Recenze (260)
Pravda nebo lež (2005)
Skvěle zahrané (duo Firth-Bacon), místy až přeplácané, vypravěčsky zajímavé (k působivosti The Prestige však daleko), trochu předvídatelné, dobře natočené, atmosfericky překrásné a rozhodně nadprůměrné. Ty *** jsou takové silnější.
Iron Man 2 (2010)
Spíše tak 3,5, ale když opravdu vypnete mozek a necháte se unášet, zjistíte, že vám to připadá docela příjemné.
Náš vůdce (2008)
Velmi, velmi silné. Evropa zřejmě nedělá kompromisy.
Co žere Gilberta Grapea (1993)
Je až neskutečné, s jakým minimem Hallström pracuje. V podstatě bez pomocných berliček (hudba, pohyb kamery,...) rozehrává neskutečně civilní drama, kde herců věříte každou grimasu, každou větu co pronesou a ani vás nenapadne rozhořčeně reagovat na tak depresivní podtext. Podle námětu a událostí ve filmu, bych nikdy nemyslel, že se rejža udrží tak daleko od koridoru kýče.
2012 (2009)
Harrelson do toho! A Emmerich před soud. Nebo raději ke komediím (to jediné z celku působilo nadprůměrně), tam by snad neměl co prznit. Už dlouho mi nic tak nepřipomínalo dort pejska a kočičky. Když už Da Vinci Code vykrádat, proč to celé rovnou nezkopírovat? Nebo vzít alespoň základní scénáristické pilíře, atmosféru a přenést je. Dopadlo by to líp. Emmerich je mistrem filmové zkratky :D Proč zabíjet šílených 158 minut?! Stačí se kouknout na trailer, o nic nepřijdete. P.S. Hudba nic moc, říkal jsem si, ale aspoň nevykrádá TDK (tak jako většina). Nakonec se i tohle změnilo. A poznámka nakonec. Neskutečně utopených 200 milionů.
Ať vejde ten pravý (2008)
Unforgettable!
Mlha (2007)
Škoda toho lepení dvou zjevně nesourodých částí k sobě.
Čtyři pokoje (1995)
Říct, že Rodriguez s Tarantinem jsou o úroveň víš snad ani nedostačuje. Když to tak vezmeme, první dvě povídky jsou ve filmu jen proto, aby na ně kamarádi udělali ve druhých dvou vtipné odkazy. I když ta druhá ještě relativně jde. Tim Roth byl příšerný a místy bylo slyšet sténání Mr.Orange v kaluži krve. Kupodivu mi ve druhých dvou ani nevadil a snad tam i zapadl. Každopádně, jednoznačně nejlepší z celých 98 minut se jeví závěrečný nájezd titulků.
Kick-Ass (2010)
Tak to byl kurva nářez. Ale musím to říct znovu, Vaughn není Ritchie. Sice se může pyšnit titulem popkulturního tvůrce roku a možná i delšího časového úseku, to jo. Jenže i přesto, že citace, parodie a vykrádání mají společný kořen jsou to věci zcela odlišné. Možná kdybych Kick-Ass viděl dřív než Inception...
Po krk v extázi (2004)
Upřímně, Ritchie je jenom jeden. To ale nesnižuje Vaughnovi kvality.