Tygr a drak: Meč osudu

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)

Jednotka nie je mojou srdcovkou a uz si ju prilis nepamätam. Asi by sa zislo si ju pred dvojkou pustit znova, lebo je tu dost rozhovorov, ktore odkazuju na udalosti z jednotky pri ktorych som sa prilis nechytal. Ale to nie je hlavny problem tohto filmu. Tym je, ze nove dejove linie su uplne bez zivota a postradaju akukolvek chemiu medzi postavami alebo nejake emocie. Vysledkom je totalny chlad a absolutny nezaujem o postavy. Napriek tomu film pôsobi uponahlane, jak keby bol dost zostrihany. Bez zaverecnych titulkov nema ani 90 minut. Prec je aj poeticka atmosfera a dvojka je len tupy jednoduchy kung-fu film. Aspon, ze tie bitky za nieco stoja. Sice sa tu casto lieta alebo aspon nerealne poskakuje, co nemam rad, ale bitky pôsobia kontaktne a tvrdo. Choreograficky su skvele a dynamicke. Natocene su prehladne, takze som si ich uzil a jedine, co mi na nich vadilo, bola absencia krvi. Pôsobilo dost divne, ze sa tam neustale rezu mečmi az do smrti a krv vidime len vynimocne. Kto sa tesi na pokracovanie svojej oblubenej klasiky, tak bude najskôr sklamany, ale komu stacia ku stastiu kvalitne bitky, ktorych tu je dostatok, tak rozhodne nebude sklamany. 4/10. (04.03.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Standardní čínštinu nahradila angličtina a tady Netflix ztrácí s pokračováním první body. Příběh je velmi přímočarý a vykrádá první film. Tentokrát chce pro sebe meč Zelený osud (Green Destiny) získat Hades Dai. Michelle Yeoh (Yu Shu Lien), Donnie Yen (Silent Wolf / Meng Si Zhao), Natasha Liu Bordizzo (Snow Vase) a Harry Shum Jr. (Wei Fang) jako páry nefungují, protože chybí citové vzplanutí. To nejlepší z úst Yu Shu Lien: "All this for a sword. Code, duty, honor. Excuses for bloodshed, all of them. That is why I left it behind." ("Tohle všechno pro meč. Kód, povinnost, čest. Všechno to jsou výmluvy pro krveprolití. Proto jsem nechala tenhle život za sebou.") a "I believe there are things worth fighting for." ("Věřím, že existují věci, pro které má smysl bojovat."). Woon Young Park (Thunder Fist), Chris Pang (Flying Blade), Darryl Quon (Turtle Ma) a JuJu Chan (Silver Dart Shi) se představí jako bojovníci, kteří mají smysl pro čest a spravedlnost. Jason Scott Lee (Hades Dai), Roger Yuan (Iron Crow), Veronica Ngo Thanh Van (Mantis) a Eugenia Yuan (Blind Enchantress) jako záporné postavy dostanou velice málo prostoru a při tom by bylo o čem vyprávět. Eugenia Yuan je dcerou Pei-pei Cheng, která hrála Nefritovou lišku (Jade Fox) v Crouching Tiger, Hidden Dragon (2000) a vyhrála cenu Hong Kong Film Award v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. Délka snímku není uvedena přesně, protože je ve skutečnosti 100 minut. HODNOCENÍ 60% (Netflix) (28.02.2016)

Druhý díl Tygra a draka je celkem koukatelná čínská verze Pána prstenu, Sedmi statečných a ještě jednoho filmu, na jehož název si nemohu vzpomenout. Žen Šen a Šu Lin se vrací a za pomocí táhel i v pokročilém věku přeskakují střechy buddhistických chrámů i vzdálené vrcholky hor. A nejen to! Zde sehraje tentokrát hlavní roli měděný meč s pokročilou korozí (takže zelený - pozn. autor pro ty pomalejší), no a to víte, takový artefakt, se musí chránit. Tolik k zápletce. (13.03.2016)