Aféry mé ženy

Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský. (02.10.2019)

Škoda. Kdyby filmu vydržel šmrnc a vtipné hlášky první povídky, bylo by to skvělé. Ale hnedle druhá povídka to srazí ke dnu, kdy vlastně se ani pořádně nedozvíme, jak se ta smrt přesně přihodila (i když je nafocená), kdy vlastně nakonec to hapruje logicky (některá jednání postav jsou vzhledem k "rozuzlení" podivná) a kdy vlastně ani nezjistíme (a nabízí se to!), co měl znamenat ten paprsek slunce, který mohl ozářit třeba jeho manželku a on jí říct, že je poklad. Třetí povídka je tak půl na půl - dospívající Monika Hálová s rašícím poprsím je sen každého milovníka lolitek (odborně se tomu říká hebefilie), pro ty, co bydlí na Novodvorské bude překvapením, že se tam někam vešla pouť, ale jako případ je to také postavené na hlavu. I těch špílců ubylo - jako by psal poslední dvě povídky jiný scenárista, než tu první. Je to příjemné, oddychové, svěží, ale nakonec tomu chybí něco navíc, co by dodalo šmrnc celému filmu a nějak jej víc ukotvilo, než jen čekání na potomka. (28.03.2017)

Pouze průměrný snímek, který je nicméně přehlídkou rázovitých postaviček ztvárněných celou plejádou známých a kvalitních herců. Tři detektivní povídky o malých českých zločinech jsou jinak snadno zapomenutelnou záležitostí. Filmu naštěstí pomáhá lehce ironický odstup, se kterým Vala coby manžel glosuje události a postavy kolem sebe ("heroin u nás nemáme a tak aspoň zobeme algenu"). Celkový dojem: 50 %. (19.08.2008)

Dnes tak trochu unylé, nudné a klišovité jak ve stavbě zápletek tak i v konstrukci postav. Ale ve své době budiž... Ze tří detektivně laděných povíde "Suvenýr z Paříže", "Smrt za slunovratu" a "Vražda v Čertově mlýně", se mi jako nejlepší jevila asi ta první. Lékařská doktorka zvídavá Adéla Neradová (Libuše Švormová), žena propadlá četbě kriminálek, její manžel fotograf dr. Watson (Jiří Vala) a v menší roli jako průvodce turistů svérázný a skvělý Vladimír Menšík. Dobrý byl v druhé povídce i Josef Beyvl jako tatínek Nedoma, to byla ale figurka:-). Třetí povídka na Matějské pouti už tak dobrá nebyla, spíš nudila a u mě prošla bez většího povšimnutí. V celku se tedy jedná jen o průměrný snímek a tak trochu film bez povšimnutí jak tenkrát tak i dnes. (28.12.2007)

Je to vysloveně napůl. Jedna hvězda za exteriéry (Prokopské údolí). Druhá hvězda za docela originální pojetí šťastného manžalského páru - blahobytní mladí manželé, spokojení, s emancipovanou ženou; byť tahle linie hodně drhne a má tendenci upadat zase do laciných klišé. Stejně tak hodně drhnou i detektivní zápletky. Z mého hlediska film, který v TV nevyhledávám, ale když na něj padnu, tak se na něj dá dívat. (10.03.2013)