Režie:
Peter BebjakKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Mario SchneiderHrají:
Noël Czuczor, Peter Ondrejička, Florian Panzner, Jan Nedbal, Wojciech Mecwaldowski, Jacek Beler, Michal Režný, Christoph Bach, Lars Rudolph (více)Obsahy(1)
Druhá světová válka, 7. duben 1944. Pro tisíce vězňů z celé Evropy ve špinavých barácích a s jídlem na příděl den jako kterýkoliv jiný. Zatímco ostatní chtějí jen přežít, skupinka vězňů připravuje útěk. Když se spoluvězni shromažďují na večerní přepočítávaní, jsou už šestadvacetiletý Fredy a o šest let mladší Valér ukryti v jámě pod hromadou trámů. Nevyzrazení potřebují vydržet tři dny. Tak dlouho Němci hledají ty, kteří se pokusí o útěk z koncentračního tábora v Osvětimi. Když zvuk sirén ohlásí konec hledání, dva vyhladovělé a zmrzlé mladíky čeká sto kilometrů přes hory a nepřátelské hlídky na cestě do rodné země, na území Československa. Pokud to zvládnou, sepíšou zprávu o osvětimském pekle. Ten nejtěžší okamžik je však teprve čeká – přesvědčit svět, aby uvěřil. Film zachycuje skutečný hrdinský čin a jeden z nejvýraznějších zápisů československých občanů do světové historie vedoucí k záchraně desetitisíců lidských životů. (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (153)
║Rozpočet EUR 3,2milióna║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $233,876▐ Studený psí čumák, veľmi chladné, o lepšiu emóciu nezakopneme, cit a prehĺbenie k posatvám ani z ďaleka, je to na oko artové ale bez väčšieho efektu. Ani sa nečudujem, že to malo len takú skromnejšiu minutáž. Veľmi málo výrečné a minimálne pútavé. Prvý krát som pri tom úplne zadriemal. Peter Bebjak sa na vyššiu ligu môže len hrať ale mať na ňu nikdy nebude. Nepomôžem si ale z jeho filmov aj keď niektoré nie sú úplne na zahodenie, je cítiť strašný copyright. Je to taký Slovenský Paul W.S.Anderson. /45%/ ()
Je dobré, že sa natočila takáto vec aktuálne aj u nás. /Tiež kvôli tomu, že máme žiaľ exotov, ktorí sa hlásia k ujovi Adolfovi a sedia v našom parlamente, kde pekne zarábajú (hoci neonacisti sú vlastne rozlezení asi takmer všade)./ Film by si zaslúžil väčšiu výraznosť, údernosť, keďže ide o takto citlivú, závažnú a smutnú tému, tvorcovia asi robili, čo sa dalo, keďže asi i rozpočet bol obmedzený, je asi vôbec úspech, že režisér Bebjak to aspoň takto zvládol. Inak nerozumiem, prečo mnohé násilnejšie scény boli rozostrené alebo iba z diaľky naznačené, predsa jednou z hl. point by asi malo byť poukázať na zverstvá, zvrátenosť, neľudskosť a násilníckosť najhrubšieho zrna u nacistov. Tiež som mal problém porozumieť niektorým vetám a rozhovorom protagonistov (boli miestami veľmi tiché, nezrozumiteľné, asi opäť nižšia kvalita ozvučenia ovplyvnená rozpočtom). Ale som rád, že film vznikol a že som ho mal možnosť vidieť, ale malo sa z tejto témy vyťažiť viac. (Dodatok, za tri hviezdy, ale trochu s odretými ušami, škoda, lebo ozaj táto téma ponúkala tvorcom potenciálne fantastický priestor na vytvorenie možno pútavého, poučného diela.) ()
Nejznámější útěk z koncentračního tábora. 1) Prostředí Osvětimi - Birkenau na mě ve filmu působilo přesvědčivě a autenticky, stejně tak dialogy i děj sám._____ 2) Děj po útěku je už méně zajímavý a ani rozhovory se zástupcem Červeného kříže mě úplně nezaujaly._____ 3) Trochu směšně působí Slováci v českém dabingu, když přitom další národnosti - Němci, Poláci mluví svým jazykem._____ 4) Historické okénko. Dva slovenští Židé, 20letý Walter Rosenberg (později se přejmenoval na Rudolfa Vrbu) a 26letý Alfred Wetzler, úspěšně uprchli 7. 4. 1944 z Osvětimi - Birkenau. V Žilině posléze sepsali asi 60tistránkovou podrobnou zprávu, kde popsali polohu tábora, masovém vraždění v plynových komorách a odhady počtu obětí a detaily ze života v táboře. Na jejím základě zastavil Horthy další transporty Židů z Maďarska. Po válce byla využita v norimberském procesu._____ Vrba po válce vystudoval v Praze Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství, v roce 1958 emigroval. Odborník na biochemii mozku a výzkum cukrovky a rakoviny přednášel na univerzitách v Anglii, Kanadě a v USA. Zemřel 26. ledna 2006._____ Alfred Wetzler sepsal své vzpomínky v roce 1964 v knize Co Dante neviděl, která se stala podkladem pro film. Wetzler žil v Československu, kde 8. 2. 1988 zemřel. ()
Možná to mohlo být poněkud dramatičtější, přesto si myslím, že jde o snímek, který se může hrdě řadit mezi nejlepší evropské filmy pojednávající o hrůzách holocaustu druhé světové války. Prakticky hned od prvního okamžiku musí snad každého filmového fanouška zaujmout kamera. Řemeslu či hercům se nedá v podstatě nic vytknout. Vyzdvihnout bych chtěla především výkony Noëla Czuczora a Jana Nedbala, z nichž mi doslova běhal mráz po zádech. Ostatně skoro ze všech záběrů jsem cítila vlezlou zimu a chlad, s jakými se kromě mnoha jiných útrap hlavní hrdinové a jejich spoluvězni museli potýkat, aby si zachránili holý život. Závěrečný výčet novodobých fašistů moje nepříjemné dojmy ještě umocnil. (80%) ()
Soudruzi, nečekal sem zázraky, ale čo je veľa to je málo. Jozef Mak, pri ktorom som si vyšklabal kotlety je oproti tomuto (bebjakove) majstrovské dielo. Pocitovo to má 4 hodiny, dokopy sa tam nič neudeje, to že to má nejaký dabing si ani nevšimnete. Buď mumlajú, že im nerozumieť ani kokot, alebo hovoria nemecky či dokonca aj anglicky. A nesmieme zabudnúť ani na poľštinu. Emócia žiadna, spôsob predkladania príbehu hlavne na začiatku veľmi zmätený. Čo nedoručil dej, snažili sa zachrániť artovou kamerou a veľa detailami. Veľa veci ma tam rušilo, od čistého oblečenia, cez hodinky až po obuv na rozbitej nohe. O kopci jedla a žiadnych problémoch ani nehovorím. A práve preto ma ani v najmenšom neprekvapuje, že sme to poslali do holéhoúdu, aby tam zabojoval. Len za scény v tábore a rozumnú minutáž 2 z 5 ()
Galerie (32)
Zajímavosti (13)
- Snímek se kromě Slovenska a Česka promítal například v USA, Velké Británii, Francii, Německu nebo Japonsku. (ČSFD)
- Film byl natočen podle autobiografického románu „Co Dante neviděl“ od Alfréda Wetzlera. (SONY_)
- Budova, v ktorej podľa historických zápisov Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba pomohli spísať správu o činnosti koncentračného tábora v Osvienčime, sa nachádza stále na tom istom mieste ako v roku 1944, a to na Hollého ulici v meste Žilina, SR. Podľa aktuálnych údajov, tam sídli aj naďalej Židovská náboženská obec. (funesfilm)
Reklama