Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (55)

plakát

Betonová zahrada (1993) 

Důkaz toho, že některé věci, jež by se za běžných podmínek musely jevit jako přinejmenším podivné, mohou být za určitých okolností nejen nevyhnutelné, ale dokonce přirozené. Samozřejmě pod podmínkou, že je člověk schopen nepředpojatého pohledu na tenhle svět... Velmi netradiční a kontroverzní látka je zde zpracována překvapivě vkusně a citlivě, přestože už z podstaty věci je to chůze po tenkém ledě. Vysoce nadprůměrný snímek, který, pravda, není pro každého.

plakát

Mulholland Drive (2001) 

Tak pro tyhle filmy stojí za to žít... :-) V jednom rozhovoru Lynch tvrdí, že tenhle film dává smysl, a já trvám na tom, že to myslí vážně. Po druhém shlédnutí (které mimochodem následovalo bezprostředně po tom prvním) jsem dospěl k závěru, že tenhle film není byť třeba geniální, ale přesto jen chaotickou sekvencí navzájem nesouvisejících obrazů, ale že opravdu popisuje racionální příběh, přestože se tak děje Lynchovsky bizarním způsobem. Domnívám se tak na základě toho, že jsem na internetu našel celkem podrobnou interpretaci tohohle filmu, která se jen v detailech liší od té mojí. Že by dva lidi nezávisle na sobě pochopili určitý film v principu naprosto stejně, přestože by ve skutečnosti žádný smysl nedával? To mi fakt připadá docela dost přitažené z vlasy... Zase ale na druhou stranu nevěřím tomu, že se tenhle film nechá pojmout beze zbytku. Lynchovy libůstky jako je modrá krabička, trpaslíci nebo netvor za rohem jsou podle mě od toho, aby se jimi člověk nechal fascinovat, ne aby se jim snažil porozumět. V těchhle případech nezbývá, než probudit své iracionální já a užívat si jedinečnou atmosféru tohohle snímku, kterou modré krabičky a jim podobné půvabné nesmysly spoluvytvářejí. A že je ta atmosféra místy tak hustá, že už snad hustější ani být nemůže! I když... Co my víme, co na nás Lynch chystá příště? :-)

plakát

Interview s upírem (1994) 

Bez diskuzí jedno z největších zklamání, jakých se mi při sledování filmu dostalo. Jenom proto, že z principu nevypínám film před koncem, jsem vydržel i tentokrát. Možná v naději, že přece ještě musí přijít nějaký zlom - něco, proč je tenhle film hodnocen vesměs velmi pozitivně. Čekal jsem, čekal a po dvou hodinách přišly titulky... Horor? Bát se nebylo čeho... Komedie? Smát se nebylo čemu... Romantický film? Nezlobte se, ale o romantice mám sakra jiné představy... Nebo snad drama? Drama, kde se jakákoliv postava může zachovat naprosto jakkoliv, a přesto si vždy kladu otázku, proč se nezachovala naprosto opačně... Podle mě nuda, nuda a nic než nuda. Úpěnlivá snaha o "tak trochu jiný" film. Ano, jiný je, ale že by byl lepší než ty, od nichž se snaží odlišovat? Ani omylem. Za herecké výkony dávám *, jinak by tenhle film skončil v odpadu. A to touhle kategorií šetřím jak šafránem...

plakát

Sedm (1995) 

Myšlenka silná, pointa naprosto geniální. Pozitiva tohohle snímku za mě vylíčili ostatní, proto si dovolím upozornit na pár věcí, které mi tak úplně nesedly. Tak zaprvé -- je to sice drobnost, ale já jsem na ni přímo alergický -- to je něco, co označuji za "vysvětlovací scény". Co mám na mysli: Po každé z prvních dvou nebo tří vražd Somerset sice jakoby shrnuje, co že se to vlastně přesně událo, ale v praxi to znamená: "Milý diváku, ta vražda proběhla takhle a takhle. Ono se to z těch předešlých záběrů ani nedalo poznat, a proto ti to teď všechno hezky po lopatě říkám." Chápu, že některé věci se prostě nafilmovat nedají, ale zvolená forma, jak tenhle fakt překlenout, je tragická. Něčeho tak násilného a nepřirozeného by se scénárista neměl dopustit. Také mě točí to, na co upozorňuje i Lima: Nelogicky obrovské množství záběrů v šeru a ve tmě. To je ale ostatně jeden z kamenů úrazu většiny thrillerů. Jestli si filmaři myslí, že platí: "Čím více záběrů, kdy divák ani pořádně neví, na co se dívá, tím více napětí," tak já tvrdím, že spíše tím více nudy. Za stejně laciný prostředek považuji i neutuchající průtrž mračen. Ruku na srdce - není nejsugestivnější ze všech právě závěrečná scéna, která se odehrává za plného slunečního svitu? Abych ale jen nekritizoval - co určitě stojí za pozornost, jsou podle mého soudu nenapadnutelné herecké výkony všech hlavních postav. Morgan Freeman své schopnosti potvrdil, Brad Pitt dokázal, že není tam, kde je, jenom proto, jak vypadá. Shrnutí? V rámci žánru fantastické, absolutně silně nadprůměrné. Díky pointě dávám *****.

plakát

Psycho (1960) 

Když si tak pročítám extatické reakce drtivé většiny přispěvatelů, tak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem právě shlédl úplně jiný film... Těšil jsem se na opravdovou filmovou lahůdku a zatím jsem se dočkal jen obrovského zklamání. Tohle že je to do nebes vynášené Psycho? Připouštím, že v době svého vzniku to mohla být senzace, ale v dnešní době to podle mého může vyvolat spíše shovívavý úsměv než strach. Popravdě, tenhle film by se mi hodil tak někdy do třicátých let (a opravdu ne proto, že je černobílý). Jsem přesvědčen, že z daného (mimochodem vůbec ne špatného) námětu by se nechalo vytěžit nesrovnatelně víc. Nepřirozené chování postav, šroubované dialogy a zejména konec, kdy se hezky po lopatě všechno shrne a vysvětlí, aby ani ten nejjednodušší divák nezůstal na pochybách, co že se to vlastně stalo... Kamenujte mě, ale tohle se fakt nedá. Když si vzpomenu na jeden ze svých nejoblíbenějších hororů - Rosemary má děťátko, který je pouze o 8 let novější, tak to je jako nebe a dudy. Suma sumárum, dávám ***, a to jen proto, že kdybych dal méně, tak bych byl z těchhle stránek pravděpodobně exkomunikován.