Enšpígl

Na první půlku se hrozně dobře koukalo, byla to taková zábavně příjemná komornější romantika, ale postupně se to až příliš hrotilo až mě to přišlo už moc utažený a tudíž né příliš věrohodný, ale tak romanticky naladěný divák se nažere sladkýho, ale cukr zůstane netknutej.

Film je založen na chladném, odtažitém prostředí nemocniční ldn, které ovlivňuje celkovou osobnost hlavní hrdinky a samozřejmě taky divákovo vnímání. Je poměrně dost těžký si najít nějakou citivou cestu k Piroske, protože sice některé scény, zejména detaily nepostrádají svou sílu, ale způsob filmového vyprávění rozhodně není nějak vstřícný. Je to velmi zvláštní film, má v sobě smutek, lidskou osamělost skombinovanou s životní prázdnotou, přišlo mě to jako kdyby se Piroska řídila heslem, život je jen čekání na smrt. Na druhou stranu jsem z Pirosky cítil takovou tu obyčejnou hezkou lidskost. Z filmařského hlediska je to exceletní, ale z hlediska osobních poctů je film docela těžký ohodnotit.

Taková pohodová blbinka, která umí překvapit humorem zejména v dialozích, ale taky nám občas přeťapavá na místě a odehraje pár kravinek, ale ne třeba se na ten film nějak výrazně zlobit, korn když nabízí docela hezkou samičku.

Dojem z tohoto filmu: Charlize je sexy, jenže to jsme věděl už bez tohoto snímku, další pozitivum, bylo to tak blbé že zřejmě nebude druhý díl!!Abych jen nahaněl našli se tam asi dvě akční scény co se mě líbili.Takže suma sumárum jedna krásná holka, dvě akční scény, jedna hovadina. to máme za 2* !!

Jedná se o typickou ukázku čistokrevné francouzské filmařiny, kde není ani jeden záběr, ani jedno slovo navíc. Příběh je srozumitelný i pro ty, kteří o této aféře nic nevědí, byť otřásla celou Francií. Já ocenil především jednoduchost v oblasti postav, protože podobný filmy ti náhážou na začátku příběhu celou armádu postav a pak aby se v tom prase vyznalo. Tady od začátku jedeme na koleji s Denisem Robertem a k němu se postupně nabalují další postavy, tak jak se posouvá vývoj aféry. Scénář jasně vede diváka k soucitu se situací novináře Denise Roberta a solí mocipány jak jen to jde, obecně s tím nemám problém už jsem si zvykl, že fr. filmy jsou směrem doleva, podstatný je pro mě zážitek a ten byl silný a filmařina a ta byla výtečná.

Tak tohle je zatím absolutní king korona movie cupu. Černobílé zpracování filmu přidává na dobové věrohodnosti, dialogy dodávají na poutavosti a zábavnosti a vynikající kamera na atmosféře.

První dvě povídky napsal nejspíš Tom, když si krátil číhání u myší díry na Jerryho. Poslední povídka v sobě měla alespoň trošku nějakou pointu, ale bída je v tomhle filmu vedoucí. Navíc principiálně se mě chování manželů Neradových dost hnusilo.

No tak tohle bylo zase krmivo. Já čekal western epochálních rozměrů a dostal leda tak epochální píčovinu. Nejvíc mě bavil ten les, to bylo jak ve Stromovce.  Přiznávám že jsem byl zvědav co z toho ve finále vypadne a zafungovalo i kouzlo nechtěného, kdy jsem v němém úžasu koukal na na to, co tvůrci vyplodili.

Můj soukromý problém s dobdružnými snínmky je v tom, že se chci okamžitě ocitnout stůj co stůj na místě hlavního mužského hrdiny a poznávat, bojovat, bát se, rvát se, radovat se, objevovat, zachraňovat, ale především prožívat na vlastní kůži, nejkrásnější, nejromantičtější a nejintenzivnější chvíle života, které jsou skryté ve slově DOBRODRUŽSTVÍ .

Populární africkou "Big Five" ( lev, levhart, slon, nosorožec a buvol ) autoři dokumentu ještě doplnili o geparda a o novinářský vzor - hyenu. No a pak už jen padesát minut sledujeme těhle sedm staetčných jak se perou se životem a žijí ze dne den, protože jistotu dalšího dne nemá ani král - lev. V čem je tenhle dokument pětihvězdičkový ? Nápadem. Všechny zvířata sledujeme na stejným uzemí (severní břeh řeky Sand v rezervaci Mala-Mala v Jižní Africe ) a z toho plyne množství velmi vyhrocených i nevyhrocených setkání. Ono, kdo by nebyl zvědavej jestli smečka lvů nezautočí ne jednoho slona, který se před nima lážo plážo prochází a tak trošku je provokuje. Ochrání buvolí mamča svoje ani ne den narozené mimčo před lvy ? A během téhle akce se o každém pozorovaném členovi africké super sedmy dovíme spousty věcí. Aby jsme byli do děje vtaženi, jsou vybráni často "rodinky ". Třeba jak učí gepardí mamina lovit svoje synky. No a jak už to tak bývá, když se pozorujou zvířata delší dobu, přijdou na řadu i pěkný pecky. Mě například naprosto šokovali dvě věci. Levhart si uloví večeři, jenže jeho kořisti se zachtělo i hyeně, z výsledku příběhu jsem byl v šoku ale plně definitvní tečku tohoto příběhu nakonec napíše onen slon co se předváděl před lvy. To je to krásný, jak se v dokumentu prolínají jednotlivé zvířecí osudy. A ještě musím zmínit gepardí akčn, protože to se mě jako kluka dost dotklo. Tak jako využíjí gepardí holky svoje gepárdí kluky, tak neuvyžívají ani nás naše lidský holky, to byla síla, mě by zajímalo za co vůbec gepardí holky svoje kluky maj. Ovšem ta gepardí šukačka, to sem taky zíral s otevřenou pusou. Viděli jste někdy gepardí píchanou ? Ne ? Tak šup do dokumentu, fakt stojí za to a věřte že ani zdaleka jen kvůli "gepard sexu" .