HKstars

Nedotýkejte se mečů do země vražených... To bylo tak - před tisícem let se po korejských houštinách potulovaly tajemné kmeny, které byly trnem v oku šlechtě, takže zrovna když jedna z kmenových poletuch praktikovala rituál za krvavého zatmění měsíce, spustila se z nebe sprška šípů a z několika hrudníků byl rázem cedník. Jediný přeživší guru pak s ledovým klidem pronesl proti objevivší se stohlavé armádě (nepočítám koně, jen lidi ;) kletbu, načež se generál armády naštval a vyměnil si s ním pár megapráskových kouzel úrovně číslo pět... a vyhrál na body, když po Artušovském způsobu vrazil do země svatý meč a odsoudil tak svého soka k věčnému přebývání na dně jezera. "Dokud tento meč bude uvězněn v zemi, nedočkáš se osvobození", pronesl a šel si po svém. Prostě jen tak... Taková nedbalost musí být potrestána a tak i když se o tisíc let později ve stejném místě řeší úplně jiné věci a meč je tři metry pod zemí, stejně na něj dojde řada. Nejdřív ale sledujeme generála Biharanga, ověnčeného nejen slavnými výhrami na bitevním poli, ale i přízní královny. Ta po něm doslova jede, ale on má oči jen pro skromnou vesničanku Jaunbie a požádá ji o ruku. To samozřejmě nezůstane bez odezvy, i když je královna rozumná žena, její rádce začne spřádat intriky, na jejichž konci stojí uchvácení trůnu (země se už tak zmítá v nepokojích, malá výměna na nejvyšších postech nikoho nevzruší) - prvním krokem k narušení rovnováhy je odstranění loajálního Biharanga a to vede přes vraždu jeho milé. Takže zatímco je náš hrdina povolán na bojiště, umírá Jaunbie po marném souboji s hradní stráží, nicméně aby to bylo zajímavější, stihne ještě před posledním vydechnutím vyrvat ze země meč a skočit do jezera. Těžko najít lepší shodu okolností - vytažením meče dívka probouzí démona v jezeře a pak mu rovnou skočí do náruče. Ideální záležitost, s níž bude mít plné ruce práce nejen rozlícený Biharang, ale i otec Jaunbie - přímý následovník bojovníka, který démona kdysi v jezeře uvěznil. Začíná tak všem dobře známý ultimátní souboj dobra se zlem, lemovaný zkouškami lásky i velkými souboji, v nichž se rozhodně nešetří usekanými končetinami a hlavami. "Legenda o jezeře zla" je jakýmsi mixem klasických korejských wuxia filmů a hongkongských vymítacích snímků (ala Mr. Vampire), to všechno v nejmodernějším kabátě (který místy až překáží, např. počítačová animace poletujících listů působí dost nepřirozeně). Vizuální stránce ale jinak nelze nic vytknout, stejně jako bojovým scénam v choreografii Yuena Taka (bojová umění v pravém slova smyslu tu nenajdete, jen pár brutálních bitek na meče a spoustu poletování a supercviků, díky nimž posedlá Jaunbie háže desítky stráží do několikametrových vzdáleností jen malým pohybem ruky). Abych se přiznal, všechno mi to připadalo až moc dokonalé, Lee Kwan-Hoon má neuvěřitelné vizuální cítění a rád bych od něj viděl nějaký další film. Pokud možno film, který má srdce a jde trochu do hloubky. Legend of Evil Lake má všechno - vizuální nabušenost, solidní herecké výkony, osudový příběh, ale servíruje to velice opatrně a v malých dávkách - připadáte si jako byste koukali na dlouhý díl nějakého seriálu, jako byste četli jednu kapitolu velké knihy. Po skončení filmu ve vás zbude neidentifikovatelný pocit, jakási obava o to, že na tenhle film, jakkoliv byl krásný, rychle zapomenete, že se vám příběh Biharanga a Jaunbie rychle slije s jinými podobnými filmovými osudy. Ale čert to vem, pár desítek hodin po zhlédnutí mi v hlavě koluje dost příjemných vzpomínek na to, abych usadil dostatečně vysokou číslovku tam kam patří. Jestli to bylo správné rozhodnutí ukáže až čas. 80%

Prostitutky to nemaj lehký, věřte tomu. Taková Suey by o tom mohla vyprávět celé hodiny - hezká, milá, s titulem v bojových uměních se jednoho dne rozhodla opustit rodný zapadákov a vyrazit do světa. Bohužel se chytla pořádného grázlíka a tak svět obdivuje v malém pokojíků, pomocí historek od svých zákazníků. Už brzo se ale podívá mnohem dál, protože když v návalu žárlivosti (a menším drogovém opojení) zabije svého pasáka, musí urychleně utéct do Hong Kongu. Ani tady však není v bezpečí a brzy skončí v rukou policie, za vydatné asistence inspektorky Hung. Obě ženy jsou si podobné, ale zatímco Suey už ví, že chlapům věřit nesmí, Hung má v téhle oblasti ještě značné mezery. Proto snadno propadne kouzlu kolegy ze sboru. K její smůle je to další z rodu grázlů (muži mají v tomhle příběhu vůbec dost nevděčnou úlohu ;), podplacený mafiánem King Kongem. Právě na toho policie pořádá hon a tak se na tajnou čínskou misi vydává právě inspektorka Hung vezoucí si sebou posilu v podobě Suey (která dobře zná tamní prostředí). Ženy se mezi zpočátku pěkně porafají, ale znáte to, nemilosrdná klišé podobných akčních dramat jsou neselhávající a tak k sobě hrdinky brzou najdou cestu. Ani jedna z nich však netuší, že cíl zná jejich záměry a hodlá je využít při přepravě nechutně velkého množství drog... Když vám dojdou nápady, svlékněte herečky ;). Zajímavé motto, kterým by se z jistého úhlu pohledu dal charakterizovat akční kousek Women on the run. V devadesátých letech už zřejmě v žánru "girls with guns" docházely nápady a tak se režisér David Lai sešel s Corey Yuenem a spolu ukuchtili hodně netradiční hybrid. Vzali kus nefalšovaného dramatu, okořenili ho trochou erotiky a přidali svoje trademarkové akční sekvence (ve stopovém množství). Míchačka se jim však během natáčení nějak porouchala a tak není výsledný film ani ryba, ani rak. Na akční film se v něm málo kope a moc mluví, drama by zase potřebovalo trochu větší hloubku. I když se film snaží s hrdinkami i divákem pěkně mávat, jakákoliv psychologie končí kopem do břicha nebo odhozením šatů. Scénáři ani tak nelze vyčíst relativní primitivnost (postavy se záhadně objevují na těch "správných" místech a všechno se reší tak nějak "pomocí shora"), ale některé vážně míněné scény (znásilnění začínající fotbalovým zápasem čtyři nadrženci vs. minipsík) vás donutí vyprsknout smíchy a jakákoliv atmosféra je ta tam. Akční scény nakonec tak tak zachraňují situaci, především díky pečlivé práci Yuena Taka a obsazení Won Jina (hraje hlavního záporáka a jeho part není malý), který opět předvádí "ukrutný divočárny". Hlavní hrdinky jsou na tom už trochu hůře (některé kopy jsou pomalé nebo málo důrazné), ale když bojují úplně nahé, leccos jim odpustíte ;). Výsledek je rozporuplný a s každou další minutou nabývá na síle pocit, že by to mohlo být mnohem lepší, kdyby si scenárista včas ujasnil kudy kam. Takhle to vypadá, že šermoval tužkou během celého natáčení a zmateně přebíhal z žánru do žánru. Women on the run jsou především v první půli zatěžkávací zkouškou vaší trpělivosti a nebýt pohledných ženštin v hlavních rolích (především Tamara Guo jako Suey je docela kočka a to teda rozhodně neříkám jenom proto, že ji režijní duo několikrát donutí strhat si šaty ;), asi bychom ke sledování doporučili dávku povzbuzovacích prášků. Takhle to snad zvládnete i bez nich. 50%

Akční komedie Sammo Hunga jsou kořením osmdesátých let, něčím, kvůli čemu se vyplatí prohledávat e-shopy a nakupovat i dost exoticky pojmenované tituly. Slickers vs. Killers z téhle kategorie vybočuje nejen rokem vzniku (1991), ale i stylem. Akce je tu překvapivě málo (resp. je jí dost, ale většina se odehrává v naprosté temnotě... osudně špatný nápad ;) a humor se soutředí víc na konverzační uragán. Samozřejmě je tu i tradiční nálož hongkongsky ujetých vtipů a Lam Ching-Ying nosí opravdu HODNĚ ujetou kšiltovku, ale... všechno je tu tak nějak jiné. Hlavním hrdinou filmu je Success Hung, úspěšný prodavač telefonů, který se neustále dostává do neuvěřitelných situací. Jednoho dne se mu tak tak podaří utéct dvojici vrahů (Jacky Cheung, Lam Ching-Ying), ale jeho žena, mimochodem policistka, mu odmítá věřit. Za dvacet let manželství už má Hungových blábolů dost a její kolega Ai (Ngai Sing, tenhle film je plný hvězd, pro Singa to však byla jedna z prvních rolí) ho nijak nepodporuje, protože tajně po šéfce pokukuje a Hung mu stojí v cestě. Hung prožívá peklo i v práci, když musí čelit ambiciózní kolegyni (oba prodávají mobilní telefony, tedy pokud se ty krámy o velikosti cihly dají tak nazvat... komu se ale v Česku zdálo v roce 1991 o mobilu... Asiati jsou ve všem první ;). Není divu, že své bolístky si léčí u pohledné psycholožky. Mít takhle po ruce tři ženské se nevyplatí, zvlášť při Hungově smůle. Vrah kterému jen tak tak unikl, je totiž duševně nestabilní a vyhledá psycholožku zrovna ve chvíli, kdy je u ní Hung na pravidelném sezení (ve chvíli, kdy se Lam Ching-Ying do návštěvní knihy "podepíše" obrázkem netopýra, pochopíte, že hongkongská komika je bez hranic). A tady začíná standardní kolotoč, roztočený do ďábelských obrátek. Hung spolu s psycholožkou utíká z ordinace a cestou omylem srazí svojí kolegyni z práce. Zbytek už je historie, která se jen těžko vysvětluje na policejní stanici, když výslech vede vaše vlastní manželka. Hungův očistec ale začíná až ve chvíli, kdy se všichni přesunou do domku pro ochranu svědků. Hungova manželka je naštvaná, takže není slepá k Aiovu svádění, psycholožka je zase naštvaná na Aie, že si jí nevšímá a Hung jako obvykle neví, která bije. Sammo Hung se celkem odvážně pustil do neokoukaného žánrového posunu, který však ocení jen málokdo. Není zvykem v hongkongském filmu spoléhat na dialogy a herecké výkony a nelze říct, že by to Sammovi vždycky vyšlo (Cheungova zpověď proti zrcadlu nebo přehrávání mafiánského bosse jsou hodně mimo), v jiných pasážích vás ale herci postupnou gradací dotlačí do děje, ať chcete nebo ne. A občas to jde jen těžko, protože dialogy umí být nepříjemně šroubované a v místech, kde není po akčních scénách ani vidu, ani slechu, si začnete uvědomovat, proč se v hongkongských filmech příliš nemluví. Ultimátní problém je v tom, že ani jednu hádku ve filmu nemůžete brát vážně, Hung vám to svým pojetím a přehráním celé situace ad absurdum zkrátka nedovolí. Jenže tyhle hádky "naoko" mají vážné důsledky a když se konečně provalí, kdo je největším šmejdem, přijde vám to hodně vynucené a kostrbaté, ať už jde o souboj v přízemí nebo v prvním patře. Slickers vs. Killers jsou zkrátka jiným filmem než byste čekali. Minimum akce a poněkud sofistikovanější humor než bývá v kraji zvykem. Buďte na to připraveni a ušetříte si zbytečné zklamání. Nezapřu, že jsem se občas smál na celé kolo, ale také jsem často koukal na hodinky. Rád si vychutnám malý experiment, ale tady to mezi jednotlivými žánrovými vsuvkami příliš skřípe. 60%

Režiséru Dante Lamovi jsem, lidově řečeno, přišel na jméno až letos při příležitosti shlédnutí Twins Effect a pokud nahlédnete na patřičnou recenzi tady na HK Stars, zřejmě vám dojde, že moc dojmů ve mě Dante nezanechal. Při pročítání zahraničních kritik jsem si však všimnul, že Dante toho má za sebou víc a některé jeho filmy se dočkaly velice kladných ohlasů. Zašmátral jsem tedy po stole a hle, objevil jsem jeho starší počin - Hit Team z roku 2001. Příběh moderního akčního filmu Dante staví jako souboj hodných proti hodnějším. Jednu stranu barikády tvoří skupinka policistů, která se snaží shromáždit peníze na operaci svého kamaráda (notně zestárlý Chin Kar Lok), jenž utrpěl zranění ve službě a je ochrnutý od pasu dolů. Potřebné milióny se ale ne a ne sejít a tak se parta rozhodne obstarat je jiným způsobem. Ostatně proč nespojit příjemné s užitečným a neokrást gangstery, kteří jsou přímo zodpovědní za stav jejch kolegy. Co mělo být mírovou obíračkou se však díky shodě náhod (či spíše nehod) zvrhne v krveprolití a nešťastníci se brzy dostávají do zaměřovačů Chonga a jeho elitní jednotky Hit Team (takový hongkongský S.W.A.T.). Scénář se sice snaží vykreslit policisty jako dobráky od kosti (chtějí přeci jen pomoci kamarádovi), ale čím víc se Chong ve svém pátrání blíží pravdě, tím víc je jasné, že ve finále budou padat hlavy... Tak... a teď je na řadě menší překvápko. Nejen, že Dante Lam není takový fušér jak jsem si myslel, jeho Hit Team je dokonce hodně povedeným dílkem. Kromě briskného pera scenáristy (který, až na bokovku s plaváním a pár policejních klišé o mrtvých parťácích, nijak výrazně nešustí) pomáhají úspěchu především vynikající herecké výkony (bohužel v tomhle filmu jsou si všichni tak podobní, že je snad ani nebudu jmenovat, každopádně Daniel Wu i ostatní odvedli prvotřídní práci), které dovedou film podržet jak při dialogových vycpávačkách, tak během působivého finále... Obecně platí, že se ve filmu víc mluví než jedná, ale akční scény si taktéž zaslouží pochválit, ač se jedná čistě jen o přestřelky, fandové bojových scén tentokrát vyjdou naprázdno. Lam sice v akci nedosahuje takového baletu jako staří mistři (John Woo), ale dokáže na place rozpoutat peklo středních rozměrů, aniž by se musel uchylovat k nesportovně rychlým střihům. Jen ta krev mohla být trochu... ehm... krvavější... Hit Team je čistou akční prácičkou, kombinovanou s kvalitně odehraným thrillerem. Určitě to mohlo být lepší a "učesanější", ale učený z nebe nespadl a Dante Lam momentálně pilně pracuje na druhém dílu. Já osobně jsem celkem zvědav, co předvede. 70%

Řekněme si to na rovinu: O tom, že tenhle film bude pro 99% dospělé populace nekoukatelný se vědělo dávno před první upoutávkou. Když točíte film o chůvě a hlavní roli hraje chlap, něco je zkrátka špatně. Pověstnou výjimkou z pravidla budiž Robin Williams, ale myslím, že Martin Lawrence, Vin Diesel nebo Hulk Hogan dokázali, že tohle, byť často pouze duševní, genderové převlékání je zdrojem humoru tak nízkého, že z něj dostáváme křeče předem. Chůva v akci jde ovšem ještě mnohem dál. Dieselův Ochránce je vedle ní snad až příliš chytrá a živá komedie, Tři nindžové v zábavním parku mají zase větší spád a lepší akční scény. Nový film Briana Levanta nachází slušného soupeře až v nových filmech Marie Poledňákové, ale při vší úctě k Jackiemu Chanovi, v tlustých brýlích a roláku to s Jiřím Bartoškou prohrává vysoko na body. Samozřejmě trochu přeháníme, ale oni si začali. Jackie hraje agenta CIA, co má nakročeno do důchodu. Nikoliv kvůli věku, ztrátě schopností nebo otravným parťákům (já osobně bych s Billy Ray Cyrusem v jedné místnosti vydržel přesně pět vteřin - pak bych hledal požární sekyru), ale kvůli ženě se třemi dětmi. Tu hraje Amber Valletta a první ze zásadních otázek, které budete neúspěšně řešit po zbytek filmu, je nabíledni hned jak ty dva uvidíte vedle sebe. On padesátník s těžkou vadou zraku, ona sexy třicátnice, která oceňuje jeho sexy mozek a spolehlivost. A směje se jeho vtipům, dost možná proto, že jim nerozumí, protože Jackieho akcent je tu zas v plné polní. Proto možná do role hlavního záporáka obsadili chlápka, co hraje ruského zločince s tak krutým přízvukem, až z toho vržou výškové repráky. Záporáci svou demencí trumfují nejen letošní tabulky, ale vlastně i záznamy za posledních pět let. Scenárista zjevně nevěděl kudy kam, takže záporáka celé dvě třetiny stopáže zdržoval v hangáru, kde si dotyčný ne a ne vybrat to správné oblečení. Jackie se mezitím snaží bojovat se třemi dětmi své vyvolené ve složení retardovaná dcerka, geek v rozpuku a rebelující teenagerky á la Juno. Děti mu vyhlásí válku, on zapojí do hry nejrůznější gadgety, předá jim několik mouder a je vymalováno. Pozoruhodná není unylost celé pasáže, jako spíš pár momentů, které z ní podivně trčí. Domácí mazlíček, flekaté mikroprase, je nucen ke kanibalismu (požírání slaniny), Jackie se při uspávání čtyřleté holčičky během hlazení podívá úlisně do kamery, zamyslí se a pak řekne "Be realistic", což ovšem asi nevyzní tak, jak by MPAA chtěla, a pak jsou tu tradiční okamžiky jako totální likvidace kuchyně a trampoty s převlékáním které se Jackie snaží řešit akrobatickým stylem. Přemíra digitálních triků a pomáhání si dráty je ovšem natolik evidentní, že vás to div nedonutí vyvrhnout včeřejší oběd. S finální dvacetiminutovkou se ale snímek propadne do úplně jiného světa, surrealistického céčka, jenž si možná neuvědomuje svou tupost, ale rozhodně disponuje okamžiky, kvůli nimž by návštěva kina v podroušeném stavu nemusela být beznadějnou investicí. Pokud doufáte, že mluvím o akčních scénách, doufáte marně. Celý film startuje koláží ze starších chanovek. Je to nesourodý mix z Božské relikvie, Police Story, Tuxeda nebo Křižovatek smrti, který má sumírovat špiónskou kariéru hlavního hrdiny. Už tady vám realita klepe na rameno a naznačuje, že to nejlepší už má Jackie za sebou, alespoň co se týče fyzických výkonů a možná i toho šaškování - v americkém "pepíkovském" oblečení s kostěnými brýlemi mu to opravdu moc nesekne, a dokonce ani statečně mrkání na fandy už nepomáhá. Jackie se úspěšně pokusí zremakovat svůj slavný supermarketový skok z Police Story, jenže po pětadvaceti letech (ten čas ale letí) už je to spíš smutné memento než dojemný okamžik. Síla Chůvy nespočívá v nostalgickém vzpomínání, tohle vážně není Rambo IV nebo Rocky VI. Tohle je jen smutný pokus o dolování našich kapes, ne nepodobný tomu, co na videotrhu předvádí Steven Seagal. Jackie si může strčit za klobouk vynikající herecký výkon v asijském Shinjuku Incident, protože tohle je po New Police Story další ukázka sinusoidy (z vrcholu rovnou do údolí) a pomyslná facka všem důvěřivým. Náplastí budiž to, že koncovka Chůvy je tak přihlouplá, že slzy vystřídá smích. Ruští hitmani jsou totiž sebranka k pohledání - nervózní šéf má k ruce prsatou Natašu, blonďatého Barbara Conana a baleťáka (další trouba z celovečerní Hannah Montany aneb jelita si tu dali sraz). V téhle vybrané společnosti už se nikdo nesnaží hrát, všichni se snaží přežít, případně najít dekodér mimozemských jazyků ze Star Treku, když spolu začnou mluvit Jackie Chan a Magnus Scheving (made in Island). Jenže to celé jede na spirále do pekla, ve kterém už žádná bitka nevypadá přirozeně, nikdo se nesnaží hloupé dialogy vyimprovizovat ke snesitelnosti a ti, co neodpadli jsou svědky toho, jak jeden ze záporáků po zásahu dveřmi plive hrst umělých zubů. Limonádový Joe hadr. Co bych dal za jednu slušnou koláž nebo bitku, která by to posunula o kus blíž guilty pleasure. Jen se podívejte na Dieselova Ochránce - nikdy bych neřekl, že se svalnatý kolos bude hýbat svižněji a elegantněji než Chan v akční scéně plné kung-fu tajtrlíků. Žák porazil učitele (choreografii v Ochránci dělal jeden z nejmladších Jackieho svěřenců, Australan Brad Allan) a jediná jiskřička Chůvy v akci definitivně pohasla. Jestli u toho chcete být, nedělejte to kvůli Chanovi. Udělejte to kvůli trapným dialogům, absurdním záporákům, nejhorší sbírce mumlavých přízvuků (George Lopez a Billy Ray Cyrus také přispějí svou troškou do mlýna) a typické ukázce režie, která rezignovala na jakoukoliv invenci či snahu. Brian Levant je Martinem Kotíkem Hollywoodu. V jeho novém filmu Vanilla Gorilla hraje Pierce Brosnan. A to jsem si myslel, že tu krákající etudu z Mamma Mia už nemůže trumfnout. Má omezená fantazie mne opět zradila. P.S. Nudné jsou tentokrát i nepovedené scény v závěrečných titulkách. 20%

Jackie Chan a romantika? HK Stars a není na nich recenze na tak provařený film jako Gorgeous? Inu zázraky se stávají, ale po jemném upozornění od jednoho z našich čtenářů jsme usoudili, že tenhle film by ve výčtu určitě neměl chybět, protože přivádí do Jackieho filmografie hned několik novot. Dokonce by se dalo říci, že Jackie už není ve svém filmu pánem, protože i když C. N. Chan vlastní přepychovou jachtu, parádní rezidenci a peníze by mohl přehazovat lopatou v trezoru velikosti Hyde Parku, jeho životním stylem zamává pohledná vesničanka Bu (ostatně kým by nezamávala Hsu Chi), která se vypraví do velkoměsta poté, co k břehu jejího bydliště připrave láhev s milostným vzkazem (to že ji poslal růžovoučký homosexuál Albert v podání Tonyho Leunga, je jen drobným střípkem poetiky celého příběhu). Bu potká Chana zrovna v průběhu kočkování s jeho bývalým kamarádem Loem (Emil Chau). Je to klasické dětinské "kdo dočůrá výš", které se většinou nese ve znamení "vymlaťte z něj duši", což je věrnou záminkou ke klasickým bojovým scénám v Jackieho stylu (kromě Loových poskoků se Jackie musí vypořádat i s Albertovými kamarády, kteří se snaží pomoci Bu, aby mohla Chana oblbnout... v lásce a válce je vše povoleno ;). Zajímavostí je, že veškeré akční scény se nesou v klidném duchu a jsou proloženy humorem tak elegantně, že ani na vteřinu nepomyslíte, že by se hlavnímu hrdinovi mohlo něco stát. I když Lo najme australského bojovníka (Brad Allan), o hlavu menšího, aby dal C.N.ovi nakládačku a on ho nakonec i porazí (aby mohla následovat dokonale romantická tréninková vložka), s nikým to ani nehne a Lo je smutný, protože porážka jeho soupeře mu nepřínáší uspokojení. Tahle poloha filmu však nevylučuje, že by choreografie měla být nějak slabší. Jackie tu předvádí fantastické věci a i když je občas vidět podpora drátů (hlavně v závěrečné odvětě proti Bradu Allanovi), nelze nepochválit hezké skupinové bitky (úvod na lodi, trochu vykrádající starší Dragons Forever, nebo souboj s maskovanými útočníky. Jackie tu s basseballovými pálkami předvádí hotové divy) a především dva souboje s Bradem Allanem. Tehdy ještě novopečený člen Jackieho týmu předvádí s lehkou podporou drátů neuvěřitelně rychlé a fotogenické kombinace a posunuje tak akční scény o stupínek výš. I s odstupem několika let považuji Gorgeous za neuvěřitelně roztomilou komedii, což připisuji hlavně charakterům a hereckým výkonům. I menší roličky (Tony Leung, Emil Chau, Ken Lo) jsou zvládnuty precizně a jemnou romantickou linku (která je sice netradiční, ale tak nějak tu "sedí") doplňují fantasticky dynamické akční scény. Někteří možná řeknou, že mezi Hsu Chi a Jackiem to patřičně nejiskří a celá ta slavná romantika je tu jen tak do počtu, ale i když si nepotrpíte na uslzené příběhy, neměli byste litovat, protože Gorgeous má něco pro všechny. 70%

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless s Jetem Li, ale všechny kung-fu životopisy kolem. Bohužel čím náročnější příběh Wilson Yip vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - heslo "máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti soudobé choreografie zas o kus dál. Wing Chun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně ti kluci pustili, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na druhý díl, který přivede před kameru Sammo Hunga jako konkurenčního mistra a hlavně nám po Yip Manově přesídlení z Číny do Hongkongu naservíruje mladého Bruce Lee. Tenhle trumf byl jedním z hlavních důvodů, proč dvojku točit, tou další jsou obří tržby jedničky. 80%

Nejnovější film Jet Liho není čistokrevné kung-fu, jak by jeho fandové možná čekali, ale spíše americky střihnuté akční sci-fi. Jet se dal do týmu s režisérem několika epizod Akt X a především povedeného hororu Nezvratný osud, Jamesem Wongem. Bohužel, Wong, zdá se, všechnu energii vyplýtval na inteligentní horor a na Jedinečného už mu moc sil nezbylo. Příběh nastíněný v prvních dvou odstavcích je totiž to nejlepší, co vás potká. Počátečních patnáct minut slibuje velké věci, je nám předhozena relativně originální zápletka (na akční film) a hned v úvodu se dočkáme velice pěkné akční scény s povedenými a originálními triky. Potom ale scénáři dochází dech a jde jen o mdlou honičku Jet Liho s Jet Lim, což se navíc občas těžko poznává, protože postavy se pořád převlékají (vřelý dík Jetově charakternímu herectví, zlý Jet má vždy křečovitě stažené obočí :-). Scénář opravdu celé těžiště filmu odsunul někam na konec, a tak divákovi po úvodním "namlsání" nezbude než čekat na závěrečný duel, ke kterému všechno spěje. Jistě během toho čekání potěší perličky, které demonstrují nadlidské schopnosti obou Jetů - takové překopnutí ocelového sloupu, přelamování brokovnic a uhýbání kulek nevidíme každý den, místy je to opravdu pěkné pokoukání, jenže pokud vám ke štěstí nestačí pár povedených fíglů a Jet Liho zevnějšek, budete se chvílemi nudit. Střízlivá stopáž filmu naštěstí zaručuje jakž takž spád (i když místy, zejména kvůli špatně napsaným partům Delroye Linda a Jasona Stathama, se jede přes hrboly). Je to ale akční film, a tak lze mnohé odpustit, zejména když se nakonec dočkáme grandiózní bojové scény (také bohužel jediné, zbytek jsou jen útržky akce, ne delší než jednu minutu) - souboje Jeta s Jetem. Toto velkolepé finále se odehrává v opuštěné továrně (jak jinak) a konečně dává příležitost akčnímu choreografovi Corey Yuenovi (který s Jetem spolupracoval na všech novějších filmech), aby ukázal, co v něm je. I když vysvětlovat Jetovi, co má použít sám proti sobě, je poněkud komické. Abych se tedy vyjádřil k závěrečné scéně: Oba Jetové jsou velice dobře sehraní, vypadá to, že spolu opravdu bojují (ne že máchají do prázdna, kam bude počítačem vkopírováno jejich druhé já), ale jde spíš o trikovou podívanou (říznutou občasným pseudo tai-chi) než nějaké poctivé kung-fu. Ne že by mi vadily dráty, ten závěrečný boj se mi i líbí (v choreografii jsou obsaženy prvky, které by bez triků prostě udělat nešly), ale celý film je spíše než na akci založen na počítačových tricích (dosti levných, bohužel), což skutečné schopnosti Jet Liho dosti omezuje. Film nám sice ukáže Jet Liho, jak dělá věci, které jinde neuvidíte (vysoké skoky do výšky, superrychlé pohyby, supersilné údery), všechno ovšem ve střídmém americkém podání, pokud bude někdo očekávat akční orgie z Jetových starších (hongkongských) filmů, ten se nevyhne zklamání. Předchozí řádky možná zněly trochu pesimisticky, ale Jedinečný je nakonec, zejména díky střízlivé stopáži a dobře natočené akci (kdo by nechtěl vidět, jak se bojuje s policejní motorkou v každé ruce?), vcelku koukatelným kouskem. Nesmíte ho brát jako seriózní sci-fi, ani jako hard-core kung-fu, spíše jako akční béčko pro zpříjemnění sobotního odpoledne. Není to žádný majstrštyk (a fandové Jet Liho budou možná ještě přísnější), ale s trochou nadsázky si tohle "intergalaktické kung-fu" určitě užijete... 50%

Jiang Hu je další z nekonečné řady gangsterských filmů o triádách (člověk se nemůže ubránit dojmu, že Triády si tuhle sebepropagaci štědře sponzorují, tahle šuškanda ostatně existuje už od dob Young and Dangerous) a také jeden z nejambicióznějších, protože v něm hraje víc než polovina herců z trilogie Infernal Affairs (samozřejmě v jiných rolích, ale k tomu se ještě dostaneme). Náhoda tomu chtěla, že jsem měl v jednom týdnu před sebou jak Jiang Hu: Triad Zone od Danteho Lama, tak o čtyři roky novější (letošní) Jiang Hu od debutující Wong Ching-Poa. A dopadlo to překvapivě - naprosto opačně než jsem si myslel. Rád bych vám popsal, proč se mi Jiang Hu nelíbilo do té míry, aby si zasloužilo vyšší hodnocení, ale režisér mě svou taktikou staví do nelehké situace. Film se odehrává ve dvou rovinách. V té první sledujeme pana Huanga a Leváka, dva nejvýše postavené gangstery ve městě. Huangovi se právě narodil syn a Levák mu v dobrém radí, aby skončil dokud je čas, emigroval na Nový Zéland a věnoval se rodině. Jenže Huang se nenechá z vedoucího postu jen tak vytlačit, hlavně proto, že ví o Levákově nezralosti a brutalitě. Stačí aby jeden z podřízených udělal chybu a může si i s celou rodinou hledat místo na hřbitově. Je jasné, že tihle dva budou muset své dlouholeté přátelství posunout novým směrem a tak Levák pozve Huanga do restaurace na "poslední večeři páně". Zatímco dva kamarádi nad vínem diskutují o šachové partii, řízení gangu a spoustě dalších existenčních tématech, ve městě se na jejich pokyny začnou pohybovat figurky reálné. Máme tu plán na zavraždění tří menších bossů a zabijáky, najaté na likvidaci Huanga. Levák ale netuší, že Huang je o krok před ním a podnikl zásadní protiopatření. Teď bych chtěl napsat "Divák je ovšem napjat jako struna", ale nejde to, protože bych vám lhal do očí. Divák se nudí jako nikdy. Abych nebyl za úplného trotla, napíši teď o co ve filmu jde (bílým písmem, kdo se nechce nechat překvapit, ten ať si to přejede myší, ale varuju vás): Zpočátku to vypadá, že dvě oddělené linie - Levák a Huang v restauraci a Turbo s Wingem, dva mladí teenageři, najatí na vraždu Huanga, se odehrávají ve stejném časové rovině. Ale není to pravda, Turbo je Levák a Wing je Huang před cca patnácti-dvaceti lety. Režisér vtipně mate diváka, protože Edison Chen (Turbo) hrál v Infernal Affairs mladší verzi Andyho Laua (Huang), i to je ale prohozeno, protože mladší model Laua je představován Shawnem Yuem (ten pro změnu v Infernal Affairs hrál mladého Tonyho Leunga). Je to sofistikované, ale... ...o nic jiného ve filmu nejde a pokud jste si předchozí "tajný" odstavec přečetli (já vás varoval), nemusíte s Jiang Hu ztrácet čas. Ano, jsou tu výborní herci (Andymu Lauovi to s Jacky Cheungem sluší), všechno je to slušivě natočeno (především finále v dešti se povedlo), ale je to úplně o ničem. Celý film stojí a padá se zásadní zvratem, který vám má po vzoru Šestého smyslu ukázat, že jste prosťáčci a neměli jste ignorovat zásadní stopy a vodítka, které vám režisér během filmu nabízel. Tahle uměle vybudovaná komplexní stavba ale nijak neospravedlní předchozích osmdesát minut filmu, v nichž se prakticky nic neděje. Andy Lau s Jackym Cheungem snědí dva steaky, Shawn Yue se zamiluje do prostitutky a Edison Chen málem osouloží psa (ano, to je TENHLE film ;). Je tu pár nadějných okamžiků (motiv matky, která ztratila díky gangům manžela i syna), velice sugestivních scén (zmlácení Edisona Chena), ale ani jedno neslouží příběhu. Ten totiž režiséra vůbec nezajímá, jen tak osmdesát minut šolichá všechno kolem a nedočkavě přešlapuje na místě, aby to na vás mohl na konci vybalit a prostě "zamachrovat". Jiang Hu se tváří chytře, ale to neznamená, že chytrý opravdu je. Musím uznat, že jsem byl asi nějak otupen, ale pointu jsem dopředu neodhadnul. A také je pravda, že díky posledním deseti minutám alespoň trochu zapadne do sebe celé to snažení Andyho Laua a Jackyho Cheunga (ten je opravdu ve formě a bylo potěšením ho znovu vidět ve velké roli), bohužel druhá linie je odehraná i napsaná o několik tříd hůř. Má to svůj důvod, ale vyplatí se kvůli tomu zahodit dobře rozjetý film? Nemyslím. Wongův film je divným hybridem podobným dortu pejska a kočičky. Příliš mnoho ingrediencí a ambicí škodí a to i v případě, že máte po ruce ten nejlepší ansámbl. 50%

Dante Lam je pekelník. Prozrazuje to už jeho jméno, ale v současném Hong Kongu snad neexistuje režisér, který by byl schopen bez mrknutí oka točit na přeskáčku totální odpad a velice zábavné filmy. Nechápu dost dobře jak to dělá, možná v tom figurují drogy, měsíční fáze nebo schopní producenti, šlapající při těch nadějných pokusech Dantemu na krk. Čert ví, u Jiang Hu: Triad Zone však někdo šlapal velice aktivně, takže se nemusíte bát vložit tuhle gangsterku do přehrávače (i v případě, že jste si ji spletli s filmem Jian Hu z roku 2004). Světem Triád vás pomocí voice-overů (na začátku vám bude v rychlosti vysvětleno, co znamená jiang hu, tak se mě neptejte ;) provede Jim Yam, vůdce jednoho z gangů, gangster s dobrou pozicí, manželkou i milenkou. Nečekejte ale osudový příběh o vzestupu a pádu jednoho gangstera (i když... jemná linka v tomhle stylu se ke konci přeci jenom vyloupne), Dante snaživě vrší flashbacky a Tony Leung Ka-Fai nanáší pomádu, aby vypadal mladší a mladší (jeho "manželce" Sandře Ng stačí trochu pudru), takže sledujeme Jima od jeho zlodějských začátků v Londýně (sledujte cameo Richarda Ng) až k jeho konci v Hong Kongu (sledujte cameo Erica Tsanga). Co odlišuje Jiang Hu od stále rostoucí hromady filmů o Triádách? Ta nejjednoduší (ale zároveň taky hodně odvážná) věc, kterou může režisér udělat - Dante Lam si z toho všeho dělá legraci a to prosím velice stylově. Jeho humor je uvolněný, ale také hodně střízlivý, protože díky chytrému pointování dovádí zpočátku vážně míněné situace ad absurdum. Ale je to zajímavé a vůbec to neubližuje hlavní dějové linii, kterou Tony Leung táhne vpřed úctyhodným charismatem své postavy. V zásadě jde o to, že ho chce někdo zabít, na čež ho upozorní mladý policista (Eason Chan) přibližně deset vteřin předtím než se to stane. Jim má zkrátka pech, zatímco ostatní vůdci gangů umírají přirozenou smrtí na nejrůznější choroby, on musí mít zrovna na krku zabijáky. Ano, o jeho život zdaleka neusiluje jen jeden a tak se Jim musí trochu zamyslet sám nad sebou, svým vztahem k manželce, však to znáte. Ano, zní to neuvěřitelně nudně, ale Dante tu používá nadsázku ve sloních dávkách, stejně jako ve zbytku filmu. A jednou jedinkrát za film přestřeluje a dostává se do míst, kde i ostřílený fanda HK filmů kroutí hlavou. Během jednoho útoku Jima totiž zachrání slavný generál Kwang Kung Tao, jehož podobiznu v životní velikosti má Jim v ložnici a denně se k ní modlí. Najednou je tu tenhle "bůh" z masa a kostí (s podobou Anthonyho Wonga!) a hodlá Jimovi rozdat pár rad (čas od času to dělá). Následuje totálně neuvěřitelná pasáž (která je nefalšovanou parodií), ve které se Kwang zúčastní porady gangu, rozdá pár mouder Jimovi i jeho manželce (která se právě dozvěděla, že její muž má milenku) a prostě zmizí, stejně rychle jako přišel. Hlavním důvodem, proč při jeho zjevení nevypnete televizi a nejdete se třísknout hlavou do zdi, jestli se vám to třeba nezdálo, je rozhodně Anthony Wong, který odvádí maximum a nenechá spadnout děj do trapnosti. Podobně snaživí jsou ale všichni a pokud jste např. Tonyho Leunga neznali (resp. jste znali jenom slavnějšího Tonyho Leunga Chiu-Waie), po tomhle filmu na něj nezapomenete. A Dante Lam po Beast Cops zase výrazně vyvažuje hříchy spáchané na publiku skrze Twins Effect. Ještě jeden takhle zábavný film a odpustím mu úplně. A když je recenzent takhle shovívavý, to už něco znamená. 70%