Přeci nenechá svého nepřítele bojovat holýma rukama. Největší masakr je pak úplný konec - když se proti sobě ti tři a Siu-Ho postaví, člověk doufá, že režisér konečně dostal rozum a bude nějaká akce. Ale houby, Siu-Hoa zlikviduje boží moc. Nevídané. Popravdě nevěřím, že by s podobným námětem (a koneckonců i obsazením) udělal sebelepší režisér nějaký trhák a lituji Biaoa, že musel na sklonku devadesátých let takovou hrůzu vzít. Díky Koově bezpohlavnímu zpracování snímek vypadá jako tchajwanská produkce z osmdesátých let ve které zapomněli dodělat vizuální efekty, ale ani tahle přítěž nedokáže snímek hodit do té vděčné sorty filmů, které začínají být při skupinových projekcích nechtěně zábavné. Millenium Dragon je prostě jen nudným a trapným důkazem, že i v Hong Kongu mají snímky kvalitou odpovídající našim Kameňákům nebo Waterloo po česku. Od první do poslední minuty jsem se proklínal, ale práce je práce. Osobně nevěřím tomu, že by tohle někdo ukoukal do konce na jeden zátah. Pokud se to někomu povede, napište mi, ať vím, že jsem netrpěl sám. ;) 20%

Lau Kar Leung je zdá se nezničitelný - v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byl známým kung-fu hercem, pak přesedlal na režii a nyní se nás pokouší přesvědčit o tom, že old school filmy nejsou mrtvé. Jeho nejnovější počin se jmenuje Drunken Monkey a je prapodivným hybridem, jenž se násilím snaží emulovat období, které již dávno pohřbil čas... Hlavní postavou příběhu je Wen Biao (Lau Kar-Leung), starý ostřílený vůdce slavné eskortní skupiny (taková staročínská obdoba FedExu ;). Bohužel časy se mění a jeho podlý bratr Wen Bao využívá dobrého jména eskorty k pašování drog pro vlivného obchodníka Yua. Moc pašeráků je veliká a tak musí Biao, ve chvíli kdy odhalí bratrovy nekalé plány, čelit mnohonásobné přesile, proti níž nestačí ani jeho perfektní znalost opičího kung-fu. Nakonec podlehne zraněním a je vhozen do řeky. To je samozřejmě kapitální chyba, protože každý zběhlý filmový divák ví, že domnělá mrtvola vhozená do řeky se zarazí o nejbližší vor (tím spíš, když je na něm pohledná číňanka) a pokusí se obživnout... A zatímco se mistr zotavuje, přesouvá se bystré oko děje na vedlejší linii, dva podařené mládežníky - Jiayeho a jeho prastrýce (Wu Jing - pokud vás zajímá jak je možné být ve dvaceti prastrýcem, musíte tenhle film vidět ;). Při jejich eskapádách se ke slovu dostává "pravý čínský humor" a pokud jste si mysleli, že v Hong Kongu jsou ujetí, tohle je ještě trochu ujetější (ale bohužel i kapku míň vtipné... Lau-Kar Leung je zkrátka suchar a většina vtipů (snad kromě Wu Jingovy provazové exhibice) jaksi postrádá hloubku). Oba chlapci jsou brzy převeleni do školy v Kantonu a zde shodou náhod potkávají skrývajícího se Wen Biaoa. Navíc se objevuje Biaův obdivovatel, tajný agent Hong Yihu (Gordon Liu), který touží po zvládnutí opičího stylu a hledá Biaoa (netuší, že je "mrtvý"). Náhodou na ulici zahlédne jednoho z mladíků, kterak zkouší trik, jenž zahlédl při šmírování mistrovy pomocnice (ano, to je ta s tím vorem) a neštěstí je na světě, protože o mistrově dobrém zdraví se doslechne i Wen Bao a gang pana Yu... Nezbývá než popadnout oba výtečníky za krkem a naučit je styl Opilé opice... někdo to přeci po Wen Biaovi musí převzít a bez tréninkové scény by to nebyl pořádný old school... Drunken Monkey je divný film, to řeknu bez okolků a natvrdo. Lau Kar-Leung zřejmě zkouší ignorovat nastupující senilitu a proti artritidě bojuje natáčením mlátiček... jeho jméno ještě pořád v Číně zní (má koneckonců na kontě nejednu klasiku) a tak se k jeho "revival" projektu přihlásila dorostenecká wushu elita (v čele s Wu Jingem, nastupující čínskou hvězdou a bývalým členem Pekingského wushu týmu)... Jen škoda, že je talent všech zúčastněných (včetně Leungova nevlastního bratra, Gordona Liu) utopen ve ztrouchnivělém scénáři (nedivil bych se, kdyby ho Leung vymlátil z nějakého archivu, protože až na soudobé gagy nese příběh všechny znaky průhledných historek, přesně ve stylu "sviňárna-trénink-pomsta"), který se navíc nebojí ani bezostyšných vykrádaček (jedna z postav píše knížku o opičím stylu a počíná si až nebezpečně podobně jako hlavní hrdina Scorpion Kinga). Poslední hřebík do scenáristovy rakve pak zatloukají někteří herci na kterých je až bolestně vidět, že jsou před kamerou jen díky svým bojovým schopnostem (představitelka Min). Můžete namítnout, že tohle všechno může vzít čert, jen když bude servírována pořádná akce, o kterou jde v tomhle typu filmů především... Bohužel Lau Kar-Leung se nerozpadá jen režijně, ale i herecky. Letokruhy zkrátka člověk nezastaví a navzdory bezchybnému provedení technik, jsou boje až k uzoufání pomalé a ve chvíli, kdy bojuje Lau Kar-Leung proti svému bratrovi (Gordon Liu) se u neškoleného diváka dostaví vtíravý pocit, že sleduje dva důchodce zasažené elektrickým proudem. Čerstvá krev je na tom pochopitelně lépe a Wu Jing předvede i pár zajímavých triků, ale to už nedokáže zachránit bezpohlavní choreografii (opičí styl navíc není nijak fotogenický... spíš naopak) a mizernou kameru, která až příliš často odhaluje chybějící kontakt a malou razanci většiny technik... Na jednou stranu Leunga obdivuji... Sehnat peníze a točit půl roku v drsných podmínkách old school kung-fu film, v době, kdy se většina produkce soustředí na romantické komedie a thrillery, popř. vizuálními efekty nabité wuxia filmy, to zaslouží potlesk. Cesta do pekel je však dlážděna dobrými úmysly a Drunken Monkey je jedním z těch filmů, které měly raději zůstat jen na papíře... Výsledný produkt vpálený na celuloid je jen smutnou připomínkou zlaté éry hongkongského filmu, kterou už zřejmě nikdo nevrátí... Leung to zkusil a z jeho rukou vypadl film, kterých bych před dvaceti lety označil za průměrný, před deseti za podivný a dnes za nepovedený... O podobnou revitalizaci old school žánru (pravda v úplně jiném stylu a s podstatně jinými úmysly) se momentálně snaží Stephen Chow. Snad se mu bude dařit lépe... 40%

Gordon Liu a Lau Kar-Leung strikes back! Tentokrát se jedná o revival k Shaolinům (i když ten klášter, který ve filmu figuruje vypadá všelijak ;), což by si ale na začátku tipnul jen málokdo. Lau Kar-Leung nás totiž vrhne spolu se sedmi bratry Yangovými do líté bitvy s Mongoly, ze které se stane smrtící léčka. V davové scéně postupně umírají všichni Yangové a dokonce i jejich otec, aby nakonec přežil jen pátý a šestý bratr. Zatímco šestý bratr se vrací do rodinného sídla a dokonale mu rupne v bedně (Alexander Fu Sheng. Původně měl být hrdinou on, ale v průběhu natáčení tragicky zahynul při autonehodě a scénář musel být pozměněn), šestý (Gordon Liu) utíká do lesů, kde se setká s lovcem kožešin (cameo Lau Kar-Leunga. Stařík si potřeboval naleštit ego, takže zabije asi stovku Mongolů, dá hrdinovi užitečnou radu a pak se nechá zavalit tunou kamení). Zatímco jeho bratr podstupuje doma drastickou psychiatrickou kůru (při níž chce každého v dohledu zabít, říká se, že o mrtvých jen dobře, ale herecký výkon Fu Shenga svádí k neřízenému smíchu... pořád ale lepší nějaká emoce, než žádná emoce), pátý bratr se vydává do kláštera Shaolin a skoro tam z mnichů vymlátí duši, aby ho přijali. Ti se pochopitelně zdráhají, protože ačkoliv je z královského rodu, byl vychován jako voják a to by se Buddhovi nelíbilo. Pranic nezáleží na tom, že mistrně ovládá vojenskou taktiku i boj s tyčí (původně tedy kopím). Mnichové mu poskytnou útočiště (protože po něm zuřivě pátrá císař, ztvárněný opět stejným hercem jako v desítkách jiných Shawovek... ten maník tehdy rozhodně neměl nouzi o práci ;), ale nadále ho odmítají trénovat. Ale znáte to, takový shaolinský opat je mazanost sama, takže Gordon Liu trénuje, ani o tom neví. Formy na leknínovém jezírku nebo proti dřevěnému vlkovi jsou opět závanem těch starých dobrých časů, kdy Gordon chodil s vědry pro vodu a my trpěli za něj. Při tréninku nových pohybů se navíc Gordon soustředí i na mongolské pružné tyče, které jsou schopné se omotat kolem zbraně nebo končetiny a výrazně tak omezit bojovníka v pohybu. Však on těm šmejdům ještě ukáže. Lau Kar-Leung natočil Eight Diagram Pole Fighter v roce 1983, kdy byl žánr tradičních old schoolů už notně na ústupu, ale o to větší měl tehdy úspěch, protože nikterak neslevil ze svých měřítek. Snímek rozhodně nedosahuje hloubky 36 komnat, i když se snaží být ještě trochu velkofilmovější (královská rodina, útěk před císařem, hromadné bitky). Nefunguje to příliš po herecké stránce (i když Gordon Liu a Alexander Fu Sheng se opravdu snaží) a občas to Lau Kar-Leung přežene i s dráty (trénink na jezírku), zřejmě aby dohnal konkurenci. Aůe nemyslete si, že akční scény jsou špatné. Ať už je to souboj Gordona s opatem se spoustou nádherných zpomalovaček nebo explozivní finále, budete mrkat na drát, co tehdy takový Phillip Ko zvládal. A samozřejmě je tu Gordon Liu, opět v pekelné formě, v příběhu, který se narozdíl od jiných old schoolů snaží představovat víc než jen jako pozadí akčních scén (a že je jich tu hodně). Šílenství Alexandera Fu Shenga vás možná občas trochu rozhodí, ale nelze si nevšimnout, kolik témat stihnul Lau Kar-Leung do děje propašovat. Jenom by to chtělo lepší herce na straně záporáků, aby to celé dostalo trochu pevnější tvar. Jenže to už bych chtěl asi moc. Nehodlám být dneska chamtivý, tím spíš, že jsem od Pole Fightera čekal mnohem slabší podívanou. Opět si tedy připisuji u Lau Kar-Leunga nějaké čárky k dobru (časem to možná začne lézt i do kladných hodnot ;) a odcházím spokojen. 70%

Hongkongský vypalovák v pražských lokacích s dcerou Bruce Leeho a Benny "Jetem" Urquidezem v hlavních rolích? A co na to vlasatý, blonďatý a akční Jan Révai? Svět se zbláznil? Ne, to jen do Prahy přicestoval Corey Yuen. Stalo se tak v roce 1998 a z několikatýdenního znásilňování naší metropole nakonec vzniknul akčňák Enter the Eagles, vyprávějící hned o několika skupinkách zlodějíčků, které mají spadeno na obrovský diamant zvaný Carův hranol, který je vystaven v pražském Rudolfinu (ugh ;). Prim hraje dvojice bývalých kolegů, skrytých milovníků a budoucích akčních hrdinů - profesionální zloděj Martin (Michael Wong) a Mandy (Shannon Lee), expertka na ustřelování končetin a proklatě rychlé kopy. Martinovi sice dá trochu práce přesvědčit jí, aby opustila pohodlí své středostavovské usedlosti (typická česká chaloupka rulez), ale nakonec se to povede a tak si všichni můžou plácnout se slizkým záporákem Karloffem (Benny Urquidez), který slibuje za diamant tři milióny dolarů. Do cesty se ještě připlete dvojice začínajících chmatáků (Anita Yuen a Jordan Chan), aby zajistila trochu neselhávajících gagů a nezbytných komplikací. Proč si to neříct na rovinu a pokud možno hned, Enter the Eagles jsou šedivým průměrem, který zdatně recykluje zlodějské a špionážní motivy, aby kolem nich mohl postavit další z nekonečné řady akčních báchorek. Corey zřejmě odcestoval do Prahy s minimem prostředků i lidí a natočil tu většinu filmu načerno (čemuž se jen těžko věří, když nad Prahou létají zatraceně nízko helikoptéry, ulicemi se prohání trio zlodějů zavěšené na rychle letícím žebříku a na tržnicích se střílí ostošest. O vybuchující Ladě před Rudolfinem ani nemluvě ;). Michael Wong tu předvádí akční model zamilovaného mouly a Shannon Lee, to že je dcerou slavného otce ji na kráse nepřidá a její bojové schopnosti nevypadají dobře ani vedle šestačtyřicetiletého Urquideze (kterému to stále ukrutně kope). A když začne ve chvíli nejzoufalejší Shannon pérovat v kolenou a pištět jako tatínek, je už veškerá atmosféra dávno v trapu. A zmínil jsem se o počítačové animaci? Kýčovitě statické jiskry při přestřelkách (ono střílet naostro v Rudolfinu, to by asi neprošlo ;), helikoptéra explodující po nárazu do Karlova Mostu nebo obrovská počítačová vzducholoď s neméně obrovským logem ACER na boku (je jasné, kdo film zaplatil). Nicméně, přes slabé počítačové triky a poněkud nemastnou akční stránku věci, se nebudete zas tak moc nudit, protože Corey sem tam zvládne nadhodit originální scénku (úvod s ořetězovaným hořícím džípem je úchvatný), dovede urazit inteligenci českých bezpečnostních služeb a hlavně prodává Prahu obratněji než leckteří hollywoodští filmaři. Drobným bonusem je pak účast českých herců (již zmíněný Jan Révai v poměrně velké roli nebo Václav "Upír" Krejčí v roli ostrahy Rudolfina) a reálií (několik rozhovorů se odehrává v tramvaji). Možná, že právě využití důvěrně známého prostředí dělá z filmu výjimečný sběratelský kousek a nutí mě posunout hodnocení o malinký stupínek výše, ale ani nepražáci se u Enter the Eagles nudit nebudou, především díky tomu, že Corey nikdy nesleví z nastoleného tempa a finále odehrávající se v pozvolna vybuchující vzducholodi, se snaží vylepšovat jak to jen jde. Enter the Eagles sice mohl dopadnout mnohem líp, ale občas nemusí pršet, stačí když kape, tím spíš když ty kapky dopadají na českou půdu ;). 50%

Legendy se vracejí, ale snad jen v Hong Kongu to funguje tak rychle, aby se pokračování natočilo tentýž rok jako první díl. Executioners přímo navazují na populární Heroic Trio a odehrávají se "pár let poté" - prostředí se ale radikálně změnilo a s ním i styl filmu. Na Čínu (nebo lépe řečeno "fiktivní zemi") totiž dopadla jaderná bomba a radiace zamořila veškeré zdroje pitné vody. Společnost je tak nucena za velké peníze kupovat zbytkové zásoby od společnosti Clean Water (kterou vede znetvořený génius s rouškou na tváři) a cena ovoce se vyšplhala do závratných výšek. Naše hrdinky jsou stále vázány přátelstvím, ale každá z nich už maká na svém - Tung (Anita Mui) sekla s kariérou Wonder Woman a vychovává dcerku, Ching (Michelle Yeoh) oddaně slouží přívržencům prezidenta a lotosové sekty a Chat (Maggie Cheung) dělá to co vždycky - jezdí na motorce, je ukrutně sexy a chytá desperáty (a čas od času si pro sebe ukradne pár hektolitrů čisté vody). Všechny tedy jakž takž přežívají v temné době, do chvíle kdy jejich osudy svedou dohromady politické pletichy. O moc v zemi totiž usiluje ambiciózní generál, který tajně kuje pikle spolu s majitelem Clean Water... Když se rozhoří bitva o prezidentské křeslo, nemůže u toho naše trio chybět... Executioners se svému předchůdci nepodobají snad v ničem. Nastíněná zápletka sice zní "akčně", ale comicsová nadsázka prvního dílu je nenávratně pryč. Ta tam je Maggie Cheung letící za desperáty na odpáleném barelu, fuč jsou Ching Siu-Tungovy šílené nápady. Stejně jako Trio, má i Executioners v položce režie dvě jména, kromě Siu-Tunga je tam i Johnnie To a vypadá to, že právě on převzal otěže nad druhým dílem a zavádí nás do mimořádně temného postapokalyptického světa, který jsme už tolikrát viděli v hollywoodských trhácích. Docela to funguje, tedy pokud si nebudete stěžovat na plazivé tempo a máte rádi politické čachry (minimálně půlku filmu Johnnie To vyplýtvá na zosnování pavučiny vztahů mezi armádou, sektou, vládou a prostým lidem). Je to zajímavý a neotřelý směr, ale našim hrdinkám moc po chuti není a jsou z toho tak nervózní, že se dokonce i porvou. Inu konflikt musí být, ale kdo by snad čekal, že po výměně několika úderů se dámy poplácají po zádech a film nabere větší spád, ten by se mýlil. Politicko-dramatická mlhovina neustoupí a jen tu a tam se jí povede Siu-Tungovi rozvířit akčními scénami (těch je tu mnohem méně a jsou hříšně krátké, jako by skutečně Siu-Tung neměl čas a veškerou práci na projektu nechal na svém kolegovi.). Takže nakonec je málo platné, že se děvčata snaží seč mohou, od častých pohledů na hodinky vás to nezachrání. Johnnie To rozhodně není špatný režisér, ale jeho snaha odtáhnout comicsové hrdinky na ambicióznější kolej ztroskotává díky příliš průhledným nápadům - ať už jsou to kýčovitě dojemná úmrtí důležitých postav nebo místy skutečně pitomoučké dialogy. Méně je někdy více a to si bohužel tvůrci neuvědomili - Executioners je zajímavým experimentem (podobný žánrový mix a atmosféru nenajdete na každém hongkongském rohu), ale mizerným pokračováním. Fanoušci prvního dílu by si měli rozmyslet, zda se do Executioners vůbec pustit. Mohli by při sledování filmu šlápnout na pomyslnou minu, která jim roztříští jejich iluze... 40%

Stephen Chow je v hlavní roli nepřekonatelný a nemusíte zrovna chodit na hongkongskou střední, abyste pochopili většinu fórků (jen ty zárodky Triád ve třídách budou možná tuzemskému publiku kapku cizí ;). Jako ve většině Chowovek je tu základem duo Stephen Chow-Ng Man Tat (tady hraje jeho spolupracovníka a "otce", předstíraný Parkinson patří k vrcholům jeho "herectví") a chemie mezi nimi by se dala krájet. Režírující Gordon Chan se příliš nepitvá v naznačeném nedostatku zodpovědnosti, který si musí Chow ve škole vyléčit a soustředí se především na nepřetržité salvy gagů a romantickou linii. To když se Chow zamiluje do jedné z učitelek (Man Cheung) a kvůli tomuhle vzplanutí je ochoten podstoupit doučování a další nechutnosti, kvůli kterým kdysi ze školy utekl a dal se k policii. Kromě dobře mířených vtipů zaujme i několik akčních sekvencí, ve kterých Chow i jeho doublové dokazují, že kvalitní bojovka se ujme v jakémkoliv žánru. Velká škoda, že akce trvá vždy jen několik vteřin, kopírka pouličního boje z Police Story 2 vypadala velice pěkně, stejně jako úvodní přepadovka (proč jenom Gordon Chan takovéhle věci později zcela zapomněl). Těžištěm je ale humor, jenž je vždy na prvním místě a s přehledem zakryje chatrný scénář a mírně televizní fazónu, která snímek strhává zpátky do osmdesátých let (to je myšleno částečně jako poklona, i když si nemyslím, že by to Gordon Chan udělal úmyslně). Tentokrát opravdu nemusíte být die-hard fanda Chowových exhibic, abyste se smáli na plné kolo, protože i ostatní herci se projeví jako zdatní nahrávači a dovedou povýšit "jen" průměrné gagy na takřka geniální okamžiky. Nelze se divit, že vznikly další dva díly, protože jakkoliv Chow ždímá školní prostředí ve všech směrech, zbývá ještě hodně neprozkoumaných území. A po skončení titulků budete skoro žadonit, aby se do nich tenhle hongkongský Jim Carrey vydal. A nebo možná ne. Záleží to na vaší náladě a vkusu, stejně jako Carrey má Chow přibližně stejně velký tábor příznivců i odpůrců a když vám jeho svérázná komika nevleze pod kůži hned, jste ztraceni a musíte jít masírovat bránici jinam. Museli byste být ale opravdu velcí suchaři, aby vám při sledování Fight Back to School alespoň párkrát necuknuly koutky. 70%

Ach ti Korejci. Třikrát po sobě dovedou člověka naštvat rybníkem spálených šancí a když už je pomalu vyprovází z domu, vystřihnou číslo po němž zůstane stát úplně bez dechu. Zatímco v Hong Kongu se poslední dobou veškerá snaha smrskla na pár neúnavných fachmanů a osvědčené žánry (je třeba říct, že gangsterky teď zažívají nebývalou obrodu), v korejských celuloidových vodách se vždy najde nějaké to překvapení napříč žánry. Třeba Fighter in the Wind, natočený na motivy životních zkušeností Bae-dala Choie, mistra a zakladatele kyokushinkai karate, jednoho z nejtvrdších stylů karate vůbec. Je záhodno dodat, že film se inspiroval především comicsem, vycházejícím z Choiovy biografie, ale to vás v žádném případě nesmí rozhodit, protože jsou "comicsy" a comicsy, tenhle soudě podle výsledného filmu nabízí neuvěřitelné emocionální rozpětí a příběh o mnoha vrstvách. Děj snímku začíná v roce 1939, kdy japonská letadla přelétávají nad korejským územím a shazují náborové letáky, lákající do svých řad nové piloty. Bae-dal neodolá a ilegálně prchne do Japonska, aby se mohl dát do služeb armády. Už po cestě potkává prvního vychcánka a budoucího přítele, který se vydává za japonského detektiva, chytajícího ilegální přistěhovalce. Po krátké (slovní i pěstní) výměně názorů se oba nechají zapsat do školy pro letce. Kdo umí počítat a má po ruce kalendář, ten ví, že v roce 1939 nebyla volba tohoto povolání zrovna šťastná. O pár let později se tak naši hrdinové ocitají u popravčího kůlu za to, že odmítli nasednout do letadla a splnit svou kamikadze povinnost. Tady se také Bae-dal poprvé setkává se svou nemesis, Katem, japonským mistrem v karate, který považuje veškeré Korejce za zbabělce a neváhá to dát Bae-dalovi najevo, když ho vyzve na souboj o život jeho a jeho kamarádů. Bae-dal prohraje, jako mnohokrát předtím a ještě mnohokrát potom, ale Kato ho ušetří (čistě proto, že podle jeho měřítek je život bez úcty horší než smrt). Série životních porážek pokračuje při střetu s Yakuzou, která ničí úspěšný pačinko byznys, který rozjíždí Bae-dalův kámoš. Naštěstí se na scéně objevuje Bae-dalův dávný kamarád z Koreje, Chun-bae, mistr bojových umění. Překvapivě nezačne Bae-dala učit, ale věnuje mu knihu, ve které "to všechno je". Duše bojovníka však musí ještě projít nejedním utrpením než bude připravena textu porozumět. Řečeno česky a bez pentliček - Bae-dal si musí ještě párkrát sáhnout na dno a dokonce se zamilovat (což vede k úseku ala Robin Hood, kdy Bae-dal zachraňuje japonské dívky od okupujících amerických vojáků, kterým jde jen o jedno ;), aby po finální ráně osudu odešel do hor a prožil si tu pravé tréninkové peklo. To je mimochodem jediná sekvence, které bych měl co vytknout. Nevadil mi Bae-dal mrznoucí v nelidských podmínkách, přesekávající holýma rukama kameny ve dví, ale následná tréninková pasáž "ala Rocky" je až příliš comicsová a nehodí se ke zbytku filmu. Režisér a scenárista Yun-Ho Yang v ní možná až příliš popustil uzdu své fantazie, stejně jako v bojových scénách (choreografie je velice pěkná, nicméně co se týče úhlů a střihu, jedná se o velkou stylizaci, která zakrývá skutečné bojové schopnosti aktérů). Ale o ty tu ani tak moc nejde, jsou jen perličkou příběhu, velkými událostmi, ke kterým vedou všechny nitky. Yang na ně prostě příliš nehraje a spolehá spíš na kvalitní herce. Představitel Bae-dala, Yang Dong-kun, je uvěřitelný jak v poloze totální lidské trosky (scéna na trhu), tak romantického ňoumy a především zoceleného a neporazitelného bojovníka v závěru filmu. Jeho herecký výkon je jedním z největších kladů snímku a opravdu podpírá celý příběh, velkou pochvalu si ale zaslouží hlavně Masaya Kato, který v mých očích vyrostl z frajírka v Drive do přesvědčivého záporáka, který neoslňuje svými schopnostmi (Kato nic moc neumí a těch několik triků co předvede, je doublovaných), ale čistě svojí přítomností v záběru. Neuvěřitelné charisma. A řeknu to znovu, tenhle film není o akčních scénách, o karate nebo o bojových uměních osobně. Ne že by tohle téma bylo ve filmu zanedbatelné, ale Yang se soustředí především na drama a vývoj postav, takže neváhá finální vyhlazovací půlhodinku (to když Bae-dal sejde dolů z hor a začne vyzývat na souboj všechny japonské mistry bojových umění, aby jim dokázal, že i Korejec může mít schopnosti a vlastnosti bojovníka) proložit očistcem ala Poslední samuraj, kdy se Bae-dal vydá za ženou bojovníka, kterého při zápase zabil a prosí o odpuštění. Yang prokazuje svojí žánrovou flexibilitu, protože se i v téhle pasáži pohybuje jako ryba ve vodě a doslova z vás vytříská potřebné emoce. Ve chvíli, kdy Bae-dal stane na vrcholu hory máte v očích slzy stejně jako on (samozřejmě najdou se otrlé a bezcitné výjimky ;). Co ještě dodat? Hrozně se mi líbí jak snímek drží jednolitou atmosféru, i když se v jeho rámci skáče jako tempově, tak žánrově. Měl bych zřejmě vytknout až příliš kašírované souboje, plné maskovacích hrátek (zrychlovačky, prolínačky apod.), rozhodně už jsem viděl přehlednější a lépe vymyšlené souboje, nicméně z akčních duelů ve Fighter in the Wind sálá jakási neuchopitelná síla. Když vidíte Bae-dala, kterak jde za svým cílem a jeho odhodlání je účinnější než jakákoliv soupeřova technika, je těžké nepodlehnout atmosféře okamžiku. Je pravda, že kyokushinkai karate to asi moc cti nenadělá (Bae-dal se nechává i jako mistr dost otloukávat), skoro je naznačeno, že vyhrává díky své schopnosti ignorovat bolest (během filmu ho snad třikrát probodnou, X-krát pořežou, Y-krát zmlátí a jednou postřelí), ale Bae-dalovy prohry tu nejsou samoúčelné a přidávají příběhu na hloubce (ne jako jinde, kdy se přestřelením tohoto prvku rychle dostanete do potíží. Tady působí přerod z losera v mistra naprosto přirozeně). Ani jsem se nezmínil, že to celé nádherně vypadá (film stál asi dost peněz), ale to bude asi tím, že Fighter in the Wind vás převálcuje dějem a ne pohlednou kamerou. Máte před sebou fantastický životní příběh a mě ani nezajímá jak moc ho comicsová předloha přibarvila, protože v podání Yun-Ho Yanga mi to vyhovuje. Víc takových. Prosím... 90%

Marně přemýšlím při pohledu na pestrobarevný obal, proč se v Hong Kong Legends rozhodli vydat právě First Option. Copak jim došla práva na klasiky z osmdesátých let? Nebo mají slabost pro filmy Gordona Chana? Nevím, každopádně i když je First Option filmem, jehož shlédnutí vám nepřivodí střevní koliku, označení za klasiku se zřejmě nedočká u nikoho. Hlavním hrdinou příběhu je velitel speciální zásahové jednotky S.D.U. (obdoba S.W.A.T.u) Don Wong (Michael Wong). Je nejlepší, je drsňák, ale chce s prací seknout a užívat si klidné dny v zaprášené kanceláři. Jeho poslední jednotka je parta zelenáčů, ze kterých možná jednou vyrostou ostří hoši, ale momentálně to vypadá, že si líp líp rozumí s Gameboyem než s puškou. Dona a jeho zkušenosti potřebují jako sůl, stejně jako policejní sekce pro pašování, která je pod vedení odvážné Minnie (Gigi Leung). Mezi oběma týmy panuje jak rivalita (Minnie a její kombinovaný tým (dvě ženy, dva muži), se snaží hochům ze speciálky dokázat, že i jejich zbraně trefí cíl, hoši zas přes sklo kanceláře mlsně pokukují na policejní kolegyně. Inu klasika. Veškeré kočkování ovšem končí ve chvíli, kdy se na scéně objevují drogy za dvě a půl miliardy a Donův starý kamarád Rick, z americké D.E.A. (protidrogové). Následný přepad továrny znamená pro všechny zúčastněné kruté vystřízlivění, protože Thajci evidentně disponují nejnovějším vybavením (útočné pušky, claymore miny, snipeři) i osvědčenými taktickými fígly, takže ztráty v řadách S.D.U. jsou nemalé (jeden mrtvý, devět vážně zraněných). Don má depku, Minnie podezření a Rick pomalu potichu vyklízí pole se čtyřmi tunami "cukru", určenými pro americký trh. Kdo netušil, že Rick je záporák, má černou tečku a měl by nakoukat víc filmů ;)... Ne že bych chtěl snad někoho urážet, od toho jsou tu jiní, např. scenárista a režisér Gordon Chan, který za First Option stojí. Námět zřejmě spíchnul během přestávky na oběd, takže se nelze divit, že ve filmu nenajdeme jediný rozehraný charakter (všechno je to jen snůška klišé, které bezpečně klasifikuje každý, kdo viděl alespoň jeden díl Walkera, Texas Rangera). Děj je fikaně rozetnut mezi dvě prostředí - první půlka se odehrává v kancelářích, kde se analyzuje, klasifikuje, rozebírá a vtipkuje. Bohužel Gordon tyhle momenty nevyužil k tomu, aby nás pečlivěji seznámil s charaktery, takže ve chvíli, kdy příběh přeběhne do akčnějšího prostředí (přestřelka v továrně a finále na opuštěném ostrově), je sice chvályhodné, že hlavy padají na obou stranách, ale vzhledem k tomu, že jsme si k žádné z postav nevypěstovali vztah, je nám úplně jedno koho kulka trefí. A o předvídatelném závěru už nemluvím vůbec. Ani Gordon-režisér nezvládá napravit to, co jeho scenáristické alter-ego vymyslelo. Dokonce se o to ani nesnaží. Ačkoliv je ve filmu o filmu vidět spousta sofistikovaného filmařského náčiní, výsledek budí dojem, že zůstalo nevyužito. Gordon záměrně využívá základní filtry a s kamerou hýbe jen když je to skutečně potřeba. Žádné oslavné nájezdy, žádné vizuální perličky, místy film zaujme doslova dokumentární pohled, nicméně k dosažení pocitu "syrovosti" chybí Gordonovi právě ty charaktery a především styl, který by filmu mohl vtisknout. Nevšímavá kamera a televizní vzhled nestačí, ty jen dokazují, že na téhle legraci se místy až příliš šetřilo. Ale k čertu s Gordonem, pojďme se věnovat něčemu, co stojí za řeč a co alespoň částečně tahá film do popředí vašeho zájmu, totiž přestřelkám. Hlavní choreograf Bruce Law pochopil, že musí vyrobit hodně muziky za málo peněz a tak kaskadérům rozdal makety a rozpoutal na place filmovou verzi Counter-Striku. Střílí se tu opravdu hodně, používá se široká paleta zbraní a herci alespoň napůl vypadají, že rozumí tomu, co říkají a že rozeznají od sebe MP5ku a M4ku. Je pravda, že nadšeneckou atmosféru a použité taktické fígle ocení jen fanatiční příznivci speciálních jednotek nebo fandové do zbraní, ale i laik ocení ve větších scénách souhru kaskadérů a herců. Bohužel to nestačí, protože když už si Gordon vyšlápnul na nezmapované území (podobné filmy jsou především hollywoodskou parketou), musel vědět že s pidirozpočtem a chatrným scénářem nevystačí. Příběhová vata filmu patří k těm nejslabším (Gigi to sice sluší a Michael má řádně napumpované ruce, ale to je příliš málo) a akční scény nesnesou srovnání se západní produkcí. Ocenit tak můžeme jen dobrý úmysl, ale v případě First Option a Gordona Chana platí víc než kde jinde, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 40%

Klasický příběh Chen Zhena a Jing Wu Men školy byl už zpracován několikrát a hrdinného reka si zahrál Bruce Lee, Jet Li i Donnie Yen. Teď však přichází Stephen Chow a jakkoliv to zní opovážlivě, tam kde druzí otrocky kopírovali, on buduje nový příběh. Zatímco Fist of Legend a televizní Fist of Fury se dají s trochou tolerance nazvat remaky původního Brucova filmu, Chow v rámci své šílené komedie pouze přejímá hlavní prvky (japonské protivníky, nápis "Sick men of Asia" a doslovnou "Fist of fury" - hrdina má dělovou pravačku) a navrch přidává spoustu dalších, takže to nakonec znovu všechno ztratí smysl. Jestli něco Chowovi nelze upřít, tak jsou to nápady a především "drzost" se kterou kombinuje nekombinovatelné - hned v úvodu se jeho postava, vesničan Lau Ching, který se vydal do města hledat štěstí a slávu, setkává mimoděk s postavou z God of Gamblers, které je Lau Ching až podezřele podobný (kdo to nepochopil, obě postavy hraje Stephen Chow), navíc je to šance jak do filmu opět a znovu propašovat alespoň na chvíli Ng Man Tata. Takhle šílený gag by zkrátka v Hollywoodu nevymysleli a to je samozřejmě jenom začátek. Lau Ching brzy ztratí adresu svého příbuzného, takže se musí dočasně ubytovat u prvního maníka, kterého potká, shodou náhod zloděje, který ho chtěl okrást. V postavě Smarta nachází Chow dokonalého protihráče, i když Kenny Bee pár minut ke konci z příběhu nečekaně "vypadne", snaží se do posledního dechu s Chowem držet krok a opravdu se mu to daří. Ani Lau ani Smart nejsou (navzdory jménu toho druhého) příliš chytří a když se chtějí dostat na turnaj bojových umění, aby vyhráli hlavní cenu (deset milionů), zapletou se s Triádami a především školou pana Foka. Zde nachází Lau učitele, životní lásku (Mandy/Nandy... v titulcích se nějak nemohli rozhodnout ;) a úhlavního soka. Všechno potřebné už tedy máme, takže kamera, klapka a jedeme. Navzdory příběhu nesmíte od Fist of Fury 1991 čekat kvalitní bojové scény. Je to paradoxní, ale první i druhé housle tu hraje opět Chowova divoká komika, jediný, kdo předvede kung-fu ve střízlivé podobě (tj. neletí padesát metrů vzad, když ho trefí Chowova pravačka) je překvapivě Corey Yuen, který v ringu předvádí, že má svojí choreografii ve filmech podloženou i praktickými zkušenostmi. A i kdyby nebojoval, jeho herecká exhibice při tréninku s Chowem je něco, na co dlouho nezapomenete. Jako celek se bohužel film netváří až tak přesvědčivě. Musím vypíchnout jakoukoliv přestřelku mezi Kennym Beem a Stephenem Chowem, těm dvěma to spolu opravdu jde a doslovná parodie scény s nápisem "Sick Men of Asia" je vynikající, nicméně v místech, kde se film snaží tvářit vážně a používá k dějovému postupu klišé, do kterých o pět minut později nemilosrdně šije, už se smích z tváře trochu vytrácí. Mít film ještě o jednu, dvě dějové linie navíc, zřejmě bychom se v přestávkách mezi gagy nudili k smrti, takhle to je díky střízlivé stopáži docela k vydržení a na slabší místa zapomenete při pohledu na trenérský tým důchodců v bundách ze západního Německa nebo ohoz Kennyho Bee. Řeknu vám, s hongkongskou módou není něco v pořádku. ;) 60%