Enšpígl

Způsob vyprávění je strašně kostrbatý. Ze začátku se na nás vyhrne tolik postav najednou, že by se v tom nevyznalo ani prase. Nezastírám, že postavy andělů na mě působí mile, některé scény jsou celkem hravý, originální a na úsměv a věřím, že knížka musí být příjemný čtení, ale nemůžu si pomoct Alice tady zklamala jako scénaristka. Většinu filmu jsem strávil orientací v postavách a hledáním smyslu činnosti andělů. Jediný co film zachraňuje jsou civilní herecký projevy Bolka Polívky, Zuzany Bydžovské a Kláry Melíškové, ta se mě líbila suveréně nejvíc a Vojta Dyk mě konečně nějak zásadně nevadil. Ostatní měli poměrně malé role což zamrzí hlavně v případě Vládi Javorskýho.

Když jsem si dělal dramaturgii filmů, který na festivalu Be2Can navštívím, tak u Zimního spánku jsem se bál, že pro jeho dlouhou stopáž, přetavím Zimní spánek v divákův spánek, ale nakonec zvítězila zvědavost nad čím, že si to kluci a holky v Cannes zaslintaly. Musím uznat, že film má v sobě sílu, která umí přitáhnout a udržet pozornost, ono ostatně u filmu, který je založen na dialozích ani nic jiného nezbývá. Zimní spánek má svoje pihy na kráse. V některých pasažích působí až zbytečně ukecaně a dialogy vedou odnikud nikam. Děj, tak jak ho známe v rovnici, máme zápletku, dáme vývoj příběhu a uděláme finále, tady absolutně neočekávej. Všechno je založený na postavách, jejich vzájemných vztazích, vnitřních duševních bouřkách a fantastických hereckých výkonech. Záležitost jak dělaná pro divadla, ale ty dialogy bych se teda učit nechtěl. Fascinovalo mě jak slovní vatu dokázal během jedné vteřiny vystřídat emotivní uragán. Trošku to střihnout, ale ne zase nějak moc a máme dokonalost.

Od začátku mně bylo jasný, že mám tu čest s mimořádně vydařenou komedií a povedený fóry dodávaly mé bránici stále častější dávky k provětrání mých smíchovodů,ale to co přišlo kolem pohřbu a pohřební hostiny to byl hotovej uragán vtipu. Dvacet minut nepřetržitýho smíchu mě snad ještě žádnej film nedopřál, fór stíhal fór a já pro slzy v očích měl co dělat, abych nepřišel o žádnej dialog nebo scénku, protože takovouhle oslavu humoru je třeba hltat plnejma douškama.

U filmů, které mají silné ženské téma se občas bojím vykreslení chlapů jako těch největších zlounů a neschopů. naštěstí to není případ tohohle bijáčku, který mě nepřijde po obsahové stránce nějak extremně zábavnej, ale má v sobě pohodovou náladu a skvěle napsaný jednotlivý postavy, který dokážou vyvolat úsměv už jen svou pouhou existencí.

Nakonec nečekaně příjemnej komediální zážitek. Trošku jsem se bál, aby se nám tady nevystavovala trapná odnož humoru s ohledem na název a tedy věk hlavních postav, ale film je příjemná kombinace naprosto šílených situací, pohodový atmosféry a romantiky.

Film Jeptiška je vyprávěn poměrně intimním způsobem. Žádné šokující ani vyhrocené scény, většina tvrdších momentů je spíše naznačena, ale takovým způsobem, aby měl divák o tom co zažívá hlavní hrdinka jasno. Film má v sobě zajímavou obrazovou uhrančivost, která umí upoutat pozornost stejně jako skvělé herecké výkony všech zůčastněných holek. Nejvíc mě odrovnala má oblíbená Louise. Tohle je její první dramatická role ve který jsem jí viděl a hned jsem z jejího výkonu naprosto unešenej.

Ze začátku mně byl hlavni hrdina poměrně nesypmtickej a absolutně jsem ho v ničem nechápal. Postupně jak na své cestě naráží na lidský exoty si moje sympatie postupně alespoň trošku získal, ale možná i díky špatně vyprávěnému příběhu ve kterým se jen velmi těžko hledá pointa jsem si k němu žádnou velkou cestu nenašel. Film je silný v jednotlivých scénách a práci kameramana, který umí skvěle nasnímat rozhlehlost norské krajiny a velmi dobře dokáže vyprávět obrazem.

Buď nejsem na kratkometrážní filmy na dostatečné intelektuální úrovni, abych je dokázal plně pochopit a nebo jsou tvůrci hodně naivní, když si myslí, že daj k sobě tři postavy, do huby jim daj pár vět a myslej si, že budu potřebovat pleny abych se z toho neposral.

Mám trošku problém se scénářem. Osobně bych jel víc po divákově zvědavosti a vynášel otazníkovou postupku a méně po psychologii postav. Styl vyprávění totiž mou pozornost zcela navádí na postavu Nicka, což na tak dlouho stopáž není úplně šťastný a místama mě přijde, že film po obsahové stránce šlape vodu. Ve filmařské práci je snímek naopak výbornej plavecí. Umí skvěle vyprávět obrazem, pracovat s atmosférou a hlavní hrdina má chování i dialogy těžce real, díky čemuž jsem se dokázal lehce ztotožnit s hereckým výkonem pana Afflecka a filmařským umem mistra Finchera. Samostatnou kapitolou je pak výkon Rosamund Pike, teď nebudu mluvit o její top prdelce, která je hotový plátýnko, na který bych se kdykoli mile rád podepsal. Jde mě o její herecký výkon, to co tam Rosamund předvádí je hodný hereckýho šampiona a Ros se tímhle hereckým výkonem kvalifikovala mezi absolutní hereckou extraligu. Stejný nadšení mám i z poslední čtvrtiny filmu, v ní totiž zavládne takový psycho dusno že by i sauny zaviděly.

Nepopírám, že tenhle islandskej blázinec má v sobě hodně humorných prvků, ale současně jsou některý scény zbytečně natahovaný a tím ztrací na údernosti.