HKstars

Tygra a Draka si určitě pamatujete. Dodnes čouhá z celé řady filmů, které inspiroval svým oscarovým a finančním úspěchem, dokonce se distancuje i od přebarvičkovaných eposů Zhanga Yimou. Ang Lee si totiž svou poctu wuxia filmům z padesátých a šedesátých let natočil hodně osobitě, spíš jako komorní čínskou tragédii vyzdobenou akčními scénami. Není divu, že byl evropský divák trochu vyděšený z postav doslova vlajících ve větru, bojujících spíše s vnitřními než vnějšími démony. V Číně snímek paradoxně vyhořel, protože v něm převážně hongkongští herci nepříliš zdatně recitovali dialogy v mandarínštině, a také proto, že šlo o velmi stylizovanou poctu tradičnímu žánru, nikoliv o jeho přirozenou extenzi. A vida, po dekádě a půl se Tygr a drak vrací. Tentokrát se mu posmívá celý svět, protože dlouholeté pokusy o pokračování nakonec finišují svou pouť u Netflixu, který snímek natočil se západním štábem v kulisách Pána prstenů a trestuhodně v anglickém znění. Tygr a drak byl poctou žánru, jeho pokračování je pak poctou Tygrovi a drakovi. Z téhle věty už určitě cítíte jistou degradaci nebo minimálně odklon. Obsazení slibuje poměrně dost - neznámí mladí herci jsou jištěni Michelle Yeoh a Donniem Yenem, v roli záporáka se objevuje Jason Scott Lee (naštěstí jen sporadicky), ale z dalších klíčových postů je cítit, že tu půjde spíše o nápodobu. Tedy snad s výjimkou toho nejvyššího. Jméno Yuen Woo-Pinga doma v Asii něco znamená. Režijně je sice jeho filmografie o dost slabší než pokud jde čistě o orchestrování akčních scén, ale vzhledem k tomu, že dělal choreografii na původním filmu, máme tu alespoň symbolické pojítko. Nebudu vás dlouho napínat, Meč osudu má skutečně blíž Pingovu Zrození legendy než k prvnímu Tygru a drakovi. A vlastně to dává smysl. Scénář se sice snaží kopírovat linii Angova filmu a docela úspěšně se mu podaří vklouznout do původní mytologie, prim tu ale hrají akční scény a bojový styl, který nastolil předchozí snímek. Pokud vám naskakují osypky ze jmen jako Sněhobílá váza, Mlčenlivý vlk nebo Ohebná poštolka (dobře, to poslední jsem si vymyslel) a máte vyloženou averzi na létání vzduchem, pak se rovnou můžete sebrat a jít o recenzi dál. Pingův styl ve dvojce je sice tvrdší a dynamičtější než v Angově filmu, ale zároveň ctí původní "flow". Někdo by mohl mít pocit, že už díky výměně Donnieho za Chow Yun-Fata, který měl kung-fu "jen" naučené, se akční scény posunou dál, ale hlavní hvězdy už mají pár křížků a v mnoha soubojích je vidět, že jistota jako zamlada trochu chybí. Což zamrzí, protože ti mladí tu hrají nezkušené cucáky, kterým to stařešinové musejí natřít. Situaci nezachrání ani Jason Scott Lee, který je podivně nafouklý a pouští hrůzu spíše ochotnickým způsobem. Ceny za nejlepší bitky roku tedy Ping letos neposbírá, ale to neznamená, že nemá nápady a drajv. Duel na zamrzlém jezeře je skvělý a celý ten svět krasopisně pojmenovaných bojovníků, jejich unikátních stylů a zbraní, má potenciál vás znovu po letech oslovit. A to je jedna z hlavních deviz celého snímku. Meč osudu totiž nechce být dalším béčkem, ve kterém se to jen bezhlavě mydlí. V podstatě všechny hlavní postavy, kterých je skoro tucet, mají nějaký milostný nebo rodinný problém. Až máte pocit, že si scenárista musel dělat nějaké diagramy, aby nedocházelo ke skoro až telenovelou smrdícím odhalením. Všichni všechny znají a kdo není něčí bratr nebo sestra, ten jistojistě zemře. Neměl bych si z toho dělat legraci, když podobným neduhem trpí třeba i Star Wars, ale tady to na ploše relativně skromných sto minut působí opravdu až příliš nuceně. Takže abychom si spočítali technické a umělecké skóre od rozhodčích. Akční scény jsou parádní, ale už to není ono. Vizuál má novozélandský instagramový filtr a levné CGI (to ovšem u čínských produkcí zůstává tak nějak standardem), herci jsou slušní, dialogy šustí papírem a hudba spolu s kamerou jsou spíše snaživými imitacemi. V přímém souboji s Tygrem a drakem je to prohra, ale to je neférové srovnání. Meč osudu je totiž sám o sobě velmi stravitelnou čínskou pohádkou o dobru a zlu, lásce až za hrob, mocném nefritovém meči a bandě hrdinů, která obývá svět s potenciálem na deset dalších filmů. A ačkoliv tahle produkce nezanechá výraznější chuťový ocas nebo snad touhu po opakovaných zhlédnutích, rozhodně nejde o mezinárodní ostudu, zvlášť když si film pustíte v čínském znění (alias dabingu), které mu notně přidá na autenticitě. Má větší ambice než shaolinské béčko vysílané po půlnoci, ale zároveň mu musíte tak trochu odpustit jeho urozený původ. Pak možná budete překvapeni s jakou lehkostí se přehoupnete i přes těch průměrných 60%.

Abychom si něco ujasnili ještě než se pustím do téhle recenze. Nemám Lau Kar-Leunga rád a vždycky jsem ho měl zafixovaného jako protivného dědulu, který neví, kdy odejít do důchodu a evidentně nemá rád ženy (vzhledem k tomu, co jim ve svých filmech provádí ;). Právě jemu se však do rukou dostal snímek Tiger on the Beat - výborně obsazený, svižně napsaný a především zábavný. Lau to naštěstí tentokrát nezkazil (jako v případě podobně rozehraného Aces Go Places 5), takže můžeme směle "Tygra" označit za jeho nejlepší snímek. Ono natočit buddy komedii s Chow Yun-Fatem a Conanem Lee a ještě to okořenit hvězdami ve vedlejších rolích (Nina Li, Gordon Liu), to už si říká o vysoké hodnocení. A všechno vypadá super, Lau vklouznul do západního žánru rovnýma nohama a během úvodních minut si vypomáhá nejen komediálním talentem hlavní herecké dvojice, ale i velice dobře napsanými dialogy (které si dělají legraci snad úplně ze všeho, včetně reálných hongkongských celebrit a poprsí Niny Li. Až uvidíte jak jí Chow Yun-Fat svírá nohu mezi koleny a divoce se u toho pohybuje, nebudete věřit, že podobný gag točí člověk zodpovědný za Drunken Monkey. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné). Film ale nemůžeme házet ani do komediálního, ani do akčního žánru. Bitek je tu pomálu (a převažují spíš kaskadérské kousky než nějaká výtečná choreografie, v rámci 80. let jde u obojího jen o slabší nadprůměr) a gagy jsou často až příliš brutální - Chowův charakter se během filmu zamiluje do postavy, kterou hraje Nina, ale to co s ní provádí při výslechu vás donutí pochybovat o Lauově duševním stavu. Ale dobře se na to kouká, ať už se smějete nebo koukáte nechápavě s otevřenou pusou. Hongkongských komedií, které jsou víceméně postaveny na hláškách navíc také moc nemáme a jestli chce někdo začít remcat, že té akce mohlo být trochu víc, ten ať si ráčí přetočit děj k posledním dvaceti minutám a dostane co si zasloužil (ne, nemluvím teď o teplém bělochovi s medvídkem, který znásilňuje sestru jednoho z hrdinů ;) - souboj Conana Lee s Gordonem Liu, který graduje v momentě, kdy oba vezmou do ruky motorové pily, je nezapomenutelný a sám o sobě dělá ze snímku kultovní dílo, za zmínku však stojí i Chowovy hrátky s brokovnicí. Takže jestli si myslíte, že Lau Kar-Leung nikdy nenatočil nic pořádného, naordinujte si "Tygra" a změníte názor. Navíc Nině to sluší skoro tak moc jako ve Twin Dragons, a to už o něčem vypovídá. ;) 70%

V polovině osmdesátých let zaútočil na hongkongská kina Jackie Chan se svou Police story a v kombinaci s rozvojem žánru girls with guns (za ten je zodpovědný zase Sammo Hung), začaly klasické kung-fu old schooly vyklízet pole. I Yuen Woo-Ping si nakonec musel sbalit fidlátka a přesedlat na policejní akčňáky ze současnosti. Tiger Cage byla prvním pokusem a kdo zná Pinga, ten ví, že se do toho opřel se vší vervou... Na začátku rozehrává mimořádně průhlednou zápletku ve stylu "zabil si mi bráchu, tak tu máš přes držku". O nějakou pomstu ale vůbec nejde, protože nahozená situace, se vyřeší do dvaceti minut. Pak přichází na řadu drogový gang z Ameriky a vám začíná docházet, že ta desítka rozesmátých policistů z předsvatební párty bude drasticky zredukována. A přitom se jedná o samé známé tváře - Jackie Cheung, Donnie Yen, Leung Kar-Yan, Simon Yam a Ng Man Tat. Můžete jen tipovat, kdo půjde z kola ven. Policejní jednotka je totiž prolezlá korupcí skrz naskrz a Ping by si raději usekl pravačku, než aby vás nechal deset minut čekat na akční scénu - mrtvoly přibývají přímo raketovým tempem a při jejich výrobě se dočkáte stuntů, rvaček, přestřelek, na co jen si vaše fandovské srdce vzpomene. Stejně jako v případě pozdějších Pingových filmů ze současnosti (Tiger Cage 2, In the Line of Duty IV) je to záchrana, protože když si nalijeme čistého vína, musíme konstatovat, že pokud Ping nemůže operovat se šíleným humorem a dráty, trochu se ztrácí v obvykle hodně stupidních dialozích. Hongkongské filmy nikdy nestály na výkonech herců a tady je to vidět dvojnásob (většina těch známejších herců, kteří jsou tu k vidění, teprve získávala ostruhy). S Intersoňáckým dabingem jste se u toho alespoň řehtali jako pominutí, v originále vám občas vyvstane na čele studený pot, protože některé větné konstrukce prostě s vážnou tváří nepřejdete. Ještě štěstí, že tu máme Donnieho Yena a americkou posilu ve formě Michaela Woodse. Jejich souboj je spolu s adrenalinovým úvodem, tím nejlepším, čím se může Yuenovic klan prezentovat a i když se duel Woodse s Yenem až příliš podobá tomu z In the Line of Duty (dokonce bych se nebál použít příměru originál a remake ;), funguje skvěle a není k němu co dodat. Ostatní bitky už jsou na tom bohužel hůř, ovšem v kombinaci s přestřelkami a kaskadérskými kousky (těch je tu víc než dost), lze akční stránku věci jenom pochválit. Ostatně především díky ní se Tiger Cage těší takové přízni u fanoušků, takže vypněte mozek, abyste mohli zdárně překonat Michaela Woodse listujícího Playboyem, a hurá do akce. 60%

Po velikém úspěchu první Tygří klece (i když mám pár nápadů, rozhodně bych ocenil, kdyby mi někdy někdo vysvětlil, proč se to jmenuje zrovna takhle ;) si Ping znovu plivnul do dlaní a bleskurychle natočil druhý díl - s několika stejnými herci, ale úplně o něčem jiném. Tentokrát je středobodem příběhu točení špinavých peněz mezi americkými drogovými obchodníky a hongkongskými Triádami. V budově plné advokátních kanceláří je však v době, kdy peníze dorazí, až příliš rušno, takže stačí několik náhod a kufřík s několika miliony dolarů zmizí. Úsměvné je, že záporáci si ze všech podezřelých osob vyberou zrovna potrhlou právničku Mary (Rosamund Kwan), která před několika minutami úspěšně rozvedla policistu Alana (Donnieho Yena) s jeho ženou a chystala se odjet domů, aby se v dohlédné době šťastně vdala. Jenže to asi nedopadne, protože její snoubenec se svižně přiřadí k mrtvolám, jež kolem ní létají v klasické hongkongské rychlosti. Ping si nebere servítky a odvážně razí myšlenku, že když už musel vyměnit šavle za kulomety, přitvrdí trochu v počtu obětí. Divákům je pochopitelně jasné, že Mary kufřík nemá, ale nad pravým vlastníkem nebudou mít čas přemýšlet, protože Ping spustí v první půli filmu smršť gagů, která není k vidění ani v jeho komediálních old schoolech. Mary je totiž opravdu zmatkařka (Rosamund Kwan ji zahrála "dokonale"), takže neustále mlátí ty nesprávné lidi (především Alana, jehož považuje za zločince, který se ji mstí za rozvodové řízení), padá, brečí, vříská a mele nesmysly. Chemie mezi Donniem a Rosamund je natolik silná, že vám začne být Donnieho až líto, v těch doslova sitcomových sekvencích totiž hodně vytrpí a když ho zrovna nedecimuje Mary, objeví se na obzoru nějaký jiný problém - Maryin přítel David (Daniel Wu), který hledá ztracené peníze, policejní inspektorka (Cynthia Khan) nebo poskoci jediného skutečného záporáka filmu, Waiseho (Robin Shou). Ten plánuje zabít svého šéfa a ujmout se vedení jedné z největších Triád. Podporu mu má zajistit právě obchod s americkými protějšky, jenže k obchodu je potřeba ten zpropadený kufřík. Děj přirozeně skrz několik soubojů, stuntů a humorných okamžiků propluje do očekávaného finále, v němž Ping napravuje, co částečně zpackal v prvním díle. Zatímco v Tiger Cage I jsme mohli pořádně obdivovat jen Donnieho souboj s Michaelem Woodsem, ve dvojce (která je obecně akčnější napříč celou stopáží) si Donnie podá rovnou tři velké protivníky. Další exhibice s Woodsem je podle očekávání kvalitní (Woods dá dokonce k dobru pár velice pěkných zápasnických chvatů) a potěší i kočkování s Robinem Shouem (řada pěkných pádů a náročných kopů), ale marná sláva - nejlepším fightem je rozhodně mečovice mezi Donniem a Johnem Salvittim. Už stylizace Donnieho, stojícího zády k obrovskému větráku, naznačuje, že Ping si dal sakra záležet a choreografie této scény je úchvatná. Donnie jako obvykle hází své superrychlé kopy (zvlášť markantní je to při bitce s Woodsem, kdy má Donnie svázané ruce), Salvitti zas moc dobře ví jak zacházet s katanou. Celkově je choreografie o skok dál než v jedničce, malinkou skvrnkou budiž jen viditelné doublování Davida Wua. Abychom to shrnuli - Dvojka je dějově stejně plochá a béčková jako jednička (a koneckonců i In The Line of Duty IV) a možná bych jí vyčetl i o třídu horší herecké výkony (Rosamund je sice fajn, ale s trochou zdravého rozumu pochopíte, že výsledek jejího přehrávání je spíš štastná náhoda ;), ale Ping napodruhé už moc dobře věděl, že chatrný děj musí podepřít kvalitní akcí a humorem. Zatímco akce je zralá na vyznamenání (a je hlavním důvodem proč si film neprodleně pořídit), humor je dost křečovitý (možná je to i tím, že přítomnost vtipu je vlezle naznačována "veselou" hudbou Raymonda Wonga, která se během devadesátých let objevila snad ve všech Kickboxerech (nedělám si legraci)). Pokud ale seženete videokazetu od Intersonicu, garantuji vám, že pobavíte jako nikdy. Dabing tohohle filmu je naprosto nepřekonatelný a eskaluje standardní vtipy na úroveň geniálních hlášek. Kdo neslyšel, neuvěří. p.s. A mimochodem - existují dvě verze filmu. V hongkongské (kantonské) bojuje Donnie Yen s Robinem Shouem, kterého následně dodělá Rosamund Kwan (skok s fošnou, rána do hlavy), v mandarínské se do bitky ještě připlete Cynthia Khan a vymění si se Shouem pár úderů. 70%

Fanouškům Jeta Liho mohu před následující recenzí poradit jen jediné. Zhluboka se nadechněte, posaďte se a náležitě si to užijte. Váš oblíbený akční hrdina se totiž vrátil s plnou parádou a dokázal, že nepatří do starého železa. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale v Jetově případě to bylo trochu jinak. V roce 1979 prostě přišel, natočil v Číně trilogii Shaolin Temple (neplést s shaolinskými filmy, které kolují u nás) a stal se uznávanou asijskou celebritou. Akční celebritou. Nikdo od něj nevyžadoval herecké vlohy, dokud uměl s milimetrovou přesností ukopnout cigáro dvoumetrovému černochovi. Jenže i akční hvězdy stárnou a ke sklonku svých kariér si vydupou nějakou tu charakterní roli. Jetův kolega Jackie Chan se o přerod mezi neuvěřitelným a uvěřitelným hrdinou pokusil v nejnovějším snímku New Police Story, kterého se snad u nás dočkáme na videu (je nepřímým pokračováním jedné z Chanových nejslavnějších sérií - Police Story), Jet charakterní herectví ochutnal už v Hrdinovi, ale až Unleashed/Danny the Dog mu poskytl dramatickou roli v intencích, po kterých vždycky toužil. Připravte se na nového Jeta, právě přichází. Danny je statný čtyřicátník. Na první pohled zanedbaný a trochu přihlouplý, ale když mu jeho "strýček" Bart sundá obojek a řekne "trhej" (nebo, a to častěji, rovnou zabij), přepnou se všechny jeho neurony do bojového módu a všechno živé v místnosti se má na co těšit. Zatím funguje pouze jako bodyguard, ale když Bart potká ty správné lidi, zařídí Dannymu gladiátorské zápasy na život a na smrt. Čas mezi masakry nebohý Danny s duší desetiletého dítěte tráví v zamřížovaném suterénu, s vypelichaným plyšovým medvídkem, starým slabikářem a boxovacím pytlem. Umí sotva mluvit, nechápe tisíce věcí, ale s obojkem na krku pokorně poslouchá svého páníčka a láduje se psími konzervami... To vše se od základu změní, když při jedné z Bartových pochůzek potká slepého ladiče pián, Sama. Někde hluboko v Dannyho duši je totiž ukryta záliba v hudbě a Sam se navíc rád kamarádí s lidmi, takže nechá Dannyho zahrát pár tónů. Nejhezčí okamžik Dannyho života je naneštěstí přerušen Bartem, na kterého si poslední dobou až příliš dovoluje konkurence. Kdyby Danny nepřiběhnul v čas, bylo by po Bartovi. Jsou ale věci, od kterých ho ani hbité Dannyho pěsti nedovedou zachránit. Zinscenovaná autonehoda odsune Barta na hranici mezi životem a smrtí. Jen lehce zraněný Danny pak ze zdemolovaného auta uteče na nejhezčí místo, které poznal. Vetešárnu, v níž potkal Sama. Ten se zraněného mladíka ujme a ubytuje ho u sebe doma, kde s ním žije i jeho nevlastní dcera Victorie... Zbytek už asi nemá smysl vyprávět, nebudeme plácat celou recenzi na okecávání děje, který je beztak velmi jednoduchý (od Luca Bessona už vážně nemá cenu čekat zázraky), ale zároveň velmi úderný. Mladý francouzský talent Louis Leterrier si evidentně chtěl odpočinout od rozevlátých popcornů á la Kurýr (jeden z nejakčnějších filmů posledních let) a natočil víceméně komorní drama, jemně proložené akčními scénami. Nemusíte se bát, že by se z toho stal trend, Kurýr 2 vypadá podle prvních ukázek opět pěkně nabroušeně, a nemusíte se bát, že by Jet nedostal příležitost předvést svoje akční umění. Jen si ho neužijete tolik, kolik byste chtěli. Ale znáte to - dobrého pomálu. Hlavním motorem Unleashed je způsob, jakým divák projde příběhem a především herci, kteří hrají komorně, až divadelně, takže dělají z výsledku skutečně neokázalou, nicméně dokonale fungující podívanou. Měl bych začít u Jeta, protože jeho temné oči jsou zdrojem mnoha silných emocí a různými fyzickými fintami a nuancemi vás tahle asijská stíhačka přesvědčí o tom, že Danny je na tom vážně mizerně a je třeba ho politovat. Tahle přesvědčivost je jedním z klíčových prvků filmu, bez které byste to prostě nezbaštili. Ale vyšlo to skvěle a Jet nezůstal nic dlužen čistokrevným charakterním hercům, kteří ho obklopují, včetně typově naprosto přesně obsazeného Morgana Freemana (Sam). Leterrier věděl, že potřebuje moudrého mentora, který Dannyho uvede do skutečného života, takového, který už nikdy nebude chtít opustit a vzdá se kvůli němu poslední věci, která ho pojí s minulostí. Svého obojku. Když mu ho Samova dcera Vicky (v podání Kerry Condon) sundavá, je to jedna z nejvypjatějších scén. Pořád tak nějak čekáte, že jí Jet roztrhá na kusy a dlouhé záběry na jeho oči jsou až nesnesitelné. Leterrier zkrátka umí hrát na emoce a navzdory jednoduchosti (chatrnosti) celé zápletky mu to vychází. Abychom ještě nezapomněli na čtvrtého důležitého hráče. Bob Hoskins je stejně "zlostný" jako v traileru a jeho huhňavá angličtina neomylně geograficky lokalizuje dějiště filmu, nicméně moje obavy z přehrávání rozptýlil už po pár minutách. Čímž nechci říct, že nepřehrává, ale prostě to k téhle postavě sedí. Je to maličký, obtloustlý démon, někdo koho snadno začnete nenávidět. Zkrátka další dílek puzzle, který přesně zapadne do Leterrierovy skládačky. Úmyslně až na konec jsem si nechal rozbor akčních scén. Znovu bych chtěl zopakovat, že jsou pouhou třešničkou na dortu, jakýmsi nezbytným akcelerátorem děje a prostředkem, skrz který lze ukázat Dannyho zvířecí sílu. Film by dost dobře šel natočit i bez nich a neztratil by nic na své síle. Jenže máme v hlavní roli Jeta a byl by hřích, neukázat ho v životní formě, ne? Nejde tu o nějaké bojovky z povinnosti, Leterrier a Besson zasadili akci do děje velmi vkusně a psa si přeci pořizujete, kvůli obraně a trhání konkurence na kusy. Danny je pes a v tomhle je opravdu dobrý. Nejlepší. Při natáčení se po několika letech (naposledy tuším v roce 1996 u Black Mask) sešli staří známí Jet a Yuen Woo-Ping, přičemž výsledek se nepodobá ničemu, co jste v jejich podání doposud viděli. Leterrier si vyžádal opravdu brutální, tak trochu nekontrolovatelný bojový projev a to, k čemu štáb došel postupným experimentováním, se nedá dost dobře popsat. Zatímco Jet odešel do zoo studovat zvířátka (bez legrace), Yuen Woo-Ping zhlédnul několikrát za sebou Ong-Bak (legrace) a bylo vymalováno. Hned úvodní akční scéna v Dannym vás přesvědčí o tom, že Jet je pořád ještě "krutej" a Ping se po dvou průměrných hongkongských legráckách (Kung-Fu Hustle, House of Fury... průměr v Pingově měřítku znamená pořád ještě "skoro nejlíp na světě" ;) opět přináší naprostou špičku. V brutálních bitvách jsou zřetelné Jetovy wushu kořeny, ale jinak by z něj měl Tony Jaa velkou radost - lokty a kolena létají ostošest, údery do krku, lámačky a valchování obličeje, to všechno je na denním pořádku. Výsledkem je filmová brutalita, kterou zažijete jen málokdy. I samotný Ong-Bak byl v tomhle dost "čisťounký", při akčních scénách v Unleashed se tváříte, jako byste ty rány inkasovali vy. Opravdu to bolí. A při vší té nádheře si Ping ještě najde čas na kreativní choreografii. Danny v závěru soupeří s velmi silným protivníkem a Ping si neodpustil ani bitku jeden na čtyři, se zbraněmi (od středověké sekery až po bourací kladivo). Najdeme tu i takové lahůdky jako souboj ve stísněném prostoru (záchod), které připomenou zlaté časy hongkongské akční školy (zejména Yuen Biao zamáčkne nejednu slzu). V posledních řádcích bych rád ještě jednou připomněl, že tohle není akční film, ale čistokrevné drama. A ne proto, že by Jet Li už neuměl roztočit panenky příznivců akčních filmů. Prostě se chtěl odtrhnout od stereotypu drsného hrdiny, který každých pět minut provede nějaký šílený kaskadérský kousek. Zahoďte předsudky a nahoďte úsměv. Tenhle film vám ho sice trochu zmrazí (je depresivní, což je fajn, protože to znamená, že funguje ;), ale z kina budete odcházet s příjemným tetelením v duši. Hollywoodská lekce byla pro Jeta i jeho fanoušky tvrdá, ale teď se ukazuje, že Jet nestárne. Zraje jako dobré víno a já věřím, že to může být ještě lepší. Stačí chvilku počkat... nový film, který natáčí v Číně, opět s Pingem, a o kterém se šušká, že by měl po akční stránce trumfnout dokonce i geniální Fist of Legend, naznačuje, že budoucnost je růžová. 80%

Každá země musí mít svůj velkofilm, takže poté co i Turci natočili svoje "Muž, který zachránil zemi" (s nezapomenutelným Cuneytem Arkinem a kulisami ze Star Wars), rozhodli se Korejci, že do toho taky praští. Až přestanete zbožně líbat zemi během děkování za tuto jejich prozřetelnost, budete si moct přečíst recenzi... Pohnutý příběh Musy - Válečníka se odehrává v době války čínských dynastií Yuanů a Mingů. Někde hluboko v Korejském království zrovna popravili vyslance Mingů, což pochopitelně netuší výprava korejských diplomatů, která stojí přímo před branami Mingského paláce. Jejich vůdce, generál Choi, je z pěkně tvrdého těsta a ve chvíli, kdy jsou vládou vyhnáni ze země (to ještě dopadli docela dobře), nebere při cestě přes poušť ohledy na nikoho (vyslanci už jsou k ničemu, tak proč se s nimi zdržovat). Poprvé tak přichází do kontaktu s mlčenlivým a bezejmenným otrokem, který chrání svého pána, jednoho z vyslanců. Po několika dnech krušné cesty svitne skupině malá naděje, když jsou Mingové zmasakrováni partičkou Yuanů a Korejci se tak dostanou na svobodu. Čeká je však ještě dlouhá cesta přes poušť, s minimem vody a jídla. Musí se dostat až k moři a tam si stopnout loď do rodné země. Tedy museli. Jejich plány narušili Mongolové sloužící Yuanům, kteří unesli Mingskou princeznu (Zhang Ziyi). Ve chvíli, kdy Choiovi dojdou dvě věci - a) tohle se nedělá; b) ta holka je docela kus, ocitá se malá korejská jednotka ve smrtelném nebezpečí, protože úsudek jejího velitele má k logice na míle daleko. A co teprve, když se princezna rozhodne Choiovy city neopětovat a dá v lásce přednost bezejmennému otrokovi (který získá v průběhu filmu jméno i svobodu, ale nezdá se, že by to vojenskou část výpravy nějak zajímalo, až na rozvážného Jinlipa). A zapomínat nesmíme ani na Mongoly (vedené Yu RongGuangem), kterých je HODNĚ a kteří si krádež princezny nenechají líbit. Tahle poušť (ve které se drtivá část filmu odehrává) má zkrátka na co vzpomínat... Musa - Válečník je film z roku 2001 a do našich videoték se dostával hodně klikatou cestou. Nejdřív byl uveden na filmovém festivalu v Karlových Varech (loni, tj. v roce 2002) a pak si ho vzali do parády Američané (dodnes ho neuvedli v kinech, jak bylo slíbeno a možná i díky tomu přišla Musa o možnost Oscarové nominace. Myslím, že by s přehledem složila k zemi jakoukoliv konkurenci). Naštěstí nemusíme čekat než se pomazané hlavy v Hollywoodu dohodnou a můžeme si dopřát tenhle asijský klenot hned. Stačí dojít do vaší oblíbené videopůjčovny a sáhnout po něm. Zřejmě ho nebude mít nikdo půjčený, protože korejské filmy jsou u nás neznámou veličinou. I když velká fotka Zhang Ziyi na obalu... Raději spěchejte, aby vám ten disk neošoupali ;). Režisér a scenárista Kim Sung-Su dodržel sliby, které dal sobě i divákům a natočil velkofilm jako svi... ne, nemůžu být hrubý, i když tváří v tvář Muse možná každému ujede nějaké to slovíčko. Příběh ztracené korejské výpravy jako by vystupoval z historických reálií (tohle se dost dobře mohlo stát) a i když Kim Sung-Su nabíhá už v úvodu na model skupinky různorodých bojovníků, nepodaří se mu spadnout do propasti plné klišé, protože jeho postavy (a herci) by si raději usekly ruku, než aby vypadaly nevěrohodně. Ať už jde o generála Choie, který je sžírán zodpovědností svého postu a později i láskou k princezně, o moudrého lukostřelce Jinlipa, jenž se nakonec ukáže být tím pravým guru celé skupiny nebo o hlavního hrdinu - mlčenlivého ex-otroka Yeosola. Ten se svou dlouho kšticí a vražedným kopím jako by vypadl z nějaké počítačové hry nebo comicsu. Skutečně toho moc nenamluví, ale jeho činy ho povyšují nad ostatní postavy. Není divu, že vůdce Mongolů (Yu RongGuang konečně dokazuje, že akční škatulka hongkongských filmů pro něj byla až příliš těsná) mu závidí jeho schopnost ohánět se kopím a nejradši by ho měl ve vlastním týmu. Dostáváme se tak do fáze těžké ironie, kdy se nepřítel k hrdinovi chová lépe než členové jeho vlastní skupiny (zvlášť Choi s Yeosolem celkem zametá a to i předtím než zjistí, že o něho má zájem princezna). Ve výčtu těch zajímavějších výkonů figuruje i Zhang Ziyi. Svou nafoukanou princeznu sice odehrává s lehkým stínem role z Tygra a Draka, ale nejen že ona pubertální frackovitost bezvadně sedne do děje, ale Ziyi během dvouhodinové stopáže rozvede svoji postavu a pozvolna ji nechá v žáru bitev dospět... Ehm, řekl jsem bitvy? Ano, od těch rečiček o "character developmentu" se dostáváme k tomu, na co řada lidí čeká od chvíle, kdy otevřela tento článek. Předem bych chtěl jako obvykle zdůraznit, že Musa na bojích nestojí (mnohem víc a důležitěji se tu bojuje pouhými pohledy očí), ale to vás stejně nezajímá, takže jdeme na to... A ještě malou odbočku, nebo spíš předmluvu. Kamera Musy je fantastická. Někomu možná polezou oči z ďůlků nad použitými filtry, které vše zahalují do oranžova a všichni se budou divit tomu, že prázdná nekonečná poušť může být fotogenická. Kamera olizuje duny s hotovou slastí, divoce i jemně najíždí a objíždí hrdiny a občas zachází do takových detailů, až to není duši příjemné. Bitky v Muse jsou totiž skutečné maso (ano, fandové gore-festů, už je to tady). Komu se zdál Tygr a Drak nebo Hero příliš učesaný a tajně doufal po usekaných končetinách a spoustě krve, dočkal se a dostane porci brutality navíc. Režisér nejenže si nebral servítky a nezastavil se před usekanými hlavami, proklátými hruděmi a beznohými torzy, ale navíc respektoval i množství krve v lidském těle, takže do písku se při akčních scénách vsaje hodně moc červené tekutiny. A navíc, musím to hříšně poznamenat, všechno je to skvěle natočeno, takže to i skvěle vypadá. K zvýraznění chaosu v bitvě je použito vynechávání snímků (známé třeba z Gladiátora), díky čemuž působí pohyby trhaněji. Kamera také výrazně zdivočí, ale tento záměr brzy pochopíte, protože záběr se vždy dramaticky zastaví ve chvíli důležitého úderu. Je to trochu experimentální, ale také originální a koukatelné. Během akčních ohňostrojů plných svištících mečů, létajících končetin a prostřelených těl také naplno oceníte soundtrack, který dodává válečnému běsnění pocit jakési majestátnosti. Scén ve kterých mluví zbraně je tu mnoho, ale liší se délkou a jejich funkce je vždy podřízena příběhu (např. finále lesní přepadovky, ve kterém Yeosol zachrání princeznu ze spárů Mongola, takovou atmosféru vytřískáte snad jedině z anime). Ani na chvilku tak neztrácíte kontakt s hrdiny, jejich emoce k vám promlouvají z každého úderu mečem, každého bodnutí kopím, každého šípu, který se zabodne do nepřítelova pancíře... Možná se vám zdá, že plácám, ale to je pokrok, protože bezprostředně po shlédnutí Musy jsem nebyl schopen napsat ani čárku. Korejská kinematografie mnohým fanouškům splnila sen o dokonalém válečném filmu. Žádné zakrývání "reálné" brutality v honbě za nižším ratingem, žádný uměle komplikovaný děj, který divákovi zamotá hlavu. Musa nabízí jen působivý příběh několika vojáků, kteří se v nesprávný čas ocitli na nesprávném místě. Žánrové zkumavky jsou namíchány v dokonale vyváženém poměru, akční scény jsou po stopáži rozesety s chirurgickou přesností ostříleného dramaturga a herci odvádějí maximum, aby vás opravdu vtáhli do děje. Určitě se jim to povede, a to i bez těch osmadvaceti minut, které se cestou z kin na DVD ztratily. Těžko říct, co bylo jejich obsahem, ale když se ohlédnu, nic mi v Muse nechybí, takže s radostí přijmou stotřicetiminutovou verzi, která je velkolepým zážitkem. 100%

Režisér Wong Jing už si stačil v HK udělat pověst, mimojiné i jako režisér, který nezná tabu a neskrývaně paroduje všechno co mu přijde pod ruku. V High Risk hraje Jet Li velitele čety pyrotechniků - ve chvíli, kdy mu pod rukama vybuchne autobus plný dětí (ano, to se může stát skutečně jen v asijském filmu, navrch v něm ještě zahyne Jetova žena), rozhodne se pro klidnější kariéru - bodyguard a tajný double filmové celebrity... Kořeny minulosti ho ale brzy dostihnou. Těžko popsat tenhle film bez toho, abyste to zažili na vlastní kůži. Už v prvních minutách si fandové přijdou na své. Jet totiž dělá bodyguarda Frankiemu, celebritě, která dělá svoje vlastní stunty vždycky sama (nebo to alespoň tak má vypadat). Už v tu chvíli by měl asi Jackie vyletět z kůže, protože Frankie (tedy ten herec) je mu neuvěřitelně podobný. Navíc Frankieho otec nosí námořnickou čapku a Frankieho manager vypadá jako teplouš co zapomněl šatník v šedesátých letech. Jinými slovy - oba vypadají na vlas jako Jackieho manažer a otec (chvíli jsem byl na vážkách, jestli to skutečně není Willie Chan, protože ho trefili skutečně excelentně). Tím to ale všechno teprve začíná... Následuje představovačka Billyho Chowa (se skvělým hárem, scéna parodující Die Hard 2). Billy hraje bojovníka, který chce Frankieho zabít, protože si myslí že v reálu není tak dobrý jako ve svých filmech (a myslí si to právem ;). Ale to není jediný problém, který musí Jet Li jako Frankieho bodyguard řešit. Tajemný zločinec známý jako "doktor" (ten co si libuje ve vyhazování autobusů do vzduchu) se vrací. A jeho cesty se samozřejmě zkříží s Jetovými... Nakonec se z filmu vyklube variaci na Die Hard a ukáže se, že Billy Chow patří do "doktorova" gangu, který přišel ukrást korunovační klenoty (nebo co ;). To všechno je ale jen zástěrka pro další vlnu gagů, které nešetří nikoho... Po nadupaném začátku film ale trochu ztratí tempo a nebýt vyvedených akčních scén (Jet vs voják, Billy Chow vs Frankie), asi by snímek zapadl do šedého průměru. Trochu rozporuplný je i samotný závěr filmu (záporák umírající na... ale to vám neprozradím ;). Přes všechny výtky je to povedený akční film s hodně šílenými gagy (které se zřejmě snaží vyvažovat docela brutální ražení - Wong Jing si libuje v průstřelech, sekání rukou, rozhazování kusů těl po místnosti apod.), místy překvapí a rozhodně neurazí... p.s. perlička - viděl jsem pouze americkou verzi, která má kromě mimořádně slabého dabingu i mimořádně americký soundtrack (hip-hop, hlavně ke konci je to jako pěst na oko). Prostě další americká rána hongkongské kinematografii... Ještě pár let, HK režiséři a producenti se naštvou a pak vás nezachrání nic pánové z Miramaxu, Dimension films a vy další przniči ;) 80%

Dong je přesně tím typem agenta na kterého může být zaměstnavatel hrdý - střílí vždy doprostřed terče, jeho ruce a nohy likvidují protivníky geometrickou řadou a mozek mu šrotuje na plné obrátky. Má to však jeden háček - Dong je hodný hoch a má srdce na pravém (levém ;) místě, což není konfigurace, která by se ve speciálních jednotkách "nosila". Po jedné spontanní (a samozřejmě úspěšné) akci je donucen opustit své místo a míří na zašívačku do východní Evropy, do státu Lavernia... Ačkoliv je Lavernia přísně fiktivní stát (vypadá trochu jako Bulharsko), začnou se brzy do příběhu mísit věci zatraceně reálné. Politické pletky, sekty, bývalé milenky - Dong toho má tzv. "plné kecky", protože ledabyle pošle za mříže místního náboženského fanatika Mishimu (který je na náboženského fanatika až příliš akční), čímž si to rozhází u jednoho z ministrů Lavernie. Většina postav bohužel zmateně hraje na obě strany a scénář až příliš často sklouzává k "čínským" flashbackům, které vzbuzují rozpaky - jde o rýpání do čínské politiky nebo o nemístný obdiv poslední bašty komunismu? Ať tak či onak, přiběh se brzy rozsype jako korálky, protože niť, která by vše držela pohromadě tu prostě chybí - kostra příběhu by v hollywoodské produkci nevystačila ani na jeden díl Beverly Hills a ačkoliv v hongkongských filmech se víc kope než mluví, "moderní hongkongský film" (jak se Blacksheep affair profiluje) by si určitě zasloužil víc než sektářsko-politické hrátky v postkomunistických kulisách. Jediné co vám po závěrečných titulcích zůstane v hlavě bude Chiu Man-Cheuk (svůj part odehraje se ctí a určitě by si zasloužil i lepší filmy), Shu Qi (ta zůstane v hlavě vždycky ;) a zajímavá choreografie Ching Siu-Tunga. Ta je chytře mixována s přestřelkami (které místy vypadají dobře (přepad v zahradě), místy divně (průlet rakety dodávkou) a místy dokonale zmateně (finále na ambasádě)) a spolu s Ching Siu-Tungem se na ní podílel i Xin Xin Xiong (ten si střihne malé cameo hned v úvodu). Výsledek je působivý, ale ne ohromující. Siu-Tung s přehledem servíruje dráty a v některých bitkách výrazně zvedá známky za výsledný dojem, ale zamrzí občasné výpadky (především zrychlené ruční techniky s mizernými zvukovými efekty, které vypadají hodně "cheesy") a zbytečné předrátování - některé techniky by oba hlavní aktéři (Chiu Man-Cheuk a Andrew Lin) rozhodně zvládli i bez drátů a vypadalo by to líp. Drát je totiž pořád drát a je to "cítit" - HK spin, arab, 540 - to jsou triky, které má Chiu Man-Cheuk v malíčku a jejich provedení na drátech zkrátka působí trochu "uměle". A to už vůbec nemluvím o protočených 720tkách, které jsou pro jistotu doplněny dalšími "úžasnými" zvukovými efekty. Platí tu známé "méně je někdy více". Přes mírnou kritiku je ale právě choreografie tím jediným důvodem, proč Blacksheep affair vidět. Když se prokoušete skrze průhledný a vypočítavý příběh, čeká na vás Ching Siu-Tung v netradiční poloze (je to jeden z mála "moderních" filmů, které choreografoval) a pár úctyhodných kaskadérských kousků. Není to moc, ale v hongkongské "Nové akční vlně" si příliš vybírat nemůžete. 50%

První Brucův film po návratu do Hongkongu a zároveň první tvůrčí spolupráce s Lo Weiem. Třicet let starý film dnes bohužel již těžce nese svoje stáří, nemluvím teď přímo o úvodních titulkách, pro které je slůvko "cheesy" nemístnou pochvalou, celý děj filmu se nese v omamně naivním a nevyváženém duchu. Bruce Lee hraje Cheng Chao-Ana, který své matce před odjezdem do Thajska slíbil, že se nebude prát. Při každém náznaku akce tak Bruce zklame publikum pohledem na talisman (zahraje dokonce i výmluvná hudba) a... nic se neděje. Až ve chvíli, kdy se z továrny na led začnou ztrácet jeho spolunocležníci a ledové masivy se naplní rozřezanými kusy těl a drogami, začne Bruce nekompromisně jednat (ano, nejprve mu musejí ten talisman rozflákat ;). Velký šéf rozhodně vykazuje určitě pozitivní znaky, jakkoliv Lo Wei rozjíždí tempo jen velmi neochotně a je schopen pobít devadesát procent postav v pěti minutách, ke konci udělá z Big Bosse neuvěřitelně depresivní snímek. Mnozí se však konce nedočkají, protože jak už bylo řečeno, tempo není zrovna dvakrát flexibilní a za kamerou zjevně nepanovala všeobecná shoda. Víc než jasně to dokazují akční scény (v nichž se nešetři vysoke kontrastní umělou krví), zatímco v nadcházejících Brucovkách většinou dokázaly vytáhnout z bahna podprůměru naivní a hloupý děj, tady se vezou plně v jeho závěsu a... jsou špatné. Bruce začne bojovat asi až v půlce filmu, ale nedá se říct, že by krom několika skoků a legendárního gagu s chipsy předvedl něco převratného, mnohem hůř jsou na tom pak jeho spolubojovníci a protivníci. Bez ohledu na známá jména v titulcích se nedočkáte vůbec ničeho, pěsti se s obličejem míjejí doslova o metry a kopy vypadají naprosto ohavně. Zásadní problém tkví v tom, že Lo Wei nedokázal Bruce v počátcích jeho kariéry podržet a tak jsou tu začátečnické chyby hodně vidět. Potenciál byl přitom obrovský, protože vývoj příběhu se dal vyždímat o poznání efektivněji a navíc zasazení do současných reálií bylo v roce 1971, v době old schoolů, ještě stále něčím dost neobvyklým. Lze něco podobného označit za klasiku? Skalní fandové Bruce mají zřejmě jasno, já osobně váhám i s průměrným hodnocením, protože Big Boss je ukázkovým příkladem filmu, který stárne rychleji než ráno koupené pečivo. Herecké výkony byly špatné už v době vzniku a bohužel to platí i o Brucovi samotném, v Hongkongu ale tehdy nebyl v tomhle směru žádný tlak, ostatně nedostatek dialogů se vždy vyvažoval délkou akčních scén. Ty jsou tu ale snad ještě horší než dějová linie. Zatímco ta se vyvíjí zajimavým směrem a má poměrně nehappyendové zakončení, akční scény sestávají ze stále stejných přesilovek, v nichž aktéři mlátí vzduch, popř. předvádějí těžkopádné výpady, o choreografii scén, v nichž figurují zbraně bychom neměli mluvit vůbec, protože v těch špatně volené záběry prozrazují úplně všechno. Pokud chcete mít nakoukaného kompletního Bruce, pak Big Bosse přežijete bez úhony (pokud to tedy nebude váš první film s Brucem v životě, to byste mohli celkem trpět a získat na tuto kultovní postavu akčního žánru značně pokřivený názor), ale nenechte se do jeho sledování nutit, není to nic pro slabé povahy (a nemluvím teď o množství prolité krve nebo rozřezávání lidí do úzkých ledových profilů). 40%

Lucky Stars jsou tu znovu (tedy vlastně poprvé, záleží na tom, v jakém pořadí tuhle sérii sjíždíte) a v plném počtu. V kratičkém úvodu jste svědky jejich neslavné kriminální kariéry a když se všichni sejdou v jedné cele, rozhodnou se uzavřít přátelství na život a na smrt. A samozřejmě najít si nějakou babu, o to jde v těhle šílených komediích především. Celá pětice (Charlie Chin, Sammo Hung, Richard Ng, John Sham a Fung Shui-Fan) se nastěhuje do velkého domu a snaží se sbalit sestru Curlyho (John Sham). To s sebou samozřejmě přináší dávku tradičních gagů, ve kterých se každý chce zbavit každého, aby mohl s dívkou strávit co nejvíc času. Šťastlivcem je tentokrát Sammo Hung, i když si z něj jako obvykle ostatní utahují. Titul největšího komedianta však nikdo nesebere Richardu Ng, jehož scénka s neviditelností patří k vrcholům filmu. Sammo však září spíš před kamerou než za kamerou, nemohl jsem se zbavit dojmu, že volba úhlů a střihů není tak uhlazená jako v dalších dílech (My Lucky Stars, Twinkle, Twinkle Lucky Stars) a ani choreografii akčních scén bych nevyzdvihnul do nebes. Nicméně dokud jsou na place dobré fóry a dobří herci (opět se sešli úplně všichni, kdo něco v Hong Kongu znamenali ;), zábava je v plném proudu a vaše bránice si neodpočine. Podařený kvintet dá totiž dohromady čistírenskou firmu Five Lucky Stars Cleaners a začnou problémy. Co je jen naťuknuto v první polovině (která je opět jen a jen o svádění holek), to se naplno provalí později, když uprchlí zloději (které honí Jackie na kolečkových bruslích, inu policajt k pohledání) ve zmatku hodí kufřík se vzorky pro padělání peněz do dodávky naší pětice. Hlavní hrdinové samozřejmě netuší jaká bije, ale když se v jejich okolí začnou ve zvyšeném množství vyskytovat okvádrování zabijáci, začne jít do tuhého. Překvapením je, že ve Winners a Sinners nepřichází nečekaná záchrana a akční injekce od dua Chan&Biao (druhý jmenovaný se tu je mihne, v dokonale frajerském cameu, při kterém mu asistuje Moon Lee), na kluky z Lucky Stars si jen tak někdo nepřijde a tihle nadrženci mají v hlavě i pár mozkových buněk, pokud tedy zrovna nehoní nějakou sukni. Navíc krom toho, že proti sobě poštvou dva nejsilnější gangy v okolí, se ctí uhrají a ukopou i náročnou davovou bitku v sídle hlavního záporáka (který disponuje moc pěkným autoparkem). Na hercích je sice vidět, že bojová umění viděli naposled na základní škole, ale celá scéna je roztomile vtipná a až uvidíte Hung-Gar freeze frame Charlieho China, prasknete smíchy. A o to tu jde především. Winners and Sinners si nekladou nějaké přemrštěné nároky a i když občas budete kroutit hlavou "jak tohle mohli vymyslet", zanechá ve vás film příjemné pocity. Kéž by takových nenáročných "uvolňovaček" bylo víc... 50%