HKstars

Takřka každý film jde protáhnout na dvě strany a poslední dobou si producenti oblíbili netradiční košatění osudů směrem zpátky, na začátek. Andrew Lau asi skok o deset let kupředu použil v prvním díle mimoděk, protože chtěl jednoduše vyjádřit nekonečné utrpení hlavních postav a hle, po úspěchu jedničky se tahle díra v chronologii náramně hodí. Můžeme začít znovu a podívat se do dob, kdy byl kápo Sam ještě malou rybou a obě volavky se teprve rozkoukávaly v novém prostředí. Zjistíte navíc, že Yan nebyl vybrán policejním šéfem jen tak pro nic za nic a že při boji proti zločinu se někdy musí ušpinit všichni. Druhý film staví před policii i mafiány stejného nepřítele. Poté co je zabit Kwan, šéf celého podsvětí, přijíždí jeho syn Hau převzít otcovy závazky a vyšetřit jeho vraždu. Nikdo z pěti šéfů neví, kdo Kwana odpravil a atmosféra pomalu houstne. Jistě se najde dost lidí, kterým bude Volavka připadat jako pokus o moderní verzi Kmotra. Dalo by se tak vzít, ovšem s tím, že italská mafie má s tou hongkongskou společného pramálo a navíc tu nesledujeme osudy různých generací, nýbrž jen pečlivě pitváme stále ty samé charaktery. V tomhle ohledu si Lau poradil skvěle i bez hereckých opor z jedničky (Andy Lau a Tony Leung), jejich mladší verze (Edison Chen a Shawn Yue) jsou sice v trochu jiné lize, ale odkazy k jedničce a pečlivě upředená pavučina podrazů a intrik, to všechno vyvolává podobně dusivou atmosféru jako tehdy. Volavka 2 sice není natolik povedená, aby mohla uspět sama o sobě, bez pomoci prvního dílu, ale v první polovině brilantně rozvádí charaktery a vy konečně pochopíte, z čeho pramenil smutek v očích hlavních postav prvního dílu. Zvlášť Yan dostává obrovský náklep, protože jeho soukromý život je najednou ta tam a ještě k tomu musí jít proti vlastní rodině. Zdaleka největším vývojem však projdou postavy dříve vedlejší - Sam je zatím jen malá ryba a s policejním šéfem Wongem si dává poklidné schůzky (jídlo je grátis, tak proč si nezajít na stanici chvilku pokecat, že?) a oba se vzájemně ujišťují, že i když stojí někde jinde, v zásadě jsou docela dobráci. Objevivší se Hua tuhle křehkou rovnováhu naruší a ze skříní začnou vypadávat kostlivci. Je jasné, že staré dobré časy jsou nenávratně pryč. Fanoušci prvního filmu by měli po dvojce sáhnout bez rozmyslu. Spousta věcí začne po zhlédnutí dalšího dílku skládanky dávat větší smysl, diváci udělají další krok směrem k dobře napsaným postavám a oba filmy se díky vzájemné pomoci stanou jaksi komplexnějšími. Jediný problém je v tom, že dvojka se na jedničce přiživuje trochu nesportovně, zvlášť poslední půlhodina filmu ztrácí dech při spojovaní bezvýznamných maličkostí a neustále snaze diváka překvapovat souvislostmi. Méně je někdy více a ve finále vám dojde, že se na to všechno sice dobře kouká, ale napětí a atmosféra pozvolna unikají nějakou dírou. Možná Lau přivedl na scénu příliš nových postav, možná nakydal na rozporuplné hrdiny trochu víc špíny (především na Minga), ta tajemná nejistota, která všechno držela pohromadě se najednou bortí a nebýt několika mrtvol, které hodí děj na správnou kolej, skoro bych v jistém momentě přestal věřit, že scénář ke všem dílům psal stejný člověk (tím spíš, že ve filmu je až nezdravě moc odkazů na předání Hong Kongu Číně). Mimochodem pokud jste ještě Volavku neviděli, můžete si klidně pustit nejdřív dvojku a pak teprve jedničku (přijdete sice o těch pár odkazů a zjistíte, že ne všechno úplně sedí (Wong slíbil Yanovi na konci dvojky kariéru policisty a kancelář s výhledem na moře), ale budete na dvojku pohlížet jako na předehru k jedničce, což z ní přeci jenom udělá ve vašich očích víc než jen slušnou gangsterku). 60%

Třetí film nás vezme ještě hlouběji než jeho předchůdci a nabídne zcela nové úhly pohledu. Jedná se o pokračování, ale Andrew Lau vás protáhne tolika flashbacky, že čas, který je věnován událostem, odehrávajícím se po prvním dílu, je minoritní. Musíte sakra pozorně sledovat obrazovku, protože jen rychlé textové titulky vám oznámí, že jste zrovna skočili v čase. Kdo si počkal do konce závěrečných titulků v jedničce, ten ví, že Ming byl odveden v poutech. Trojka tedy navazuje ve chvíli, kdy byl jeho případ vyřízen a on se po nezbytném papírování vrací na post šéfa vnitřních záležitostí. V tu chvíli se poprvé dozvíme, že existuje Security Wing, jakási nadřazená policejní sekce, která má přednost přede všemi a kde je všechno tajné. Ming je nasazen na svůj původní úkol, tj. najít zbývající špehy, které do policejních struktur nasadil Sam. Jedním z nich by mohl být seržant Yeung šéfující onomu tajnému oddělení. Ming se začne hrabat v archivu, aby našel nějaké spojitosti (a především zničil všechny stopy, které by mohly vést k němu) a jak se mu začnou rojit v hlavě vzpomínky (flashbacků je tu opravdu dost a Tony Leung si zahrál ve většině scén), začne mu z toho trochu hrabat. Začne brát svou práci vážně a špehuje Yeunga všemi legálními i nelegálními způsoby - pásky, které má v trezoru, stejně jako fotky nalezené v archivu, vedou k podezření, že úzce spolupracoval se Samem i jeho společníky (jistými překupníky zbraní z Číny). Mohl by konečně Ming usvědčit posledního podrazáka? Očistilo by to zároveň v jeho očích i skutky, které sám provedl? Při zametání stop se setká s Yanovou psycholožkou, což sice přinese spoustu nových flashbacků, ale pro Minga má tohle hrabání v minulosti smrtící následky. Začne vídat Yana v zrcadle, přicházejí první halucinace a Ming si není jistý, jestli se mu to všechno kolem jenom nezdá. Po slabší dvojce Andrew Lau nasazuje úplně nové tempo a úplně nový styl. Fanoušci trilogie sice mohou být konsternováni přeflashbackovaním a určitou pomalostí snímku, ale Lauovi se povede nádherně všem zamotat hlavu, když přivede další nové postavy a dodá akcím v předchozích filmech nové vrstvy. Zatímco u dvojky tohle "vylepšování" nemohlo stát samo o sobě, trojka plní mnohem důležitější funkci, protože ona linie odehrávající se po prvním díle elegantně uzavírá Mingovy osudy a v závěru se střetne se zdánlivě jinam vedoucími flashbacky, celé to udělá hlasité cvak a vy máte najednou chuť pustit si to celé znovu, abyste si ověřili, že to funguje dohromady. Trojka dává celé trilogii finální směr, konečně zjistíte o kom vlastně tyhle filmy byly, odkud a kam chtěly dojít. Mohl bych Laua pokárat za poměrně levné halucinační scény, kdy se snaží diváka zmást tím, že ho vrhne do naprosto nelogických situací, ale... i když je to podpásovka, funguje to a hustá atmosféra úspěšně supluje pomalejší tempo. Pro Laua bylo natáčení třetího filmu velkým riskem, protože vzhledem k vysoké úmrtnosti operoval s nízkým počtem postav, které diváci znali z předchozích dílů. Z tohoto hlediska se flashbacky jevily jako nezbytnost, scenáristicky je však celá záležitost vyřešena skutečně šalamounsky a částečně na tom má zásluhu i Andy Lau, jehož Mingovi skutečně věříte pominutí mysli. Dvojka a trojka navíc vznikaly současně (Matrix model), takže se nedočkáte děr v logice, jako v případě přechodu z jedničky na dvojku. Trojka je závěrečným aktem a potřebuje několik minut na rozehrání, možná by se našlo i pár berliček pro pomalejší diváky, ale pokud to překousnete a vytrváte, odmění se vám stejně napínavou atmosférou jako první a druhý díl. 80%

Naked Weapon je nepřímým pokračováním (spíš inspirací než čímkoliv jiným) poměrně známého Naked Killera. Od dob, kdy se vraždilo komorním způsobem a bez použití zpomalovaček, se však mnohé změnilo, což nám naznačí nejen úvodní scéna (při které si ovšem svůdná vražedkyně nepočíná příliš obratně a nakonec stejně skončí v exlodujícím Porsche ;), ale i nový systém náboru profesionálních likvidátorek. Kdesi na dobře utajeném místě totiž existuje komplex kam se jednou za čas svezou třináctileté dívky (stačí je někde unést nebo prostě ukecat medvídkem), které mají předpoklady pro tuhle práci. Komu se to nelíbí, ten se může klidně otočit na podpatku a schytat trochu olova do žeber, ti ostatní (resp. ty ostatní) se podrobí tvrdému tréninku. Šest let dřiny, zabíjení, studia anatomie a desítky nastřílených terčů a zabitých domorodců. Holky to skutečně nemají lehké a docela jim to "žerete" až do chvíle, kdy děj poskočí o těch šest let a z třináctiletých obětí se stanou devatenáctileté, těžkotonážně svůdné kočky. V tu chvíli začiná být jasné na co se Wong Jing při psaní scénáře soustředil a v příběhu se začínají objevovat první díry. Nemám nic proti vyřazovacím soubojům (aneb jo holky, je vás tu čtyřicet, makáme na vás šest let, ale teď se musíte navzájem povraždit, kdo zůstane poslední, toho berem do týmu) nebo hromadnému znásilňování (aneb jo holky, tělo je vaše nejdůležitější zbraň. A jak se používá si teď předvedeme), ale právě tyhle momenty jsou prezentovány tím způsobem, že chtě nechtě musíte přestat pohlížet na děj jako na něco seriózního. Ani v dalších minutách to nebude lepší, protože Wong Jing degradoval děj na zápletku krátkometrážního televizního pilotu. Hlavní hrdinka Charlene se v tomhle kempu smrti spřátelí s Kathy, takže poruší pravidla, ale Madam "M" se nad nimi ustrne a nechá je pracovat obě (+ještě jednu trochu drsnější slečnu, která by nejradši zabila kohokoliv, kdykoliv a jakkoliv... hlavně když stříká krev). Ve chvíli, kdy se dívky dostanou do terénu, zamiluje se Charlene do prvního chlapa na kterého natrefí (ten sexuální půst se na ní podepsal), což je shodou okolností Jack Chen (Daniel Wu), který vyšetřuje případy zmizelých teenagerek a Charlene pozná podle D.N.A. záznamu (ano, v tomhle filmu mají sakra inteligentní počítače a ještě důvtipnější detektivy). Do všeho se ještě přimotá Charlenina matka (Cheng Pei-Pei) a před samotným finále dojde i na erotickou scénu, s vydatnou podporou afrodiziak... To už ale rozvádět nebudu. ;) Ching Siu-Tung dostal na Naked Weapon docela slušné peníze, což se projevilo nejen na výběru lokací, ale i na výborné kameře a vysoké úrovni triků. Jak už je u něj zvykem, příběh lze považovat jen za podřadnou záminku k bojům, ale tentokrát Siu-Tunga akční scény příliš nepodržely. Tedy, je jich dost, i přesto že Wong Jing ve scénáři hraje na dvě strany a pořád se snaží uhrát roli akčního dramatu (což zoufale nefunguje, děj je příliš bleskový a povrchní a pokud byste se v něm začali rýpat, bylo by to jenom ke škodě), jenže Siu-Tung se nechal omámit širokou paletou možností a jeho kombinace krásných, ale v bojových uměních nezkušených slečen, digitálních triků (souboj u Charleniny matky doma, finální souboj) a Matrix efektů působí ve výsledku příliš přeplácaně, nehledě na to, že se stále nezbavil svých zlozvyků a tak především finální scéna je plná nenavazujících střihů, které ji degradují na bizarní videoklip. Alespoň Andrew Lin se snaží trochu napravit dojem a i v jiných scénách (vyřazovací bitka) najdeme pár vychytávek, ale to je příliš málo v kontrastu se ztuhlostí hlavních představitelek (Anya a Maggie Q). Mno alespoň jsou holky po čertech pěkné. V tomhle směru film hodně připomíná So Close - pěkné holky, pěkná kamera, pěkné akční scény, ale nulový obsah. Corey se však podle mého mínění s novými podmínkami popral o něco zkušeněji - jako režisér i jako akční choreograf. 50%

Maníky z Německa, zodpovědné za kraťas Kampfansage 2 z roku 2002, zná i přes můj rozsáhlý marketing (zahrnující kamarády, sousedy i babičku ;) žalostné minimum lidí. Důležité však je, že trojka Mathis Landwehr, Christian Monz a Johannes Jaeger si vysloužila uznání nejen u amatérských kolegů, kteří se snaží tu a tam si před kamerou redesignovat obličeje v hongkongském stylu, ale díky úspěšnému tahu napříč německými festivaly sehnala i dostatek sponzorů na celovečerák. Tak vznikl třetí Kampfansage, tentokrát už pro velké plátno, s podporou akčních kouzelníků z Action Conceptu (Kobra 11, Klaun) a takřka stominutovou stopáží. Od dob, kdy tahle parta skromně vyrážela do terénu, aby si natočila pekelně údernou choreografii s jednoduchoučkou dějovou linií, která pokud možno co nejméně překážela rychlým kopům a úderům, se toho změnilo hodně. Kampfansage oblékl postapokalyptický kabát a Německo je v jeho mikrovesmíru nejprve v roce 2045 převálcováno občanskou válkou, poté zbaveno konvenčních zbraní (lidé se vrátili k prapůvodním formám boje, čímž je vysvětleno, proč je ve filmu jediná střelná zbraň ;). Mistr hlavního hrdiny je majitelem manuálu a tajemství k nejpokročilejšímu stylu bojového umění. Bozco, vládce celého města, by rád uměl rozkopávat hlavy na dvě půlky v co nejvyšší kadenci, takže spolu se svou sestrou odklidí dvěma dobře mířenými střelami z cesty jak Jonase, tak jeho mistra. Bozcovi se do rukou dostává nerozluštitelná kniha, Jonas putuje na celoroční léčení do přívěsu jakési samaritánky. Přesně v duchu Portera z Odplaty je Jonas patřičně naštvaný a když se zahojí poslední šrámy, popadne své věrné obušky a vydává se na cestu, která má jednoduché styčné body: pohřbít mistra, získat knihu, rozsekat Bosca na malé kousíčky. Do nabitého rozvrhu se však připlete sličná Marie a její bratr Vinzent, kteří jsou jedinými aktivními odbojáři ve městě, které ovládají Boscovy vojenské jednotky. Do košatícího se mixu vhoďte ještě Boscovy elitní žáky, kteří se učí podle mistrovy knihy, pár zenových mouder o tom, že bojová umění žijí skrze vás, nikoliv vy skrze ně... Nemusíte ani přejít od obalu k samotnému filmu, aniž by vás nenapadlo srovnání s francouzskými Yamakasi a jejich pokusy o dobytí filmového plátna. Mnohem přiléhavější je však poměřování s Distriktem 13. Podobně scifoidní námět, herci-bojovníci, kteří začínali s DV kamerou pobíháním po lese a peníze na svůj film sháněli horko těžko. Němci bohužel nemají na podobné legrácky ekvivalent Luca Bessona, takže Kampfansage (3) stál nepoměrně míň eur a je to na něm vidět. Rozhodně potěší setkání se starými známými, tím spíš, že osobně jsem tenhle projekt sledoval od samotných příprav v roce 2003, jenže... s přibývajícími minutami zjistíte krutou pravdu podobných projektů. Méně je někdy více a když Jaeger datloval ambiciózní scénář, u některých scén měl zřejmě až přílišnou představivost. Takovou při které ani hromada barevných filtrů (snažících se zamaskovat digitální původ snímku) a množina více či méně povedených triků, nepomohla v některých scénách dosáhnout uspokojivého výsledku. Někdy to berete celkem smířlivě (úvodní "útok na Berlín"), v akčních scénách už ale přílišné drátování, popř. dopování jednoduchými digitálními triky začíná vadit a když si i klišovatý scénář občas sáhne na dno (Vinzenta zřídí k nepoznání jeden Bonzův superžák, ve spolupráci s Jonasem však o něco později vyřídí desítku žáků doslova v řádu vteřin, jakoby Jaeger potřeboval přeskočit akční scénu, na kterou nezbyl čas a tak se místo dalšího přísunu kvalitních bitek dočkáme jen blikotavého kolotoče nesouvislých střihů), začnou ztrácet trpělivost i ti nejsoucitnější, kteří těm "profesionálním amatérům" přáli nějakou tu díru do světa. Když pomineme scénář (věřím, že některým nenáročným povahám bude připadat zcela v pořádku), stojíme před dvěma dost podstatnými problémy - většina herců buď neumí hrát, nebo neumí bojovat. Jádro pudla tkví v tom, že ti co nejvíc bojují, zároveň nejvíc hrají, takže to zákonitě musí někde zaskřípat. Snahu nelze klukům a holkám upřít, nicméně atmosféru a potřebné vykreslení postav byste tu dolovali zbytečně. Dějová omáčka se tak většinou stává jen nutností, která spojuje jednotlivé akční scény. Ne že bychom na podobný postup nebyli zvyklí, tím spíš, že učený z nebe nespadl a Jaegerovi bychom pár základních chyb mohli při debutovém vstupu na plátna kin odpustit. Jenže (podruhé) naše trojka bohužel nepředvedla nic úžasného ani na svém nejsilnějším poli. Všichni jsme u Ong-Baku přehlédli pitomoučký děj, protože když Tony rozjel svůj loketní mariáš, dostalo se na každého. U Kampfansage však bohužel dochází k mírné degradaci. Střih je až příliš bleskový a přehledný celek byste ve změti nastřižených polodetailů a detailů hledali jen těžko. Je nesporné, že všichni zúčastnění "umí" a když se k tomu přidá šikovně nastavený drát (viz první bitka), není o čem diskutovat. Na maximum vybičovanou choreografie a "no wires, no stuntmen, no tricks" byste tu však hledali těžko. Akčních scén je hodně, ale žádná z nich v nabité konkurenci nepůsobí jako osvícení, které tak urputně slibovaly dynamicky střižené trailery. Skoro to vypadá, že jakmile se ultrašikovní amatéři šťastně prokopou na filmové plátno, musejí obětovat značnou část svých schopností. Mohlo za to tentokrát příliš velké sousto v podobě rozdivočelého scénáře? Otázka, na kterou znají odpověď jen sami tvůrci. Běžný divák nedostane v Kampfansage příliš důvodů k tomu, aby jim ještě někdy dal druhou šanci, producenti snad budou shovívavější. Odvaha a schopnosti tu rozhodně jsou, teď by to ještě chtělo napnout je správným směrem. Tak či onak se Německo může pochlubit prvním celovečerním kung-fáčem. Zase nás předběhli... ;) 40%

Mongkok je nejlidnatější městská čtvrť na světě a právě teď je ve varu. Přímo v srdci Hong Kongu se totiž chystá atentát na šéfa jednoho z gangů. To co začalo nevinnou potyčkou v baru, totiž skončilo tragickou autonehodou a smrtí syna jednoho z šéfů. Triády tyhle problémy řeší po svém a kromě pláče nad hrobem ratolesti to znamená i najímání všehoschopných zabijáků z Číny. Je jich spousta a za levný peníz jsou schopni sebevražedných úkonů. Teď je na řadě Lai Fu. Jeho starší bratr si za nepovedenou akci odsedí dvaadvacet let ve vězení, ale co naplat, rodina je početná a chudá a tohle je, zdá se, jediná šance jak ji zaopatřit. Jenže Lai Fu má i svojí osobní misi, která je úplně mimo zabíjení nic netušících gangsterů. Hledá ve městě svojí snoubenku, která si sem také přijela vydělávat. To je snad jediná informace, kterou policie nemá. Jak určitě víte z jiných filmů, na policejním oddělení nesedí jenom trumberové a tak stačí zmáčknout pár informátorů a potřebné údaje o místech, osobách a termínech se jenom sypou. Zkuste si však hledat tuctového Číňana na tak velkém území. Stovky restaurací, drogových doupat a bordelů. Tyhle Vánoce budou muset členové policejních jednotek doma odpískat. Tahle noc bude pořádně dlouhá. Derek Yee si za svoje kriminální drama One Nite in Mongkok (název se vztahuje k názvu policejní operace, ne k časovému rámci snímku - díky flashbackům se podíváme i na dva dny před osudnou nocí) loni vysloužil řadu ocenění a je pravda, že se jako jeden z mála dokázal vymanit z běžného stereotypu filmů o Triádách, kde většinou figurují špiclové, zkorumpovaní policajti a hra intrik a podplacených grázlíků. Mongkok je především o normálních lidech, které tlak okolností svede na špatnou cestu. Derek Yee se nás dokonce snaží přesvědčit o tom, že každý chudý Číňan, který přijede do Hong Kongu se stane buď nájemným vrahem (muž) nebo prostitutkou (žena). Právě tyhle dva archetypy se úplnou náhodou srazí v jednom hotelu, když to už Lai Fu nevydrží a vydá se na obranu mladé prostitutky Dan Dan, kterou zrovna mlátí její štamgast. Od té chvíle je pár na útěku nejen před policisty, ale i gangstery. Ona postupně zjišťuje, že on není jen chudý vesničan na výletě, ale oba se naučí chápat svá rozhodnutí a pohnutky. Je vrcholně klišovité, že oba mají srdce ze zlata, ale herecké výkony Daniela Wua a Cecilie Cheung jsou natolik na úrovni, že vám tyhle scenáristické oslí můstky brzy přestanou vadit, ostatně ti dva se sešli jen proto, aby si urovnali svůj pohled na život. Celá linie s policejní jednotkou je tu jen jako pozadí pro ústřední dvojici a prakticky až do finále (všichni se náhodou sejdou na stejném místě, po noci plné pronásledování) nemá šanci výrazněji ovlivnit směřování hlavního hrdiny. Opět tu najdeme řadu klasických klišé (policista s noční můrou, policista s nervózním ukazováčkem na spoušti), ale Derek Yee si naštěstí uměl poradit a protáhnul tradiční vyústění několika "náhodami", které vás přivedou i na jiné myšlenky než jen "kde už jsem tohle viděl". Ve středu všeho ovšem stojí Daniel Wu a jeho Lai Fu, který svou mlčenlivou pózou šíří všude kolem depresi (když se k němu na druhé straně barikády přidá Milo, stíhaný nočními můrami, můžete si být jistí, že se během filmu nezasmějete). Ani Cecilia Cheung jako trochu prostá děv(k)a nemá šanci tuhle hradbu beznaděje výrazněji prolomit. A to je na druhou stranu škoda, protože největší síla filmu je zároveň největší přítěží - hodně rychle se začnete nudit a situací, které by vás rozptýlily (třeba policejní výroba "důkazů" po nezdařeném zásahu) je příliš málo. Samozřejmě se vždycky můžete pokusit víc ponořit do děje, ale není tu žádná klíčová přestřelka nebo akce, Derek Yee si své dvě hodiny ukrajuje hodně pozvolna a dokáži si živě představit, že někteří nebudou mít trpělivost sledovat Wuovo trápení až do konce. A přitom právě tam se Yee úspěšně pouští do boření žánrových pravidel a tzv. všechno "spláchne". Derek-režisér tu zkrátka zabodoval o několik tříd líp než jeho scenáristické alter-ego (skoro bych hádal, že na téhle pozici debutoval, ale má za sebou už scénářů devět) a pokud potřebujete ke kulturnímu vyžití trochu rychlejší tempo, koukněte se na film jen v případě, že chcete vědět, proč se Hong Kong jmenuje Hong Kong (ale bacha, vysvětlení je až na konci ;) 70%

Myslíte si, že jen v Hollywoodu dokáží natočit drsný film ze staré školy, jehož povrch je ostrý jako břitva? Krutý omyl, protože v Hong Kongu si mezi všemi mlátičkami a komediemi taky občas najdou chvilku pro pořádné kriminální maso. A On the Run splňuje požadavky žánru stoprocentně. Možná spíš stodvacetiprocentně, protože stát se hollywoodskému hrdinovi tolik co Hsiang Mingovi (Yuen Biao), asi by ten film zakázali. V prvních deseti minutách přijde o manželku, během úvodní půlhodinky ho dvakrát střelí do ramene (defakto na stejné místo) a to je jenom předehra k tomu, co se teprve stane. Ironií osudu jeho manželku zastřelil její současný milenec, Hsiangův kolega ze sboru, pan Lu (Charlie Chin), který spolu se svou partičkou zkorumpovaných policajtů ovládá obchod s drogami, kolektivní smích, pokročilé metody resuscitace vyslýchaných a mlácení přes zlaté stránky. Zkrátka schopnosti, bez kterých se hongkongský záporák neobejde. Možná bych ale neměl tolik plýtvat humorem, protože u tohohle filmu se opravdu nezasmějete. Scenárista a režisér Alfred Cheung tlačí hlavního hrdinu do nezáviděníhodné polohy, ve které se musí proti nepřátelům spojit se ženou, která zastřelila jeho manželku (Biao to sice laxně shrne stylem "Teď sakra nemůžu emigrovat", ale určitě ho to alespoň trochu naštvalo). Mezi nesourodou dvojicí se časem vytvoří pouto (ono když si navzájem párkrát zachráníte život, kapku vás to stmelí) a prostřelených hlav přibývá... Popravdě, docela mě překvapilo, že hongkongský film může hrát na takhle ostrou strunu... Cheungova gangsterka sice nedosahuje čistoty nejlepších Wooových opusů, ale v některých momentech je svou bezohledností vůči postavám dokonce trumfuje. Biao je pořezaný, postřelený, neholený a parádně naštvaný a jasně signalizuje každým pohledem, že není ten usměvavý sympaťák, kterého jsme dosud znali. Skvěle svůj part odehrál i Charlie Chin, který je chladnokrevně slizký, ale tekutina proudící v jeho žilách by snad ještě nějakou teplotu měla, na rozdíl od Pat Ha, jejíž hitmanka uchovává své emoce na úrovni dokonalé nuly. Perličkou pro znalce pak může být nenápadný Yuen Wah v roli jednoho z Luových poskoků. Jeho chvíle však přijde ve finále, kdy vystřihne nádherně expresivní herectví. Holt kvalita se pozná. Bojového umění se tentokrát nedočkáte, protože veškeré nesrovnalosti se tu žehlí střelbou (především headshoty) a těla některých postav ke konci připomínají řešeta. A ve chvíli, kdy už si budete myslet, že vás nic nepřekvapí, přijde velkolepé finále při kterém se budete cítit, jako by vás někdo chytil pod krkem a dusil vás. Závěrečný masakr Hsiang vs. Lu, při kterém je všechno povoleno, se dá srovnat s málokterou filmovou scénou. Pustit ho samostatně, asi by vás šokoval, ale po předchozím, více než hodinu dlouhém deptání, je už jen logickým vyvrcholením téhle olovem proložené deprese. 80%

Sammo Hung nezklame! Rozhodně se tomuhle filmu nevyhýbejte jen proto, že se jmenuje jak se jmenuje, protože byste přišli o jednu z těch příjemnějších destilací hongkongského stylu. Pod pojmem komediální duchařina si zřejmě většina z vás představí něco ala Mr. Vampire nebo Encounters of Spooky Kind, ale s Tubou se Sammo pokusil vtěstnat duchy do škatulky bláznivé policejní komedie. Na režisérské stoličce se tísnili Philip Chan a Ricky Lau (ten má na svědomí právě Mr. Vampire) a díky Sammovi, který hrál a produkoval, se jim před kameru podařilo nahnat hvězdné herecké obsazení. Celé to začíná poměrně nevinně, když se náš hrdina Tuba (Sammo) zaplete do jedné policejní operace a je nucen asistovat superpoldovi Rambo Chowovi (skutečně se tak jmenuje a hraje ho David Chiang), jež je v zápětí rozklepán na cucky brokovnicí a umírá Tubovi v náruči. V takové situaci se naslibuje mnoho, Tuba slíbí pomstu a ani netuší, že si touhle lehkomyslností brzy obrátí život naruby. Všechno jde fajn - nastěhuje se k němu kamarád-kolega (Jacky Cheung), který je narozdíl od něj celý říčný po nějaké akci a přestřelce a s jeho pomocí Tuba začne randit s půvabnou Joey Wong (ano, to je asi opravdu možné jen ve filmu :). Jenže pak se ozve minulost a Tubu začne pronásledovat duch zemřelého policisty. Sliby se holt mají plnit nejen o Vánocích a tak je Tuba několika nesportovními metodami (které vždy vyústí v neuvěřitelnou smršť gagů) donucen pátrat po vrazích Ramba (mezi kterými je mnoho známých tváří, např. i k nepoznání oholený Yuen Wah nebo Hwang Jang Lee). Předně bych chtěl zdůraznit, že jsem se u tohohle filmu úžasně bavil. Nejen díky osvědčené herecké sestavě (navíc spojit síly Samma a Jackyho Cheunga, to byl přímo geniální nápad), ale i dobře využitému námětu. Je zajímavé, že v první půlce si film vystačí bez Davida Chianga (tedy poté co je zabit) a jede v ďábelsky promazaných kolejích situační komedie - Sammo je nepřekonatelný jako obvykle, hluchá místa jsou k nenalezení a vy se dobře bavíte. Jenže pak režisérské duo zařadí druhý rychlostní stupeň a na scénu přichází duchařské vtípky. Někdo může podotknout, že už se jedná o pokleslejší humor, ale to vaší bránici nenamluvíte. Tím spíš, že tu a tam na vás bafne nějaký ten odkaz (parodie na Mr. Vampire je výtečná) nebo cameo (John Sham v parku). A pokud snad někdo začne litovat, že Sammo tentokrát nechává spát své bojové schopnosti, ten ať si počká na bitku ve skladišti, která je "žůžo". Hwang Jang Lee opět dokazuje, že jeho nohy nemají konkurenci a Jacky Cheung (ať už osobně nebo vydoublovaně) je akčním bohem, což v kombinaci s jeho hláškami v předchozích minutách zadělává na oscarovou nominaci (a to jsem zapomněl podotknout, že je to jeho první filmová role). Ponaučení na závěr? Nenechte se odradit podezřelým jménem (ano, už jsem to říkal, ale některé věci je třeba zopakovat :) - pokud jste ochotni vyměnit akci za humor a máte rádi Sammův styl, není důvod váhat, protože tohle je ta "zapomenutá pecka" o které jste dodneška nevěděli. Vydejte se jí najít, stojí to za to. 70%

Už v jednom legendárním českém filmu jste mohli slyšet nesmrtelnou větu "Neber úplatky nebo se z toho zblázníš". Velká škoda pro jednu policejní partu, že nemá nakoukáno, protože když pro sebe ve filmu Erica Tsanga uleje deset milionů dolarů (hongkongských), ještě netuší, že se to může krutě vymstít. Je to jednotka jako každá jiná - poctivý inspektor (Lau Ka-Yan), pár drsňáků, ale i nerozvážných mladíků (především kamarádi Andy Lau a Tony Leung Chiu-Wai). Když po přepadovce, na které došlo k předání peněz mezi gangy, přistihne policejní inspektor svého vlastního bratra Tanga, jak utíká s deseti milióny, nechá ho ze soucitu běžet. Jeho dva podřízení se pak rozhodnou peníze stopit a lákadlo zajištěné budoucnosti nakonec sáhne po všech, s výjimkou poctivého Tama. Pro Triády těch deset milionů znamená nepatrné plivnutí, ale Tang jim všechno vykecá a s vědomím, že vaše peníze si rozdělili policajti, kteří zatkli i pár vašich kamarádů, se prostě žít nedá. Původně "nevinné" přilepšení k důchodu tak nabírá na osudových obrátek a každý z členů jednotky se zaplétá hlouběji a hlouběji do ilegální činnosti a podrazů. Tang je vydírá čím dál tím víc, až definitivně mladíci ztratí nervy a dojde k prvním úmrtím. Eric Tsang natočil svůj film v roce 1991 kdy sice nebyl film o Triádách ničím zvláštním, ale The Tigers byl bezostyšně namířen přímo do policejních řad, korupce v tomhle filmu zasahuje všechno a všechny a jakkoliv byl ještě tehdy Tsang znám jako milý chlapík a komik, tady nešetřil vůbec nikoho a namíchal nečekaně depresivní koktejl, i přesto, že na začátku se snímek fikaně tváří jako lehký akčňák o báječných poldech (a kočkování mezi Andym Lauem a Tonym Leungem vypadá hodně uvolněně), jenže pak přijde na špinavé peníze a Tsang otočí o sto osmdesát - začínáme sledovat do posledního detailu propracovaný rozklad poctivých policistů, z některých se stanou lidské trosky, ostatní to do tohoto stavu ani nestihnou dotáhnout. Tohle bylo možné hlavně díky hercům a Tsang věděl jak si vybrat. Především Lauovi ten přechod dokonale věříte, Lau Ka-Yan zas nemusí příliš mluvit, ale jeho mimika vyjádří, co je potřeba. Akce ve filmu příliš není, až ve finále, kdy se Tung dostane v Triádách na důležitou pozici a začne hrdinům krutě zatápět, ale to už se dá hovořit spíš o finále. Tsang se nesnaží zaujmout přestřelkami nebo honičkami, jde si tvrdě za svou jemnou psychologickou studií a řeže do hrdinů hlava nehlava, takže s nimi nakonec soucítíte (i s tím frackovitým Lauem). A musím říct, že po až příliš komplexním Jiang Hu (2004) mi přišel The Tigers jako ohromně osvěžující podívaná, protože se tu nic neschovává za všemocná slovní moudra, nikde nevidíte snahu o artové podání nebo mnohoznačnost. Tsang prostě ví co chce říct a jde si za tím od první minuty, aby vám na konci vtloukl do hlavy poslední hřebík s šokující samozřejmostí. Občas bych si přál, aby se ti mladí "talentovaní" režiséři vrátili ke starým VHSkám, které mají pod postelí a místo nových neotřelých postupů a experimentů strávili pár hodin s klasikami na nichž vyrůstali. Možná by pak pohled na současnou hongkongskou kinematografii byl o dost veselejší. Ale to je jen povzdechnutí veterána, ignorujte ho a berte to tak, že The Tigers stojí za to vidět, i když jste o tomhle filmu velmi pravděpodobně vůbec neslyšeli (ještě před třemi hodinami jsem na tom byl stejně ;). 70%

Je nezpochybnitelnou pravdou, že všechny old schooly z konce 70. let, jako by si z oka vypadly. Yuen Woo-Ping svým dvojkombem Drunken Master+Snake in the Eagle´s Shadow rozpoutal hotovou mánii a Dragon´s Claws patří k filmům, které se víc než inspirovaly. Naštěstí pro nás, režisér Joseph Kuo si umí vybírat a tak "vykradl" především to lepší a půjčil si i Hwang Jang Leeho pro roli hlavního záporáka... Děj Dračích spárů je jednoduchý a komplikovaný zároveň. Samozřejmě se jedná o klasickou kostru ala zrada a pomsta a na začátku i na konci se všichni sejdou na nějaké louce, aby si to vyříkali, ale scenárista se početnými flashbacky a komplikovanými rodinnými vztahy snaží navodit atmosféru jakéhosi komplexního celku. Moc se mu nedaří, takže si dá naštěstí v půlce snímku pokoj a všichni už vědí, kdo stojí na jaké straně barikády. Hlavním hrdinou je osmnáctiletý Lung, který žije s matkou a otcem ve škole bojových umění. Jeho otec trpí následkem smrtícího úderu (dračího spáru), kteréžto zranění se každé tři rok musí znovu ošetřovat a stejně na něj jednou dotyčná osoba umře. To se však trochu nehodí, protože do školy se vrací Kao (Hwang Jang Lee), mistrův bývalý rival, dříve beznadějně zamilovaný do jeho ženy (kterou si mistr vzal dost netradičním způsobem, když ji znásilnil a ona pak...), no je to přátelé komplikované, takže přeskočíme k tomu důležitému - mistr umře a matka se synem uprchnou ze školy, aby nemuseli Kaovi vydat zlatou plaketu, která z něho dělá mistra Dračí pěsti. Mezitím samozřejmě matka se synem trénuje a do děje se ještě přitočí tajemný příbuzný (strýček), který Lunga naučí pár podpásovek, aby se měl jak vyhnout smrtícím Kaovým kopům. A že se bude čemu vyhýbat, protože Hwang Jang Lee tu kope svojí obvyklou kvótu a i když má jen jeden zápas na začátku a jeden na konci (zbytek postav vymlátí jeho poskoci - zelené a červené monstrum, neptejte se na podrobnosti ;), znovu předvádí neuvěřitelné kombinace - ten chlap má prostě formu (ostatně když už se nějaký Korejec do filmu dostane (např. Whang Ink-Sik, Won Jin), většinou kope jak o život). Lau Ga-Yung jako hlavní hrdina za ním příliš nezaostává a i když to není žádný Jackie Chan, umí se pěkně ohánět a tradiční styly v jeho podání nevypadají špatně, ani ve chvíli, kdy se režisér rozhodne používat pokročilé technologie jako reverz nebo trojnásobné opakování záběru... Jediné co filmu chybí, je trocha humoru, která by ospravedlnila stokrát omletou zápletku - několika gagů se dočkáte jen v tréninku a většinou jde o scény točící se kolem moči (ať už prasečí nebo dětské). Ale pořád je na co koukat, protože režisér drží tempo (nejen díky zrychlovačkám ;) a snaží se omšelý děj vylepšovat jak to jen jde (souboj s hůlkami u stolu, vizáž Kaových poskoků). Nezabrání sice jízdě v pevně daných kolejích, ale vzhledem k roku výroby mu to snad i prominete, tím spíš, že vám zklamání z předvídatelného scenáře vynahradí víc než slušnými bitkami, kterých je tu dost pro všechny. Už jenom kvůli tomu, co předvádí Hwang Jang Lee stojí tenhle film za půjčení, ale musím říct, že jsem ocenil prakticky všechny souboje, včetně povedeného tréninku. Dragon´s Claws tak i přes veškeré chybičky patří k tomu lepšímu, co je v žánru k mání. 70%

Hongkongskému marketingu někdy stačí málo a tak v roce 1993 nebyl problém pojmenovat snímek po slavném Naked Killerovi jen proto, že v něm hrají dva stejní herci (Chingmy Yau, Simon Yam) a... chce se mi napsat "taky se v něm souloží ostošest", jenže tady se moc nesouloží, jen se tu mluví dost sprostě. Režisér Lau Wai-Keung sice věděl, že točí něco "na motivy Naked Killera", ale rozhodl se pojmout příběh úplně jinak, takže jediným společným prvkem jsou některé přímé odkazy (na konkrétní scény jedničky), jinak je to ale úplně jiné kafe. Chingmy Yau je opět ústřední postavou a tentokrát hraje studentku práv a hvězdu televizní reklamy na mléko, Yau Yuk-Nam. Její kamarádka Man Man také vystupuje v reklamě a pak je tu spousta kamarádek, které sice nevystupují v reklamě, ale znají tajemství sexu a tajemství "ledu a ohně"... díky tomu je rozjezd dost vtipný a řízný, k čemuž pomáhá i nástup kapitálního úchyla Marka Chenga (s přehledem nejlepší herecký výkon filmu) a na druhé straně i šéf Triád Tat (Simon Yam), kterého Nam osloví s žádostí o rozhovor, načež se do ní on bezhlavě zamiluje. Problém je, že Nam miluje i nás vrchní úchyl a za to, aby si s ním mohl zasouložit jde doslova přes mrtvoly. Přestěhuje se, prodá auto, svede Man Man a vymyslí ďábelský plán jak si jednou pořádně "vrznout"... S původním Naked Killerem tak jeho "pokračování" skutečně nemá nic společného (není divu, že plnohodnotný sequel byl považován až Naked Weapon) a oba již zmínění herci tu hrají naprosto odlišné charaktery (Chingmy Yau ovšem její údernost zůstala, Simon Yam naopak musel otočit o stoosmdesát stupňů, když ztvárnil cholerického frajírka, až po uši zamilovaného do hlavní postavy). Naked Killer 2 je ovšem schopen stát na svých vlastních nohách, protože jeho dějová kostra je o poznání chytřejší než v případě jedničky a skutečně vám tuhne krev v žilách, když vidíte bezchybnost plánu hlavního záporáka, jenž je navíc ztvárněn nezapomenutelným způsobem - Mark Cheng si to opravdu užil. K dobrému dojmu se přidává i hodně střízlivá stopáž 85 minut (IMHO nějak příliš střízlivá, v závěru filmu mi u některých scén chybí návaznost a IMDb udává o deset minut větší délku... no nebudeme do toho rýpat ;), takže pokud nejste příliš nároční, můžete si užít slušnou detektivku se sexy obsazením, několika nezapomenutelnými hláškami (o ty se však zasloužili spíš překladatelé titulků) a chytrým vyvrcholením (nebrat dvojznačně), nebudu nic prozrazovat, ale hlavní záporák to dostane "sežrat i s chlupama" (nebrat doslova). Takže je tu vlastně nějaký problém? Je... Chingmy Yau ke smutku všech v tomhle filmu není ani zabiják, ani nahá. Je tu jen jedna scéna, v níž si převléká tričko a tu nelze považovat za něco extra. Je pravda, že i první Naked Killer byl na odhalené scény skoupý, ale dovedl navodit onu atmosféru prodchnutou erotikou. Dvojka se o to nesnaží ani náhodou, režisér spíš z jakéhokoliv náznaku erotiky rychle utíká, skoro jako by se styděl - o sexu se tu sice namachrovaně mluví, ale nikdo vám ho neukáže (a že by někteří chtěli, Chingmy je se vzrůstající stopáží tak "hot", že je to obrovský hřích nestrhat z ní šaty). Film se tak dostane do slepé uličky a jen solidně odvedená zápletka mu rychle přestává stačit k úspěchu. Nemá trumfy, kterými by šokoval, podobně jako první díl - žádné vzteklé kopání do ženských rozkroků, konzumace genitálií nebo sex v bazénu plném krve. Tedy ne že bych tohle ke svému štěstí potřeboval, ale tady není krom závěrečného očistce hlavního záporáka nic nad čím byste vyloženě ustrnuli. Možná je to problém názvu filmu, ale od něčeho pojmenovaného "Naked Killer 2" nebo "Raped by an Angel" (alternativní název) bych čekal trochu víc "vzrůša". Takhle budete jen hodinku a půl marně čekat na to, co se stejně nestane. Nemusíte toho litovat, protože film je docela ok, ale je to stejný podraz jako když jdete na porno a pustí vám Lvího krále. To se prostě nedělá... 50%