Oblíbené filmy (10)
Fontána (2006)
„Death is a disease, like any other. And there's a cure. A cure - and I will find it!” Těžko se dá napsat komentář o Fontáně, jenž by vystihl její kvality a důvod, proč právě TO je můj favorit z těch stovek filmů, jenž jsem za svůj krátký život shlédl. Snad bych mohl začít s parafrází spolužáka, který podle mne vystihl zásadní vlastnost tohoto skvostu: "Na Fontánu můžeš koukat do konce života a přesto jí můžeš každý den pochopit jinak." A měl pravdu. Rok a půl po návštěvě kina jsem si "jí" opět pustil, muselo to být asi již po páté, a z naprosto neznámého důvodu jsem se při scéně Izziny smrti naprosto zhroutil a zbytek filmu se mi hlavou honila pouze myšlenka "Aronofsky je génius"... Hodně lidí Fontánu považuje pouze za kýč, jenž je příběhově naprosto chudý a ve výsledku se jedná pouze o vizuálně precizní jízdu. S tím ale musím nesouhlasit. Vždy, když jsem "ji" sledoval po nějaké době, tak vždy na mne působila jinak a vždy mne jiným způsobem srazila na kolena. A právě to je ona "magie" tohoto filmu. Záleží pouze na tom jak k Fontáně přistoupíte, jestli jste měli špatný den, ztratili jste blízkého člověka či jste znovu objevili lásku. Všechny tyto aspekty má Fontána v sobě, stačí pouze přistoupit na režisérovu hru a spolu s hlavními hrdiny může člověk, byť na krátký moment, dosáhnout věčnosti. Best of Movie!
Klub rváčů (1999)
„I am Jack's smarting revenge.” Mistr napětí, David Fincher ve vrcholné formě, z rukávu vytahující eso v podobě myšlenky Boj osvobozuje tělo a duši. Intelektuální scénář pohybující se na široké škále kontrovezních témat, hereckým koncert nejvyšší jakosti a nehorázně chytlavý vizuál. Klub rváčů je pro nové tisíciletí stejně podstatný film, jako Matrix bratři Wachowských. Režisérův opus magnum!
Sunshine (2007)
„Only dream I ever have... is it the surface of the sun? Everytime I shut my eyes... it's always the same.” Boylův masterpiece zbožňuji duší a miluji srdcem nade všechny vesmírné filmy pozemské kinematografie. Dokonalá souhra obrazu, úderné hudby a hereckých výkonů. Co vše jste ochotni obětovat pro vlastní přežití a přetrvání lidského pokolení na planetě Zemi? A zaslouží si obyvatelé modré planety vůbec přežít? Do každého detailu vykreslené charaktery, režie úderná jako beranidlo a to vše zakončeno v intenzivně gradujícím finále. Sunshine vás pohltí jako světlo a nepustí do závěrečných titulků. Tohle je pravý nářez o záchraně lidstva!
Hodný, zlý a ošklivý (1966)
Ten nejlepší spaghetti western v historii kinematografie.
Matrix Reloaded (2003)
Intelektuální epos akčního filmu.
Blade Runner (1982)
Nadčasové dílo svižně se pohybující mezi žánry za zvuků Vangelisovy omamné hudby a s temně mrazivým lookem futuristického Los Angeles v pozadí. „Best of Sci-Fi” v dokonalém balení od vizuálního mága Ridleyho Scotta.
Pýcha a předsudek (2005)
Aneb jak podle dokonalé knihy natočit dokonalý kinematografický zážitek. Jane Austen obdařila film jedinečnými dialogy, Dario Marianelli nebeskou hudbou a Joe Wright svým ojedinělým citem pro kompozici obrazu. K maximálnímu požitku ze sledování pak přispívá Keira Knightley, která svou temperamentní a veselou Elizabeth ztvárnila s takovou lehkostí, že i ten sebepatrnější dialog dokáže po dlouho dobu vykouzlit úsměv na rtech. Romantický žánr v té nejčistší podobě!
Ghost in the Shell (1995)
„The net is vast and infinite.” Jaké to je, když nevíte kým doopravdy jste? Když pochybujete o své lidskosti každou sekundu svého života? A existuje vůbec ještě hranice mezi člověkem a strojem? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Ghost in the Shell, audiovizuální nářez s geniálním příběhem, je naprosto jiný, jak většina kinematografické tvorby 20. století. A je to právě ta odlišnost, ať už se jedná o úchvatný scénář, nářezovou hudbu či dech beroucí animaci, která z něj dělá nadčasové dílo a nejlepší cyberpunkové anime historie.
Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007)
„Can't figure it out. You want to be like me or do you want be me?” Westernová poezie o přátelství, lásce, nenávisti, zradě a smrti. Cassey Affleck, pravděpodobně největší talent své generace, jako úlisný Ford září. Jeho gestikulace, hlas a pohled staví film nad rámec svého žánru. Jeho výkon je tak dokonalý, že zastiňuje i samotného Brada Pitta, jehož Jesse, maniak - bezcitná stvůra a zároveň šarmantní gentleman - chladný vrah je učebnicová ukázka vytříbeného herectví. Hudba dvojice Nick Cave a Warren Ellis, dovoluji si označit za jeden z nejlepších soundtracků historie, pomalu plyne skrze děj a pouze dokončuje celkovou emocionální hloubku snímku. Vrcholem se pak spolu s hlavními představiteli stává sama obrazová stránka, umělecké dílo v každém detailu. Pára od přijíždějícího vlaku, zasněžené jezero, obilí políbené sluncem. To vše zakončeno v intenzivně gradujícím finále, které pouze potvrzuje moje přesvědčení, že tohle je nejlepší western 21. století.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Fantasy supreme.