Benigni

Velmi podprůměrné, odlidštěné, chladné, špatně vystavěné, slabě zahrané, nudné, zbytečně pseudoartové, nezrežírované, obsahově nevyřešené. Nemůžu najít žádná pozitiva a je mi to líto, že další miliony skončily v kanále, škoda těch dobrých herců, asi se museli hodně trápit, na Janě je to vidět, a i pan Goldflam, Veselý či Beretová působili trochu nejistě. Jak je to možné? Mám pro takové filmy ovšem pochopení, tak dávám jednu hvězdu za snahu a za možnost tvořit za každou cenu, i když není úplně co a o čem.

S Adamem Plachetkou je vše zalité sluníčkem, až člověka začne dokument nudit. Chybí mu totiž něco zcela podstatného a to dramatický oblouk - v dokumentárním žánru tedy alespoň nějaký dramatický vývoj - příběh. Sledujeme totiž jen řádku "reportáží" z Plachetkova uměleckého života - tu v Chicagu, tu v Salzburgu, tu ve Vídni, tu v Praze. A všude je to krásné, a Adam hezky zpívá, a je toho moc. Do toho občas promluví jeho krásná žena, která je též uznávaná pěvkyně, ale nic více nám o Adamovi vlastně neřekne. Povahou mi tedy přijde Plechetka až flegmatický, diplomatický, nekonfliktní. Takový ale nemůže být hodinový dokumentární portrét ČT, který je rozstříhaný jako publicistika a natočený jako nižší reportáž ČT24. Místy zcela neestetická a nerozmyšlená ruční kamera je asi tím nejslabším faktorem. O to více potom trčí úvodní a závěrečné "jen ve zpěvu" připlácnuté dronové záběry. V půlce dokumentu milovník klasické hudby a Plachetky zvažuje, jestli dokument nevypnout, protože se nedozvídá nic nového. Začnou mu vadit i Plachetkovy milé, i když už nic neříkající "stand-upy", (teď jsme tu, a teď dělám tohle a zítra jed zpívat tam a tam a budu jezdit do Litomyšle), ale přesto dokument shlédne z úcty do konce. Po narození druhého děvčátka už se pak divák dozví jen to, že Adam má rád rajskou. Shrnula bych dokument jednou větou "promarněná šance" a absence režie.

Nejhlubší dno televizní zábavy. Doufám, že to Eva Pilarová neviděla. Jedná se o zneuctění její památky.

Dávám jednu hvězdu za casting!

ZLATÝ FILM 2017 - tenhle pořad mi není nijak sympatický a zve poměrně nudné osobnosti...

Velmi zajímavý film, který mě nebavil ani tak příběhem, jako atmosférou. Atraktivní a vynalézavá kamera, dokonalé svícení, perfektní využití ateliéru. Výkon Michala Kerna je záslužný, skvěle fungovaly i postavy Rašilova a Pechláta. Není to sice můj šálek co se týče žánru a filmové řeči, ale jako filmový počin je to nadprůměrné dílo.

Filmy Olmo Omerzu mi přijdou vždycky v něčem nedotažené. I zde jsou dramaturgické linky, které nejsou vyřešené - např. milenky - tedy samotný atlas ptáků (titul filmu) a stejně tak ústřední kybernetický nepřítel. Jako festivalová záležitost je to ovšem velmi zajímavé dílo.

Především příliš dlouhé. Nevtáhlo mě to tolik, jako režisérovy jiné filmy. Chybí dramatičtější invence a mnohem propracovanější scénář i režie.

Režisér Bohdan Sláma se drží svého kopyta a sociální témata stále udržuje v kondici, byť nás postupem času v české kinematografii pomalu opouštějí. Jsem ráda, že Sláma nepropadl americké hysterii, jako mnozí tuzemští (zvláště mladší) tvůrci. Vůbec ve filmu nepostrádám hudbu a užívám si herce, kteří výjimečně (i když u Slámy vždy) mají o čem hrát. Pavel Nový ve filmu zářil vlastně dost implicitně, ale za to opravdově. Více takových jednoduchých filmů o dobrých a zlých lidech.

Pro mne zatím nejlepší film Rudolfa Havlíka, který drží všechny složky na úrovni, má slušný scénář a herci nedělají kraviny, kterým nevěříte. Naopak velmi koncentrované dílo s atraktivními herci a konečně i nějakou atmosférou a postavami, které se v ději smysluplně pohybují.