Slepejsek

"Co bylo mne nezajímá. Důležité je, co je teď a co bude potom." Častá a oblíbená proklamace. Většinou ale jen do doby, než se nás začne dotýkat osobně. Třeba když se dozvíte, že vaše holka točila porno a to teď visí na netu a ona tam dělá všechno a ještě víc... Tady je téma rozehrané velmi slušně. Rozuměj realisticky. I se zlomem, který přinese odhalení. O to větší škoda, že ze všech možných konců si autoři vybrali ten, který vybrali... PARADOXNĚ: jako divák ve tmě jsem právě tenhle konec dlouho vzýval, na stranu druhou, když konečně přišel, necítil jsem uspokojení, ale zklamání... Hlavní problém totiž (podle mého) není v tom, jak se s tím srovnají ON a ONA. Hlavní problém vidím v tom, jak se ON a ONA srovnají s tím, jak se k tomu postaví jejich okolí - rodina, kamarádi, spolupracovníci, sousedi vesnice... Film to solidně nakousává, bohužel však skončí dřív než první havrani zakrákají...

Slušná česká komedie. Nebo drama s komediálními prv(o)ky? Jasný důkaz toho, co dokáže dobrý scénář. I tady jsou sice některé věci přestřelené, ale v kontextu a hlavně v podání ústřední herecké čtveřice (minimálně dua Čermák-Pechlát) se nad tím dá přimhouřit oko. Jako chlap a po čtyřicítce k tomu jsem se nejednou viděl jako v zrcadle. Oproti babským odrhovačkám z posledních let je tahle chlapská prostě o level výš...

Poněkud dryáčnická cesta odplaty s hrdinkou, která evokuje Harley Quinn na cestě Zabít Billa. Akorát, že tady jsem si místy připadal jako na žebříku, který má vylámanou půlku špruclí. A čím víc přemýšlíte nad těmi zbylými, tím víc vám jich pod nohama ještě trouchniví. Všechny kroky pomsty jsou tak nějak příliš "chtěné" a většina filmu vyzní lépe ve vyprávění než na plátně. Za největší slabinu jsem považoval vložení linie vztahu s Ryanem. Až do okamžiku, kdy jsem ho přestal brát jako pokus o psychologii a přešel na verzi důkaz nevyhnutelnosti zvolené cesty. Pak je to již jen trochu rozvleklý, jak jinak než marný pokus o vyrovnání se starým traumatem, kde romantické kulisy neslouží jako předehra k happy endu, ale jako poslední kapka do poháru zúčtování. Autorka nechce honit dva zajíce najednou, jenom spěje k rozhřešení... Opravdový kolaps tak nastane až ve finále. Vlastně dva. Jeden (plánovaný), kterým se sladká pomsta zvrhne v hořkokyselou, a druhý (nechtěný), kterým autorka nakopne rozjitřelého diváka přímo do koulí. Škoda, že v té bolesti zanikne i nečekaně vtipná variace okřídleného "když dva dělají totéž, není to totéž"

Takový český pokus o LÁSKU NEBESKOU, jen s tím, že tady jde o vícero lásek než jen o tu partnerskou. Také jednotlivé příběhy jsou postaveny tak, aby se jednou protnuly (zcela překvapivě v době vánoční)... Přijde mi, že na to, jak se herci snaží být střídmí, aby film udrželi v uvěřitelné rovině, je právě to protnutí zbytečně vyhrocené. Asi by to šlo méně efektně. Druhým rušivým momentem je časová diskontinuita v závěrečné fázi. Ale jinak stavěné z víceméně všednodenních scén, těch opravdu okázalých je minimum (Thajsko, pracovní pohovor...). Podtrženo-sečteno: prvoplánově a pocitově film naplňuje svůj záměr/slouží svému poselství, jen tu a tam to chtělo netlačit tolik na pilu. A hlavně: pro diváka platí nezačít přemýšlet o jednotlivých postavách a jejich vazbách (nejcitelnější to je u postav Pauhofové a Plodkové) až moc do hloubky - tedy pokud si nechce emoční dojem z filmu rozbít - a to je i ten nejpodstatnější rozdíl oproti na začátku zmiňované LÁSCE NEBESKÉ).

Mladík z pasťáku sice dorazí do správné vesnice, ale místo na pile se tak trochu shodou okolností ocitne na faře. Brzo zjišťuje, že vesničané se víc než cokoli jiného ještě nevzpamatovali z nedávné tragédie, při níž zemřelo sedm lidí z vesnice. Jen šesti z nich je ale přiznávána úcta a vzpomínka. Film se soustřeďuje na jeho působení v roli kněze a snahu pomoci svým ovečkám se s událostí vyrovnat. Dochází při tom nejen na otázky víry a ztráty v ní, ale i postupné odhalování souvislostí světských. (Přichází bohužel i pár otázek na příběhové mezery - proč se po "zběhovi" nikdo neshání? kde se v 20-iletém klukovi bere psychologická hloubka k normalizaci vztahů ve vesnici? tak trochu odbyté vyrovnání vdovy? jakou roli tady hraje světská moc ztělesněná starostou?) Finále, na které se příběh vrátí zpět do pasťáku, přes to všechno ale položí otázku jinou: kdo tu nabízí své tělo za Krista?

Zas jedna ukázka, že není radno věřit anoncím ani reklamním sloganům. Řekl bych, že ani sám film není tak propracovaný, jak se tváří. Spíš v něm pár souvislostí hapruje. Ale budiž. Částečně vám to vynahradí Juliette Binoche. V jejím podání jsou ženské sny o lásce - anebo spíš o strachu ze samoty jako na stříbrném podnose. Tak trochu mezi řádky vystupuje obecnější linie příběhu. Nakolik je člověk zodpovědný za to, co dělá, co vytváří, jak ovlivňuje druhé. A jak je schopen či neschopen se s tím vyrovnat. V dnešním světě, kdy je tak snadné vytvořit virtuálně jakýkoli paralelní svět a zatáhnout do něho kohokoli jako do skutečné reality. Lze v něm prožít city, které v tom skutečném chybí? Lze si v něm hrát s druhými? Účtovat? A když se mi to vymkne z ruky? Když se ztratím mezi realitou a virtuálnem? Jak z toho vyjdu? A jak ti druzí? PS: Řekl bych, že dost zavádějící je i český název snímku. Mnohem víc by mu sedělo KDO SI MYSLÍM, ŽE JSEM...

Pozor na termín "životopisný film". Toto NENÍ životopisný film. Obvykle alibistickou větičku "na motivy života iks ypsilona" je tady třeba vnímat trošku jinak. Film NEMUSÍ BÝT o léčiteli Mikoláškovi, je jím pouze inspirován. Očešu-li onu "životopisnou" linii, pak mi zbude jenom příběh o člověku nadaném mimořádnou schopností, který je jí natolik posedlý, že pro ni je schopen sloužit komukoli a obětovat cokoli a kohokoli. Není divu, že není schopen vnímat (natožpak chápat) společenské dění. To ale na druhou stranu neznamená, že společnost stejným způsobem vnímá jeho - naopak je to právě společnost, kdo ho čas od času staví do situací, kdy musí jasně ukázat své priority. Řekl bych, že tady je i největší slabina filmu, protože autoři se neustále snaží hledat v (tom svém filmovém) Mikoláškovi nějaké běsy - světovou válku, mňoukající koťata, rozchod s rodinou... Nakousají spoustu krajíců, ale žádný nedojedí ani mu na plátně nedají patřičné souvislosti. Jenom jimi rozmělňují ústřední linii bezohledného ega, které si pro své vlastní fyzické ukojení vynutí bezmeznou lásku, aby ji pro záchranu sebe sama se stejnou samozřejmostí hodilo přes palubu. To všechno ostatní jsou jenom kulisy pro polapení diváka. Za sebe jenom dodám, že Ivan Trojan je tentokrát poněkud bezkrevný (slabší výkon než bych od něho čekal - ale možná to je dáno zmiňovanou neujasněností, co ve své filmové postavě vlastně má hrát). Naopak reputaci si u mne po ABSTINENTovi trochu napravil mladý Josef Trojan. A pořád ještě o krok před oběma tady je Juraj Loj.

Ve výhledu byla bujará divoká párty staré party u příležitosti půlkulatých narozenin její hvězdy. Jenže jak stoupá alkohol v krvi, padají zábrany, otázky a pozornost a otvírají se staré i novější jizvy... Ty tam jsou postpubertální sny, na paškál přichází třicátnická bilance životních přeshubu (včetně postpubertálních kořenů). Atmosféra houstne a striptýz jede až na samu dřeň... Na začátku (ještě za střízliva) je pro diváka film hodně náročný na orientaci (minimálně v postavách, kdo ke komu patří, koho s kým co váže). Když se aklimatizujete, začnete si to užívat, protože tahle partička vám nedá vydechnout. Škoda jenom samotného závěru - čekal bych, že následky budou citelnější a viditelnější. Takhle to skoro vypadá jakoby ani nezachumelilo...

Partička přátel se rozhodne pojmout společnou večeři jako místo, kde budou všechny mobilní kontakty večera sdílet společně. Taková modernější verze někdejší oblíbené "hry na pravdu". Samozřejmě je jenom otázkou času kdy a co na koho praskne... Celkem vtipná konverzačka. Hlavně pro toho, kdo nehraje a jenom hru pozoruje - a nejspíš jenom do okamžiku, kdy někdo z jeho přátel řekne nevinné "pojďme si dneska zahrát takovou hru...". Pak komedie velice rychle přechází v drama. Slovy klasika "blažený jest nevědoucí". Osobně jsem celý film nezkousl hostitelskou dvojici (od herců, přes jejich výkony až po dabing), která mi přišla nejfalešnější ze všech, a občas mi scény přišly kapku přitažené za vlasy (ať už tématem nebo gradací), ale jinak se nic moc nedá vytknout... snad jen to ohappyendování - ale kdo by chtěl odcházet z komedie v kině rozsekán psychicky na hadry... PS: Původní italský originál (NAPROSTÍ CIZINI z r.2016) jsem neviděl. Pokud se k jeho zhlédnutí někdy dostanu, vyhrazuji si právo upravit své hodnocení pro tuhle německou verzi.

Malá exkurze do dějin feministického hnutí zachycuje poprask kolem volby Miss World v roce 1970. Přináší několik hodně silných momentů na téma postavení ženy - nejpůsobivější je hádka dcery s matkou ("teď tu bojuješ a přitom jsi vždycky hájila tátu" a "co by s tebou a tvými sestrami bylo, kdybych se chovala jako ty?") a okamžik, kdy dcera sleduje svoji malou (8-iletou?) dceru, jak se zcela proti jejímu přesvědčení maluje a natřásá, aby se zalíbila... Na jednu stranu je dobře, že film se nedívá jen očima aktivistek, ale snaží se hledět i očima missek - i mezi nimi rezonuje doba a různé názory na postavení žen, tady navíc i z pohledu rasového. I tady se bojuje o lepší postavení ženy. Na druhou stranu tato rozdvojenost filmu i škodí (obírá jednotlivé postavy o jejich prostor a chtě nechtě si žádá neustálé skákání z jednoho oka do druhého). Film byl asi zamýšlen jako vzdání pocty všem tehdejším bojovnicím (viz závěrečná rekapitulace osudů). I proto se snaží být věrný spíš historii než myšlenkám. Ty tu předkládá v celé jejich neučesanosti a se všemi nesrovnalostmi (zkoncentrováno do jedné scény to může vypadat třeba takto: když policie zasahuje proti aktivistce za zrovnoprávnění žen, brání se zatýkaná slovy "Takhle zacházíš se ženou?") Divák nechť si přebere a posoudí sám.