Tjaden

Troufám si tvrdit, že jsem o Hojerovi a Markovičovi viděl/četl vše, co je veřejně dostupné. Právě díky tomu jsem schopný naplno ocenit tuhle šestidílnou parádu! Tvůrci si dali opravdu poctivě záležet na normalizační retro atmosféře, od všudypřítomného kouření až po takové detaily, jako je vybavení domácností a kanceláří. Naprosto famózní jsou poté herecké výkony, zejména trio Lněnička, Neužil a Uhlík. Zejména posledně jmenovaný se do svého "Ládi" neskutečně obul. Ačkoli se totiž skutečnému kanibalovi až tak fyzicky nepodobá, jde vidět, že hodně času strávil sledováním videomateriálů se skutečným Hojerem. Například jeho gestikulace či držení cigarety jsou naprosto věrné. Stejně jako většině lidí mi vadil mladý Mišík, který se do seriálu vůbec nehodil. Naštěstí tolik času na obrazovce nestrávil. Už se moc těším na druhou sérii, která by se měla věnovat případu "spartakiádního vraha" Jiřího Straky.

Parádní, do nejmenších detailů propracovaný prequel ke skvělým Případům 1. oddělení. Plejádu vynikajících hereckých výkonů táhne (alespoň za mě) Martin Finger v roli milovníka starých pořádků, operativce Plíška. Velkým plusem je samozřejmě retro atmosféra a realistické zpracování opravdových případů. Škoda, že jsme se dočkali jen šesti dílů, nicméně závěr láká na pokračování, které by se mohlo soustředit na kauzu LTO.

Pokud existuje žánr, při kterém na Netflixu nemůžete z 90 % šlápnout vedle, je to "true crime" dokument. Přesvědčil mě o tom i tento jeho nejčerstvější čtyřdílný počin, mapující řádění Richarda Ramireze, který vstoupil do historie coby "Night Stalker". Nabízí se srovnání s jen o něco málo dříve vydaným britským Rozparovačem (The Ripper), jehož tvůrci zvolili rovněž čtyřdílný formát. "Night Stalker: The Hunt for a Serial Killer" z tohoto souboje vychází jako jasný vítěz, už jen díky tomu, že se plně věnuje pouze vývoji napínavého případu, aniž by zbytečně odbočoval ke kritice dobových genderových poměrů a snažil se divákovi vštípit nějaká politicky korektní ponaučení. Nadto dokument skvěle pracuje s tísnivou atmosférou a provází ho výborně zvolená hudba.

Dvě sezóny strávené v přítomnosti managementu, hráčů a především za hrob oddaných fanoušků červeno-bílo-černého Sunderlandu. Fotbalového klubu s krásným stadionem, jehož letitá přítomnost v elitní Premier League byla jedním z mála důvodů k hrdosti a radosti pro obyvatele dělnického města z ekonomicky uvadajícího severovýchodu Anglie. V posledních letech je však vše jinak - klub se ocitl až ve třetí lize a musí řešit doslova existenční problémy ... Dokument je natočen opravdu skvěle - od podmanivě sestříhaných zápasů až po nahlížení do soukromí hlavních protagonistů či dramatické peripetie týkající se například hledání dostupných hráčů v posledních minutách přestupního období. Rozhodně nemusíte být fanouškem "Černých koček", aby vás seriál dokonale vtáhl.

Savianovu stejnojmennou knihu jsem před pár lety přečetl jedním dechem a když jsem se dozvěděl, že autor hodlá na základě svého díla natočit se Stefanem Sollimou televizní minisérii, nemohl jsem se dočkat. Díky stejné spolupráci totiž vznikla dnes již kultovní sága Gomorra o neapolském podsvětí. Samotný Sollima navíc prokázal své mistrovství v žánru skvělým gangsterským seriálem Romanzo Criminale a mimo Apeninský poloostrov nakoukl režií druhého dílu Sicaria. Savianova kniha není fiktivním románem, nýbrž literaturou faktu, mapující novodobý globální obchod s kokainem. Seriál tudíž musel přijít s vlastním příběhem (na jehož scénáři se Saviano podílel) a se samotnou knihou ho tudíž kromě názvu přímo spojuje jen několik převzatých citátů a především problematika drogového byznysu. Děj, točící se kolem přepravy ohromné zásilky kokainu z mexického Monterrey do kalábrijského přístavu Gioia Tauro, tvoří tři vzájemně propojené linky. Zaprvé tradiční kalábrijská 'Ndrangheta a spory uvnitř jedné z jejich rodin, zadruhé pak naprosto nelítostná mexická drogová válka, v níž se stírají hranice mezi zločineckými kartely a pořádkovými silami. Někde uprostřed poté uvízla dvojice sourozenců z New Orleans, která po otci zdědila lodní impérium a jejímž úkolem je přepravit klíčovou zásilku. Mě osobně nejvíc vtáhlo Mexiko, kde sledujeme postupný a mrazivě brutální přechod zkorumpované speciální vojenské jednotky na "druhou stranu" (inspirace historií nechvalně proslulého kartelu Los Zetas je více než očividná). Výsledkem je pak technicky perfektně zmáknutá lahůdka pro milovníky žánru, v níž nelze hledat kladné postavy ani šťastné konce ...

Dvouhodinový depresivní a po čertech temný výlet do nitra nalomené a postupně se zcela rozpadající lidské osobnosti. Psychodrama, které neobsahuje tolik násilných scén, jak by se dalo očekávat, ale když už na ně dojde, jsou natočeny realisticky a nekompromisně. O výkonu Joaquina Phoenixe už je zbytečné cokoli psát, zaujal však rovněž syrový a perfektně padnoucí soundtrack od Islanďanky Hildur Guðnadóttir, která mě podobně laděným motivem zaujala již v obou dílech Sicaria.

Toto spojení Netflixu a Davida Finchera vyústilo v lahůdku pro každého "fanouška" sériových vrahů a forenzní psychologie. Pomalé, neakční avšak perfektně mrazivé vyprávění, jehož ústředním motivem jsou rozhovory s existujícími sériovými vrahy, jejichž herečtí představitelé jsou do svých rolí neskutečně trefně vybráni. Pokud vám něco říkají jména Edmund Kemper, Richard Speck či Jerry Brudos, přijdete si na své. V podstatě se jedná o sledování historického vývoje profilování sériových vrahů, avšak díky režii Finchera a spol. se jedná o skvělou krimi/ thrillerovou podívanou. Vytkl bych možná až zbytečně velký prostor, který je věnován osobním životům hlavních postav, ačkoli chápu, že tvůrci chtěli mimo jiné ukázat, jak dokáže čas strávený ve společnosti zvrácených zločinců poznamenat lidskou psychiku. Věřím, že slíbená druhá série udrží nastavenou laťku.

V podstatě není co vytknout. Uvítal bych pouze víc dílů (od 90. let jsme zde zažili více zajímavých kriminálních kauz, které by zasloužily vlastní zpracování).

5* dávám především za tu neskutečně natočenou naturalistickou řežbu, která vyplňuje většinu druhé poloviny filmu. Něčeho takového je v dnešní době schopný asi jen Gibson, který do značné míry zastínil i Spielbergovo kultovní vylodění na pláži Omaha. U amerických válečných velkofilmů se vždy obávám nepřirozeného vlasteneckého patosu. Ten v Hacksaw Ridge naštěstí téměř abstinuje, ovšem na úkor patosu náboženského. Nakonec se to však dalo skousnout. I přes nudnější první polovinu a nepříliš sympatického Garfielda v hlavní roli se po dlouhé době jedná o kvalitně zpracovaná pacifická jatka.

Závěr unikátní časosběrné dokumentární trilogie z produkce HBO, při jejímž sledování se nevyhnete mrazení v zádech a dalším nepříjemným pocitům. Realita arkansaského zapadákova devadesátých let - white trash, domy na kolečkách, zkažený nebo vůbec žádný chrup, povalující se plechovky od piva, povinný mullet na hlavě pro všechny osoby mužského pohlaví od tří do devadesáti let, Metallica ... Na jednu stranu se na konci dostaví určitá úleva, že byla trojice odsouzených po osmnácti letech (!) propuštěna, ale za jakou cenu?! Za cenu přiznání se k tomu ohavnému činu (inu, to je ten soudní systém nejsvobodnější a nejdemokratičtější země světa). Skuteční vrazi stále unikají spravedlnosti. Děsivé je, že podle nejaktuálnější verze byl jedním z pachatelů skutečně nevlastní otec jednoho z chlapců.