Pedro

Jeden z těch filmů, u nichž se nejsem schopen zbavit pocitu, že byly natáčeny s vidinou Oskara... Podle mě to je takový ten klasicky kvalitní film jako dělaný pro filmovou akademii, jehož shlédnutí člověk na jednu stranu určitě nelituje, ale na tu druhou si ho ani nemá nijak výraznou potřebu zopakovat. Prostě nevěřím, že v tomhle a jemu podobných snímcích bych mohl vícerým shlédnutím najít něco nového.

Film, který se člověk zpočátku snaží chápat úplně "normálně", ale s tím, jak tenhle "normální" pohled na věc více a více drhne, začíná být divákovi zřejmé, že je někde zrada. Je, a jaká! :-) A teprve když člověk pochopí, kde je ten pes zakopaný, si může začít plně vychutnávat mile absurdní situace, o které už z podstaty věci není nouze. Možná, že by se z takhle slibného námětu nechalo vytěžit ještě o trochu víc, ale i tohle mi přijde víc než dobré. Kéž by takhle dopadaly všechny režisérské debuty.

Důkaz toho, že film o puberťácích opravdu nemusí být z podstaty věci nechutný a oplzlý. A to ani v případě, že ti puberťáci (resp. puberťačky) nejsou úplně průměrní/é... Naopak, přestože se tenhle snímek točí kolem tématu, které je, přiznejme si to, stále ještě dost opomíjené (určitě se neobjevuje v oněch s oblibou opakovaných 4% filmů), tak vedle toho, že je v něm zpracováno mimořádně vkusně a současně otevřeně, tak ani v nejmenším nemá sklony působit jakkoli tendenčně nebo sklouzávat ke klišé. Prostě a dobře, je to naprosto civilní příběh ze života dvou holek, které se mají hooodně rády, kterým to každý normální člověk musí hrozně moc přát, a o kterých mám pocit, že kdybych se někdy dostal do toho jejich fucking Åmålu, tak že je tam určitě někde potkám, jak se vedou za ruce. Více takových filmů...

Moje první a v podstatě náhodné setkání s Lynchem. Spíš jen tak ze zvědavosti a bez větších očekávání jsem si k téhle věci sednul, abych se po jejím skončení jen těžko smiřoval s tím, že mě sice čeká 30 dílů něčeho fantastického, ale na ten nejbližší si budu muset týden počkat. Z nynějšího pohledu je mi jasné, že já osobně jsem nemohl začít objevovat mistrovu tvorbu z lepšího konce - jak nyní vidím, tahle jeho podoba je mi nejbližší (do stejné skupiny řadím Mulholland Drive). Takováhle nenapodobitelná směsice mysterióznosti, depresivnosti, temnoty (doslovné i obrazné), surrelismu, symbolismu, hravosti, romantiky a nadhledu, to je přesně to, co je mě schopno naprosto pohltit a co dělá z Městečka to, čím je. Podobnou znepokojivou atmosféru, kdy se sice všechno na první pohled tváří naprosto idylicky, ale člověku je jasné, že "sovy nejsou tím, čím se zdají být", tu umí snad opravdu jenom Lynch. A když už máte pocit, že se to vás začíná psychicky podepisovat, tak se buď objeví Dáma s polenem nebo agent Cooper dostane chuť na třešňový koláč a proklatě dobrou kávu anebo třeba Lucy zazvoní telefon (Šerife, volá Pete Martin z pily. Přepojím vám ho na telefon na stolku u červené židle. Té červené, co stojí proti zdi. Stolek stojí hned vedle a je na něm lampička. Ta lampička, co jsme ji přendali z rohu. Telefon je černý, ten hnědý neberte!) Závěr? S výjimkou skalních "Nováků" a ortodoxních milovníků klasických detektivek, kteří se nejsou schopni oprostit od rámce zločin-vyšetřování-řešení (pokud možno do 90 minut), vřele doporučuji naprosto všem.

Moje první a v podstatě náhodné setkání s Lynchem. Spíš jen tak ze zvědavosti a bez větších očekávání jsem si k téhle věci sednul, abych se po jejím skončení jen těžko smiřoval s tím, že mě sice čeká 30 dílů něčeho fantastického, ale na ten nejbližší si budu muset týden počkat. Z nynějšího pohledu je mi jasné, že já osobně jsem nemohl začít objevovat mistrovu tvorbu z lepšího konce - jak nyní vidím, tahle jeho podoba je mi nejbližší (do stejné skupiny řadím Mulholland Drive). Takováhle nenapodobitelná směsice mysterióznosti, depresivnosti, temnoty (doslovné i obrazné), surrelismu, symbolismu, hravosti, romantiky a nadhledu, to je přesně to, co je mě schopno naprosto pohltit a co dělá z Městečka to, čím je. Podobnou znepokojivou atmosféru, kdy se sice všechno na první pohled tváří naprosto idylicky, ale člověku je jasné, že "sovy nejsou tím, čím se zdají být", tu umí snad opravdu jenom Lynch. A když už máte pocit, že se to vás začíná psychicky podepisovat, tak se buď objeví Dáma s polenem nebo agent Cooper dostane chuť na třešňový koláč a proklatě dobrou kávu anebo třeba Lucy zazvoní telefon (Šerife, volá Pete Martin z pily. Přepojím vám ho na telefon na stolku u červené židle. Té červené, co stojí proti zdi. Stolek stojí hned vedle a je na něm lampička. Ta lampička, co jsme ji přendali z rohu. Telefon je černý, ten hnědý neberte!) Závěr? S výjimkou skalních "Nováků" a ortodoxních milovníků klasických detektivek, kteří se nejsou schopni oprostit od rámce zločin-vyšetřování-řešení (pokud možno do 90 minut), vřele doporučuji naprosto všem.

Neurazí, nenadchne. Navzdory trochu zbytečné délce jsem se sice ani moc nenudil, ale že je děj rozvláčný až hrůza, o tom není pochyb. Také mi přijde poněkud komické mluvit v tomto případě o hororu. Proboha, čeho jsem se měl na tomhle film bát?! Jeden geniální satanistický horor už Polański natočil a nechápu, proč měl po třiceti letech potřebu se k tomuhle tématu vracet. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky... Jediné, co se mi na tomhle filmu opravdu líbilo, byli hermanos Cenizas - ti nemají chybu!

Mladí herci, vlezlá průvodní melodie... Co jiného člověk může od podobného filmu čekat?

Tenhle film, na němž mi spousta jednotlivostí docela dost vadila, a který má sklony si hrát na něco, čímž ani v nejmenším není, mě přesto z nějakého nepříliš jasného důvodu svým způsobem dostal. Ono, kdo z nás by jednou nechtěl objevit podobné místo...

Scénáristicky absolutně nezvládnutý film, který i přes slibný námět a některé veskrze originální scény (závody v lese), alespoň na mně zanechal spíš rozpačitý dojem.

Chvílemi sice docela napínavý, ale přesto poměrně předvídatelný thriller, na který se i díky solidním hereckým výkonům příjemně dívá, ale nic nového nepřináší.