Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Pohádka
  • Krimi

Recenze (866)

plakát

The Tenant of Wildfell Hall (1996) (seriál) 

Sestry Brontëovy mají tu neobyčejnou schopnost vytvářet velmi nesympatické mužské hrdiny a tady máme hned dva! A i přes jejich skvělé obsazení se mi nelíbí ani jeden (čestná zmínka pro Purefoye v trpitelské pidiroli). Tara Fitzgerald mi kupodivu nakonec nijak nevadila, přestože není mou ideální Helenou. Ale hlavními přednostmi téhle minisérie jsou skvělá hudba a místy velice znepokojivá kamera. Bohužel se ale přidalo několik zbytečných dramatických scén, které slouží hlavně k tomu, aby se uměle urychlil vývoj vztahu mezi Gilbertem a Helenou. Což ne tak docela funguje. Ve třetím díle se navíc Gilbert trochu utrhne z řetězu a jede Helenu navštívit, když ví, že se vrátila k manželovi? No budiž. Celkově mě to nechává chladnou jak Helenu po pěti letech manželství.

plakát

Cranford (2007) (seriál) 

Jeden z těch neuvěřitelně milých seriálů, ve kterém zemře tak jedna až dvě postavy za epizodu (což máte alespoň postupně, jindy to Elizabeth Gaskell vytřídí všechno v závěrečná třetině). Být vámi, nedělám si oblíbence, protože nikdo není v bezpečí. Jinak je Cranford ideálem poklidného anglického venkova, jež si uchovává své zvyky a kde místní dámy venčí pejsky i krávy v pyžamu. Jsou to právě cranfordské dámy, které propůjčují seriálu to pravé kouzlo. Klípky a reputace, rozjímání nad čepci či nezdařenými dítky, to je v žánru period drama poměrně nevídaná věc. Nechybí ani gaskellovský ztracený bratr námořník a nevyhnutelný příchod železnice. Nu a kdo si potrpí na romanci, od toho je tu mladá cranfordská generace, která se zmůže i na těžkou erotiku, jakou je otřepávání smítka ze šatů snoubenky. To vše s vynikajícím obsazením (zvláště mě potěšila Lisa Dillon jako praktická Mary Smith).

plakát

Amistad (1997) 

Amistad trpí typickou nemocí příběhů vyprávěných bělochy. Stereotypy. Cinque je typický "noble savage" - černoch schopný oněch "divošských" krutostí, ale také jedinec stále ještě spojený s přírodou a vlastní kulturou, jehož úkolem je trousit moudra jež si ti hodní běloši budou pečlivě zapisovat do deníčků. Případně je použijí v závěrečné řeči, kde udělají patřičný dojem - samozřejmě proto, že je pronesl bývalý prezident USA. Běloch. Ostatní černoši jsou odtlačeni do pozadí, pokud se nehodí k ukázání brutalit otrokářů. Film se soustředí na doménu bílých mužů - soud. Zákulisní pletky americké politiky jsou mnohem důležitější než čtyřicet unesených Afričanů z jednoduchého důvodu. Afričani jsou jenom záminka pro propírání argumentů pro a proti otroctví. Ono ani nejde o to, je osvobodit, ale dokázat druhé straně, že mám pravdu. Teď si jen nejsem jistá, jak ten film Spielberg vlastně zamýšlel, protože vyznívá dost pokrytecky. Černoši jsou také přijímáni poměrně klidně, nevidíte téměř žádné rasistické narážky či pobouřené davy (a v nejvyostřenějších momentech byli zastánci otrokářství schopni zaútočit na sněmy odpůrců velmi násilně), protože tady jsme na hodném Severu. Američané se můžou poplácat po zádech, že pár Afričanů poslali zpátky a že ten Adams byl ale chlapík. Tím to tak hasne. Pozitivní je místy velmi působivá kamera a herecké obsazení. Jinak se obávám, že mi to nesedlo.

plakát

Zkrocení zlé ženy (2005) (TV film) 

Vzhledem k tomu, že je bard poplatný době a tudíž prolezlý sexismem, neměla bych být tolik překvapená. Jenže přeci jen, od zmodernizované adaptace jsem čekala víc než to, že ho vyšroubuje do absurdní roviny. Kate je zaškatulkovaná jako stará panna s přehnanými záchvaty vzteku a Petruchio je loser, u kterého samozřejmě musíte kopat hodně hluboko než najdete ono citlivé jádro. Jejich střety jsou čistě na sexuálním základě. Dominance se tu získává tresty (ponížením) a odměnou (sexem/navrácení věcí). Pokud si jejich vztah vyložím takhle (D/s), dává alespoň jakžtakž smysl a nedělá se mi pak z něho špatně. Pokud jde o ten závěr, který je divný snad v jakékoli adaptaci, tady si tvůrci mohli dovolit ho trochu přizpůsobit 21. století, aby nepůsobil tak absurdně. Na další díly BBC modernizací přestávám být zvědavá. Nicméně pokud chcete Zkrocení zlé ženy v moderním prostředí, 10 důvodů, proč tě nenávidím zůstává nepřekonané.

plakát

Luther (2010) (seriál) 

Luther stojí za to zejména díky Alice. Jejich podivně balancovaný vztah dělá seriál zábavnějším než ty stereotypní propriety typu rozpadlé manželství. Jenže v okamžiku, kdy začne Alice ubývat a začne se stupňovat brutalita případů, stává se seriál ne úplně koukatelným. Luther se stále dokola snaží vyhrabat z kupy hnoje, do které ho scénáristi kopou stále zpátky. Do toho máte ono morální dilema ohledně policisty a zákona, které se line od první do třetí série, kde to vyvrcholí... předvídatelně. Jediné, co to zachrání, je Alice, která se vrátí za pět minut dvanáct. A o tom, že Lutherovy dedukce jsou vycucané z prstu netřeba diskutovat.

plakát

Hektorova cesta aneb hledání štěstí (2014) 

SPOILERY (tedy jestli to někoho vůbec překvapí)! Jeden z nejfalešnějších filmů, jaké jsem v poslední době viděla. Klišoidní příběh plný kulturních stereotypů, které vám ono hledání štěstí pěkně znechutí. Čína je tu vyobrazena jako povrchní ráj pro bohaté turisty, kde si čínské dívky přivydělávají prostitucí a vzápětí jako duchovní centrum s kláštery v horách. Afrika je správně roztančená a přátelská jen abyste narazili na nějaké ty ozbrojené narkobarony. A samozřejmě každý, koho potkáte, tu chrlí životní moudra. A abychom to pěkně završili, nacpe vám film do krku klišé ze všech největší, že láska a rodina jsou to, co vás dělá šťastné, užívejte si okamžiků a vychutnávejte si to, co vám život dává a blablabla. Pokud tedy chceme s rovnávat s Walterem Mittym, tak u mě vítězí Stillerův počin na plné čáře. Už svým přiznaným snílkovstvím, a i tím, že Walter dokazuje, že nejdůležitější je se odhodlat ke skoku, abyste si mohli splnit své sny a poznat, jestli za to stojí, kdežto Hector musí "dospět" za pomoci vhodně vybraných promluv a radostně se vrátit zpátky do náruče své civiliace. Simona i Rosamund mám moc ráda, ale tohle za ně teda nestálo. P.S. No a to že po Hectorovi jede kočka na každém kontinetu - nu ponechme mužům středního věku nějaké ty iluze, že ano.

plakát

The Mystery of Edwin Drood (2012) (seriál) 

První díl je téměř doslovným přepisem Dickensovy knihy do okamžiku Edwinova zmizení (protože jako čtenáři se nikdy nedovíte, jestli zavražděn byl nebo ne). Pak se začínají míchat prvky předlohy (Neville jako podezřelý, Jasperovo vyznání lásky Rose) a novoty filmařů a jde to celé do pekel. Dickensův Edwin Drood měl být odpovědí na Moonstone Wilkieho Collinse, knihy považované za nejlepší "sensational" fikci. A motiv nelegitimnosti byl v téhle fikci velmi častý, takže je vcelku příhodné, že ho scénáristka využila, aby doplnila mezery, které Dickens zanechal. Jenomže to celé trochu přehnala a z celé záhady se stává překombinovaná báchorka, jejíž řešení je spíše pitomé než uspokojivé. A to je po slibném prvním dílu vcelku zklamání. Naštěstí to Matthew Rhys slušně zachraňuje. P.S. Jedna z teorií je, že Jasper opravdu Edwina zavraždil a že Dickensův román neměl být ani tolik o odhalování pravdy, jako o Jasperově vnitřním konfliktu (motiv dvojjakosti je v Edwinu Droodovi všudypřítomný) a jeho případném doznání. Nu, jak to bylo s Edwinem Droodem se nikdy nedovíme. P.P.S. "Tradiční silné morální protestantismem determinované Dickensovo poselství" se v knize nevyskytuje. Co se vyskytuje jsou jeho odkazy na britský imperialismus (a on Charlie byl tak trochu rasista), protikladnost kultur, kritika filantropů a opět nepříliš spravedlivé spravedlnosti. Ale kam by to směřovalo, kdyby to dopsal, to těžko říct. S morálkou by se dalo spojit leda to, že Dickens považoval závislost na opiu za velmi velmi špatnou.

plakát

The Crucible (2014) 

God is dead. Neuvěřitelně těžká a výborně zinscenovaná hra s vynikajícími herci. Jak jednoduché je zničit desítky životů tím, že ukážete prstem, abyste si zachránili vlastní krk. Místo honů na čarodějnice je to hon za mstou, penězi a mocí. A upřímnost? Ta se trestá. Ale koho to v dnešním světě překvapí. Už dlouho mě na divadle nic tak nesebralo.

plakát

The Christmas Candle (2013) 

The Christmas Candle je vánoční film s velice křesťanským (duchovním) poselstvím. Hlavní hrdina prožívá krizi víry (v době průmyslové revoluce ach-tak-častou) z osobních důvodů a přijede do městečka, kde věří na zázraky všichni vyjma jedné mladé hezké samostatné ženy. Pastor tu tedy působí jako pěst na oko, když se snaží místním vysvětlit, že jejich požehnaná vánoční svíčka není nic než pověra a pravé zázraky tvoříme sami. Jenže... ta svíčka opravdu požehnaná je. Jistě si dokážete představit, kam film zamíří a právě to z něj dělá věc problematickou. Film má ze začátku vcelku hezkou atmosféru a dlouho to vypadá jako hezká vánoční pohádka. Všechna přání se vyplní (a přece jenom je to vánoční film, takže nic překvapivého), jenže pak přijde onen velký zázrak pro nevěřící. A teď záleží na tom, jak velcí jste cynici (přestože jste tam toho anděla viděli a nějaký zázrak čekáte). Na mě to bylo trochu moc a výsledný dojem pak byl trochu trpký. Takže si to dobře rozmyslete (a pokud nemáte rádi duchovní poselství, vyhněte se tomu obloukem). P.S. Obsadit Susan Boyle nebyl ale vůbec dobrý nápad. Hlas má možná skvělý, ale co se herectví týče, tady se žádný zázrak nekonal.

plakát

Strážci Galaxie (2014) 

Poměrně dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že přestože na Marvel ráda koukám, nikdy z něj nejsem tak urvaná jako ostatní. U Strážců konkrétně mě míjí humor, ale to mě nepřekvapuje a hlavně to není ten hlavní problém. To, co má většina Marvelovských filmů společné je to, že naprosto selhávají po emoční stránce (s Lokim jako jedinou světlou výjimkou). Zábavné, ale ploché filmy jejichž "osudové" okamžiky nenechají jediný hlubší dojem. Strážci nabízí celkem hodně příležitostí, jak se s postavami spojit - Quillovu mamku, Daxovu rodinu, Rocketovu existenci (ehm) a Gamořinu pomstu. A nakonec to vyhraje CGI strom, který umí říct jenom jednu větu? To snad... je špatně, ne? Navíc se o hrdiny nemusíte bát, protože Marvel má neskutečný problém najít slušného záporáka (opět Loki jako světlá výjimka). Lee Pace má k dispozici jenom svůj hlas (a díky za něj) - a možná, že kdyby z něj nikdy nebylo nic vidět a jen mluvil, byl by působivější. Nebula má hezkou barvu a Djimon Hounsou vcelku nudné cameo, protože role se tomu říkat nedá. Marvel má prostě problém najít to "něco", co by mě přikovalo do sedačky a nenechalo mě nadechnout ("We are Groot"? Ale prosím vás...). Mé naděje se upínají k Avengers 2, jinak se potvrdí závěr arachneusse, že Marvel jen zdokonalil pásovou výrobu.