Honza__St.

Hrdinové se už neperou jen s těma Andělama, ale i sami se sebou. Jeden jak druhej potřebuje psychiatra, ale ti jsou zrovna dost nedostatkový zboží. Hlavní hrdina se snaží probrat svou kočku k životu, a když to nevyjde, tak si před ní aspoň vyhoní (nedělám si srandu). A pak už se nám to všechno pere jak v Hošticích, a skončí to smícháním všech lidí na planetě do jednoho jedince, což se nakonec Shinjimu přestane líbit, a tím tu apokalypsu nechá nedotaženou. A úplně nakonec romantické zakončení, které překonává i jing a jang lásku Džejára a Sue Ellen z Dallasu. Jestli tohle mělo napravit to ultrapsychedelické zakončení seriálu, tak to se teda fakt "povedlo." Druhá půlka to vrátila do stejného psychologického, filozofického, ale hlavně psychedelického cvokhausu, v jakém to skončilo původně. Spíš měli v době mezi posledním dílem a filmem Hideaki Anna na nějaký ten měsíc poslat k Chocholouškovi, aby pak natočil něco, co nejenže nebude až tak depresivní a prasácký, ale taky se to dá pochopit.

Na můj vkus až příliš velká scifárna už od začátku, ale u těch prvních dílů to ještě jakž takž šlo. Ovšem poté se z toho stala záležitost, která jedinci uvažujícímu v normálních rovinách absolutně nedává smysl (možná to dokáže vysvětlit nějakej autista, ale nevsadil bych si na to), a závěr to zabil. Ono to opravdu chtělo tvůrcům vysvětlit, že nejdřív si měli pojistit úspěch tím, že to nechají v původní rovině, a až pak to udělat drsnější, vážnější, depresivnější, a filozofičtější. Lucas to udělal taky až u Impérium vrací úder - a koneckonců úroveň toho filmu měla být pro tvůrce hranice, za kterou se nejde (ani o ždibíneček tvrdší, depresivnější a filozofičtější, než "Epizoda 5"). Nebo třeba Sailor Moon. Ta sice přešla od vážnosti na úrovni většiny dílů Strážců vesmíru k sakra vážnému závěrečnému souboji s Beryl (který poslal nejedno děcko k psychiatrovi), ale ještě pořád nešla za nejkrajnější hranice. Ale vysvětlujte to člověku, kterej si kvůli neúspěchům jednoho z předchozích projektů prošel obdobnými problémy jako u nás Jirka Pomeje po Andělské tváři, a v důsledku toho zmagořil (a v průběhu vzniku tohoto dílka buď vysadil prášky, nebo je rovnou nahradil "lepším" matrošem).

Rozhodně jeden z těch nej dílů seriálu. Jediné výtky bych měl k tomu, že si nemůžu pomoct, ale připadá mi, že tvůrci v základě okopčili obdobnou zápletku od o třídu lepších Profesionálů (byť při tom šli svou cestou). A taky mi přijde, že Unger při svém předchozím výstupu s brokovnicí byl sice dobrej psychouš, ale na několikanásobnou vraždu (a na umlácení Andrého) neměl.

Obdobně jako pozdější Vrah se skrývá v poli je tohle díl, na který se nedívám zrovna rád. Protože z té party (zejména z Vinkláře) jde opravdu strach, navíc je člověku sakra líto zejména toho kluka od sanitky, kterého zamordujou (kdo by tenkrát řek, že ani ne za deset let "povýší" z oběti na grázla, kterého budou nenávidět stejně jako tady Vinkláře - viz. Láska z pasáže :D). Opravdu ty naše detektivky dovedly člověka vyděsit a rozesmutnit mnohem líp, než ty západní (přirozeně myslím ty tehdejší - od Policie Modrava a Kriminálky Anděl to čekat nelze). A samozřejmě jedna z nejhorších věcí - leccos bylo pozměněno, ale to nic nemění na tom, že obdobný případ se opravdu stal. A ve skutečnosti ty dvě zrůdy bohužel nikdo nezastřelil.

Rozhodně víc než zajímavá podívaná o borcovi, ke kterému se obrací kdokoliv, kdo potřebuje napravit nějakou nespravedlnost, na kterou policie nestačí. Ale pozor, šanci mají pouze jedinci s chromozomy XX (tedy ženy). Ryo je totiž nejen prvotřídní střelec, jakému může závidět i Martin Riggs, ale taky neméně prvotřídní prasák, který nenechá na pokoji žádnou kočku, kterou zmerčí. Prostě takový James Dempsey (včetně Coltu Python .357 Magnum a včetně auta - byť to v D+M patřilo Makepeacové a po pár dílech skončilo špatně) kombimovaný s Ataru Morobošim. Absolutně mě nenapadne nadávat, že seriál je typicky epizodní záležitost, to je normální snad u každé detektivky (Columbo, Kojak, Profesionálové, Moulin, Místo činu, Pitaval, Dempsey, Jake a tlusťoch, atd.). Ale je pravda, že po několika dílech to přestává být ono. Paradoxně nejzajímavější jsou ty první díly, kde má Ryo ještě kolegu chlapa, kde se v přítomnosti žen aspoň zčásti ovládá, kde má občas u žen i úspěch, a kde není pochyb o tom, že je mimo jiné i nájemný vrah (viz. 3. díl, byť dotyčný si to sakra zaslouží). Jakmile štafetu parťáka převezme Kaori - mistryně světa ve vzpírání (palici o váze 1000 tun nezvedne ani Arnold), ona noir atmosféra je rychle nahrazená krystalickou komedií. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, jediný problém je v tom, že tvůrcům rychle došla šťáva. Po několika dílech jsou přiběhy na jedno brdo, a až na pár výjimek nuda.

Vysávání jenů z kapes rodičů capartů zblázněných do opičáka Gokua co ovládá bojová umění (popř. do Bulmy), kapitola třetí. Tentokrát se vykašlali na nějaké přímo pro film vytvořené postavy, a šoupli tam od A do Z ty, co známe ze seriálu. Ale taky dokonale splácali dohromady dějové linky druhé a třetí série, a pár postav je myslím dokonce až z dílů poté. Copak o to, ve výsledku je z toho jistě zajímavý příběh. Teda byl by, kdyby opět nebyla stopáž krátká jako Fantozziho pindík (a tentokrát to není obdoba 13 dílů, ale tak 50). Nejedna v seriálu významná postava dostala minimum prostoru (a kdo ty díly viděl, tak se v tom aspoň jakž takž vyzná, ale nezasvěcený nechápe, proč se vůbec obtěžovali ji tam strkat). Nakonec si nemohli odpustit tam vtáhnout dokonce i ty naprosto zbytečné trotly z toho bratrského Arale komiksu (jakoby jim nestačilo, že tím zničili závěr jedné z nejlepších částí dílů o Red Ribbon Army v seriálu), čímž nedokázali nic jiného, než si ubrat potřebný čas, kterého je tam žalostně málo. A díky tomu všemu nakonec během závěru příběhu už rovnou běží titulky (něco takovýho jsem snad nikdy neviděl). Kdyby se to udělalo pořádně, byl by to příběh tak na čtyři hvězdičky. Takhle, zejména díky tomu závěru, víc jak lepší dvě nepřipadá v úvahu.

Tahání jenů z kapes rodičů capartů zblázněných do opičáka Gokua co umí bojová umění (popř. do Bulmy) pokračuje. Tady, možná protože se vykašlali na kopírování dějových linek seriálu, se jim vedlo líp, než posledně, ale opět je celý příběh tak úděsně krátký (Kojakovi, Profíkům, Michaelovi Knightovi, Jakeovi a tlusťochovi, nebo Kubátovi s Krejcárkem a Hamříkem tahle stopáž stačí, ale na takový film je to úděsně málo), že než se cokoliv pořádně rozjede, tak je konec. V základě ani nechápu, proč to vlastně neudělali tak hodinu až hodinu a půl dlouhý. Příběh sám o sobě by si zasloužil víc, ale jelikož se opět úplně kašle na seriálovou kontinuitu, a samozřejmě kvůli délce, tak si to celkově víc jak lepší dvě hvězdičky nezaslouží.

Jeden z nej dílů. Tady exceluje zejména Jaroslav Moučka alias Messieu Šechtl. Já bych na Sváťově místě (obzvlášť po tom všem co se od rána dělo) asi udělal ještě něco víc než jenom odešel od stolu a vyhrožoval výpovědí.

Jednoznačně Donutilův vrchol. A ani nebyla potřeba nějaká výpravná drahá záležitost, stačila na to Šelepka. Samozřejmě je otázka, kolik z toho se opravdu stalo a kolik si toho vymyslel, ale čert to vem. První část je vlastně takový rozjezd (byť už to je docela nářez), ale ta druhá, to je jedna bomba za druhou. Jediné, co je člověku líto, je, že u těch věcí, co se skutečně staly, nebyl přímo tam a neviděl na vlastní oči ty alotria, co tropili Kocourek, Kovanda, Chroustal, Bratr plukovník a spol. Z dnešního úhlu pohledu to ještě zlepšuje nostalgický pohled na Šelepku v původní podobě s rtuťovýma sadovkama okolo (kde je jim konec :/). "Urobime prezenčku."

Víc než dobrý příběh na závěr. Parta jde tentokrát po partě "Taliánů", kteří kšeftujou s valutama (samozřejmě podvodně), a kteří jednoho z podvedených dokonce i zabili. Mimo kriminalistů zde taky exceluje Luky Vaculík, který si vlastně zahrál Lásku z pasáže 2 (včetně závěru), jen jeho kočku tentokrát nehraje Tatiana Kulíšková, ale ještě fešná a štíhlá Martina Hudečková. Grázlové exotického původu též stojí za zmínku - zejména Töpfer (který se po devětaosmdesátém ukázal být grázlem i v reálu), nebo pozdější český hlas Ramba Marek Pavlovský. A ta namachrovaná šlapka, ta by možná zasloužila vlastní seriál.