TheSompeque

LIDL discount verze Vraždy v Orient expresu, která se snaží být komedií - je tam Adam Sandler, takže to tak i vypadá.

Masivní úspěch Bohemian Rhapsody započal trend filmů, které se věnují nějaké kapele či interpretovi. Není tedy divu, že se do kin dostal snímek, který se chce na podobné vlně svést také – Rocketman. Na první pohled by se dalo říct, že se jedná o další film, který bude oslavovat geniální um umělce, který má dodnes nemalou fanouškovskou základnu, opět půjde o příběh podaný skrze růžové brýle a všechno skončí velikým happy-endem. Ačkoliv se z trailerů může zdát, že půjde o podívanou s veselou atmosférou, není tomu tak. Jde spíš o drama. Film se věnuje vzrůstu Eltona Johna, od jeho dětství, kdy poprvé usedne před klavír, po jeho vzestup a následný pád. To, co Bohemian Rhapsody skrývalo, Rocketman odhalil. Drogy, alkohol, Eltonova labilní psychika a jeho homosexualita. Právě jeho závislosti ho dostanou do léčebny, kde se se zúčastní skupinové terapie. Právě tam vypráví svůj příběh, který není nejveselejší. V tomto duchu se nese druhá polovina filmu, kde se Elton vyrvonává s problémy s nabývající slávou, ztrátou přátel a vztahy s rodinou, které neměl nejlepší. Tím jsem nastínil odlišnosti dvou zmíněných filmů. Rocketman je více osobnější a nebojí se věnovat i nejtemnějším stránkám Eltona. Zároveň to pojí s jeho extravagancí a projevem, který ve filmu vytváří komediální část. Další výraznou změnou je forma hudby, kterou tvůrci zvolili. Od filmu o hudební legendě bychom čekali plno scén na pódiu, kde předvede svoje největší hity. Toho se dočkáte. Zároveň ale je film plný částí, které připomínají muzikál. Postavy se baví a najednou začnou zpívat. To ve většině případech funguje, někdy se to zdá nucené a rázem to ničí atmosféru, kterou scéna před hudebním vystoupením vytvořila. Něco, co se filmu opravdu povedlo, byla audiovisuální stránka. Na Rocketmana se skvěle kouká, některé záběry jsou opravdu dobře udělané, především ty bez střihu během hudebních vystoupení. Tvůrci si dali opravdu záležet. Dále pochopitelně hudba, která je přítomná jak ve formě koncertů, tak i v muzikálových částech. Úctyhodné je to, že oproti Ramimu Malekovi, který stvárnil Freddieho Mercuryho a zpěv mu propůjčily nahrávky od samotného Mercuryho a zpěváka Marca Martela, se představitel Eltona, Taron Egerton chopil své role natolik, že ve filmu slyšíme při zpěvu slyšíme jeho hlas. O filmu bylo řečeno, že půjde o hudební fantazii. Čímž se autoři chtějí vytrhnout z područí reality ve filmu tak vidíme pár opravdu fantastických situací, viz. scéna, kde Elton udělá cosplay na Tonyho Starka a odletí z pódia pomocí raket. Ve filmu to má své logické opodstatnění, které dává smysl, ale v kontextu scén, které mají dojmout, moc ne. Na jednu stranu tu máme drama, které má vzít za srdce, na druhou stranu absurdní situace. Pospolu to nedává moc smysl. Rocketman je jednoduše film o legendárním umělci, který prošel mnohé než se dostal na pomyslný vrchol. Strasti jeho života ho ovlivňovaly a posouvaly vpřed, ačkoliv mu párkrát způsobily pád. Silný příběh, skvělé herecké výkony a visuální skvost podkreslený ikonickou hudbou.

Normálně tady o seriálech nepíšu z několika důvodů. Zaprvé se to kvůli délce těžce hodnotí jako jednotný celek, zadruhé to zkrátka zabere víc času než si pustit nějaký film. Každopádně u Černobylu chci udělat výjimku. Takový "boom" jsem u seriálu ještě neviděl. Po ne zrovna šťastném zakončení Game of Thrones přišlo HBO s minisérií, která nám přinesla historické drama o masivní havárii v Černobylu. Před touto sérií vyšly desítky, ne-li stovky dokumentů, které nám sdělily co se tam stalo - ale Černobyl od HBO na to jde jinak. Jde na to více osobněji. Během pěti epizod se odprezentuje událost z několika úhlů - od obyčejného občana města Pripjať po samotné pracovníky elektrárny. Série tak dostává dynamiku díky několika postavám, které jinak smýšlejí, mají jiné cíle a životy, které se díky havárii mimořádně změnily. Co mám rád na historických filmech/seriálech je to, že se tvůrci snaží přiblížit určité éře, kterou pravděpodobně známe z vyprávění nebo dějepisu a je nám zkrátka vzdálená. Skvělé na tom je, že danou historickou etapu autoři dostanou do podvědomí, pokud to pochopitelně udělají dobře, a to Černobyl rozhodně udělal. Ačkoliv tušíte, co stane a jak to dopadne, tak i přes to zatajujete dech při sledování. O to víc je to silnější, když víte, že koukáte na něco, co se opravdu stalo. Jasně, byly tam určité historické nesrovnalosti, ale upřímně, kdybyste si to nepřečetli někde v zajímavostech na ČSFD, že tohle se stalo až později a tahle ženská neexistovala a tohle a támhle, tak o tom nevíte a ve výsledku by to sérii nijak neuškodilo. Atmosféra je přesně taková, jaká by měla v dané době být - strach, bezmoc, zoufalství. A toho je Černobyl plný. V úvodu jsem zmínil svůj vztah k seriálům a tento udělal přesně to, co málokterý - držel si svou laťku vysoko, od začátku do konce. Žádná hluchá místa, která by narušovala tak vypjatou atmosféru. Absolutní seriálový skvost, který dlouho nebude mít obdoby.

Tři režiséři, čtyři příběhy, jeden pikolík. Příběh se odehrává o silvestrovské noci v hollywoodském hotelu. Během své služby se pikolík Ted dostane do čtyř pokojů, kde zažije dost bizarní situace. Není to nic extra, upřímně, kdyby v posledním příběhu nefiguroval Tarantino, tak se na to ani nepodívám.

Je to tady. Snad nejvíce očekávaný MARVEL film, Avengers Endgame, který má zakončit příběh Avengerů, který začal už v roce 2012. Internet opět šílí, hodnocení se téměř přibližuje stovce a lidi jsou z filmu nadšení. Včetně mě. Na Endgame jsem se poměrně těšil, na další film s Thanosem a jeho zajímavým charakterem. Naneštěstí mu nebyl věnován čas takový, jako v předchozím díle Avengerů; Endgame se hlavně točí kolem přeživších, kteří se snaží ze dna svých psychických a fyzických sil vyhrabat a napravit to, co bylo způsobeno. Takže se dočkáte cestování časem do známých míst, zajímavých setkání a několika dojemných dramat, které hrdinové prožijí. Od předchozích MARVEL filmů se Endgame liší svou ponurejší atmosférou, ne tak svižným tempem, (film má tři hodiny) což není na škodu. Tvůrci měli aspoň čas na uzavření a prohloubení charakterů, které byly do té doby otevřené a nepříliš probádané. Já byl spokojený. Trapných situací bylo pomálu, bavil mě Thor, který drasticky změnil životní styl a bohužel přešel na dráhu hráče Fortnite, akce jak je u MARVEL zvykem byla impozantní a příběh, který o kousíček předčil Infinity War. Povedený závěr. Zajděte.

Díky CSFD.cz jsem se dostal na projekci filmu, o kterém jsem měl nulové očekávání. Historické drama, dějová linka zasazená kolem druhé světové války a nějaký cápek, co maluje obrazy. To by mohlo být dobré, řekl jsem si. V ten moment jsem ale ještě nevěděl, jaký parádní filmový kousek mě čeká. Předem chci říct, že německý film Nikdy neodvracej zrak není zrovna nejkratší. Má něco přes tři hodiny, což se může zdát jako nekonečná délka, ale upřímně, když naskočily závěrečné titulky, tak jsem byl překvapený, že už je konec. A o čem to je? Příběh se točí kolem Kurta Barnerta, Němce, který bydlí poblíž Drážďan. Film začíná rokem 1937, takže se ve filmu objeví vlivy tehdejšího režimu a to dost drasticky. Kurtova sestřenice se dostane do rukou nacistického doktora, jelikož má určité duševní problémy a nemusím snad vysvětlovat, jak se tenkrát v Německu řešily podobné věci. Kurt roste, válka ho poznamenává, setkává se se svou budoucí ženou a my můžeme sledovat, jak se z malého kluka z předměstí stává nadaný malíř žijící v NDR.. A o tom se točí druhá polovina filmu. O Kurtově snaze prosadit se. A to dosti avantgardním způsobem. Jak jsem zmínil, film má tři hodiny, ale ani chvilku vás nebude nudit. Linky zamilovaného páru a doktora ex-nacisty se skvěle prolínají. Taky humor, který se objevuje v nečekaných momentech, je skvělý. Nemá cenu dál rozpitvávat všechny detaily filmu, zkrátka jestli máte rádi umění, éru kolem druhé světové války a chcete strávit tři hoďky něčím přínosným, koukněte na Nikdy neodvracej zrak. 5/5

Škoda, že Fox nedal Gothamu více času na finále. Poslední epizoda působí jako konec závěr řady, nikoliv seriálu. Je tomu škoda, tvůrci se snažili vecpat do jednoho dílů nejzásadnější charaktery a tak nějak naznačit, čím si po deseti letech od předposledního dílů prošli. Uvítal bych klidně hodinový díl, ale toho se nedočkáme. Většinu epizod páté série jsem si užíval, ale tohle bylo slabší.

Tenhle film má 2,5 hodiny a během tohoto času se ve filmu prostřídá pár minipříběhů, které celkově vytváří příběh vraha Jacka. Vraždy jsou brutální a naturalisticky natočené. Jack má OCD, proto musí všechno mít do puntíku promyšlené. Tempo filmu je pomalejší, některé scény zbytečně natahované, ale ve finále je Jack staví dům dost ujetý zážitek na úrovni Amerického psycha. Kdo má čas a nevadí mu brutální scény, ať se koukne. Ostatní se asi Jackovi radši vyhněte.

Před dvěma lety do kin zavítal horor na motivy knihy od Stephena Kinga, It. Jednalo se o remake, který se dle komunity příliš nepovedl. Lidem se knihy Kinga líbí a další filmové zpracování jeho knihy na sebe nenechalo čekat. Dnes, v roce 2019, opět na motivy Stephena Kinga, dostáváme další horor, Řbitov zvířátek. (podruhé, už v minulosti, v roce 1989, jeden byl, ale dle hodnocení je dosti průměrný, až podprůměrný) A o čem to je? Dejte dohromady všechny klišé z hororů, osamělou chatku v lese, souseda podivína, creepy dítě, jump-scare scény jedna za druhou a stupidní chování hlavních postav. Autoři si dali záležet, aby to všechno měli a nezklamali. Tuctovost z toho přímo čiší. V druhé polovině filmu dochází k zlomu, kdy začíná jít do tuhého a celkem ok atmosféra, lemována občasnými wtf momenty se mění v dost ponurou kaskádu lekaček. Film nemá žádnou stanovenou kontinuitu, některé dějové linky jsou vyloženě na vyplnění a v celku nedávají smysl. Film končí otevřeně a já opravdu doufám, že nebude pokračování. Na Řbitov zvířátek se nevyplatí jít, je to horor jako každý druhý, to si radši pusťte jakýkoliv Pátek třináctého, i ten by dával větší smysl než tohle. 2/5

Pokus Netflixu navázat na slávu Bohemian Rhapsody. Film je o kapele Mötley Crüe, její počátky, vzestupy a pády. Film má až moc podobností se zmíněným BR (některé scény jsou téměř stejné) a jediným rozdílem je nekorektnost, takže ve filmu nechybí nadávky, koitus, nějaký ten kokeš a herák. Celkově film sráží srovnání a poměrně nedynamický příběh.