Amaranta

Ze začátku nenápadné odstíny charakterů se vinou dál a rozvíjí se a ve fázi, kdy už jsem skoro chtěla sledování utnout, nastal obrat. Domotané linie se trochu narovnaly a vyklubal se pěkně promyšlený filmek.

Ztělesněný tanec smrti, který se v polovině 14. století stal v podstatě útěchou Evropě zasažené černou smrtí. Opět se mi stala zvláštní věc, která se čas od času děje - všechno se točí kolem podobných věcí, dozvídám se útržky, které do sebe zapadají a já si utvářím ucelený obrázek. Začalo to jednou mojí prací, ve které se o tanci smrti okrajově zmiňuji a chystám se ho v souvstažnosti k tématu rozebrat, potom slyším na přednášce o době v 14. století, o Evropě postižené morem, průvodech bičujících se, kteří roznášejí nemoc mezi městy a vyvolávají strach, a znovu o dance macabre. Na to navštívím Norimberk, město středověku, město, jehož židovští obyvatelé byli pronásledováni jako původci morové rány, jejich ghetto bylo zničeno, synagoga zbořena. To vše s požehnáním Karla IV., jenž byl u nich zadlužen, cítil se trochu provinile a na místě synagogy vybudoval Frauenkirche... (Českým zemím se v tomto období dařilo paradoxně dobře, zhoubná nemoc se jim totiž téměř vyhnula!) No a potom přijde Sedmá pečeť!

Nemám ráda děj založený na rozdílnosti národů, obzvlášť Američanů a Francouzů, tak trochu mi to připomíná Čechy (Prahu) a Moravu a ty přihlouplé Bobule (tím nechci kritizovat ani jednu českou oblast za utahování si z druhé, naopak - karikatuře neušel nikdo). No a ano, chtěla jsem se podívat na romantickou komedii - doják, tak to moc nevyšlo, chybějí silné scény.

Nemůžu jinak, na tomto seriálu jsem se podílela svou zcela jedinečnou účastí! Neboť vězte, že když uvidíte zezadu blonďatý drdol či velmi sympatický flek snažící se neumrznout v lodičkách a neslíznout si všechnu zářivě rudou rtěnku, jsem to Já! ..... Bohužel, po opětovném sledování druhé řady musím aspoň o hvězdičku snižit, záběr se přesouvá z hlavních postav kamsi mimo, a to není příliš šťastné. Teď jsem dokonce musela odejít od televize, tak pitomé zápletky a špatné herecké odříkávání si tento seriál nezasloužil...

Blbost, bez děje, zbytečné lyrické momenty. Jako vždy - jen si dělejte z Moravanů pitomce, ale když už je napodobujete, nevkládejte jim do úst "viď" (s výslovností "véď"), nýbrž "že", není-liž pravda? Fajn, co jsme si, to jsme si, Pražané tu dostávají taky co proto, ale opravdu to byla blbost... Silná slova příliš nepoužívám, nicméně toto se povedlo: Tetsuo: "Nevinně o víně"? Spíš "zbytečně o hovně".

Wongův příběh byl pěkný, moc, Soderberghův aspoň trochu tajemný. Antonioni tak trochu do počtu, ne?

Kdyby to natočili Američané, ale Číňanům se fakt divím. Asijské filmy si vychutnávám a většinu i skladuji. Pavilon bude neúprosně smazán... A abych pravdu napsala, ani ten Dafoe to nevytrhnul, spíš mi byl tento nastrčený moralizátor trnem v oku. Takto se vše motalo jen kolem rorzrúznění tradic a vyzdvihování západních zvyků.

Kdyby byl mstitel vdovec, nikoliv žena, asi by se všude tak jednoduše nepropasíroval. Jak je vzhled zavádějící! Jak si všichni s otevřenou náručí pouštěli vlastního vraha do domu! Námět sliboval originální zápletky a situace, Moreau se v chladné improvizátorce taky vyžívala. Nejsem žádná specialistka na formu - možná kontrastnější záběry, dramatičtější atmosféru, něco tomu chybělo. A opět mě neskonale naštvala ČT2 - titulky a hlavně zvuk měly pořádný náskok (zvláště když napřed vyjde výstřel a teprve po pár sekundách se ženich zbortí, je to tam i napětí...). Mnohem neodpustitelnější ale bylo, když jsem si jednou konečně chtěla nahrát Amarcord. Napřed zněla hudba a mně bohužel nesrozumitelná italština, pak němý dialog a kdesi vzadu se táhl překlad, "vřele doporučuju".

Moje hodnocení sestává z většinové části z obdivu k Sellersovi.

Proti romantickým příběhům nic nemám, i když jsou často od začátku dost průhledné, ale toto už bylo moc! Jeden kýčovitý dějový zlom se odrážel od druhého, a když se osmahnutý Keanu vydal vydolovat starý rodový kořen, přála jsem si alespoň trochu nadsázky Rosamundy Pilcher...