Honza__St.

Díl je to opravdu slabší. Z případu se sice postupně vyklube něco zajímavějšího, než jak to vypadá na začátku, ovšem některé scény (nejen) Zemana a Blanky jak vystřižené z těch nevýrazných televizních inscenací nebo západních červených knihoven to hodně srážejí dolů. Aspoň že je stopáž kratší, jinak by si díl mohl podat ruce s Třetíma houslema (a že by se dala ubrat nejedna další scéna). Je pravda, že počínaje dalším dílem nás opět čekají bomby, to ale neznamená, že oddech musel vypadat takhle (viz. předcházející Tatranské pastorále).

Honza Zeman se tentokrát opět pouští do honu na převaděče. Ten, po kterém jde teď, sice narozdíl od těch předchozích nepřevádí lidi na onen svět, ale to, že s sebou bere hlavně důležité osoby zejména z NDR, a především to, že ty s sebou berou důležité informace (nemluvě o bonusech jako cenné známky), z něj dělá neméně velkou rybu. Nakonec se Zemanovi konečně splní sen a pořádně si zahraje na špióna (mimochodem nechali by v reálu vůbec majora od kriminálky jít do takové akce?). A málem za to zaplatí životem. V tomhle díle mimo hlavních postav taky exceluje Abrhám coby záporák, na první pohled charismatický a svým způsobem i sympatický, ale taky neméně nebezpečný jako nejeden grázl z jiných dílů. Jen si říkám, jestli bylo nutné ukončit díl takovým cliffhangerem, když na začátku dalšího dílu je Honza opět zdravej jako ryba (nemluvě o tom, že už diváci při premiéře dílu dobře věděli, že se seriál nejmenuje 21 případů majora Zemana :D).

Zakončení Bílých linek nezačíná tak dobře, jako první část, ale druhá půlka je neméně napínavá. Snad jediná otázka je, jestli se to skutečně dá brát jako jeden z případů majora Zemana, neboť Honza se tam objeví až někdy v půlce a i potom má jen vedlejší úlohu (narozdíl od první části, kde ho Kalina s Hradcem museli opakovaně zarazit, aby tu nakládačku v metru dostal sám, a nakonec si stejně taky zahrál na špióna). A hlavní škoda je, že jedni z těch hlavních šmejdů - Böhm a ta mstící se náckovská manželka - si slovy jednoho amerického kolegy našich kriminalistů "zmizí někde v temným lese" a trest je nedostihne. Taky je otázka, jestli bylo třeba z Hanky dělat někoho, u koho vlastně ani není jasné, jestli je opravdu na naší straně, nebo jestli ve skutečnosti slouží Američanům, nebo je další z těch, co se chtějí napakovat a zmizet. Aspoň že na tu otázku neodpověděli nějak špatně, a my dodnes nevíme, jestli její oči mohly klamat. P.S: Na vteřinu nepochybuju o tom, co znamenala ta akce "White lines", a naši hrdinové se to už za pár let dozví.

Krásný dokument o místě, kde by většina z nás nepřežila déle, než pár dní. Nejspíš ani já bych neměl odvahu se v tomhle kraji v zimě vydat za hranice Jakutska (a vzhledem k tomu, že zimu a sníh mám rád jen na Vánoce, možná bych nenašel odvahu ani na to a spokojil se s Irkutskem či Novosibirskem).

Jeden z těch zajímavějších Tomsových příběhů, pro mě navíc o to víc lákavý z toho důvodu že zde vidíme sídliště Líšeň (včetně nočního osvětlení) ještě v původní podobě.

Jedna z těch nesmrtelných pohádek, které nesmí chybět snad na žádné Vánoce. A neméně nesmrtelné písničky jako Máme tu další dobrý den nebo Když se načančám. Prostě kult.

I když vyměnili Kopeckého za Sováka, pořád zůstali výborní. Tentokrát se Novákovi a Bartáčkovi ještě víc zaměřili na získávání peněz všemi (snadnými) způsoby, než na navážení se jeden do druhého. Aby ve finále zase padli na hubu a vjeli si do vlasů. "Ba dydy baba dydy baba.."

Jedna z kultovních komedií, která je taky dokonalou sondou do mysli spousty Čechů a Slováků. Těch, co jedou podle rýmu "Hamty, hamty, chci mít víc než tamty." Závidí si nos mezi očima, chtějí mít všechno hned (a víc než ti druzí), ažít si jako prasata v žitě. Že to byli právě ti, kterým se tu v té době nelíbilo a kteří vymýšleli různé šmeliny a podvody, to snad není třeba dodávat. Ani to, že svoje zvyky nezměnili ani po devětaosmdesátém.

Jeden z kultovních hudebních pořadů osmdesátých let. Nejlepším moderátorem byla původní Helena Vondráčková, ti ostatní (Pepík Laufer, Ladislav Štaidl) už nebyli ono. Nejkultovnější jsou samozřejmě ty první díly, v nichž začínala Iveta Bartošová a Petr Sepeši (a které dodnes nezopakovali - nešly ani na reinkarnované ČT3), ale i ty další stály za to. Koncem osmdesátých let potom přišla druhá inkarnace, nazvaná prostě Na výsluní, kterou uváděl Láďa Štaidl, a která byla taky víc než dobrá, akorát si z ní Štaidl udělal až moc velké promo pro sebe a svoje ego. A vlastně i popřevratový (a čistě klipový) Kornův pořad To znám byl více či méně další inkarnací Výsluní. P.S: Zde uvedený rok je špatně, pořad začal vznikat až v roce 1984.

Ze začátku slibné dobrodružství, které se postupně rozjíždí víc a víc, ale v závěru je z toho až příliš praštěná scifárna (byť narozdíl od pozdějšího veledíla Hideaki Anna to nekončí mystickou cestou po sežrání Wiggumových papriček). Taky by neškodilo ubrat zejména na těch výplňových dílech - ty romantické na tom ostrově nevadí (byť jich mohlo a mělo být míň), ale ta Afrika je opravdu ultrazbytečná a ultrapitomá věc (a v porovnání s tím co následuje je to jako úplně jiný seriál). Bohudíky zejména za počáteční záporáky v čele s Grandis, kteří evidentně zametají cestičku pro neméně slavné Rakeťáky (ti by se od nich mohli pár věcí přiučit). Bez nich by to bylo o hodně nudnější. Dobrodružství Nadii a Jeana víceméně stojí za to (jak už jsem psal jinde, kéž by aspoň nějak takhle vypadal příběh Ashe Ketchuma), a nemám nic proti tomu se s nimi setkat i později, ale mám-li si vybrat, radši se opět vydám na cestu kolem světa s Willy Fogem. Ve výsledku to vidím na 3 a půl, a hrozně rád bych to zaokrouhlil výš, ale to by aspoň jeden z těch jevů, o nichž jsem psal, musel zmizet (a na to je trochu pozdě :D)