Benigni

Šokující, skutečné, bezchybné. S tou limonádou se slečna herečka ještě dost krotila. Já bych mu dala v té kavárně židlí po hlavě. Kluk, který si chtěl jen povídat mě dojal k slzám stejně jako Anežku.

Dlouho jsem neviděla tak dobrý přenos koncertu - divák v něm viděl skutečně všechno, co hrálo i zpívalo. Jsem nadšená.

Vydržela jsem to do konce. A to ne protože by to byl špatný film, ale ten obsah. Hrůza, děs, strojní průmysl smrti. Očekávala jsem trochu více dramatických situací a vůbec napínavějšího pojetí celého příběhu. Ale jen ta atmosféra vlastně dokonale stačila. Je to velmi tematický, žánrový film na pomezí dokumentu s mezinárodními ambicemi, ale chybí v tom větší příběh a větší propracování a uchopení postav.

S Adamem Plachetkou je vše zalité sluníčkem, až člověka začne dokument nudit. Chybí mu totiž něco zcela podstatného a to dramatický oblouk - v dokumentárním žánru tedy alespoň nějaký dramatický vývoj - příběh. Sledujeme totiž jen řádku "reportáží" z Plachetkova uměleckého života - tu v Chicagu, tu v Salzburgu, tu ve Vídni, tu v Praze. A všude je to krásné, a Adam hezky zpívá, a je toho moc. Do toho občas promluví jeho krásná žena, která je též uznávaná pěvkyně, ale nic více nám o Adamovi vlastně neřekne. Povahou mi tedy přijde Plechetka až flegmatický, diplomatický, nekonfliktní. Takový ale nemůže být hodinový dokumentární portrét ČT, který je rozstříhaný jako publicistika a natočený jako nižší reportáž ČT24. Místy zcela neestetická a nerozmyšlená ruční kamera je asi tím nejslabším faktorem. O to více potom trčí úvodní a závěrečné "jen ve zpěvu" připlácnuté dronové záběry. V půlce dokumentu milovník klasické hudby a Plachetky zvažuje, jestli dokument nevypnout, protože se nedozvídá nic nového. Začnou mu vadit i Plachetkovy milé, i když už nic neříkající "stand-upy", (teď jsme tu, a teď dělám tohle a zítra jed zpívat tam a tam a budu jezdit do Litomyšle), ale přesto dokument shlédne z úcty do konce. Po narození druhého děvčátka už se pak divák dozví jen to, že Adam má rád rajskou. Shrnula bych dokument jednou větou "promarněná šance" a absence režie.

Dobří herci ve scenáristicko-režijním neštěstí.

Místy úsměvný konverzační film mi svou "repotrážní" formou moc nesedl. Musela jsem se u sledování hodně přemáhat, abych se na to soustředila. Díky krásným lokacím a špičkovým hercům film funguje a myslím, že Pryce si nominaci na Oskara plně zasloužil.

Toto je jeden z těch lepších dokumentů pana Kubaly. Výjimečně se soustředil i na kameru i na režii a celkové pojetí není jen o sběru Kiliánova života, nápadů a postřehů, ale také o hezké atmosféře, kterou se podařilo v dokumentu vytvořit a sjednotit.

Velmi dlouhý a místy až nudný dokument bez režijního nápadu s někdy až unavujícím Hrůšou.

Tenhle film šel úplně mimo mě. Za tento film by uchazeče nevzala ani na střední filmovou školy. Sorry, ale dokoukala jsem to sotva do půlky. Dvě hodiny bych nevydržela.

Z kameramanského hlediska naprostá prasečárna. Nevím, co je to za pořad - jen kaleidoskop více či méně záživných rozhovorů...´´