Wintery

Přesně takhle si představuji komiksový film - přepálená blbost naplněná nápady, s konečně charismatickym záporákem (Christian Bale si s tím herecky krásně vyhrál), sympatickými hrdiny a s krásně klišovitou pointou "make love, not war".  Využívání pláten a herců na lanech působí retro, ale především svěže a autenticky v záplavě CGI bordelu většiny ostatních komiksovek. Z kina jsem odcházel s úsměvem na tváři, po druhém Strangeovi další skvělé překvapení v nové éře Marvelu.

Tarantino je svůj a nastavuje si vlastní pravidla. Musim říct, že kdokoliv, kdo dokáže vytvořit legendu takového formátu kolem burgeru, pár magorů, hodinek a zašpiněného auta, je filmařský bůh.

Seriálová genialita, která si dělá srandu z veškerých kulturních a náboženských stereotypů, americké popkultury, a dokonce i ze sebe sama (z faktu, že studium na college končí po 2 letech, opakování paintball epizod, dělání nízkorozpočtové epizody v jedné místnosti...). Každá epizoda přináší originální příběh, nebo více paralelních příběhů (či příběhů z různých časových rovin), do kterých jsou zasazeni hlavní hrdinové: Jeff Winger - narcistický vyhořelý právník, proslulý pro své enormní přesvědčivé proslovy a ještě enormnější čelo, Annie Edison - prototyp sexy školačky vytvářející nekonečné napětí mezi ní a Jeffem, nutící diváka kousat si prsty pokaždé, když to mezi nimi probleskne, Abed Nadir - Don Draper, Han Solo, Inspektor Spacetime a Batmanovo nové alter-ego (potvrzeno Christianem Balem) v jednom a jeho nejlepší přítel Troy Barnes, který zažije přerod od fotbalisty v geeka a objeví u toho, že by mohl být dokonce i instalatérem, Ben Chang - nestačíte říct ani chang a tento nejnepředvídatelnější element seriálu bude zas něčím novým a překvapivě ještě VÍCE šíleným, Shirley Bennet - typická afroamerická křesťanská ženuška, pro kterou je vše milé, do doby, kdy si na ní musíte dát velkýho bacha, Pierce Hawthorne - ten starej bláznivej rasistickej dědek, kterýho všichni tak hrozně rádi nenávidíme, Craig Pelton - úchylný děkan se slabostí pro dalmatiny a Jeffa Wingera, a ano, je v tom i Britta Perry, ta je zkrátka ta nejhorší. Dále je tu celá řada dalších nezapomenutelných postav - britský profesor/alkoholik Duncan, pohodář Vaughn, Rich, kterého všichni milují, one man party Magnitude, drogový dealer Starburns, starý penzista Leonard, ještě starší Harry, Tlustej Neil, Vicki, Todd, zmatkář Garrett, Pavel, strážník Cackowski, děkan Spreck z konkurenční školy, ztracená profesorka Slater, proděkan Laybourne, učitel herectví Sean Garrity, učitel "carpe diem" Whitman, maskot Lidská bytost a spousta jiných, hostujících. Dvěma slovy je to "streets ahead" a kdo to nechápe, je prostě a jednoduše "streets behind".

Nové navázání na původní ságu Planety opic nedopadlo pouze dobře, ale nad všechna očekávání přímo skvěle. Snímek se nesnaží jako "správný blockbuster" naservírovat divákovi audiovizuální pochoutky bez jakéhokoliv smyslu, ale ony speciální efekty a výtečná podkreslující hudba Patricka Doyla jdou ruku v ruce s citlivě zpracovanou dějovou kostrou, kde by sice mohl vývoj lidoopů místy působit nereálně, ale scénáristé nikam nespěchali, takže si myslím, že onen vzestup primátů jim snad každý musí sbaštit i s navijákem. Co se týče hereckých výkonů - Sice si myslím, že zde o ně ani tolik nejde, ale vyloženě mi zde nikdo nevadil, což není v dnešních filmech nic samozřejmého, a navíc jsem byl jako fanoušek Stargate příjemně potěšen přítomností Davida Hewletta. Jelikož bych se divil, kdyby nepřišlo(a) pokračování, tak budu hluboce doufat, aby byla minimálně zachována laťka, kterou tento film nasadil.

Jednohubka s velmi ostrou pointou, kde se reálný svět mění v ten, o kterém sníme, aby se ovšem nakonec opět srazil s tvrdou realitou.

Jako zástupce Star Wars jsem pro své Oblíbené filmy vybral právě Impérium. Proč? Nová naděje je příliš technicky nedořešená a Návrat Jediho již v mnoha ohledech tíhne k hollywoodským stereotypům.

Dokonalá mozaika (nejen) amerického života s Tomem Hanksem ve středu dění. K tomuto filmu se toho nedá moc dodat, nezáleží na počtu zhlédnutí, pokaždé ve mně dokáže vyvolat silné pocity a to je charakteristika opravdu kvalitního filmu.

I'm from Buenos Aires, and I say kill 'em all! Jako malej jsem z toho byl na větvi a to se od té doby příliš nezměnilo.

Skrze základní kámen Aktu jsem později pronikl do celého světa Járy Cimrmana, který čítá nespočet originálních her. Tato bude ovšem vždy "tou první".

Proč mě po celý film naplňoval silný pocit nostalgie, přestože jde o něco tak unikátního? To je pouze jedna z nespočetné řady otázek, které mi prolétávaly hlavou při prvním sledování. Při dalším mě napadlo, jestli jsem náhodou nezažil prvně nějaký druh myšlenkového posunu v čase, nostalgie z budoucnosti, jenže zase... Ale nechám toho a schovám si to radši na další zhlédnutí. U tohohle filmu se prožitky navíc můžou pouze umocňovat.