Honza__St.

Jestli se má Moonwalker hodnotit jako přehlídka Jacksonových klipů, tak je to naprosto výborná záležitost. Ale když se na to koukám jako na film, tak nic moc. Po úvodu v podobě raritní verze Man In The Mirror přichází koláž v podobě pohledu do Michaelovy minulosti, kde jsou k vidění ukázky jeho tvroby od jeho dětství až po (tehdy) současnost. Pak přichází dětská parodie na Bad, která mi přišla až na pár skečů těžce nudná. Potom docela psychedelicky udělanej Speed Demon (rozhodně pěkná písnička, a bezpečně plná legračních míst). Dál je neskrývaný prostředníček bulvárním novinářům v podobě Leave Me Alone (jeden z nejlepších klipů), a pak už následuje Smooth Criminal. Teprve v tuhle chvíli začíná hlavní příběh, ten je ale až přespříliš pohádkovej a dětinskej. Navíc kontrast s vlastní písní, kde Michael zpívá, tančí a mejdaní s mafiánskou smetánkou (jednoznačně nejlepší klip nejen z filmu, ale i z desky Bad, akorát mám radši tu krátkou verzi, protože ta není uprostřed přerušená těma prapodivnýma jakoby-orgiema bez hudby a bez smyslu), je totálně do očí bijící. Je to jako smíchat Starostlivé medvídky s barem v Mos Eisley. Ano, i u Bad jsou nemalé rozdíly mezi vlastní písní a dějem okolo, ale tam to ve výsledku není slepenec. A končíme, jak jsme začali, klipem z koncertu, který je s hlavním dějem propojen jen tak, že Michael bere ony děcka do zákulisí (ovšem jak začne píseň, děcka vysublimujou). Jestli chtěl Michael udělat lepší film, než Čaroděj, povedlo se mu to. Jestli chtěl udělat výborný film, tak to pohořel. Tady by bylo daleko lepší, kdyby prostě vydal videokazetu s nijak nepropojenými klipy z desky Bad (klidně i s tou koláží Michaelovy historie a dětskou verzí Bad jako bonusy), a hotovo. Většina klipů za 5, film jako celek za 3, tak to zprůměrujem.

Československo ani nečekalo, až k nám dorazí Moonwalker. Hned v osmaosmdesátém jsme si natočili vlastního Moonwalkera s Ivetou Bartošovou. Ve výsledku je to spíš taková přehlídka klipů, ale tak to bylo i u již zmíněného Jacksona, akorát tady se přece jen dá opravdu mluvit o nějakém příběhu - byť je ten děj vlastně jenom sen. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že regulérní videoklipová zpracování písní Když láska schází, Dva roky prázdnin, nebo Útoč láskou, si přece jen vedly líp. A asi největší škoda je, že film natočili jen pro televizi, místo aby šel do kin nebo aspoň na videokazety. Určitě by si nevedl hůř, než F.T. (který byl už jen přehlídkou klipů, a těm oslím můstkům, co mezi nima občas jsou, se ani nedá říkat příběh).

Jeden z těch nejzajímavějších dílů (taky šlo o jeden z těch prvních, takže místo kavárenských cvoků, zaprodanců či rovnou vlastizrádců, mutantů, a podobných individuí, tu máme skutečnou osobnost). Samozřejmě si nemohli odpustit to navážení se do něj za to, že si dovolil zpívat za komunistů a nezpíval proti nim (jako by na tom bylo něco špatného), ale od ČT snad ani nejde čekat nic jinýho. Aspoň že si autor položil otázku, která spoustu lidí ani nenapadne - Proč zrovna on je tím obětním beránkem, a ne třeba Žbirka, Kotvald, nebo Penk? Jakmile se to ale přesune k tomu hlavnímu, je jasně vidět, že hlavní rozdíl mezi tím klukem zapalujícím noty na zahradě a Michalem dneska nejsou vlasy ani váha, a už vůbec ne která světová strana je zrovna v kurzu. Prožil něco, co si nezaslouží snad nikdo, a tím pádem už sotva může být tak vseslej jako dřív. Přesto našel způsob, jak se s tím aspoň zčásti smířit. Můžeme si o tom myslet, co chceme (já taky nejsem zrovna věřící, byť ten nejrozšířenější názor na to, jak to je, mi čím jsem starší přijde jako největší nesmysl), ale kdo to nezažil, nedokáže si představit, čím si ten člověk musel projít. Nemluvě o tom, že některé mnohem častější a pozemštější způsoby vyrovnávání se s něčím takovým (utápění se větších a větších depresích, snaha utišit bolest alkoholem či něčím ještě horším, nebo rovnou pokus o sebevraždu) jsou ještě horší. Michal David opravdu dokázal, že slova "Já chci žít non stop, a s tím, co přijde, mám chuť se rvát." pro něj nejsou jen prázdná fráze, ale že podle nich skutečně žije.

Zajímavý, že tohle je tu násobně líp hodnocený, než Kassandra, i když je to v základě Kassandra přes kopírák. Opět tu máme unesený dítě, z nějž vyroste hlavní hrdinka. Opět je tu hodné a zlé dvojče. Ano, tady je jeden z největších rozdílů - tady to vylepšili tím, že nenechali ještě před třetinou zlé dvojče umřít, ale místo toho je tu celý seriál a máme tu i interakci obou bratrů. Ale jinak stačí škrtnout "Luis David a Ignacio", a místo toho napsat "Diego a Rodrigo", a je hotovo (a mimochodem, Rios byl teda rozhodně charismatičtější, než tenhle, zejména v roli zlého bratra). To nadpřirozeno se mi tam taky nelíbilo. Přece jen Sci-Fi a Fantasy je jedna věc, a telenovela druhá. Je vidět, že i když ty telenovely nebyly tak dobrý, jako ty nejslavnější, tak právě protože nejsou tak známý, se tu nevyskytuje tolik lidí zoufale toužících jim dát Odpad. A když se tu s postupem času se tu objevilo víc a víc lidí z řad fandů telenovel, tak se jim během let podařilo to hodnocení zvednout. Ale já to na víc než jednu hvězdu nevidím.

Bellisario se rozhodl udělat takovej mix Top Gunu a Pár správných chlapů, a ve výsledku to nedopadlo nejhůř. Pilot nic moc, ale pak se to rozjelo. Nejlepší byla asi ta první série (s Austinovou), která byla většinou prostě akční seriál (tady se do toho nabeton přimíchalo i nemálo z Magnuma, koneckonců mezi ním a Rabbem jsou jediný rozdíly v tom, že Rabb nebyl ve Vietnamu ale měl tam fotra, Rabb ještě uniformu nesvlíkl, a nemá kartáč). Samozřejmě už tehdy ji srážel ten pro Bellisaria typickej černobíle americkej pohled na svět - a tak nikomu nevadí že námořnictvo včetně hlavních hrdinů dělá bordel v Jugoslávii, v Iráku, na Kubě, atd. Každopádně po tom nedořešeným závěru 1. řady a změně všeho co šlo na začátku té nássledující to s JAGem začlo jít z kopce. Víc a víc šlo už jen o tu soudní síň a akční díly ubývaly (a když už byly, tak byly čím dál praštěnější). Konečné dořešení toho neslavného závěru první série taky nedopadlo nejlíp. A netrvalo dlouho, a začla se z toho stávat rovnou soap opera. Minimálně celá druhá půlka už byla naprosto nekoukatelná. Suma sumárum 3 hvězdičky. Víc si JAG jako celek vzhledem k tomu, že glorifikuje ten zvrácený americký zlozvyk dělat bordel po celým světě a ze všech co je neposlouchaj na slovo dělat diktátory, prostě nezaslouží. A tu třetí ještě přidávám z nostalgie, koneckonců na některé díly z první řady se i dnes kouknu rád.

Ne, že by Detektiv Duck neměl něco do sebe, ale nic to nemění na tom, že oproti Kačerům to je chudej příbuznej. Že si to neuvědomujou Marvelovskýma fantasmagoriema zblblí Američani, mě nepřekvapuje, ale stejně tak se nedivím, že u nás tak populární nebyl. A nezachrání to ani Rampa McKvák, kterej je tady beztak ještě větší idiot, než kdy byl v Kačerech (nemluvě o tom, že i vypadá jako větší blbec). Nevím, jestli si Duck tu čtvrtou hvězdičku zaslouží, ale z nostalgie mu ji dám. "Já jsem postrach všech nočních šramotů!"

Nesmrtelný "film o filmu" udělaný jako muzikál. Některé písničky jsou těžce triviální a možná až pitomé, ale jasně chápu, že s tím stylem byly napsané, takže i ty se povedly. O těch hitových ani nemluvě. Taky je zajímavý, že tehdy nebyl zdaleka takovej problém dát dohromady muzikanty popové, rockové, country a folkové, a další. Holt to kastování hudebních stylů přišlé ze Západu akorát uškodilo. A samozřejmě i nejedna kultovní scénka (v čele s výbuchem). Nic proti Kulovýmu blesku, ale ten je přes všechny kultovní hlášky až moc hořkej. Tohle je legrace, jak má být.

Těžce pro holky, ale narozdíl od jiných magických seriálů, kde se nějaká káča s pomocí kouzelný hůlky mění na místní Vílu Amálku a zachraňuje svět před všemi zlouny (ke zlepšení došlo, až když se tam přidaly prvky Super Sentai - viz. Sailor Moon), to má něco do sebe. Tady je s Ju, jejíma kočkama z vesmíru, a dalšíma kamarádama a nekamarádama, aspoň docela legrace. I když ta její hvězdná podoba Creamy Mami se teda zrovna nepovedla - vypadá hůř než šlapka z Alfa pasáže (možná je na vině i ta nic moc animace ještě v sedmdesátkovém stylu). V civilní podobě je teda rozhodně hezčí (a samozřejmě to nemyslím nijak prasácky, v tomto směru pokukuju po její mámě, nebo po té Megumi - je to sice rozmazlená nána, ale kočka :D). Písničky jsou rozhodně pěkný, ale pochybuju, že by kvůli nim někdo fakt tak šílel, jako fandové v seriálu (zase ale na druhou stranu nejsem Japonec, takže kdo ví). Možná si to ty tři hvězdičky nezaslouží, ale kéž by aspoň takhle vypadala ta Disneyho srágora Hannah Montana (a vůbec bych se nedivil, kdyby její autoři obšlehli právě tohle). P.S: Co by za tohle hvězdné alter-ego, díky kterému má člověk pokoj od všech negativních stránek šoubyznysu, dal Michael Jackson nebo u nás Iveta Bartošová.

Snad nejlepší film se Seagalem. Opravdu snad ani Nico ani Přepadení v Pacifiku nemají na jeho dostaveníčko s partou Jamajčanů. Nemluvě o hlavním záporákovi s dvěma hlavama a čtyřma očima. "Já a já vidět všechno. Já a já být všude."

Na čem to stojí a padá? Zohavený mrtvoly, jejich podrobný pitvání, hrabání se ve sračkách, a tohle všecko jeden každej díl. Že by tihle idioti bez té jejich DNA (mimochodem mě ani nenapadlo, že to slovo může být použito tolikrát za jeden díl) nenašli ani zloděje slepic, to není třeba dodávat. Nic než další sračka, která dělá z Američanů ještě větší idioty a magory (o to horší, že se to líbí spoustě lidí i u nás). To samé Miami a New York.