HKstars

Na úvod bych chtěl zdůraznit, že nejsem žádný velký čtenář a knihy používám spíš na podložení květináčů než ke kulturnímu obohacení své duševní stránky, nicméně i já jsem byl jednou dítě a v těch dobách existoval i pojem povinná literatura, tvorba Julese Verna mě tedy neminula a svou znalost předlohy k Cestě kolem světa za 80 dní jsem si ještě vylepšil při francouzském animovaném seriálu někdy ve dvanácti letech (pranic mi nevadilo, že tvůrce originálně zaměnil lidi za zvířata, takže Fogga představoval lev apod.). Proto také vím, že film Franka Coraciho má s klasickou literární předlohou společného opravdu málo a je jedním z těch ukázkových případů, které z knihy otrhají ty nejlepší pasáže a na poslepovanou kostru nahodí jakousi dějovou omítku. Rozzuřený dav knihomolů je ale to nejmenší čeho by se měl Coraci bát, během filmu totiž zvládne vyrobit mnohem větší boty, vedle kterých je nerespektování předlohy jen jakousi třešinkou na dortu... Film začíná ve staré dobré Anglii devatenáctého století a zatímco počestný džentlmen a vynálezce Phileas Fogg nutí svého komorníka překonat rychlostní bariéry, o kus dál vykrádá čínský superman Lau Xing slavnou britskou banku, aby dostal zpět posvátnou sošku buddhy, která ochraňuje jeho vesnici. O pár minut později se jejich osudy střetnou, když Lau Xing při útěku před policií spadne do zahrady Foggovy rezidence. Představí se mu jako Passepartout (tohle jméno už v textu nebudu opakovat, nechci si ošoupat prsty ;) a brzy zjistí, že i když je Fogg podivín, samotář a možná trochu blázen, může mu pomoci dostat se nepozorovaně za hranice Anglie a možná i zpět do Číny. Stačí jedna neuvážená Foggova věta o tom, že je možné objet svět za 80 dní a na světě je šílená sázka s hlavou ztrouchnivělého ministerstva vědy a techniky. Pokud Fogg vyhraje, nastoupí na jeho místo, pokud ne, přijde o všechno. Potud se příběh alespoň vzdáleně drží Verneových kolejí, ale když na scénu přijde sekta škorpiónů, ložiska nefritu a bourání Velké čínské zdi (ne nebojte, k tomu nedojde) naberou věci rychlý spád. Aby se Fogg s Lau Xingem nenudili je jim v patách kromě asijského gangu i vrcholně nešikovný inspektor Scotland Yardu, turecký princ Hapi a řada dalších šílenců, není divu, že dvojice neustále mění cestovní plány a v Paříži dokonce přibere půvabnou umělkyni Monique, do které se Fogg rázem zamiluje. V ten moment si fandové předlohy začnou zoufat, že to snad dopadne úplně jinak než čekali, ale o happyend se bát nemusíte, v tomhle filmu je všechno jak má být, do té míry, že u něj možná i usnete. Usnout u "chanovky"? To není možné! Fanouškům Jackieho Chana bych chtěl ale vzkázat, aby přestali vykřikovat a usadili se. Čím dřív pochopí, že Jackie Chan hraje v ději i filmu jen vedlejší roli (resp. jen jednu z hlavních), tím líp se jim bude kolem světa cestovat. Příběh se soustředí především na Stevea Coogana, což bude možná první překážka, kterou budete muset překonat - Coogan je sice v Anglii hvězda, ale u nás ho neznají ani fanatičtí příznivci britcomů, natož běžní diváci kin. A navíc je to Brit, to sice samo o sobě nic neznamená, ale kdykoliv na sebe narazí v dialogy Jackieho situační komika a Cooganův suchý anglický humor, dojde k drobnému zabrždění, jedinou výjimkou je snad ona provařená hláška z traileru, v níž se Fogg snaží Lau Xingovi pomáhat v boji. Neexistující chemii mezi těmi dvěma nevkřísí ani Monique v podání Cecile De France, která má snad ještě horší přízvuk než Jackie a ještě ke všemu neumí hrát. A to už začíná být skutečně smutné. Frank Coraci už od začátku buduje image nekonfliktního rodinného filmu, který je příliš vyumělkovaný (až uvidíte barevné ladění a digitální efekty, pochopíte co myslím) a standardní, že nemá čím překvapit. Úmyslné zatlačení Jackieho do pozadí filmu neprospívá a největší grády snímek dostává ve chvíli, kdy umírající tempo nakopne nějaké podařené cameo. Nemyslím tím zrovna totálně dřevěného Arnolda (scéna v Turecku je pekelná a nevylepší ji ani parodie Arnieho kulturistické kariéry), ale třeba bratry Wrightovy v podání Owena a Lukea Wilsonových nebo Roba Schneidera jako sanfranciského tuláka. Dialogové scény ve kterých účinkují hlavní herci (zejména špatně obsazená Jim Broadbent) jsou jen průměrnou vatou, která diváka dělí od další akční scény nebo zvratu. Je to neuvěřitelný propad oproti Rytířům ze Šanghaje, kteří dokázali bavit i ve chvíli, kdy se v záběru někdo nemlátil. Coraci jako by neměl žádné originální nápady - recykluje pouze omleté fóry a myslí si, že jeho bezradnost se ztratí v rádoby efektních přechodem z lokace do lokace, popř. v nejbližší akční scéně. Akce je ale ve filmu proklatě málo - Jackie sice přitahuje problémy všude a většinou je řeší dost originálně, takže se dočkáme třeba zápasu v galerii, při kterém Lau Xing nepřátelský gang doslova zmaluje, ale na provedení akce a použité choreografii je vidět, že Jackie a jeho tým neměl zrovna dobrý den. Lze to příčíst i jeho věku, ale bojové scény jsou tu o jeden, dva řády horší než v Rytířích. Coraci se v rozhovorech dušuje, že dal Jackiemu všechny dostupné prostředky, takže kde je problém? Těžko říct, jediný moment, kdy se Chan přibližuje svému předchozímu filmu je návštěva Číny. Vstupem na domácí půdu jako by Jackie ožil a souboj se sektou škorpiónů je s přehledem nejlepší akční scénou celého filmu (navíc je tu milý odkaz na slavné čínské hrdiny a spousta známých hongkongských tváří), mnohem lepší než závěrečné finále, v němž Jackie bojuje na lodi, v kulisách přepravované Sochy Svobody, s velitelkou sekty (Karen Mok). Jen škoda, že žádná z těchto bitek nedosahuje ani poloviční délky soubojů v Rytířích. Jakoby si Jackie řekl, že svůj dluh hardcore fanouškům své hongkongské tvorby už splatil a tentokrát se držel spíš v pozadí, aby dal šanci svému anglickému kolegovi. Jenže Cesta kolem světa za 80 dní jednoduše nedisponuje tak kvalitním scénářem, aby se obešla bez nějakého nakopnutí, které ji odstředí od zlověstně šedivého průměru. Frank Coraci to nepochopil a tak mu pod rukama vznikl velice drahý a průměrný omyl. Snímek, který se na první pohled tváří jako stoprocentní rodinná podívaná, ale pod kýčovitě přebarvenou slupkou neskrývá vůbec nic. Jen dvouhodinovou nudu plnou přiblblých obličejů a spálených šancí, kterou občas prořízne nadějný okamžik. Film ve skutečnosti není tak špatný, aby si zasloužil věčné zatracení a mizerné tržby jakých se mu dostalo v Americe (Disney se z tohohle průšvihu asi jen tak nevzpamatuje), ale nebál bych se při jeho hodnocení použít slůvka jako odfláknutý, průměrný a další, která rozhodně nejsou pozvánkou do kina. Ať už vyrazíte na rodinný film, další Chanův majstrštyk nebo na bláznivou komedii, budete ze sálu vycházet s hořkým pocitem v ústech. 50%

Romantická komedie kombinovaná s fantasy příběhem? I to je možné v hongkongské kinematografii - připravte se na cestu časem... Yuen Biao hraje Chinga, velitele stráží v císařském paláci. Ten však nedokáže zabránit svému "příteli" Fung Sanovi (Yuen Wah), aby znásilnil a zabil (vždycky oběť znásilní, zláme ji všechny údy a pak ji zabije) císařovu příbuznou. Ching tedy dostane ultimátum - pokud nenajde Fung Sana do dvaceti dnů, jeho rodina bude popravena (taková nabídka se neodmítá)... Fung San má ale lepší nápad - ukradne posvátnou sošku černého buddhy. Podle pověsti může (pokud usedne na Kolo věků) soška vlastníka přenést časem o sto generací dopředu. To se také stane (za rozličných efektů) a časový vír strhne i přibíhajícího Chinga. Oba se ocitnou v budoucnosti (ještě to nevědí), chvilku bojují a nakonec oba spadnou ze skály (takových 100-200 metrů ;). Brzy je najdou vědci (zmražené)... mrazící zařízení se ale porouchá a jak Ching, tak Fung San se probudí (jeden dříve, druhý později). Následuje humorná fáze "kde to sakra jsem?", největší čas si pro sebe samozřejmě utrhne Biao (Wah se opět objeví až ke konci), který potká krásnou prostitutku (Maggie Cheung)... Dál to asi znáte - tradiční gagy "k čemu je záchod" nebo "co je to elektřina", protkané rodící se láskou mezi oběma... Nutno říct, že i když byl podobný námět mnohokrát zpracován, dá se na to koukat, protože jak Yuen Biao, tak Maggie Cheung podávají solidní výkony (Maggie se stává mou oblíbenou herečkou). Ke konci dojde ke zlomu, když se Biao dozví (a pochopí), že Maggie je prostitutka, za což by jí v dynastii Ming popravili bez váhání. Naštěstí se objeví Fung San a bortící se vztah je utužen krizovou situací... Ching je donucen vypít "martial art ruining medicine" (tyhle "lahvičky" miluju ;), ale díky akupunktuře se z toho dostane a následuje velký fight na konci a pak samozřejmě happyend... Iceman je sice "tak trochu béčko" (je to poznat na všem - režii, kameře, kulisách, místy i na scénáři), ale zachraňuje to hereckými výkony (zvlášť Maggie Cheung prostě září) a na své si přijdou i milovníci akce v nadupaném finále - Biao i Wah (jeho spolužák z Pekingské opery a double Bruce Leeho) dokazují, že jim to dobře kope a že si troufnou i na vražedné stunty (Biao předvádí neskutečný pád přes záda do skla a na hlavu (z metru) do tříštěného skla na zemi... když jsem to viděl, myslel jsem že si zlomil vaz). Biao předvede (stejně jako Wah) i pár solidních kopů, nějakou tu akrobacii - všechno fajn. Jediné co mu neodpustím, že si v půlce filmu ostříhal vlasy... Až uvidíte Biaoa s dlouhými vlasy, budete si přát aby je nosil pořád... 50%

Speciální jednotka geneticky upravených supervojáků (s vyoperovanými nervovými centry) se vzepře proti svým "tvůrcům" a uprchne z přísně střeženého komplexu. Jsou neporazitelní, zatraceně naštvaní a začnou, jak se na záporáky sluší, dělat pořádnou neplechu. To v konkrétním případě znamená přímou redukci drogových kartelů, jejichž obchody hodlá vůdce skupiny převzít a ovládnout tak trh s drogami. Naštěstí je tu Tsui (Jet Li), jeden ze supervojáků, kterému sice přeoperovali tělo, ale ne duši. Rozhodne se (jako maskovaný superhrdina) postavit proti bývalým kolegům, najde si klidnou práci knihovníka a... panebože co to plácám? ;) Příběh Černé masky je tak trochu vymačkaný citrón - elitní jednotka supervojáků hodně připomíná Univerzálního vojáka (stejně jako potřeba neustálého doplňování krve (v Univerzálním vojákovi to byl led na zchlazení těla)) a Černá maska u nás navíc vyšla jako reakce na úspěch Matrixu, kterému se v některých aspektech (bojové scény, oblečení hlavních hrdinů) až nebezpečně podobá. Jak by taky ne, když choreografem akce tu byl Yuen Woo-Ping. Faktem ale zůstává, že výrobní štítek Černé masky má na sobě číslovku 1996. Ani mile drátované scény (bitka na hřbitově, finále) a ostřílený Jet Li v hlavní roli, však nezachraňují diletantství scénáristy a režiséra. Danny Lee v akčním žánru neumí moc chodit a prozrazuje to už úvodní přestřelka, ze které nejspíš dostanete třesavku. Díky těmhle "nedobrovolným přítežím" zůstává Černá maska daleko za svými možnostmi (Yuen Woo-Ping a Jet Li by pod zručnějším dozorem určitě dokázali víc) a lze ji použít jen jako akční výplň deštivého odpoledne, u které, díky občasným závanům Pingovy geniality, byste rozhodně neměli usnout... 50%

Grandiózní mutace, superhrdinské souboje, nejlevnější triky pod sluncem a DNA bomby - to je příběh jednoho z nejhorších hongkongských filmů, které jsem měl tu čest vidět. Vítejte u pokračování Černé Masky. Tsui Hark už si během své kariéry párkrát slabou chvilku vybral, ale jak spadl do tohohle průseru, to tedy opravdu nechápu. Už první minuty naznačují, že scénář psal asi v hodně divoké pubertě, protože story o wrestlingových zápasnících nové generace, kteří v rámci potřeby mutují ve zvířata a potřebují gen Černé masky, aby tuto schopnost udrželi pod kontrolou, to už je dost i na mě. Jenže je tu ještě obří mozek a jeho plešatý poskok s poslední verzí "lennonek", kteří chtějí poslat Masku zpátky domů, do spokojené armády, která nikdy necítí bolest. Scénář se v tu chvíli vůbec neohlíží na první díl (ten jako by neexistoval) a s přehledem vrší náročné scény, což má jediný výsledek - ty nejodpornější triky, které jste kdy viděli. Pokud Hark v nových Zu Warrriors občas trochu "ujel", tentokrát přímo ustřelil, protože triky Černé Masky 2 jsou k smíchu a nebál bych se říct, že je to místy až trapné (zvlášť ve finále). Harka evidentně mánie po nových technologiích zcela zaslepila a s dalšími a dalšími minutami jsem nechápavě zíral a přemýšlel, proč ho někdo od té kamery neodtrhnul, protože takovou ostudu si nezaslouží snad nikdo. Jenže rvát vlasy si musí hlavně Yuen Woo-Ping, který se upsal k choreografii bojů, snad kvůli tomu, že je Harkův kamarád a tutéž funkci zastával i u jedničky. Dostal na krk hezounka Andyho Ona (hlavní role) a partu zápaďáckých herců-bojovníků (Tyler Mane, Rob Van Dam, Oris Erhuero), kteří vypadají, že se ani neumí podepsat a v akci se zmůžou jen na házení vším možným. Ani to moc nevadí, protože většinu stopáže jako by vypadli z oka příšerám z Power Rangers (to si vážně nedělám srandu) a těch pár záblesků slušné choreografie, zvládne vymítit nebetyčně stupidní střih a experimentální záběry. Hark to tentokrát skutečně přehnal a Ping asi nestihl včas cuknout (což je škoda, protože tenhle film bude na jeho čistém štítu dost velkou kaňkou) a ten koho tahle velká jména nalákala, bude mučivě krvácet jestli se rozhodne dokoukat film do konce. Není na něm ani zrnko dobrého a je to takové peklo, že se to nedá popsat. Osobně mi občas při dialogových a akčních scénách cukaly koutky, ale udržel jsem se, protože až se začnu smát Harkovi a Pingovi, už to se mnou bude asi skutečně špatné. Nebo s nimi? p.s. Deset procent za Teresu Herrera, skutečně moc pěkná doktorka ;) Kdokoliv si to pustí, nechť mi neposílá účty za léčení... Já vás varoval! 10%

Jak už název prozrazuje, autor filmu - režisér a scenárista Jeffrey Lau - není nováčkem a na svém kontě má mj. i Chinese Odyssey 1 a 2. Jejich neabsolvování vás však v žádném případě neochudí o zážitek, protože vazby mezi jednotlivými filmy jsou velice volné (jednička a dvojka vycházejí z klasiky "Journey to the West" aneb všichni známe Opičího krále. 2002 je ale o něčem trochu jiném). Všechny díly spadají do žánru romantické, mírně praštěné komedie, která evropského diváka mírně vyplaší. Naštěstí pro laiky tu humor a romantika fungují ve vyváženém poměru a vzhledem k odchodu Stephena Chowa (hrdiny prvních dvou dílů) zmizely i podpásové a nerozluštitelné gagy. Hlavní úlohu tedy přebral Tony Leung Chiu-Wai, jako Li Yilong, povaleč s dobrým srdcem, kterého celá rodná vesnice nenávidí. Spolehnout se může jen na svou milou, chytrou, krásnou sestru Phoenix, majitelku hostince. Život obou sourozenců a vlastně i celé vesnice však obrátí naruby útěk princezny, která má dost života ve zlaté klícce a tak při své vycházce za brány císařského paláce zabloudí právě do zmiňované hospody. Princezna je maskovaná za muže, což přináší spršku gagů a zásadní milostný trojúhelník. Princezna (jako žena) se zamiluje do Li Yilonga, Phoenix se zamiluje do princezny (jako muže). Velký chaos je naštěstí řešen přítulným humorem, takže ho přežijete i pokud vám uslzené příběhy nic neříkají, a když už se schyluje k nejhoršímu, objeví se budoucí císař, bratr princezny, který se při pátrání po své sestře nečekaně zamiluje. Do kohopak asi? Jeffrey Lau je docela šikula a to jak s perem, tak s kamerou v ruce. Jeho příběh má nenáročnou stavbu a všechno řeší s humorem, aniž by však upadl do sebestředných gagů, tak charakteristických pro některé hongkongské parodie a šílené komedie. Na Chinese Odyssey 2002 však číhá nebezpečí někde jinde. Umírněnost gagů totiž pozvolna začíná úpět pod nadvládou romantické složky a to co se ze začátku zdálo býti decentní komedií, je zejména ve druhé polovině roztaženo do zdlouhavé cesty za romatickým happyendem. Jeffrey se snaží vylepšit náladu, tu písničkou, tu povedenou situací, ale nestačí to a nebýt odvážného Tonyho Leunga, který svým tělem zachraňuje ty slabší situace, asi by vám za chvíli zmrznul úsměv na rtech. Nechci vypadat jako škarohlíd, protože mi svým způsobem imponuje, že si v první půli snímek vystačí s dobře napsanými dialogy a situacemi a nemusí sáhnout po ultralevných počítačových tricích (ala The Duel), ale o to víc mě mrzí, že se druhý poločas nese ve znamení ztráty tempa a to co bylo zprvu parodováno se najednou bere smrtelně vážně. Nakonec však sáhnu po optimistické šedesátce, protože i přes slabší finále zůstává řada dobrých důvodů, proč se filmem nechat obšťastnit. Od kvalitního obsazení (vedle Tonyho Leunga tu září i Vicki Zhao) přes několik povedených fórů (měření rychlosti, s rychlomalířem v základní výbavě) až to neidentifikovatelné "něco", jakýsi katalyzátor dobré nálady. Ačkoliv má Chinese Odyssey 2002 co dohánět takřka ve všech směrech, zůstává originální romantickou komedií... 60%

Název filmu vám zřejmě cpe do mysli výjevy á la Indiana Jones, jenže v kolonce režie se podepsal Ringo Lam, takže nečekejte nějakou lehkomyslnou výpravu za relikviemi, nebo prvoplánové dovádění s bičem, kloboukem a bouchačkami. Místo toho se podívame do kambodžských luhů a hájů, kde právě bují revoluce a dvojitý agent Ray Lui likviduje rebely, aby si na jejich hrobech mohl postavit budoucí impérium. Efektivita byla bohužel zas jednou klepnuta přes prsty, když jeden z potomků Luiových ex-přátel přežil masakr a dobře si zapamatoval jeho jméno. Wai Lok-Yan vyrostl, stal se z něj vojenský pilot a s potřebným výcvikem i vybavením se rozhodl Luie odprásknout... Další film o pomstě? Ano, ale to co jsem vám v rychlosti odvyprávěl, stihne Ringo v úvodní čtvrthodince, což naznačuje, že v tomhle filmu se toho semele víc, než je zdrávo. Zabít Luie evidentně není taková legrace, drogový magnát a největší překupník v zemi má kolem sebe spoustu lidských štítů (mj. i milenku Monu, která Waie zachrání v nastálém zmatku, zasouloží si s ním a nakonec mu vynadá, že Luie nezabil). První pokus tedy nevyšel a ten druhý se bude muset odehrát jinde, protože Lui nasadil všechny páky, aby atentátníka našel. Wai se tedy za pomoci svého strýčka vydává do Ameriky, kde začíná pracovat pro CIA, která má též na Luie zálusk. Pod jménem Mandy se vydává do podsvětí a jeho cílem je k sobě Luie přilákat (samozřejmě ho nesmí zabít, ale znáte tyhle horkokrevné, pomstychtivé Asiaty). Problémy nastanou, když unese Luiovu dceru a místo, aby jí chladně využil se do ní zamiluje... Ringo Lam proslul tím, že své hrdiny vláčí kalužemi bahna a neustále jim tluče klíny do hlavy. Tentokrát si mučení užívá Andy Lau a představuje nám Waie/Mandyho jako muže tisíce tváří... kambodžský zemědělec, nelítostný gangster, milující manžel, chladný intrikán - stačí si vybrat. Přesto že si Lau po natáčení stěžoval na tvůrčí neshody a lidově řečeno poslal Ringo Lama do hajzlu, na výsledku se to podepsalo minimálně a víc než samotným dějem, je snímek poháněn kupředu výraznými hereckými výkony. Hongkongští veteráni (Paul Chun, David Chiang) tu překvapivě uvolnili místo mladé krvi a tak je většinu času všechno v rukách Andyho Laua a Wu Chien-Lien, která hraje Luiovu dceru. Mezi těmi dvěma přeskakují jiskry a jejich vztah jim věříte od první do poslední minuty, především ve chvíli, kdy do něj vstoupí stará známá Mona, kterou zkušená Rosamund Kwan zahrála jako renesanční mrchu - kdykoliv se objeví na scéně, celou ji ukradne pro sebe už jenom svým vzhledem. Reflektory ale svítí především na Andyho, který si počíná obratně jak v dialogových vrcholech filmu, tak při lamovských akčních scénách, které jsou příjemně brutální. Žádný wooovský taneček v dešti kulek, tady se prostě skočí do místnosti a vystřílí se všechno živé od podlahy ke stropu - jednoduché, drsné a působivé. V akci Ringo neklopýtne nikdy, příběh se mu však rozpadá do jednotlivých epizodek, což je dáno prostě tím, že během takřka dvouhodinové stopáže se děj až příliš zamotává. Přes všechny výtky jde o jednu z lepších lamovek a Andy Lau si tehdy ten milion dolarů (amerických!) honoráře opravdu zasloužil, i když to spolknulo polovinu rozpočtu, což se na některých scénách bezesporu podepsalo (ale Lamův "ušmudlaný" styl je naštěstí něčím, na co si lze rychle zvyknout). Adventurers mají vycházkové tempo a thrillerovou image, která je akční jen, když je to bezpodmínečně potřeba. To není zrovna běžný hongkongský profil, ale své fanoušky si zcela jistě najde. 70%

Říkat vám, že je tahle Chowovka šílená by asi bylo zbytečné, ale když na něčem spojí síly radikální křídlo Yuenovic rodiny (Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee... vzpomeňte třeba na Miracle Fighters) a Chow, už to musí mít ty správné grády. Už úvodní titulky fanouškům naznačí, že jedou po správné koleji, wuxiácký styl bondovsky rozšafným titulkům rozhodně sluší. Náš hlavní hrdina patří do elitní jednotky císařského dvora, kterou lze považovat právě za elitu jejího veličenstva. Zatímco jeho kolegové umějí rozpůlit lokomotivu pohledem (díkybohu že tehdy ještě žádné neexistovaly ;), jeho síla je v kreativním duchu, přesně ve stylu hesla "ty máš svaly, já mám čáry". Císař ale evidentně na Mrazíka nekoukal a tak Chowa nechá vyrazit. Někde za humny zatím hlavní záporák, maník bez obličeje kuje svůj ďábelský plán. Hodlá ovládnout Čínu tak, že zlikviduje všechny doktory - čínský lid je náchylný k nemocem a tak bude plně v jeho moci. Svolá proto fiktivní lékařské sympozium. Nejdřív ale musí odklidit z cesty císaře a jeho elitní sebranku, která však jeho ženě a synovi (právě Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee) nesahá ani po kotníky. Jenže je tu ještě Chow a jako obvykle se s ním musí počítat, možná neovládá mistrovské kung-fu, ale konečně dojdou užitku jeho zneuznané vynálezy. Obří magnety a čepice ze které lze udělat vrtulník fungují na protivníky jako svěcená voda a "bezxichťák" odtáhne domů s nepořízenou. Ne že by vás ten děj nějak zajímal, že? U Chowa je to stejně jen podloží pro více či méně povedené vtipy. Nadobro jsem se asi stal fanouškem tohohle pošuka, protože i když tenhle film na některých místech očividně dře (po prvním neúspěchu hlavního záporáka se film "nenápadně" snaží dělat, jako že se nic nestalo a navazuje s další zápletkou, aby ve finále obojí spojil... JAK překvapivé, ale i kdyby, tenhle systém je vždycky necitlivým zásahem do tempa filmu a nejinak je tomu zde), vážně jsem si ho užil a mám z něj opět vyzobaných pár geniálních momentů (scéna s lékařským sympoziem, předávání "Oscarů"), na které se s radostí podívám znovu. Navíc krom Chowovy ukecanosti a Yuenovic šíleností tu opět hrají pěkné děvy a zvrací se tu všehovšudy jen jednou. To už je slušná pozvánka, nemyslíte? Stephen je prostě k nezastavení a navíc si užijete i pár vcelku hezkých drátovaček a akčních scén (opravdu fajnová je představovačka Chowových kolegů-agentů), je skoro škoda, že se tyhle dva tvůrčí týmy potkaly až na konci 90. let, tahle kombinace totiž opravdu funguje v zajímavých rovinách. Ale lepší jednou, než nikdy, tak to nepropásněte. 70%

Vítejte v temném světě lásky, pomsty, hříchu a useknutých končetin - Tsui Hark vám v osobitém remaku One-Armed Swordsmana předvede odvrácenou stranu svých režisérských schopností. Příběh z prostředí výrobny mečů je totiž drsný a syrový jako právě vytepaná čepel... V těsném kolektivu pracuje rivalita na plné obrátky a nemůže za to jen nadcházející výběr "budoucího vlastníka výrobny", ale i pohledná dcera Mistra... Hlavním hrdinou filmu se stává Ding On, sirotek, jehož otce zabil démonický bojovník. Mistr vychovává Ding Ona jako vlastního syna a dokonce se rozhodne mu předat "grunt", ale Ding On má jiné plány. Chce najít vraha svého otce a pomstít se... Brzy se však věci trochu zvrtnou, Mistrova dcera je unesena a Ding On při pokusu o její záchranu přichází o ruku. Při zběsilém útěku ho zachrání neznámá dívka u které najde dočasný azyl. Dál už nastupují obvyklé příběhové koleje - hrdina najde vnitřní klid, vypracuje vlastní "jednoruký" styl a vrací se do rodné vesnice ve které se objevuje i bandita Fei-Lung, vrah jeho otce. Vše nevyhnutelně směřuje k mimořádně drastickému vyvrcholení... Zní vám to obyčejně? Inu počkejte až to uvidíte. Tsui Hark příběh oblékl do vizuálního stylu ze kterého budete mít sucho v hrdle. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony - to všechno jako by se nořilo do bezejmenné temnoty a beznaděje... Chiu Man-Cheuk jako jednoruký hrdina předvadí během vnitřního boje své postavy, výborný herecký výkon a jeho úhlavní protivník v podání Xin Xin Xionga je tak přesvědčivý, že bych se ho bál i po odlíčení. Akčních scén je pomálu, ale jsou originální a velkou úlohu v nich hrají originální zbraně, které se zvlášť v závěru roztančí do pekelného čardáše... Blade je příliš temný a syrový než aby asi našel široké publikum, ale kdo mu přijde na chuť, nebude litovat dvou hodinek strávených v přesvědčivém filmovém pekle plném emocí, akce a napětí do poslední vteřinky. 80%

V jednoduchosti je občas síla, takže se nebraňte, až na vás tenhle naprosto neznámý film hned z kraje vybalí tříminutový sestřih dvou bitek, které s dějem vůbec nesouvisí a natočily se zřejmě jen tak bokem. Poděkujte poprvé, účinkuje v nich totiž Fan Siu-Wong (Ricky ze Story of Ricky) a je "nejlepší z nejlepších". V osmdesátých letech hrál vyjukaného teenagera, kterému pomáhal z problému Yuen Biao (Righting Wrongs), teď je řada na něm, aby likvidoval zloduchy a na jeho wushu zkrátka nikdo nemá. Rychlé kopy, neuvěřitelná mrštnost, svalnatá postava. To berem. Po tříminutovém úvodu se konečně rozjede příběh a rázem zjistíte, že jste se ocitli ve filmu, který ač z roku 1997, vykazuje všechny znaky old schoolové tradice. Poděkujte podruhé. ;) Nebudu to příliš komplikovat, takže jen ve zkratce - Policista Tong kdysi zabil gangstera jménem Lev, takže hned co vyleze z vězení, zabije ho na oplátku Tygr, Lvův syn. Ten ovšem ví, že Tong má dceru a věrného kamaráda Fua a hodlá je zlikvidovat taky. A pak se ještě objeví Kau, syn Tongova kamaráda z vězení. Všichni si navzájem vymění několikrát rukojmí, pak Kau všechny zmlátí a na scénu přijde Šílený kůň, Tygrův bratr. Až popadnete dech a vyndáte nervy z kýblu, prozradím vám, že o tohle všechno vůbec nejde. Je to takové to nezbytné křovisko pro nejrůznější konflikty, které se řeší pěstmi. Na jedné straně stojí prosťáček Kau, který vede školu bojových umění, je ke všem milý a trousí moudra na potkání (skutečně tak trochu Wong Fei-Hung moderního světa, jak ho popsal můj kolega Eric Jacobus), na druhé pak nemilosrdný Tygr a jeho přítelkyně Kim v podání Kim Maree-Penn, jedné z těch lepších zápaďaček (však ona vám to dívčina ve filmu předvede, ve filmu si dá s Wongem hned tři "přáteláky"). Trochu bokem stojí Lau Kar-Yan, který hraje Fua, starajícího se o svojí a Tongovu dceru - je víceméně pouze předmětem nejrůznějších únosů a záchranných misí, vůbec si nezabojuje, stejně jako Tygr, který jen vypadá, že by chtěl, ale nakonec se k ničemu nedostane. Naštěstí je tu řada jiných adeptů. Poté co v první půli filmu Wong zlikviduje tucty bezejmenných gangsterů, dojde záporákovi trpělivost a povolá si na pomoc dva experty. Mistra v Muay Thai (Billy Chow) a přitepleného ninju (sorry, ale Ngai Sing to tak opravdu pojal ;). To je vskutku zajímavá sestava a když k těmhle dvěma bijcům přidáme ještě duely s Kim Maree Penn (je vážně dobrá), nemůžeme říct, že by si Wong dovoloval na slabší (i když... řadoví gangsteři jsou tu jako z cukru, vydrží sotva jednu ránu) nebo mu nebylo dopřáno předvést své schopnosti. Možná je trochu škoda, že souboj s Billym v lese je trochu krátký a ten s Ngaiem zas docela neortodoxní (nicméně jeho štípací technika je... zajímavá), z obou však crčí ochota předvést to nejlepší. Nepotěší trochu kolísavá úroveň kamery a střihu v některých soubojích (bitka v parku), ale jinak si tvůrci na všech aspektech akčních scén dali hodně záležet a skoro se nechce věřit, že něco podobného mohlo v Hong Kongu vzniknout v roce 1997, kdy jste podobný styl filmů mohli hledat tak možná v archivech. Navzdory všem relativním pochvalám ale Death Games nenabízí tak dobrou akci, aby to zazdilo rozčarování nad přihlouplou dějovou stránkou. Ono je sice zábavné, že v padouchově pevnosti stojí na trávníku zničehonic britská telefonní budka a že se pořád někdo někam unáší, ale nedává to příliš smysl a postavy jsou tu opravdu jen a jen na to mlácení. Pro budoucí Fan Siu-Wongovu kariéru to byla určitě škoda, narodil se zjevně příliš pozdě než aby stihnul chytit tu správnou dobu a správné lidi. Talent na to rozhodně měl a když už za nic, musíme tvůrcům Death Games poděkovat čistě za to, že se Fan Siu-Wong alespoň jednou ve své kariéře mohl předvést v roli akčního hrdiny bez kompromisů. Je milý, je čilý a akční až z toho praskají bubínky. Zapomeňte na hodnocení a dejte mu šanci, zaslouží si jí. 40%

Hsia-Ling je úspěšný hongkongský pravník s diplomem z amerických univerzit. V dobách svého studia asi četl pilně i Daredevila, protože se ho snaží úspěšně napodobovat a tam, kde jsou paragrafy bezzubé (protože svědci záhadně umírají), tam nastupují Hsiaovy tvrdé pěsti. Jednoho ze dvou drogových dealerů stihnul zlikvidovat sám a ulehčil tak policejní inspektorce Cindy (Cynthia Rothrock) kupu práce, ale když Hsia dorazí na druhou štaci, dealer sedí v křesle a v krku má nehoráznou díru. Na otázky či pátrání není čas a přicházející Cindy, která zahlédne Hsiaoa nad mrtvým tělem, má v celé záležitosti poměrně jasno. Nikdo však neví, že podsvětí a obchod s drogami ovládá někdo úplně jiný. Někdo, kdo je hlavním hrdinům blíž než by se odvažovali hádat... Je to klišé, ale Corey zase boduje. Poté co se svezl na nastupující vlně girls with guns filmů s Police Assasins a odskočil si natočit první díl Karate Tiger, je znovu v plné síle a tentokrát si střihnul i poměrně důležitý herecký part. Kopání, střílení a krvácení ale naštěstí obstarávají ti důležitější - Yuen Biao a Cynthia Rothrock, to je pekelná kombinace a ačkoliv si tahle dvojka jde většinu filmu po krku, zvládají akční sekvence těhle dvou hravě zakrýt slabiny scénáře (který místy vůbec nedává smysl a zuřivě přeskakuje ze scény na scénu. Dokonce i Coreyho trademarkový humor je tu v minimální míře). Ano, můžeme tu najít poměrně hezky rozvinuté dilema odlišného vnímání spravedlnosti - Cindy neschvaluje Hsiaovu vlastnoruční cestu za spravedlností, ale nakonec pochopí, že i mezi zákonodárci a policisty je několik prohnilých individuí a odhazuje předpisy, aby mohla nakopat nepřátelské zadky, ale celé je to trochu moc neučesané a příliš bleskové. Corey překvapivě nahradil humor násilím a akčních scén, které vás vysloveně zabolí je tu snad až příliš mnoho. Scenárista je k hrdinům nesmlouvavý a hlavní záporák filmu, Melvin Wong, sice není prvotřídní bojovník, nicméně využívá nejbrutálnější metody a jde tvrdě za svým cílem. Cesta za happyendem rozhodně nebude snadná, i když... zaslouží si tu vůbec někdo šťastný konec? Zjistěte to sami... Righting Wrongs není filmem ze zlatého fondu světové kinematografie a potřeboval by na několika místech doladit, ale kdykoliv se v záběru objeví Cynthia nebo Yuen začnou vám vstávat všechny chloupky na těle, protože očekáváte jedny z nejlepších akčních scén své doby. A taky je dostanete, spolu s další ostrou lekcí o tom, že hongkongské Triády nejsou nikomu pro smích a že přežít v tomhle filmovém Hong Kongu vůbec není jednoduché. Zvládnou to jen ti nejlepší. Tak tady je máte... p. s. Mandarínská/americká verze se od kantonského sestřihu dost radikálně liší (co se týče osudů hlavních hrdinů). Nechci moc prozrazovat, ale je mnohem víc "user-friendly", především proto, že Cynthia později natočila nepřímé pokračování (Blonde Fury). 70%