Vestor

"Natočíme film o autech, nejlíp gangsterka. Jo třeba jak lupiči ujíždějí od bankovních přepadení. Ale chce to taky pořádnou hudbu, střihnem to napůl muzikálem. No a hlavní hrdina musí bejt vlastně hodnej, co třeba takovej autistickej klučina, co neumí do pěti napočítat a přitom pracuje pro mafii. A bude furt poslouchat iPod, ať máme kam narvat tu muziku. Hlavní padouch bude zlý profesůrek. K tomu pár prototypových gangsterů, jako Bonnie a Clyde, šílenej nigga, tetovanej asiat. Chce to samozřejmě taky trochu romantiky, hlavní hrdina se stará o hluchoněmýho černocha na vozejku a nakonec najde životní lásku..." Takhle nějak asi vznikal scénář filmu. Ono to vlastně ani není špatné, automobilové honičky jsou famózní. Jen to všechno stojí na dost gumových základech, logika místy kulhá na obě nohy a film se snaží být od všeho trošku.

Cruise se nám tady zase o 15 let omladil a není vůbec podobný skutečnému Barrymu Sealovi, ale nakonec to vlastně nevadí. Film nemá moc hluchých míst, lokace i postavy jsou věrohodně podané. Není nouze o vtipné scény, historka hezky odsýpá. Není nad to, pracovat zároveň pro CIA i Pabla Escobara.

Původní film jsem neviděl, jen pár ukázek, nicméně se pokusím zhodnotit BR 2049 z pohledu nezaujatého diváka. Za vizuál má film minimálně 90 %, ohromující pomalé záběry postapokalyptické pustiny, různé barevné ladění jednotlivých lokací. Místy z toho stylovost doslova ukapává. Stejně tak působivě provedené jsou některé nápady (digitální milenka v domácnosti, tvorba falešných vzpomínek v digitální místnosti). Teď se dostáváme k tomu horšímu a tím je přepálená délka a děravý příběh. Chtělo by to sestříhat aspoň o 20 minut, protože jak vás napoprvé a napodruhé ohromí širokoúhlé záběry bouřky, tak po 2 hodinách už vás uspávají a působí spíš jako vata do děravého scénáře. Jelikož původní BR neznám, měl jsem problémy se zorientovat kdo je kdo a jakou má daná postava motivaci. Leto působí spíš jako potulný kouzelník, než jako děsivý záporák. Gosling má svůj zmateně zasněný výraz stejný už od dob Drive, ale na androida bez hlubších myšlenek se to jakž takž hodí. Ford se ve filmu objeví až dost pozdě a vlastně ani k ničemu není. Co jsem opravdu nepobral je závěr filmu, kdy se Gosling najednou na ulici rozpomene, že chce vlastně zachránit svět, osvobodí Forda a na konci se pouze blaženě rozvalí na zasněžené schody. Zůstává pak víc otázek než odpovědí.

Asi jsem moc ovlivněný tím, že mám nakoukané Narcos, plus jsem četl bichli Zabít Pabla, ale tohle byla slabota. Jako obsazení, kostýmy a atmosféra jsou dobré. Bardem je postavou asi i lepší Escobar než byl Moura, ale stejně to celé nějak pajdá. Kdo ten příběh nezná, tak se podle mě nemá ve filmu šanci moc orientovat. Jsou tam náhodně zamíchané odkazy na důležité momenty z příběhu, ale nezasvěcený divák nemá šanci poznat, kdo je který právník či policajt, proč se najednou odpálí letadlo nebo co dělá Escobar ve věznici-zámku. Spíš se film nese v duchu vzpomínek hysterické novinářky a bývalé Pablovi milenky v jedné osobě.

Zajímalo by mě, do jaké míry si tvůrci příběh přizpůsobili a domysleli. Jinak je to perfektně natočené životopisné drama střihnuté černou komedií. Velice efektní je práce s kamerou snímající bruslařské kreace na ledě. Hlavní postavy jsou svérázné a těžce vidlácky stylizované (kdo nemá knírek, není chlap). Margot je tady úplně k nepoznání, protože místo křehké princezny je z ní neřízená střela, která kleje jako dlaždič, pro ránu nejde daleko a ještě umí opravit auto.

Sice skvěle natočené akční scény, hezké lokace, ale místy to působí až jako lehká parodie. Zápletka už je trochu uvěřitelnější než v prvním díle, kde Wick vyvraždil půlku ruské mafie jen kvůli autu a štěněti, ale pořád je lepší se moc nezaobírat detaily a jen se bavit. Několikrát se zde opakuje osvědčené schéma "napřed jednou rukou zastřelím 50 řadových poskoků a pak 5 minut bojuju s hlavním bossem". Keanu sice pro svou roli opravdu dřel, válel se po žíněnkách s mistry bojových umění a na střelnici nechal kýbl kouřících nábojnic, ale k čemu to je, když potom likviduje padouchy tempem ala Žhavé výstřely 2 (chybí už jen počítadlo mrtvol v horním rohu). Místo roztahané trilogie z toho možná měli udělat jeden slušný film.

První Kingsman přišel s neotřelým nápadem a spoustou (místy až nekorektního) humoru. Bohužel dvojka už víceméně pouze ždímá slavné jméno. Veškeré honičky a výbuchy jsou přepálené i na poměry bláznivé komedie. Konkurenční tajná organizace kovbojských agentů působí trapně, především zrcadlení pozic jednotlivých agentů (každý tým má svého rebela, geniálního asistenta v kalhotách/v sukni atd.). Místy to sklouzává až k fekálnímu humoru (zavádění sledovacího čipu pod kalhotky podezřelé osoby…) Asi jediným bonusem byl můj oblíbený Pedro Pascal alias agent Peňa z Narcos.

Tomáš Cruisů se tady zase snaží vypadat o 25 let mladší (a o 15 cm vyšší) než ve skutečnosti, ale relativně se mu to i daří. Scénář je jedna velká akční slátanina s romantickou zápletkou, ale když vypnete mozek a nešťouráte se v detailech, tak to jednorázově zabaví. Takový letní popcornový blockbuster, když zrovna nic lepšího nedávají. Příjemným překvapením je Sofia Boutella, ve scénách kde z ní není seschlá mumie, je to celkem kočka.

Tento film je těžce ujetý. Po vzoru Hardcore Henry má akční scény točené z vlastního pohledu, ale zbytek už je potom snímán klasicky. Je to vlastně taková Brutální Nikita na korejský způsob. Děj je značně schizofrenní, začíná to jako akční asijská vyvražďovačka, potom to chvíli dostává špionážní nádech a ještě se do toho zaplétá romantika, kde hlavní hrdinka žije usedle se svým mužem a dceruškou v korejském paneláku. Doporučuju vyzkoušet, pokud chcete něco opravdu neotřelého a líbí se vám akce z pohledu první osoby.Je také více než vhodné přeskočit většinu romantických scén, za které by se nemusela styděla podprůměrná mexická telenovela.

Musím přiznat, ze začátku jsem měl obavy, že to bude příliš artové a že forma převýší obsah, ale nakonec se z toho vyklubal slušný film i pro "vobyčejného diváka". Nejzajímavější je na tom samozřejmě umělecké zpracování, které je opravdu neotřelé. Van Goghovy slavné obrazy (aspoň těch pár co znám) tu ožívají, postavy a děj jsou do nich zakomponovány nenásilně a všechno hezky navazuje. Velmi zajímavě se s animací také doplňují černobílé hrané pasáže, které znázorňují vzpomínky. Samotný děj je trochu slabší, je to spíše taková detektivka, která se točí kolem detailů Vincentovy smrti, kdy přicestuje vzdálený přítel, zpovídá obyvatele vesnice a z jejich protichůdných výpovědí si snaží poskládat si vlastní obrázek o posledních dnech umělce. Délka 94 minut je tak akorát, takže děj vás neomrzí a stihnete si užít animace.