Slepejsek

Film převyprávíte 3 větami a tím je veškerá zábavnost vyčerpána. Zbytek do 99 minut je už jen úmorná monotónní šeď, autorská prázdnota, filmařské zoufalství a marné pokusy o herectví (Batěk)...

Bez pořádného scénáře nemůže vzniknout než sračka, kterou nezachrání nic. Tenhle scénář kulhá na všechny stonožčí končetiny, není schopen udržet moč, natož myšlenku. Většina scén je vymyšlena jenom pro akci, bez logické vazby, beze smysliu, za to v rychlém tempu, aby divák nestačil položit jakoukoli otázku. Herci jsou marní, akce okoukané, děj předvídatelný... Co tady má diváka udržet v sále? Možná sleva na popcorn a colu...

Nic trapnějšího už se snad ani natočit nedá...

Pohoršujeme se nad komančskými agitkami, ale tohle je postaveno na úplně stejných principech - jen s tím rozdílem, že rudé není dobré ale špatné a naopak. Zarážející je, že něco takového jsme schopni zplodit čtvrtstoletí po "sametu", který křičel: "Nejsme jako oni!"

Říkali filmová báseň... a ono toporné herecké výkony - místy to vypadalo jakoby hrály jen dřevěné loutky (snad s výjimkou A.Bílíka) - mezi nimiž překvapivě propadl i Karel Roden (jeden zasmušilý výraz je na otce, který chce najít desetiletého syna, zoufale málo). Historický přínos nulový - za takový středověk by se musela stydět i podprůměrná televizní inscenace. Meditace? Ano, než na plátně spustí a vytáhnou padací most, než mince doputuje do správné dlaně či jezdec přijede do popředí, můžete meditovat na libovolné téma, aniž by vám z filmu cokoli podstatného uniklo. Vztah otce a syna? Strach? Odcizení? Dospívání? V rámci filmu nic takového není. Do ani jednoho nenahlédnete (syn odchází jakoby odříkával školní básničku a na konci mu pro jistotu ani není vidět do tváře a otec má celou dobu jeden univerzální výraz, ze kterého nemáte šanci poznat, na co vlastně myslí). Říkali filmová báseň... a ono jen roztažené zoufalé prázdno (i 30 minut by bylo nekonečných!)... PS: a co mne dorazilo úplně, je nesoudnost páně Kadrnky ohledně výsledku své práce...

Je to film? Nebo... Nebo co? Toť otázka... Dokumentární fabulace, parodie velkého světa i malého človíčka, výsměch všem a všemu (včetně sebe samého), vážnost nakopaná do zadku, prázdná bublina smíchu, která nepraskne a přece vás zamatlá jako nechutně lepkavá nejlevnější žvýkačka. Takový malý český Podraz všech, protože jim naslibuje všechno a nedá nic, a napálený divák jenom zoufale tleská anebo plive. Kazmovi ke cti: ať už je to jakékoli, není to hloupé. Místo chytré bych ale řekl VYCHYTRALÉ... Stavět to do stejné linie s "troškovinami" je zavádějící - všechna ta primitivnost a sláma z bot tady neslouží bratření s divákem, ale jsou krutými ťafkami jeho egu. Jako by jim Kazmitch na zlatém (no, pozlaceném) podnose (jo, to zlato je kočičí) servíroval "podívejte se, na jaké nudli jsem schopen (a nejen já) vás utáhnout..."