RUJA

Pod dojmem Call me by your name jsem si chtěla doplnit režisérovu předchozí tvorbu. Narozdíl od zmíněného divácky přívětivého filmu se v tomto případě jedná o jeden z těch chladných artových počinů žádající hlubší analýzu, do které ale nemám vůbec chuť se pouštět. Řadím do kategorie "zajímavé" a třeba si to ještě někdy pustím a prohloubám si to.

Krásný, silný film s vynikajícími hereckými výkony, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí. (Sufjana Stevense jsem si pak pouštěla skoro týden v kuse, abych si to doprožila... to se mi stalo naposledy v sedmnácti... uf :) ) Jsem moc ráda, že se režisér vykašlal na klišoidní zápletky typu „netolerantní okolí “ a „pohoršení rodičové“ a soustředil se na vývoj vztahu ústředního páru a budování atmosféry… Další gay romance, která dalece překonává většinu hetero produkce v žánru love story.

Taková temnější, mnohovrstevnatější a rafinovanější Amélie s poměrně drsným tarantinovským finále. Naprosto nechápu, jak to Guillermo del Toro dokázal všechno udržet pohromadě a ještě prošpikovat notnou dávkou humoru. A to ani nemluvím o úžasné Sally Hawkins, která svým nonverbálním herectvím předčí většinu hereček z éry němého filmu. Filmová lahůdka.

Je zvláštní, kolik gay romancí se poslední dobou vylouplo v kinech. Ale opravdu skvělých. Když pominu Cukráře a porovnám Na konci světa s epičtějším Call me by your name, přijde mi až legrační, na jak protilehlých pólech se tyto dva filmy nalézají. Call me by your name je lenivá, letní love story dvou mladých intelektuálů odehrávající se v bohémském prostředí slunné Itálie, zatímco Na konci světa je syrové drama z nehostinných anglických vřesovišť s minimem dialogů. V prvně zmiňovaném filmu hlavního hrdinu hýčkají milující rodiče, kdežto tady se s Johnnym nikdo nemaže a musí tvrdě makat na farmě pod přísným dohledem nemocného otce a velmi vyčítavé babičky. Po nocích se opíjí po hospodách a sem tam si střihne nějakou tu rychlovku. Laskavost a porozumění jsou naprosto cizí pojmy, naopak každodenní dřina a osamělost jsou veličiny důvěrně známé. Po příjezdu fešáckého rumunského pomocníka se poprvé setkává s ohleduplností a pochopením a postupně se tak začíná někomu otevírat… S úhlednými hochy z Call me by your name tuhle drsnou, ale působivou love story spojuje odmítnutí stereotypní zápletky založené na konfrontaci s homofobním okolím. Nic takového tady zaplaťpánbu nenajdeme, takže se dá příběh vytěžit jinak a mnohem niterněji jako strach z prolomení osobních hranic a citových limitů, což je téma natolik univerzální, že rezonuje v každém z nás nehledě na sexuální orientaci. Proklamované srovnání se Zkrocenou horou tady proto není moc na místě, tím spíše, že se nejedná o prvoplánově slzopudný film, i když nějaká ta slzička ve finále asi ukápne. Oba hlavní protagonisté prošli před natáčením důkladnou průpravou a museli si osvojit všechny úkony spojené s chodem farmy (neinscenované scény s novorozenými jehňaty jsou parádní), a výsledek je skutečně autentický a až naturalisticky pronikavý. Na ČSFD kritizované sexuální scény jsou sice poměrně explicitní a ne úplně estetické, ale rozhodně nejsou samoúčelné, protože výborně vystihují přístup hlavního hrdiny k intimitě. Dokonale ztvárněný přerod z vyhořelého ignoranta v cítící lidskou bytost je hereckým koncertem Joshe O‘Connora, jehož kariéru se určitě vyplatí sledovat. PS – Ten podivný jazyk, kterým tady mluví, je opravdu angličtina? No, tak to bych byla v Yorkshiru úplně v háji.