RUJA

Tragický příběh o cílené devastaci jednoho mimořádně nadaného člověka. Nad tou nespravedlností a zvůlí je člověku až do breku. Rozhodně to není žádná jednohubka, ale pečlivě a citlivě zpracovaný dokument, který ve vás zanechá tíživý pocit na dlouhou dobu.

Japonské animáky mám moc ráda, ale tohle bylo prostě strašný. Výtvarná stránka na mě působila neskutečně lacině, ne mysteriózně a scénář... škoda mluvit.

Zajímavý námět, který bohužel utonul v přílišném sentimentu a mnoha nedořešených dějových liniích. Poprvé mě u nějakého anime napadla kacířská myšlenka, že by to mohl být (při zásahu zručného scénáristy) skvělý hraný film a ještě lépe seriál.

Opravdu úžasná animace a lahůdkový soundtrack. Lidsky to nebylo tak silné jako Samurai Champloo, kde se divák zamiluje do všech tří hlavních postav tak, že je těžké se s nimi rozloučit, ale tou propracovaností a skvělým scénářem si CB zaslouží plnou palbu.

Myslím, že pro pochopení a docenění snímku je důležité umět se vrátit do dětských let a vcítit se do pozice malého kluka, který příchodem mladšího sourozence přichází o všechny své dosavadní výsady. Ačkoliv jsem ze dvou sester ta mladší, pamatuji si i pocity nejistoty, opuštěnosti a žárlivosti, když mě v útlém věku někdo připravil o pozornost rodičů... Ty emoce se daly jen velmi těžko ukočírovat. Konec filmu mě opravdu dojal. Režisér Mamoru Hosoda má svůj unikátní rukopis a schopnost jít v rodinných tématech do překvapivých hloubek.

Velmi osobité zpracování válečného dramatu očima dětsky zasněné hrdinky. První polovina plyne téměř idylicky v pomalém tempu vyprávění, v té druhé ale začne přituhovat a směřovat k nevyhnutelným tragickým událostem.

Od romantické love story, k rodičovským povinnostem a dospívání... Nečekaně hluboký a procítěný příběh o mateřské lásce a hledání vlastní identity.

Něco tak neskutečně roztomilého a láskyplného jsem dlouho neviděla. Zaručený lék proti trudomyslnosti a blbé náladě.

Příběhy z dětství a malá Taeko mi přišly kouzelné a velmi citlivě vyprávěné, ale návraty k její dospělé verzi už na mě tak nefungovaly. Ty přednášky o zemědělství, křečovité úsměvy a chichotání byly opravdu nadbytečné, až jsem měla chvílemi pocit, že je to nějaká budovatelská agitka na objednávku... Velmi cením režisérovu snahu nořit se do občas rozháraných hlubin ženské duše a dojemný konec, ale občas mě to bohužel dost iritovalo a nudilo, tak s hodnocením nemůžu jít výš.

Začátek skvělý, ale jak to sklouzlo k těžkotonážní romantice, ztratilo to poetiku. Toho patosu korunovaném popíkem Radwimps je na mě přespříliš...