Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Komedie
  • Animovaný

Poslední recenze (143)

plakát

Die glücklichen Minuten des Georg Hauser (1974) 

Madaviho film o dvou svíravých poločasech je stylizovanou případovou studií člověka – laboratorního zvířete, které se uvědomilo. // Ty šťastné minuty prozření: čerstvě vidoucí zrak, renesance vnímavosti, kompaktní zřejmost… Kdy naráz prohlédnu obluzující tendence lidské korporace až do jejich buněčných jader (labyrint iluzí, že tudy jdu/jdeme Někam), balvanovitost světa, co dusí a tarasí, a nejen to, že mě obestírá, ale že já sám ze setrvačnosti replikuji nebo parafrázuji bludnou strukturu kamenění; že jsem za bytnost své bytosti přijal balvan, který se v té chvíli, kdy ho uznám za základní, stane náhrobním; a konečně vidím, jak monotónně dosazuji do chorých vzorců vydávených minulostí svou živou přítomnost a jak jsem „šťastný“, vyjde-li mi v té pekelné algebře můj vlastní omezený vesmír, má „jedinečná“ identita v říši šablon; jak skutečný vesmír - nerozdílně uvnitř a vně sebe - ničím ze strachu, abych v říši ostnatých plochých šablon nebyl ničím. A tak se mentální prostor Georga Hausera volně nadechl a rozeběhl a zdá se, že i sanquentinovská kazajka už je na jeho osvobozenou mysl krátká.

plakát

Díra (2021) 

Vida, „drobnost“, plná souladu, klidu a jisker dění. // Dílo Díra se odpojilo od analytických obvodů, a přesto nepřestalo žít vibracemi zdroje, nechalo vyletět úsudek z klícky, a on přesto nefrnknul za obzor, nýbrž s obzorem splynul. Zkrátka Díra jenom dlouze nazírá; meditativně, a přesto realisticky, jemně, a přesto ostře snímá podmanivost čisté skutečnosti, nic z ní nesnímá, nic k ní nepřiřazuje, ostatně není co sejmout, co přiřadit, vpíjí-li se film přímo do ní, do hlubiny skutečnosti. Z hlubiny, která sama hledí jedním okem do útroby Země, druhým do nezměrnosti nebe, vyvstává klid, soulad a jiskry dění a speleologové, stařešina v paralelním výhonku filmu, a potažmo režisér nedělají nic jiného, než že to reflektují – osvětlujícíma, nikoli vysvětlujícíma očima. // Jenže oplotil film plaňkami slov je jeho rozpoložení vzdálené; příhodnější je představa slov jako důlků do země; ať do nich chvíli děcka cvrnkají kuličky a pak ať zarostou bejlím.

plakát

Universe (1960) 

Vesmír mám rád; nebudu přece sám proti sobě. Filmy o vesmíru mám rád; i tenhle pamětnický, předapollový se na plátně živě rozpíná. Kromě toho, že zprostředkovávají kosmodata, jsou svým obsahem moudré. Překonávají totiž, i když ji samy podprahově sugerují, přízemní optiku -  dobývat vesmír (stále totéž echo nefunkčního, ale rozhýbaného pozemského podmanit, ovládat, využít, zpeněžit), neboť čím dál v kosmickém prostoru od Země doputují, tím patrněji dokazují lidskou nepatrnost a unikátnost, a tak v hlubinách kosmu objevují nejcennější astronomický poznatek - uvědomění: ve vesmírném řádu není absurdní naše bytí, absurdní je, že jsme v mnoha ohledech sami proti sobě. // Sagan to efektně shrnul.

Poslední hodnocení (2 696)

Die glücklichen Minuten des Georg Hauser (1974)

30.09.2022

Pa Va Hêng, Dust of Modern Life (2021)

11.09.2022

Metamorfeus (1969)

02.09.2022

Perníková chaloupka (1951)

30.08.2022

V šeru ticha (2006) (TV film)

26.08.2022

Myši patří do nebe (2021)

19.08.2022

Dar (2003)

18.08.2022

Díra (2021)

17.08.2022

Hodina medvěda (2019)

30.07.2022

Reklama

Poslední deníček (17)

Festival Scope

Zdá se mi, že se málo ví o existenci FESTIVAL SCOPE, kde se tu a tam objevují ochutnávky z filmových festivalů (aktuálně kraťasy z Benátek), které lze po registraci zdarma nakoukat.

Reklama

Reklama