Poslední recenze (68)
Tři bratři (2014)
No jo, ty výtky mají co do sebe, ne že ne. Snad se ty tři pohádky mohly lépe prolínat, ono by i méně tlouklo do uší to opakování některých rýmů zvláště ve třetím příběhu. Taky přiznávám, že jsem moc nevěděl, co si myslet o lehce pedofilní lince s Červenou Karkulkou, která tak nějak zbyla na chudáka Piškulu, zatímco jeho dva bratři si našli dívky po hříchu sličné. Jenže suma sumárum, ta zjevně chtěná absurdita a texty v ní obsažené byly k popukání. Geniálně si Svěrákovic pohráli s vypravěčem a jeho komunikací s dětmi, geniální byla bába z mokřin Jiřího Lábuse, vlastně mi z toho vyšlo dosti geniální spojení snad nespojitelných veličin: jednoduchost, tradiční a moderní zpracování zároveň, profesionalita a chytrý humor pro všechny generace. 80 %
Konzultant (2013)
Shrnuto do pár slov - jedno moudro za druhým se špetkou prasárniček. Vyzdvihnout je nesporně potřeba herecké výkony, obsazení je vůbec docela vyvedené. Zvláště Fassebenderovi pak lze věřit každou emoci, kterých neprožívá zrovna málo: vzrušení, očekávání, chamtivost, strach i totální zoufalství poté, co svoji milovanou ženušku přivede do vskutku nezávidění hodného maléru. Až je člověku té křišťálově čisté a takřka ničím neposkvrněné postavy krásné Penélope líto, aneb nejpozitivnější postavě McCarthy vymyslel ten nejhorší konec. To skoro slza kane. 60 %
Podfukáři (2013)
Takový dobrý vzrat a šok na konci filmu není jen tak. Podaří-li se, pozornému divákovi se pak spojí jednotlivé obrazy z uplynulých dvou hodin jako puzzle a začnou dávat věru nečekaný smysl. Závěr Podfukářů však z filmu učinil věru nečekaný nesmysl. Anebo jsou scénárista s režisérem tak schopní mágové, že jsem jejich dokonalý trik vůbec nepochopil. V zásadě lze ovšem říci, že to byla zábava. 50 %