Honzua

"That thing belongs in a museum!" - "We all do."

Koncentrovaná filmová poezie

Jedna věc je chtít provokovat a druhá nudit k smrti (FebioFest 2012)

Je to přesně ten předěl mezi promyšlenými parodiemi let minulých a ubohým fekálními trendem poslední doby, pořád z toho ale jde cítit, že ty filmy mají rádi: Za Breakfast Club s Paulem Gleasonem a cameo rolí Molly Ringwald, Teda Mosbyho předtím než se odstěhoval do New Yorku a moudrého údržbáře Mr. T "... a králem plesu se stává... - Marty!"

Moran zestárl, poznali jste to už v What It Is, ale tady přichází znovu a je o další dva roky starší. Někdo, kdo má paměť na vystoupení v Melbourne, mu přinese koláč, což o Dylanovi říct nelze, jelikož dosti nečekaně opakuje staré vtipy z australské metropole. Tomu ale odpustíte, protože před vámi stojí člověk, kterého dohání čas a nějak vás to, i přes všechen ten humor, dojme. (PS. Popis anglických liberálů byl k nezaplacení)

"Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu. Každá epocha má vlastní kulisy herce i kus a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem, nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus ..."

Obrovské očekávání, vystřídal po skončení projekce pocit nenaplnění. Strašně ten pocit nesnáším, někdy se totiž sám přistihnu přitom, jak se ho úmyslně snažím potlačit a přesvědčuji se o tom, že snímek, který jsem právě zhlédl byl fantastický. V podstatě úseku od skvělého začátku až po demolici Bagharu nemám, co bych vytkl. Animák dal prostor Spielbergovi ještě více upustit uzdu fantazie, takže trademarkové Indiana Jones akční scény jsou v Tintinovi ještě mnohem výbušnější a vypointovanější (viz DaViD´82). Bohužel ale ve výsledku Tintin rychle šumí z hlavy. Banální zápletka a ploché postavy jednoduše film neutáhnou do finále. Na konci tak zbude sice obrovská řemeslnost, ale bez jakéhokoliv emocionálního záběru, který by zaútočil na vaše paměťová centra.

Ještě nikdy nebyla pro mne takhle umocněna síla charakteru jedné hrdinky. Zamiloval jsem se do Wasikowské Jany...

Kupodivu z drtivé části nového Conana vytahují z bahna hlavně dobře napsané dialogy ve scénách, v kterých se Conan vypořádává se všemi zloduchy (kapitán otrokářského tábora, katapult!, smrt Zymovy dcery - Die!) ale musí se dostat poděkování i Momoovi, který ačkoliv bombardován kritikou ještě před samotným vznikem snímku (já z něho taky nebyl moc nadšený), může odejít z plátna se vztyčenou hlavou a ode mne má palec nahoru (a Rachel Nichols taky!). Co se týče zbytku, není moc co rozebírat. Jediné, co nechápu, je, jak může člověk, který chce oživit takovou látku jakou je Barbar Conan, vůbec vypustit do světa film, který má zásadní střihové nedostatky s tuctem kopanců typu: Záběr na noční přepadení lodi - střih - posádka se brání - střih - denní světlo kolem 11. hodiny dopoledne. Nispel se nezlepšil, a my jsme zase o jeden skvělý comeback chudší. PS: Who the fuck is Tyler Bates?! :)))

No děs běs, gore záběry v šíleném střihu střídá štěrkání s kamerou a blbé plky milostného tokání, nicméně nějak se mi ta středověká hra na sedm statečných páčila. Obzvláště díky Purefoyovi a Giamattimu, jehož král Jan měl v disputaci o tom, kdo je z Boží milosti král, opravdu grády :) A Kulichovo dánské "kurva, kurva!" bylo k nezaplacení.