Slepejsek

Romantické žůžo-dobrodrůžo pro odrostlé holky.

Dá se po čtyřech dílech přijít ještě s něčím novým? Dlouho to vypadá, že ne. Snad jen tempo je zběsilejší - ale to nemusí znamenat plus. V marockém Tangeru už vás tlačí zadek a máte pocit deja vu. A taky prosakují první pochybnosti o logické stavbě příběhu - ach, ty ženy! Jasnou novinkou jsou potápěčské scény - tam Indy fakt ještě nebyl. Na druhou stranu, bez klobouku a biče to nějak není ono. Lepší časy přijdou až v Dionýsově jeskyni - bohužel taky nejvíc nahrávek "nevěřícím Tomášům" - a skončí ve válčících Syrakusách s Archimédem v čele. Starého archeologa takové setkání potěší a divák si stejně pobaveně položí otázku "Jakpak se tvůrci z téhle šlamastyky vyhrabou?" Ranou pěstí? Ou, to muselo bolet... takže po hollywoodsku pofoukat až vyhrknou slzičky a šup na kutě. Adios, Indy. Klidný důchod. Anebo snad...

Stručně řečeno: 12 divných povídek. Tak nějak tím jsou vymezena i všechna pozitiva. Pak už je to horší. Překvapivé pointy se nekonají, spíš to vypadá na tichá (spolklý klíček) až bezradná (partnerská terapie) vyšumění do ztracena (snad s výjimkou manželova zaskočení), případně je samotný děj natolik bizarní, že pointu ani nepotřebuje (vzájemná náprava spolubydlících). V zásadě to vlastně nevadí, protože divák to v tom počtu příběhů ani nepostřehne. Horší je to s křečovitými dialogy (odposlech) či dokonce herci (přejetá kočka). Většina povídek (i přes krátkou stopáž) působí užvaněně a prospělo by jim zkrácení (nejcitelněji závěrečné narozeniny). Nejsilnější zůstává hned první povídka (básníci), ostatní za ní jen více či méně pokulhávají. Výsledným dojmem tak je, víc než cokoli jiného, jen školní cvičení - jakoby autor natočil několik kousků na stejné téma a teď si z nich sám nedokázal vybrat ten jeden reprezentativní...

Pokus o gangsterskou baladu okresního formátu plný nápadů a snahy vizuální i hudební. Není až tak podstatné, zda originální, inspirované či jen kopírované. Podstatnější je, že scénář nedokáže vytvořit nosnou kostru příběhu. Bez ní je pak jakákoli jiná snaha marná a utápí se v amorfním maglajzu. Pointy vtipů nemají z čeho vyrůst, zápletky se nestačí ani vytvořit (natožpak zaplést), postavy míjí sebe sama. Korunu tomu nasadí vypravěč: "Tento příběh je vymyšlený." Bohužel tak špatně, že podráží svoje vlastní nohy. Kdeže se tisknou ty velký rychlý prachy? Kdeže se pečou ti poletující holubi? Kdeže se berou ty modré obláčky? (...a "leklá ryba" jako femme fatale???...)

Mezi současnými vztahovými komediemi celkem milé překvapení. Puknutí smíchy tu rozhodně nehrozí, ale na druhou stranu tu jen výjimečně narazíte na vyloženou trapnost. Není to nijak objevné, ani zbavené klišé, ale taky tu nikdo netlačí na pilu jak o život... Takový klídek a tabáček pro ženské. (Ostatně pokud patříte k té někdejší něžnější polovině lidstva, můžete si s klidným svědomím ještě nějaké to procento přihodit...)

Že jsou skandinávští germáni máklí krví a nadržení hrůzou je všeobecně známo již delší dobu. Finové jsou sice jiná větev lidského pokolení, ale, jak se zdá, sever dřív či později dostane každého... Tohle není film pro normální lidi. Musíte být buď na tripu anebo zamindrákovaní mimoni. To není nic proti síle vůle, ale čeho je moc, toho je příliš. (Tady vede demarkační čára přes osiřelou venkovskou pumpu.) Že to chce míň zapšklosti a víc nadhledu? Jasně, je to přece jenom film. Legenda. Nebo, chcete-li, pohádka. Pořád se mi ale nedaří zaplašit otázku: kde končí hra a začíná úchylka? PS1: měl jsem jenom mžitky před očima, když jsem v titulcích četl: scénář: Kwentikoskin, režie: Tarantinainen? PS2: a hádejte, co přes všechny ty "potíže" udržel nesmrtelný finský (???) Kostěj na hrudi? Že by tašky se zlatými valouny? Kam se hrabou Sundance Kid a Butch Cassidy... PS3: ovšem scéna popravy ženským komandem z vedlejšího náklaďáku má ambice na nezapomenutelné v mé müsly...

Přehnaně "bombastický" titulek pro vlastně bombastické "nic" (= decentní příběh jedné viny a odpuštění) v kulisách drsně krásného/krásně drsného severu...

Film má našlápnuto mezi historické fresky. Vymalování doby vypadá celkem věrohodně. Přesto zůstává jaksi chladné až odtažité. Divák je dlouho ve stejných rozpacích jako nová služka a trvá mu nekonečně dlouho než se s některou hrdinkou sžije natolik, aby ho začala zajímat víc než jen ze slušnosti. A možná ani víc nezačne, protože všechny dělají všechno proto, aby se s nimi ztotožnit nechtěl. (Mám skoro pocit, že film dělá ženám hodně medvědí službu. Vždyť ony si tady od mužů vlastně víc než pohrdání nezaslouží...) Asi tak nějak, jako když dívenka, která v životě muže neměla (nad postelí má "cisára pána a Štefánika"), sype moudra, že bez mužů by se žilo hůř...

Pokud se necháte svést povídačkami o krvavém zatmění, jste na nejlepší cestě ke zklamání. Startovní výstřel sice vypadá akčně, ale nespustí nic víc než jen kolotočovou konverzačku, která pomalu ale jistě spěje do nikam. Zlom do akční druhé půle přijde poněkud násilně a ve finále vyzní bezradně. Sice tady máte (aspoň místy) pocit komedie, bohužel z pohledu autorů nechtěné - smát jste se měli tam, kde jste čekali, co se z toho vyvrbí. Bohužel se potvrdilo, že uklopýtaný scénář nezachrání ani krev...

Film pro -náctileté naivky: od krve a vnitřností vážně i převážně nevážně přes chcípající dospělácké prudiče až po morální poselství zprostředkované třeba samotným čertem (nebo matkou medvědicí). Chybí jen "kozy ven!", ale ty jsou pro ještě o level starší... Místy je mi na zvracení, místy se řehtám v totálně nevhodných (ale filmaři plánovaných) místech, místy mi bliknou bratři Coenové, takže? (Popcornové hody)