Amaranta

Ne ne, bezprostředně po přečtení knihy to nešlo. Emotivní pasáže byly přetaveny pouze do dějových bodů a herecky mi vyhovoval snad jen Otto a někdy Patricie. Prostředí povedené, drama žádné - hlavně nedbale kouzelný závod v úvodu mě hodně zklamal. Vlastně jsem se ani nedodívala...

Moc se mi líbil Downeyho Merivel, tím myslím po herecké stránce. Na vedlejší historické osobnosti zahrnující ve své životní pouti i členy královského rodu, dobové reálie a (celkem neořezaná) fakta se dívá asi lépe než na nutkavě pompézní a veledůležité filmy o samotných panovnících.

Ve filmech s Gregorym Peckem čekám, že se mi bude líbit především on, ale tady tomu tak (ač se mi to zdá skoro nemožné) nebylo! Jeho rozporuplný charakter kolísal mezi krajně schematickými vzory drsňák - hulvát - frajer - spravedlivý sympaťák. Putování solnou pouští i osamělé městečko byly příjemným zpestřením, ale všechny postavy i dějové zvraty byly do filmu naservírovány podle neoriginální filmové učebnice...

Mnohem lepší než remake. Možná ne lepší, ale celkově jaksi autentičtější - tato stará verze ještě nebyla ovlivněna filmovou historií snažící se zdokonalovat způsob točení "jak to opravdu je" a byla odvážná, fantastická, nedělala si starosti s efekty a maskami (nedá se říct, že by nebyly, ale byly minimalizovány, a tím vypadaly mnohem přirozeněji). Zkrátka nová verze (jako všeobecně nové filmy ) se snaží vrátit se k něčemu, co měly snímy staršího data tak nějak ve vínku...

Bez hvězdiček. Schéma průhledné i se zavřenýma očima, ale právě proto na něj lze navěšet ty s kamennou tváří pronášené perly černého humoru.

Všechny série Zmijí jsou skvělé, a tak tu uvádím první jako zástupce - a to ctihodného! První, ještě nespojený, The Black Adder mi vůbec nepřijde příliš nedokonalý, je jednoduše příhodný době a taky se mi asi víc líbil ironicky vychytralý Baldrick.

Sabrina - Hepburn měla své roztomilé kouzlo díky zajímavějším dobovým detailům - rozhodně je romantičtější představa kuchařky snášející Bogartovi soufflé než Ormond bez fantazie přetvořená na fotografku. Nebo dramatická večerní róba zaměněná za poněkud přestárlé černé šaty s kabátkem. Nebo celkově kladně naivní projev Hepburn (ačkoliv ho vlastně až tak nevyhledávám) napodobený koktáním Ormond...

Občas probleskl zajímavý vizuální moment, ovšem nic nemohlo zastínit naprostou přetaženost úplně všeho ostatního. Špatné herecké výkony byly nejhorší zrovna v těch chvílích, kdy měly být nejupřímnější a jakmile jsem si myslela, že už nemůže přijít větší klišé, vpadnul na scénu vyprázdněný motiv strhávaného domu (za nepřítomnosti zvuku a v postupně červenajícím vzhledu...). Proti surreálně-experimentálně-psychologickým mozaikám nic nemám, ale v tomto případě byl film seskládán z přehršle scén, o kterých si tvůrci prostě řekli: "A proč ne?"

Hemisféra = polokotel

Asi nebyla vhodná doba, po necelé hodině jsem to musela vypnout, prostě mě vůbec nezajímalo, jak film dopadne. Darmo jsem se přesvědčovala, že scénař je dobrý, skečové scénky povedené... A to jsou sedmdesátá léta pro americké filmy mým oblíbeným obdobím a dokážu překousnout kde co! Nevím, snad příště.