m4xp4yn3

Je radost kochat se autem opatrně popojíždějícím okolím Teheránu po prašných cestách, promyšlenými kompozicemi které povznášejí obyčejné věci na nositele krásy. Ale všímám si, že se jen málokdy stane aby film, který má ambici přimět člověka rozjímat o smyslu existence a dalších velkých otázkách, tento úkol splnil. Cíl filmu je jasný a většinu stopáže naplňuje svojí šablonu. Jeho filosofický i emocionální rozměr mě minul. K přemýšlení nad životními otázkami mě víc inspiruje třeba Jackass. Kiarostami dělá mimo jiné tu chybu, že volí hlavního protagonistu bez výrazných vlastností, bez historie, se záměrem snadnějšího promítnutí diváka do jeho situace. Tohle nikdy nefunguje. Z dějin dramatu víme, že nejsilněji se identifikujeme s postavou, která nám nemůže být vzdálenější, ale kvůli univerzálnosti základní lidské zkušenosti se v ní přesto plně poznáváme.

Love it! eXistenZ zvládá být zároveň archaický, dobový i futuristický. Chytrý, prozíravý, naivní i úplně dementní. Zábavný, podnětný. Zaspal i předběhl dobu.

Tohle je dobře koncepčně vymyšlené, tonálně trefené, ale chybí tu cit pro dramaturgii. Scény musí fungovat na více úrovních a říkat víc než "postava A jde prosit známého o půjčku". Nefunguje tu drobnokresba ani zkratka, film nám zprostředkovává suchý popis Rumunské morální stagnace, bez kontextu nebo přesahu.