HKstars

Chow (Jet Li) je spisovatel... píše dobrodružné romány ve kterých hlavní hrdina Král dobrodružství (King of Adventures) zachraňuje Čínu (ne náhodou je ten hrdina proklatě podobný Indiana Jonesovi). Chow má ale problémy... do konce roku zbývá dopsat sedm příběhů, inspirace ovšem zmizela spolu s chystaným Chowovým rozvodem s Monicou (Rosamund Kwan)... netrvá dlouho a Chowovy problémy se začnou promítat do děje další knihy... a naopak... Zkušený akční choreograf a příležitostný režisér, Ching Siu Tung se pokusil v roce 1996 natočit něco neuvěřitelného... smíchal trochu klišoidní zápletku (spisovatele jehož postavy začaly žít vlastním životem jsme tu už měli, ale ne v hongkongském stylu), přidal hodně netradiční humor, propracované akční scény a... práskl do koní neuvěřitelným způsobem... Indiana Jones by se asi hongkongskému bratranci divil - scény při kterých se dráty taví, humor, který vám vytrhne bránici z těla a zběsilé tempo... vaše oči musí být přilepeny na obrazovce a stejně se půlce vtipů nestihnete zasmát... humor je typicky hongkongský (a to myslím v dobrém i špatném slova smyslu... některé vtipy jsou opravdu jen pro otrlé). Bojů není tolik, ale jsou originální a pečlivě připravené... bohužel už ne tak dobře natočené... někdy šílené střihy a nevýrazná práce se zvukem udělaly své, myslím že v téhle oblasti šlo zapracovat. Film si taky zahrává s mystičnem a speciálními triky, tady se ovšem naplno projevuje nedostatek peněz (některé triky jsou opravdu... hrozné). Škoda malého rozpočtu a místy nevýrazného Tungova režijního rukopisu, stačilo málo a mohlo to být bez chybičky... takhle je film "jen" šílená jízda po horské dráze, nabitá neuvěřitelně originálními a, přiznejme si to, podivnými, nápady, která vás nenechá vydechnout... Rozhodně něco co čouhá z Jetovy filmografie na míle daleko (a možná proto byste to měli vidět). Patnáct vystřižených minut co jsou na DVDčku dodává filmu trochu jiný rozměr a pasuje ho na nefalšovanou parodii... je to opravdu šílenost... 70%

Stephen Chow je v hlavní roli nepřekonatelný a nemusíte zrovna chodit na hongkongskou střední, abyste pochopili většinu fórků (jen ty zárodky Triád ve třídách budou možná tuzemskému publiku kapku cizí ;). Jako ve většině Chowovek je tu základem duo Stephen Chow-Ng Man Tat (tady hraje jeho spolupracovníka a "otce", předstíraný Parkinson patří k vrcholům jeho "herectví") a chemie mezi nimi by se dala krájet. Režírující Gordon Chan se příliš nepitvá v naznačeném nedostatku zodpovědnosti, který si musí Chow ve škole vyléčit a soustředí se především na nepřetržité salvy gagů a romantickou linii. To když se Chow zamiluje do jedné z učitelek (Man Cheung) a kvůli tomuhle vzplanutí je ochoten podstoupit doučování a další nechutnosti, kvůli kterým kdysi ze školy utekl a dal se k policii. Kromě dobře mířených vtipů zaujme i několik akčních sekvencí, ve kterých Chow i jeho doublové dokazují, že kvalitní bojovka se ujme v jakémkoliv žánru. Velká škoda, že akce trvá vždy jen několik vteřin, kopírka pouličního boje z Police Story 2 vypadala velice pěkně, stejně jako úvodní přepadovka (proč jenom Gordon Chan takovéhle věci později zcela zapomněl). Těžištěm je ale humor, jenž je vždy na prvním místě a s přehledem zakryje chatrný scénář a mírně televizní fazónu, která snímek strhává zpátky do osmdesátých let (to je myšleno částečně jako poklona, i když si nemyslím, že by to Gordon Chan udělal úmyslně). Tentokrát opravdu nemusíte být die-hard fanda Chowových exhibic, abyste se smáli na plné kolo, protože i ostatní herci se projeví jako zdatní nahrávači a dovedou povýšit "jen" průměrné gagy na takřka geniální okamžiky. Nelze se divit, že vznikly další dva díly, protože jakkoliv Chow ždímá školní prostředí ve všech směrech, zbývá ještě hodně neprozkoumaných území. A po skončení titulků budete skoro žadonit, aby se do nich tenhle hongkongský Jim Carrey vydal. A nebo možná ne. Záleží to na vaší náladě a vkusu, stejně jako Carrey má Chow přibližně stejně velký tábor příznivců i odpůrců a když vám jeho svérázná komika nevleze pod kůži hned, jste ztraceni a musíte jít masírovat bránici jinam. Museli byste být ale opravdu velcí suchaři, aby vám při sledování Fight Back to School alespoň párkrát necuknuly koutky. 70%

Nový hollywoodský film Jackieho Chana byl velice napjatě očekáván. Po slušné Křižovatce smrti sice HK fenomén dál natáčel perfektní filmy ve své vlasti, ale všichni fanoušci se zatajeným dechem čekali, jestli jeho jedinečný styl nezadupe do země neúprosné producentské komando. Všechny mohu potěšit, když potvrdím, že se tak nestalo. Naopak, větší rozpočet filmu dovolil aranžovat i rozmáchlejší záběry (které jsou doplněny skvělou hudbou). Jackie opět všem dokazuje, že nápadů má plné rukávy a že zdaleka nepatří do starého železa. Je pravda, že v jeho amerických filmech je vždy o něco méně bojových scén (což je zarážející, když jeho HK filmy mají čím dál tím lepší bojové sekvence), ale... Jackie dokazuje, že s dobrým scénářem a kvalitním obsazením lze film utáhnout i s hrstí bojových scén (a nutno dodat, že velice dobrých scén). Film je tedy více komedie než akce, ale v tom je právě jeho síla. Tam, kde Křižovatce smrti docházel dech, tedy v konverzačních eskapádách hlavních hrdinů, tam Tenkrát na východě exceluje. Jackie a Owen Wilson se skvěle doplňují a tvoří dvojku k pohledání. Svojí mírou také k neskutečné pohodě filmu přispívá hromada komických postaviček, od zkouřených indiánů, přes cynického šerifa až po bývalou O´Bannonovu bandu. Tohle všechno se před vámi odehrává s neskutečnou rychlostí, která vám dovolí vydechnout až po závěrečné bitce. A bude to nadechnutí krátké, protože hned poté nastoupí tradiční závěrečné titulky s nepovedenými scénami. Jackie Chan prostě zase dokázal to, o co se pokouší mnozí. Natočil totálně oddechový film, při kterém vaše bránice nezůstane v klidu. Tentokrát sice nečekejte haldy vybroušených bojových akcí, ale těšte se na nefalšovanou a upřímnou legraci. Pokud vám Jackieho styl nesedí, zřejmě vás k návštěvě kina nepřesvědčím, ale pokud jste Jackieho fandové, můžete si k hodnocení přidat malou, bezvýznamnou, hvězdičku. Jackie je borec. 70%

Čína, začátek 20. stol. Stejně jako se světem šíří pokrok a průmyslová revoluce, tak se rozlévají i američtí a britští osadníci. Nyní dorazili k břehům Číny. V rozsáhlém území vidí nejen levné parcely, ale hlavně levnou pracovní sílu, kterou lákají na své lodě pohádkami o zlatých dolech a velkém bohatství. Američané samozřejmě čínské vládě "mažou med kolem huby", a tak není divu, že jim jdou úředníci na ruku. Nic z toho ještě neví Wong Fei-Hung (Jet Li), vynikající lékař a skvělý bojovník. V nejbližších dnech bude ale svědkem událostí, které změní jeho život. A které z něj udělají legendu. Američtí osadníci a vojáci jsou plni arogance, stejně jako jejich pušky jsou plné střelného prachu. Není se tedy co divit, že brzy dojde k prvním potyčkám mezi Fei-Hungovou lokální armádou a "americkými ďábly", výsledkem jsou bohužel tvrdé sankce vedené proti Fei-Hungovi. Poté, co je Fei-Hungova škola bojových umění a zároveň klinika vypálena sousedním gangem (nemalou zásluhu na tom má druhá hlavní postava příběhu Foon (Yuen Biao), ve skutečné historii jeden z nejslavnějších Fei-Hungových žáků) a nad Čínou visí hrozba zákazu bojových sportů, objevuje se ve městě mistr Yim (Yam Sai-Kwoon). Ovládajíc unikátní techniku železné košile (viz. níže), chce si ve městě otevřít školu. Aby si ovšem zajistil dostatečnou publicitu, musí porazit toho nejlepšího. Vyzve tedy na souboj Fei-Hunga. A tím teprve ty pravé potíže začínají... HK instantní akce většinou nejsou založeny na příběhu, ale na principu. Nezáleží ani tak na tom, co se v nich děje, jako spíš na tom, jak se to děje. Filmy ze zlaté éry měly většinou stejný scénář ve stylu "mladíkovi (hlavní hrdina) zabijí rodiče/bratra/sestru, načež on začne tvrdě trénovat a ve velkolepém finále to zloduchům vrátí i s úroky". Once upon a time in China je ale právě pověstnou výjimkou (netvrdím, že jich neexistuje víc). Její příběh se rozlévá jako divoká řeka do všech stran a dějové linie příběhu lze těžko spočítat na prstech jedné ruky. To ale samozřejmě neznamená, že by tvůrci zapomněli na to ostatní. Filmy z této série (a zvláště tento první díl) jsou hlavním stavebním kamenem kariéry HK superhvězdy Jet Liho. Sice ho diváci (převážně v asijských zemích samozřejmě) znali už od skvělého Shaolin Temple, ale teprve tohle byl ten pravý superhit a mezi fandy kung-fu filmů se stal velice rychle nehynoucí klasikou. Jak by také ne, přes úctyhodnou délku (128 minut, existují ovšem i podstatně kratší, prostříhané, verze) si film díky brilantnímu scénáři drží hyperkinetické tempo, které "ukazuje zuby" ve vyšperkovaných bojových scénách. Občas sice přes všechny ty dráty není vidět, nehledě na to, že Tsui Hark si tenkrát s návazností střihů (na některých místech) starosti nedělal, i tak ovšem film obsahuje bojové scény, které patří do zlatého fondu akční kinematografie. Samozřejmě mluvím hlavně o slavném žebříkovém souboji na konci filmu, ale i vodním baletu s kládou. Pokaždé, když se Fei-Hong utká s mistrem Yimem, je to zážitek, mysl však zůstává stát i při ostatních scénách, např. při úvodním tanci s drakem. Once upon a time in China je pádným důkazem pro všechny, kteří si myslí, že kung-fu filmy jsou béčka s poskakujícími šílenci... Je to v pravdě umělecké dílo, které obsahuje přesně dávkované porce nevídaných bojových scén, přiměřených hereckých výkonů, vypečené atmosféry, to vše sloužící ve prospěch celku, provedené elitou HK kinematografie. Podobné filmy se netočí dvakrát, a proto byste neměli propásnout šanci tenhle kus shlédnout. Kdo ví, třeba se váš názor na HK kung-fu filmy změní. Ti, kdo Once upon a time in China viděli, už vědí svoje a cestou necestou si určitě pobrukují hlavní hudební motiv, který se vám s neodolatelnou drzostí dostane do hlavy a už v ní zůstane... 100%

Wong Fei-Hung konečně zavítal do Ameriky? Šestý díl legendární série Once upon a time in China vám předvede, že až s příjezdem číňanů začíná být Západ pořádně divoký... Once upon a time in China & America vychází z nápadu Jackieho Chana, jenž ho o pár let později realizoval v Shanghai Noon, proto se nelze divit, že se šestá OUTC a Tenkrát na Východě tak trochu podobají - Wong Fei-Hung s Clubfootem a Yee se vydávají na Západ, pokřtít tu první Po Chi Lam v Americe (ehm, nějak neodbytně mi to připomíná i Mastera ;). Hned po cestě však dostavník přepadnou indiáni a i když jim Fei-Hung dá co proto (Jet Li je pořád zatraceně ve formě a dráty se postarají o to, aby všechno pořádně lítalo), je smeten spolu s ostatními do vody a doslova "uplave" k indiánům... To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby se cestou nepraštil do kamene a neztratil paměť... celá půlka filmu pak sleduje dvě linie - Wong Fei-Hunga, kterak si hraje na indiánskou babičku a Clubfoota s Yee (s novým kamarádem, slámovlasem Billym), jenž jsou vystaveni teroru ze strany amerických buranů (ehm kovbojů). Číňani zkrátka nejsou ve městě moc vítáni a nejvíc leží v žaludku místnímu starostovi. Stačí už jen přidat naplánovanou loupež půl milionu dolarů, kterou si chce starosta vylepšit důchod a partičku přidrzlých desperátů, které vede mexický Drákula s hrobařskou visáží, a každému je jasné, že čínská komunita se v tomhle městě moc neohřeje. Naštěstí přijíždí Wong Fei-Hung a během vysvětlovací bojové scény (která je zároveň úsměvnou vzpomínkou na předchozí díly) se mu zázračně vrací paměť, akorát včas, aby stihl zabránit katastrofě, která se snáší na hlavy čínských přistěhovalců... Šestá OUTC musí v divákovi nutně vzbudit pocit, že méně je někdy více... Možná i Tsui Hark pomalu vycítil, že je čas odejít ze scény a režii tohoto filmu přenechal Sammo Hungovi (a je to poznat, především na příliš neposedné kameře, která ruinuje půlku akčních scén). Výsledkem je folklórní taškařice nad kterou se nesmíte zamyslet ani na vteřinu, protože jinak by vám hráblo - bok po boku tu najdete hodné i zlé indiány, kteří umí kung-fu, hodně zlé kovboje, kteří umí kung-fu, hlavního záporáka co vypadl z brožury "Největší úchyláci devatenáctého století" (a umí kung-fu ;)... všichni přehrávají ostošest, nikdo nikomu nerozumí (jazyková bariéra je sice vděčným tématem, ale měla by se používat střídmě) a humor se kamsi vytratil (pár gagů tu je, ale vyzní hodně rozpačitě). Je to jako by Sammo Hung nevěděl co vlastně točí - na komedii se film tváří (a bere) moc vážně, ale zároveň mu chybí atmosféra a jakási bájná aura, kterou známe z prvních dvou (pro někoho možná tří) OUTC. Ani Jet Li nevypadá, že by si Wong Fei-Hunga užíval a místy hraje vysloveně z donucení. OUTC 6 tak zůstává jen průměrným počinem a nepříliš slavným zakončením proslulé série. 50%

Je obecně profláknutým faktem, že filmová pokračování většinou nedosahují úrovně svých předchůdců, navzdory tomu, že bývají dražší, akčnější, krvavější, prostě při oné snaze přebít první díl zapomenou na svět kolem a výsledkem je v lepším případě pouze odvar dílu prvního. Existuje ovšem pár výjimek (i ostřílený divák by je spočítal na prstech ruky), které potvrzují pravidlo. Mezi uznávané patří např. Vetřelci, Terminátor 2, Kmotr 2 a pár se jich najde i v HK kinematografii. Druhý díl ságy Once upon a time in China je jedním z nich... Znovu se setkáváme s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Jet Li), tentokrát cestujícím na lékařskou konferenci, kde si lékaři západu a východu vymění zkušenosti. Hned po příjezdu do města jsou ale Fei-Hung a jeho přátelé (jeho žák Foon a jeho příbuzná Shao (Rosamund Kwan)) konfrontováni s tajemným kultem Bílého lotusu. To je samozřejmě příležitost, aby Fei-Hung ukázal pár triků v první bojové scéně, která jasně dokazuje, že mezi choreografií Yuen Woo Pinga (Matrix, Tygr a Drak, Iron Monkey) a choreografií těch ostatních je pořádný rozdíl. Brzy zjistíme, že mezi ctihodnými lékaři se skrývá několik rebelů z hnutí odporu, které bojuje proti útlaku ze strany čínské vlády. A krom toho jsou tu děti pašované z východu na západ. Fei-Hung zkrátka bude mít co dělat... Nikdo si tedy ani tentokrát nemůže dovolit říci, že kung-fu filmy mají jednoduchý příběh. Stejně jako děj prvního dílu, dvojka se větví na všechny strany a nabízí hned tři postranní linie. Navíc je příjemné sledovat i vývoj postav. Foon je stále zamilován do Shao, která má ovšem oči jen pro Fei-Hunga (je to jeho třináctá tetička, takže žádný incest v tom nehledejte). Fei-Hung oproti prvnímu dílu dospěl, je z něj více důrazný muž, stále však džentlmen. Jeho protivníkem tentokrát bude generál Lan (Donnie Yen) zavile hledající rebely. Fei-Hung s rebely sympatizuje, takže je jisté, že ti dva se budou muset dříve či později střetnout. Generál je ovšem také mistr bojových umění a navíc ovládá umění shaolinského prostěradla (ortodoxní shaolini prominou :-). Navíc si Fei-Hung proti sobě poštval kult Bílého lotusu, takže se bude muset utkat s jeho vůdcem, který je údajně čaroděj a přežije i zásah kulkou. Film má nádhernou otvíračku, úvodní scéna se odehrává v chrámu Bílého lotusu (kde se ke konci filmu odehrává velice krásná bojová scéna) a atmosféra rituálu je fascinující nejen díky Harkově práci s kamerou, ale také díky neuvěřitelným fyzickým výkonům herců. Pokud nebudeme jmenovat všechny, Jet Li v roli Fei-Hunga je samozřejmostí, Donnie Yen také není v hongkongském kung-fu světě žádnou neznámou a Xin Xin Xiong, hrající vůdce Bílého lotusu, vyrůstal ve stejné wushu škole jako Jet Li, takže o propracované souboje, vedené již zmíněným Yuen Woo Pingem, rozhodně není nouze. Ať už je to cvičný souboj Fei-Hunga s generálem, ultimátní bitva s vůdcem Lotusu nebo předfinální boj s tyčemi, všechny boje jsou unikátní a herci na drátech i bez nich předvádějí skutečně nadlidské výkony. OUTC 2 ale není jen o bojových scénách, je to velkofilm odhalující velký kus historie Číny, a to způsobem velice přitažlivým. Tsui Hark je totiž skutečný mistr (i když to mimo Asii dokazuje jen zřídka), co se týče režie a hlavně vizuálnosti jednotlivých scén, takže když zrovna nebudete tajit dech nad hyperakčními scénami, vezme vám ho atmosféra, která z filmu přímo dýchá. Pokud vám Tygr a Drak připadal moc nereálný, ale chtěli byste vidět, jak filmoví hrdinové provádějí na plátně vskutku divoké kung-fu kousky... a zároveň přitom nechcete rezignovat na příběh a ostatní atributy dobrého filmu, potom je pro vás Once upon a time in China 2 tím pravým. Stejně jako první díl, tady totiž opravdu platí, že 1=2. Berte to jako vzácnou výjimku z pravidel algebry :-). 100%

Wong Fei-Hung tentokrát přijíždí do rodného Fushanu spolu s "tetičkou", která se tu setkává s mladým rusem, kterého potkala na svých západních cestách, Fei-Hung pochopitelně žárlí... Než stihnout dorazit domů, je Wongův Po Chi Lam zdevastován bezohledným majitelem konkureční školy, který nechce aby se Wongova škola zúčastnila lvího tance sponzorovaného samotným císařem. Zde se poprvé ukáže famózní bojové umění Thunder Foota (Xin Xin Xiong - ve dvojce hrál Gao Kunga). Když Fei-Hung přijde škola je zničena... Je vidno, že Fei-Hung bude mít tentokrát hodně práce - bojovat o svou lásku s rusem Turmanovskym, připravit se na lví tanec a uklidňovat rozvášněné mistry ostatních škol, kteří bojují kvůli účasti na lvím festivalu. Možná ještě můžeme prozradit, že Thunderfoot se nakonec přidá na stranu Wong Fei-Hunga (a zůstane s ním po zbytek série), ale zbytkem už se nechte překvapit.... Třetí díl dále rozvíjí charakter Wong Fei-Hunga, konečně "vyzná" lásku tetičce, tentokrát už ji říká Yee (jejím jménem), nakonec se s tím smíří i jeho otec Wong Key-Ying, uvidíme tu filmovou kameru, ruskou špionáž a jako vždy vypečené scény. Za zmínku stojí nejen jakýkoliv souboj s ClubFootem, ale hlavně Fei-Hungův souboj na oleji a závěrečná dvacetiminutová bitka na Lvím festivalu. Trojka sice postrádá kouzlo prvních dvou dílů (nemá onu klasickou atmosféru), i tak je ale důstojným členem trojice, která by měla formovat vaše kung-fu obzory, pokud budete mít šanci ji vidět, neváhejte ani vteřinku. 60%

Chcete vidět opravdové (=přímé) pokračování Drunken Mastera? Titulek Dance of the Drunken Mantis v anglické verzi hrdě hlásá Drunken Master, part 2 a děj se opravdu odehrává bezprostředně po událostech prvního dílu, třetí film ve stejných lokacích se však Pingovi nepovedl tak moc jako ty předešlé. Hlavním hrdinou je opět mladík, který příliš neovládá bojová umění, tentokrát je to po vzoru Školy Hada (té se Drunken Mantis podobá mnohem víc než Drunken Masterovi) ukázkový loser, navíc nevlastní syn tuláka Sama, mistra opilého stylu z prvního filmu. Ten se po letech konečně vrací domů a syna potká na tržnici, dokonce se s ním, kvůli drobnému omylu i popere. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že tenhle nezdárník je jeho syn. To však není jediná novinka, která ho čeká. Ze severu Číny se k němu vydal Rubber Legs (Gumové nohy), mistr severního opilého stylu, navíc zkombinovaného se stylem kudlanky. Už ho nebaví jak lidé pořád mluví o Samově neporazitelnosti a na něho se zapomíná. Duel je na obzoru... Drunken Mantis je samé překvapení. Jelikož Jackie se vydal budovat svou vlastní slávu, zůstal Pingovi jen jeho otec (Sam) a Hwang Jang Lee (opět jako záporák - Rubberlegs). Další známou tváří je ještě Samova žena (tetička se kterou se Jackie v jedničce střetl na tržišti), ale zbytek se musel doplnit z "rodinných zdrojů", takže Foggyho, Samova adoptivního syna, hraje Yuen Shun-Yee (Samův pravý syn, jeden z Pingových bratrů), kdo má dobré oči, všimne si ještě mladého Coreyho Yuena v roli Hwang Jang Leeova žáka... Mnohé jistě překvapí vážnější atmosféra snímku, ne že by tu nebyly neustále pokusy o gagy (je to zřejmě Jackieho absencí, ale většina humoru vyznívá příliš nuceně a to navzdory faktu, že Yuen Shun-Yee se opravdu hodně snaží a v porovnání s jeho pozdějšími rolemi je tohle neuvěřitelný odklon ;), ale na povrch vyplouvá Samovo stáří, jeho přehnaná pýcha na svůj vlastní styl a staříkovo nazírání na adoptovaného syna, kterého nechce učit ani uznat za svého, přidává další hořkou příchuť. Sam se naštěstí pořád hýbe jako třicetiletý artista, takže když Ping přestane laborovat s žánrovými poměry, je na co koukat. Tedy občas, jakkoliv se Ping snaží vpašovat do příběhu trochu dramatu, akční scény v podání Samovy ženy jsou old school až to bolí - pomalé fázování nezachrání ani kreativní choreo, v tomhle ohledu film dostává životadárnou injekci až ve chvíli, kdy se na scéně objeví Hwang Jang Lee. Jeho souboj se Samem (který Sam prohraje) je vrcholem filmu (i když jsme teprve ve druhé třetině!) a nepřekoná ho ani finální duel Samova syna s Rubberlegsem. Ptáte se kde je trénink? Nebojte se, dočkáte se... překvapivě se ale nebude vyučovat opilý box, ten už dovedl k dokonalosti Rubberlegs. Foggy (Samův syn) potká kdesi na pastvině (no jo no, holt rozpočty byly tehdy maximálně úsporné) na smrt nemocného mistra, jenž ho naučí "chcípácké kung-fu". Jeho hlavní silou jsou páky, lámačky a bloky a nemusíte u toho být opilí (což je ostatně jedna z výhod Rubberlegsovy kudlanky, i když je opilá, nemusí se při ní tolik chlastat). Přes všechnu snahu (Hwang Jang Lee kope jako o život) však finále nedosahuje kvality hospodské scény (chytřejší kombinace, rozumnější vývoj - finále se nese v klasickém stylu... dávám přes hubu, dostávám přes hubu, naštvu se a ukončím to ;). V porovnání s Drunken Masterem však Kudlanka povážlivě ztrácí - Ping ještě tehdy neměl tolik zkušeností, aby do filmu bez problémů zakomponoval onu dramatickou stránku a většinou se tak dělo na úkor humoru, výmluvným příkladem je malé cameo Deana Sheka coby bankéře, ve scéně která aspiruje na nejnudnější okamžik sedmdesátých let. Ano, přeháním, ale vyjma soubojů a Samových slovních exhibic tu není na co koukat a první polovina filmu je hoooodně rozvláčná, film navíc jen rozvíjí osvědčený koncept a "chcípácké kung-fu" není ani zdaleka tak propracované jako opilý box. Dance of the Drunken Mantis je solidní nášup pro milovníky old schoolů a opilého boxu, Yuen Woo-Ping ale natočil i mnohem lepší filmy a pokud tenhle přeskočíte, u posledního soudu vám to nikdo vyčítat nebude. 50%

Terč (další kvalitní překlad, v originále je to Mr. Nice guy) je v Chanově filmografii stále ještě čerstvým filmem, natáčel se v roce 1997 v Austrálii a Jackie ho točil se svým kamarádem Sammo Hungem (režie). Příběh je opravdu jen rozjezdovou plochou, točí se kolem osudné kazety, na kterou investigativní reportérka natočila "výměnu balíčků" mezi místními gangy. Není proto divu, že ji chtějí gangsteři dostat zpátky. Při honičce městem reportérka narazí na kuchaře Jackieho (překvapivě ho hraje Jackie Chan, jinak ti kuchaři asi mají něco do sebe, vzpomeňte na Caseyho Rybacka. Všichni se umí prát, že by se to učili ve škole? :-). V nastálém zmatku (který je ideálním podkladem pro pár fajnových bitek) se prohodí pár kazet a o zábavu na příštích pár minut je postaráno. I když film nepatří v Chanově kariéře k žádným majstrštykům, obsahuje všechno, co má správná "Chanovka" mít - skvělé bojové scény, nezaměnitelný humor a parádní kaskadérské kousky. 60%

Shang a Si-Ming jsou už od dětství nejlepší kamarádi a společně trénují i kung-fu (Si-Ming trénuje v klášteře a pak Shanga potají učí). Nebojte se frackoidních sekvencí, Yuen Woo-Ping ze začátku naopak příběh seká trochu od boku, takže než se nadějete, loučí se Shang se svým otcem i mistrem a kamarádem v klášteře, aby udělal kariéru ve městě (jako holič!). Už od první minuty je jasné, že Pingův film se ponese v duchu zběsilé komedie a neméně zběsilých akčních sekvencí, jak už ostatně napověděl Drunken Master. Po jeho natočení se Pingovy a Chanovy cesty rozešly, aby se v roce 1980 tyhle dnešní modly setkaly, tentokrát jako soupeři v kinech. Buddhist fist šla přímo proti Young Masterovi. Hlavním hrdinou snímku je Shang v podání Yuen Shun-Yeeho. Ten byl ve svých mladých letech spíš klonem Jackieho Chana než dobrotivým "medvědem" z Dreadnought nebo Drunken Tai-Chi, takže roli naivního mladíka zvládá se stejným přehledem jako tancovačky během soubojů. Z holičství ho brzy vyhodí, protože jednomu ze zákazníků omylem oholí vousy (eh ;), ale v klášteře se mezitím stane mnohem víc věcí - někdo se pokusí ukrást cennou sošku nefritového budhy (naštěstí jí stráží věčně ospalý mistr - Yuen Siu-Tien - takže se není čeho bát) a Shangův kmotr náhodou přijde na totožnost zloděje. Takže musí "zmizet", což v naší hantýrce znamená, že zaklepe bačkorama. To ale hlavní hrdina neví, takže celých dalších padesát minut sleduje různé stopy, aby se před finálním souboje dopátral šokující pointy (zručný divák to stihne přesně devětačtyřicet minut před ním ;). Ale pohoda, pokud se nebudeme příliš rýpat v tom, že Ping si tu poprvé vyzkoušel kombinaci šílené komedie a nefalšovaného dramatu (a nevyšlo to úplně podle předpokladů, nejvíc to skřípe ve vyústění finálního souboje, kde je emotivní moment svojí bleskurychlostí dokonale zabit), můžeme si užít fajnovou akční jízdu. Buddhist fist je především o akci prokládané humorem a pokud jste měli rádi Drunken Mastera a líbí se vám ujetý humor dalších Pingových filmů (např. Miracle Fighters), budete skoro v sedmém nebi. Tahle nová vlna old schoolů měla svoje specifické přednosti a Ping z nich těží v každé akční scéně. A není jich tu málo, prakticky každá záminka k souboji je tu využita, i proto, aby se před kamerou vystřídali nejen členové Yuenovic rodinky, ale i další známé tváře (třeba Fan Siu-Ming nebo Lee Hoi-San). Choreografie je výtečná, ale až chanovsky překombinovaná, jsou tu vidět dozvuky z Drunken Mastera a občas to Ping s tou akrobacií a "humorným uhýbáním" trochu přežene, což ale není až tak na škodu, protože pak máte záruku, že něco podobného jinde neuvidíte. A to platí u Buddhist fist dvojnásob, protože mezi protivníky se objeví i zvoník od matky boží s dokonalým kloubním stylem nebo frajer, co má jednu nohu dvakrát menší než druhou. Kvůli souboji s oním kloubákem, nájemným vrahem, který má Shanga zabít dostanete několik záchvatů smíchu, ale zároveň musíte ocenit bezbřehou fantazii, kterou Yuenovi do přípravy téhle scény vložili. Pár vysoce psychedelických minut bohatě stačí k tomu, abych vám snímek doporučil, ale je tu i šachová kung-fu koncovka, souboj s vykladačem budoucnosti a další okamžiky, které stojí za zhlédnutí. Škoda, že mimo akční scény se toho příliš neděje a na hercích i scenáristově brku je vidět nedostatek zkušeností. Ale učený z nebe nespadl a Ping se v dalších letech "otrkal" i v tomhle směru. Výrabět výjimečné akční scény ale zřejmě uměl už od narození a právě ty jsou prvním a posledním důvodem proč Buddhist fist vidět. 70%