TheSompeque

Kultovní film, který má velkou fanouškovskou základnu, inspiroval letošního Jokera, etc. Ale ve finále to je nudný film o taxikáři, který má nudný život, následně potká kurtizánu a rozhodne se zabít jejího pasáka. To je v podstatě celý plot. Asi tak to je zábavné.

Rozhodně nejdepresivnější film co jsem kdy viděl. Naprosto ojedinělá atmosféra apokalypsy. Komorní, přesto ale dechberucí zážitek. Rozhodně koukněte. (Sice nebudete mít nejlepší náladu, ale za ten zážitek to stojí)

Jack je LIDL kytarista, který jednoho dne dostane smash od autobusu. Mohl za to celosvětový blackout, který všem smazal vzpomínky na kapelu Beatles. Teda až na Jacka, který toho využije. Začne vystupovat s písněmi od zmíněné kapely, nějaká ta klišé romance a na závěr dojde k závěru, že to je špatný takhle zneužívat dílo někoho jiného. Konec filmu. Ano, je to nudné af.

Tak tohle bylo něco. V dnešní době jsou kina plná všelijakých filmů o superhrdinech. Ale Joker je něco zcela jiného. Není to film, kde by vystupoval někdo v elastických hadrech a kosil padouchy za padouchem. Ne, Joker je zcela něco jiného. Není to klasický film dle komiksové předlohy, který byste čekali. V podstatě můžete naplno vypustit lore, který pochází původních děl a na Jokera koukat jako na silné drama, plný deprese a existencionalismu. (přijdete o pár, doslova pár souvislostí, ale to přežijete) A tím si nepochybně film získává body navíc. Příběh se točí kolem postavy Arthura Flecka, psychicky narušeného jedince, se kterým se od dětství táhne porucha, díky které je okolím vnímán jako blázen. Prožívá život plný urážek, deptání a všeobecného opovržení. Má problémy se svojí vlastní existencí, sebeovládáním, díky čemuž se maniakálně směje, i v příležitostech, kdy mu to není k prospěchu. Od začátku do konce vidíme na plátně narušenou osobu, která kráčí po tenké hranici šílenství a rozumu. A co minuta tato hranice je tenčí a tenčí. Jeho životní cíl je přesto jasný - chce v lidech vytvářet radost. Autorům se podařilo skvěle vystihnout šílenství, které dokonale ztvárnil Joaquin Phoenix coby Arthur Fleck, který by měl za svou roli dostat Oscara. Jeho výkon je tak bizarně uspokojující, ohromující a nepopsatelný, že zkrátka nebylo lepší volby herce, než právě jeho. Jeho pokrok charakteru je naprosto uvěřitelný. Z osamělého pomatence se stávala silnější a silnější osobnost, která se naplno projeví v závěru filmu, který je vyloženě masterpiece. Asi z mých častých superlativů můžete čekat, že vám film můžu naprosto upřímně doporučit. Audiovisuálně je to pecka. Soundtrack má nádech retra a výtečně podkresluje atmosféru. Kamera je skvělá. Scény tančícího Arthura byly díky dobře promyšleným záběrům nejimpozantnějšími částmi filmu, co se visuálu týče. Po všech stránkách dokonalé. Nemá cenu to dál rozebírat, mazejte do kina na tenhle masterpiece, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Dal bych víc, ale maximum je maximum - 5/5

Nejvíce ambiciózní český film je tady - Nabarvené ptáče. Už od prvotních promítání obklopovala film aura kontroverze. Diváci odcházeli ze sálu, považovali snímek za odpudivý a nekoukatelný. Chovali se oprávněně? Už v úvodu chci ujasnit jednu věc - není to film, který uspokojí všechny. Málo se tam mluví a když už ano, nejsou to dialogy, které by nějak drasticky posouvaly děj, dále film má všemi zmiňované drastické scény, které můžou být pro někoho moc. Pro mě osobně to nebylo tak hrozné. (asi to je přípravou ve formě filmů od Toma Sixe) Scény měly především šokovat a to se jim od začátku do konce dařilo. Pokud nemáte silnou náturu, tak na film snad ani nechoďte. Příběh se točí kolem chlapce, který putuje nespecifikovanou krajinou během druhé světové války. Potkává mnoho postav, které jeho putování více či méně ovlivní, a ne zrovna pozitivně. Dalo by se říct, že jsme v podstatě tím chlapcem my - diváci. Často něčemu přihlíží a nezapojuje se přímo do děje a spíše sleduje akci zpovzdálí, což vytváří dojem, že jeho postava je něco jako pomyslný můstek do děje, který sledujeme. Film se dělí na několik kapitol, které jsou pojmenované dle jmen postav, které se pravděpodobně v dané kapitole objeví, ale divák nemá tušení kdo je kdo. Tudíž kompozice filmu by mohla být klidně zpřeházená a ničemu by to neuškodilo. Kapitoly se střídají jedna za druhou a většinou skončí podobným závěrem a nijak na sebe nenavazují. Tudíž nečekejte, že si vytvoříte k nějaké vedlejší postavě nějaký vztah, naopak. Všechno stojí na hlavní postavě. Visuálně to je skvělý počin. Kdyby občas nezazněla čeština, nevěřil bych, že to je český film. Kamera je skvělá, záběry jsou dobře promyšlené a byť záběr na chalupu dokázali tvůrci udělat zajímavý. Černobílý filtr navíc se k Nabarvenému ptáčeti hodí a celý film skvěle podkresluje. (ne jako overrated Roma, která nahodila černobílý filtr, protože to je trendy a cool) Pro někoho výtkou může být absence soundtracku. Až na jistou scénu během oslavy nezazní ve filmu ani minuta hudby, což vytváří skvělou atmosféru, která by v jiném snímku nefungovala. Závěrem bych chtěl film jedině doporučit všemi možnými body. Kdo nemá rád násilí, tak tohle nebude něco pro něj. Ty necelé tři hodiny utekly tak rychle, že jsem ani nepocítil, že v kině sedím tak dlouho. Nabarvené ptáče není něco, na co byste si sedli s rodinou u televize, pravděpodobně na to kouknete jednou a pak si dáte větší pauzu od druhého zhlédnutí, možná ani to ne. Jsem rád za tenhle film. Je vidět, že česká kinematografie není jenom humusy typu Babovřesky, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a další odpady, ale že se můžeme zařadit i mezi velké světové snímky.

Před dvěma lety se do kin vrátil klaun Pennywise v první kapitole rebootu IT. Ve své době to byl poměrně dobrý film, který vyčníval z ostatních hororů. (což není vyloženě pochvala, když vychází filmy jako Sestra) A letos se příběh uzavírá. První část končí triumfální porážkou klauna skupinou dětí, happy end. Ale tím nic neskončilo. V druhé kapitole (která začíná upoutávkou na Birds of Prey s Harley Quinn, wtf) se dostáváme v ději o 27 let dopředu, klaun se znovu objeví a z dětí jsou dospělí, kteří žijí svoje životy, ale musí se znovu spojit. Což by se mohlo zdát, že to zabere hodně času, ale ve filmu na to stačí jeden krátký reunion v čínské restauraci. Co se dá ale dělat, je to film, ne seriál. Jednička byla unikátní tím, že zakládala příběh na dětech, kteří, kupodivu, nebyli stupidními degeneráty a působily přirozeně. Autoři se rozhodli na to navázat a proto je film protkaný flashbacky do minulosti, kdy se odehrávala první kapitola. Má to své opodstatnění, není to žádná infantilní slaďárna. Kombinace postav dětí a jejich starších protějšků funguje skvěle. Jejich charakter je stejný, herci mají podobné rysy a vyloženě věříte tomu, že z toho kluka vyrostl tenhle muž. Herecké výkony jsou jednou z nejlepší věcí na filmu. (což se nedá říct o doslova žádném filmu ze série Conjuring) Teď k záporákovi - Pennywise. První It byl děsivý tak první polovinu filmu, kdy se postava klauna spíše skrývala a divák ještě nemohl čekat co dokáže. Ve dvojce to je jinak - nemůžu říct, že bych během filmu bál, spíš mě udivovala nápaditost designu scén, ve kterých klaun vystupoval. Scény jsou více propracovanější, některé podoby Pennywise jsou vyloženě děsivé. (na tu babču z traileru nezapomenu, humus) Jasně, párkrát se leknete, (spíš jsem se lekal uřvaných mařek, co seděly za mnou) ale na to film nesází. Délka filmu sahá téměř ke třem hodinám, což se pomalu ale jistě stává normou ve filmech a IT to vůbec neškodí. Neustále se něco děje, film nikde nedrhne, tedy až na závěr, což je asi má jediná výtka. Po celou dobu filmu je terčem posměchu jedna postava - spisovatel, kterému, údajně, nejdou konce v jeho dílech. A tím se autoři druhého IT evidentně inspirovali. Nechci psát žádné spoilery, ale to, nečekal jsem, že závěr bude tak infantilní až dětinský. Knihu jsem nečetl, nevím, jak se to podobá předloze, každopádně to tak asi muselo být, což je škoda. Co napsat závěrem? Samostatně bych se do něj nepouštěl, nejdřív bych koukl na první kapitolu, aby vám neunikly určité spojitosti. Původně to neměly být dva filmy, ale pouze jeden, ale kdo by vydržel sedět šest hodin v kině. V době, kdy do kin proudí samé klišovité LIDL horory, je dobře, že existuje něco jak It. Oba můžu vřele doporučit a obzvlášť dvojku, která mě bavila víc. Za efekty, herecké výkony, průpravu a kupodivu dobrý humor, můžu IT: Kapitola 2, vřele doporučit. 4/5

Dle mého nejočekávanější film roku. Kdo mě zná, tak pravděpodobně ví, že mám Quentina Tarantina rád jako režiséra i jako scénáristu. Dokázal bych ho snad dosadit i na samotný vrchol žebříčku. Proto jsem se na jeho novinku, Tenkrát v Hollywoodu, těšil od doby, kdy vyšly první zmínky. Předem byl chtěl začít u samotného Tarantina. Chápu, že se jeho styl nemusí líbit všem. Najdou se nepochybně tací, kteří film odsoudí jako špatný, overrated a svým způsobem budou mít i pravdu. Tarantino už od dob Gaunerů, což je jeho první film, který vyšel v roce 1992, vede svůj charakteristický styl filmu. Dlouhé dialogy, přehršel vulgarismů, brutalita a nekonečné reference na popkulturu. Musíte si ho nakoukat. Já sám, ačkoliv jsem jeho fanoušek, nevyzvedávám všechny jeho filmy k nebesům, jak jsou bezchybné. Ne všechny se mi líbily. Co film to krok trochu jiným směrem a u Tenkrát v Hollywoodu není výjimkou. I tady narazíte na zmíněné motivy, které jsou u Tarantina klasikou - scénář, který je skvěle napsaný, že i pouhou debatu (která zabere nemálo minut) mezi hercem v letech a mladou osmiletou herečkou o knížkách udělá poutavou, ikonické záběry na nohy a masakr, který zkrátka nemohl chybět. Tarantino si tenhle film natočil pro sebe. Děj se odehrává v roce 1969, v době, kdy byl Tarantino dítě a má na ní vzpomínky, které se pokusil reflektovat ve filmu, což se mu skvěle povedlo. Dalo by se říct, že se jedná o "oslavu filmařiny," jelikož hlavním motivem Tenkrát v Hollywoodu je, nepřekvapivě, film. Děj se točí kolem dvou postav, které zcela uvěřitelně ztvárnili herci Leonardo Di Caprio a Brad Pitt. Člověk je zná jako samostatné herce, ale kdo by čekal, že na společném plátně jim to bude tak dobře fungovat. Oba mají své odlišné charaktery, životy s minulostí, která je po Tarantinovsku neznámá a navzájem se doplňují. Leonardo je v roli herce, který prožívá krizi ve které se zpochybňuje, jeho kaskadér v roli Brada Pitta ho doprovází a podporuje v daleko méně momentech než by se dalo čekat z trailerů. Ale když se oba objeví na scéně, stojí to za to. Ačkoliv se ve filmu objeví na Tarantina nezvykle velké množství postav, tak se děj stále točí kolem dvou výše zmíněných, což není na škodu. Oba se navzájem potřebují. Di Caprio jakožto upadající herec ztrácí víru v sebe samotného, na druhé straně je Di Caprio jakožto jeho kaskadér a v podstatě nejbližší přítel, který mu je vždy na blízku, mu pomáhá kde se dá. Pospolu jim to funguje, ačkoliv jsou oba dva úplně rozdílní. Dalším postavám je, bohužel, věnováno méně času. Jak jsem zmínil, film je převážně o filmování, tudíž by bylo na škodu, kdyby se film odvíjel někam jinam, než od samotného natáčení westernových filmů, ve kterých exceluje Di Caprio. Na druhou stranu je škoda, že nebyl věnován čas tolik postavě Sharon Tate, kterou ztvárnila Margot Robbie. Ta hraje herečku, která po celou dobu filmu působí nevině a roztomile. V podstatě nic víc. Dále postava, která dle mého měla dostat mnohem více prostoru, protože její screen time byl žalostný - Charles Manson. Postava se objeví na okamžik a vy, pokud nevíte kdo to je, nemáte páru, proč tam vlastně byl a co je vlastně zač. Tuhle příběhovou linku, která jak rychle začala, tak skončila, můžete vypustit. Už to začíná být dlouhé tak to zkrátím. Tenkrát v Hollywoodu není film pro každého. Pokud to je váš první film od Tarantina, tak pravděpodobně budete naříkat nad pomalým tempem a výplňovými scénami. Ale to je zkrátka Tarantino. Buď se vám nebude líbit nebo naopak. Film přímo srší atmosférou konce 60. let a prostředí Hollywoodu v jeho největší slávě je skvěle ztvárněné. Taky humoru se dočkáte, kterého Tarantino nešetřil. (což u scény s Bruce Leeem možná lehce přepísknul) Já osobně tuhle tarantinovku hodnotím jako jednu z nejatmosferičtějších, nejlépe audiovisuálně ztvárněných a nejupřímnějších vůbec.

Necelé tři hodinky pro tenhle film bylo víc než dost. Některé části jsou až moc dlouhé, což bylo na škodu. Závěr je skvělý, ale čekat na to dvě hodiny, to se nevyplatí. Quentin chtěl ubrat akci, která kralovala v Djangovi a naopak přidal dialogy, kterých bylo přehršel množství.

Slovo na N na tisíc způsobů. Nejakčnější, nejbrutálnější a nejsurovější film od Tarantina. Skvělé po všech stránkách. Délka nemusí být pro každého, ale za to finále to stojí.

Legendární klasika, kdo neviděl, je heretik. Druhá světová, nacisti v Paříži, skvělý audiovisual a ještě lepší scénář. Masterpiece.