Enšpígl

Konečně si Neill uklidnil kameramana a přestal z filmu dělat houpacího koně, protože za ty jeho předchozí filmy by si z hlediska houpací kamery zasloužil sešít koule dohromady a udělat z nich boxovací pytel pro kachny. Jenže když odstraníš plíseň ještě to samo o sobě neznamená vůni. Naštěstí má v sobě film složku, která mě chytla a to byl vývoj povah hlavních postav a jednoho roztomilýho pikslíka. Ty proměny byly udělány s naprostou lehkostí a ani trošku nepůsobily uměle a v podstatě udávaly tempo celýho příběhu a nudu poslaly na dovolenou. Závěrečná akční scéna byla natočená na efekt, což moc nemám rád, ale sem skvěle zapadla a více stranou přestřelku jsem si pro její přehlednost vysloveně užíval. Další plusko dodala finalová pointa, protože v sobě měla pozitivní emoce, které vždy umím ocenit. Celkově bych řekl, že se jedná spíš o takovou zábavně akčnější pohádku, která má v sobě až nečekaně velký srdce.

Po filmařské stránce není co vytknout, herci, kamera, atmosféra to tady fakt šlape jak hodinky. Problém jsem měl s příběh, takových střetů osobností už tu bylo mnohem víc a já tady po většinu času postrádal delší emotivní stopu. Závěr, vlastně jsem jejich chování a vztah naprosto nechápal a nemyslím jen otce a syna, ale i matky a taky dalších postav, na to jak reálná šla z filmu atmosféra, tak postavy byly až moc filmové.

Já tam měl Stewartku, takže spokojenost, ale s výhradama. Je neuvěitelný kolik času bylo naprosto nesmyslně promrháno kecama a že týden po americkým blockbusteru ve kterým jsou všechny ženy bohyně a muži sráči uvidím druhý film, se stejným vyzněním, hmm to je hold ta americká feministická rovnopránost, má knírek, patku a mluví německy, ale srát na to, podstatný je fakt že to nemělo drive, přitom ty tři akční scény co tam živoří, jsou udělaný dobře, ale jak říkám já tam měl alespoň Stewartku.

Vždycky jsem chtěl vědět, co dělaji slečny a dívky než se vdají. Tenhle snímek to téměř reálně dokumentaristickým stylem ukazuje. Takže tohle jsou ty divčí tajemtsví o kterých vždycky tak významně holky mluví. Já to tušil, to je samej nežnej tvor a ženu ani květinou neuhodíš a oni zatím v mladí vymlátěj celou armádu.

Já jsem nenáročnej divák, takže mě stačí když Cami kmitá tou svou prdelkou ze strany na stranu a už uvažuji, že by mohl film dostat Oscara. Krásně se na to kouká. Přestěhovanej blázinec na filmové plátno. Samozřejmě vážně se tady nedá brát ani upozornění před filmem, že kopírování DVD je zločin. Prdlost dostala zelenou jak v akčních scénách, tak v dialozích a tvrdě devastuje diváky co berou všechno ukrutně vážně. No a nás magory veme třeba scéna jak ten černoch olizuje surf, tanec na MC Hammera, úvodní mongolská akcička je vynikající zvěřinec, hlavně Cami na tom bejkovi no a pak ten přestup z letícího náklaďáku do padající helikoptéry to je lahůdka, kterou dělám každou sobotu dopoledne. Vrcholová scéna je samozřejmě ta, jak se potká Cami v bílých plávkách s Demi v černých plavkách, to už jsem padal do mrákot. Červený ferari, zlatý pistole, no prostě ten film je ňami, ňami, hlavně Cami, Cami .

S Australskou kinematografií se zatím jen nesměle očicháváme, ale i tak jsem už viděl docela dost filmů (3) od Rolfa De Heer, vlastně se dá říct, že pokud se dívám na australským film je velká pravděpodobnost, že je od Rolfa. Tenhle chlapík se ve svých filmech zaměřuje na původní obyvatelstvo Austrálie a nejinak je tomu i v Charlieho zemi. Pro pocit smutku a deprese se stačí vžít do pocitů a srdce Charlieho a je vystaráno. Příjemný pokoukání to rozhodně není, když si uvědomím, že někdo žije od nepaměti ve své zemi, pak do ní přijede někdo jiný a vnucuje tomu původnímu bez absolutní pokory a respektu svůj styl života. Charlieho mě bylo líto a docela by mě zajímaly ohlasy bílých Australanů na tento film.

Docela mě ten film zamotal šišku. Jo, dej si ho v létě ideál v letňáku s pivkem a zasměješ se, ale ono to někdy pálí docela vostrejma ("ty žádnou rodinu nemáš"), jenže dál se jednotlivé postavy neřešej, jen vždy kousknout a jít dál a já právě nedokážu odhadout jestli to byl záměr nebo neschopnost. V každým případě konec měl být úplně jiný. Co se však povedlo na výbornou je casting. Jana Synková když spustí s tou svou hlasovou intonací, tak je člověk nasranej jak trestaneckej kýbl. Postavy ve finále docela nenápadný, ale zajímavý, jen u Terezky mě přišlo že její postava už je trošku přes čáru. Vašek Kopta výbornej, Judit krásná, Ivanka skvěle civilní a Honza Strejcovský mě nejblížší. Knížní bitka, auto dialogy luxusní. Určitě se na to chci podívat znovu, ten film není tradiční český ha ha ha jak by se mohlo zdát a za to palec nahoru, ale zatímco strejda trautemberk měl kyselo moc kyselé, já mám tenhle český film moc evropský.

Mohla to být silná citová pecka, kdyby film zvolil krapet jinačí způsob vypravění. Příběh nemá absolutní snahu nám víc přiblížit hlavního hrdinu. Sledujeme jakoby přímým přenosem krátký úsek Martinova života, který je samozřejmě po scénaristický stránce poměrně intenzivní, chvílema jsem držel Martinovi palce, chvílem jsem si říkal, děláš blbost chlapče, ale tak už to bývá u každýho tvora zvanýho člověk. Problém však byl v těkavým způsobu vypravění, protože tvůrci spoléhali, že divák všechno pochopí a příjme na základě jednoho záběru či jedné věty a to bohužel ne vždy fungovalo. Co však fungovalo na stoprocent, byla hudba. Nebyla ve filmu nějak často, ale když byla, krásně se poslouchala na rozdíl do syrového a lidsky nekompromisního příběhu na který se občas koukalo s hodně sevřeným hrdlem.

Že by se film nějak namáhal nám představit hlavní hrdiny nebo dostat do děje to se říct nedá. Může to mít svý kouzlo, ale to by chtělo trošku víc než jen Markovo zlý kukuč a nebo dýchajícího Jamese. No a scénár byl originální a objevnej asi jako informace, že loďi se nesmí jedit po silnici. Tonoucí se stébla chytá a proto si tady hledám odůvodnění, proč dát alespoň dvě hvězdy. Jednu prásknu za přestřelku u babičky, protože to bylo tak blbý, že to muselo bejt schválně a druhou dám za zavěrečný titulky, ne nebyli nijak opriginální, ale prostě jsem je rád uviděl.

Ten chlapík jak hrál hlavního hrdinu byl až famozně ošklivej. S těma zubama by mohl ohryzávat snad i naše paneláky. Zcela fascinovaně jsem sledoval jak může bejt někdo tak hnunsej a ještě s tím chodit na veřejnost. No, alespoň už se necítím tak sám. Samotný film zřejmě daleko více ocení milovník komiksů, mezi které se svojí znalostí čtyřlístku - Piňdi, Myšpulína, Fifinky a Bobíka, ročníku 1980 až 1984 a francouzskýho vydání Pif Paf nejspíše nemůžu počítat. Občas mě pobavily narážky na rozdílnost myšlení, chování a zvyků amíků a frantíků. Celkově však převladá spíše zklámání z toho, že Gérard Depardieu zde nemá tak velký prostor jak jsem očekával a že už nejsem nejhnusnější člověk na světě, protože před ošklivostí Adolpha Greena se klaním a uznale tleskám.