kinej

Oliver Stone dokázal neuvěřitelné. Natočit film z burzovního prostředí, jehož dialogy jsou prošpikovány různými indexy a podobnou hantýrkou by se mohlo jevit jako režisérská sebevražda. Ale Wall Street funguje, protože se vše servíruje tak nějak pochopitelně a zábavně. Film má kvalitní vizuální provedení, které i přesto, že se většina událostí odehrává v bytech či kancelářích, působí svižně a velkolepě. No a pak je zde nepochybně oprváněný Oscar pro Michaela Douglase, jehož Gekko je podle mě asi jeho nejvýraznější životní role. Škoda, že ve filmu nebylo řečeno o něco víc, myslím, že otevřený závěr filmu spíše škodí, než přidává.

Trochu jsem se obával jak bude mírně fantastická zápletka pod rukama Woodyho Allena fungovat. Přeci jen jeho scénáře vynikají velikou realističností. No a kouzlo tohoto filmu spočívá právě v tom, že zde konfrontoval přeromantizovaný svět naivních filmů 30. let s jeho přístupem a tak vznikl prostor pro úsměvné i smutné konflikty mezi sněním a realitou. Allen tak dokonale demonstruje jak moc jsou romantičtí hrdinové vzdáleni od skutečnosti. A nejlépe tento kontrast vynikne v samotném závěru, kdy je do film vřazen líbezný závěr z muzikálu Páni v cylindrech, který však zde funguje zcela protichůdně. Osobně tyto funkční hříčky považuji za doklad mistrovské filmařiny, takže nemohu než dát plný počet.

Ač se jedná o ženskou kopii Zatoichiho, rozhodně se nejdná o prachsprostý plagiát. I tato nevidommá šermířka má potenciál bavit diváky. Obzvlášť díky šermířským soubojů, které patří k tomu nejlepšímu co bylo v éře vzniku tohoto filmu natočeno. Samurajové již kolem sebe nepobíhají a neuskakují, naopak souboje jsou založeny na jednoduchých a ryhclých pohybech a pro oko působí velice ladně. Příběh je, v rámi žánru, velmi dobrý a tak zamrzí jen občasný nadbytek konverzačních scén v neprospěch akce.

Morgan Freeman ve filmu k Nicholsonovi pronese, něco ve smyslu, že není hlubší než kaluž. Nic nevystihuje the Bucket List lépe. I přes snahu Roba Reinera natočit snímek s určitým sdělením a s ambicí kázat o pravých životních hodnotách, nevzniklo nic lepšího než patetické melodrama, které spíš než rozjímání o životě, nabízí akční závody ve sporťácích (s bouračkami a skoky k tomu), skok padákem a efektní cestu kolem světa před modrým plátnem. No a závěr nepřekvapí, protože ho lze snadno odtušit už od chvíle kdy víte o čem film má být. Takže povrchní mi nepřišla jen postava Jacka Nicholsona, ale film vůbec. Na druhou stranu, je příjemné vidět tyto dva seniory pohormadě, Freeman je sice skoro ve všech filmech úplně stejný kliďas (v dobrém i špatném smyslu slova), ale třeba Nicholsona je vždy zábavné sledovat.

Příjemné na těch filmech co točí Apatow, Levine a spol. je, že působí tak nějak reálně. Reálně kecají o blbostech a reálně se smějí přiblblým fórům na hraně ala Kuato z Total Recall. Takový scénáristický přístup činí to, že tahle tvorba působí velmi současně ale je dost možné, že za pár let nebude mít divákům moc co říct. 50/50 je jeden z těch filmů, kde ale vše dříve uvedené funguje a kde funguje i ve všech rolích identický Seth Rogen. Osobně si myslím, že je to dost přeceňovaný herec, ale má kliku, že má role na tělo jako je tahle. Na to, že je to drama, není zde moc prostoru pro nějaké velké herectví, což však není na škodu. Film mě skutečně zaujal, ale nedojal.

A do třetice všeho stejného. Opět skvělá ústřední postava a slušný příběh. Ale upřímně film mi úplně splývá s dvojkou, takže o originalitě nelze již moc mluvit. Hanzo by si zasloužil lepší příběh.

Ukázkové plýtvání potenciálem. Producenti očividně měli dostatek prostředků na všechny ty aspekty, které umí film dozdobit, aby vypadal úžasně. Úchvatná výprava, slušné stavby, propracovaíné kostýmy, spousta krásných koní, zajímavý casting to vše je líbivým obalem, který bohužel nezamaskuje úplně špatný scénář a podprůměrnou režii. Tak především dějová linie se ztrácí v moři nadbytečných postav, které rozmělňují příběh tím, že je každé z nich věnováno zbytečně moc prostoru. Je zde přebytek záporáků, až člověk neví, který je ten hlavní a kdo za co může a podobné je to i u klaďasů. Buď měl režiér přidat hodinu děje, nebo scénárista vyškrntout tak 5 až 10 postav. No a režijně naotčit závěrečné souboje takhle nezáživně, po tom co světu westernu odkázal Sergio Leone, to chce skoro talent. A nakonec si neodpustím ještě jednu poznámku. Obecně jsem odpůrcem dabingu, protože umí zdebilizovat jinak kvalitní film, ale tohle co předvedli dabéři zde, to by snad mělo být nějak trestně postižitelné. Jacísi herci, jejichž hlas by byl ideální k uspávání dětí, čtou krkolomný překlad bez jakéhokoliv náznaku účasti tím ještě víc degdradují to co může filmu pomoct a to herecké výkony. To je normální hnus, podle mě se tímto filmové dílo mrší ještě víc než pirátství,, protože to je regulérní prznění.

Highlander je stárnoucí klasika u které jsou s ubíhajícími léty čím dál více patrné její nedostatky a která si čím dál hlasitěji říká o nějaký důstojný reboot. Co ve filmu stále funguje dobře je jeho historická dějová linie, kdy je film opravdu špičkovou podívanou, ta přítomnostní je o poznání nudnější. Může za to osmdesátková atmosféra a vyčpěle šermířské souboje. Film působí jako béčko s nafouknutým rozpočtem. Trumfy filmu jsou námět, Connery, výprava a hudba. Nedostatkem je slabší realizace tj. místy jalový scénář, příliš viditelná lana (na kterých Lamber na konci visí), hodně nápadní dubléři a podivně působící Lambert, v roli Skota, který se ani po 400 letech neodnaučil francouzskému přízvuku.

Ve druhém díle opět najdeme strého dobrého Hanza. I tentokrát se pustí do případu hlava nehlava a i tentokrát „vyslechne“ pár podezřelých, zneškodní doma několik útočníků a vybouří se na dřevěném špalku a pytli rýže. Potíž je trochu v tom, že druhý díl nenabízí vůbec nic nového oproti prvnímu, byť hlavní postava takový potenciál má. Takže dobrá zábava, ale nic víc.

Musí se nechat, že Hanzo je skutečně dobře vymyšlená postava. Jeho touha po vymýcení korupce stůj co stůj, nepramení ani tak z hrdinství, ale spíše z jakéhosi sadismu, flagelanství, touze trpět. Ve svém okolí je jediným nezkorumpovaným a při svém vyšetřování, zejména při vyslýchání, neváhá použít ty nejdrsnější metody, kdy svou zvrácenost, využívá pro dobro věci, což z něj dělá poměrně sympatického chlapíka. Vzhledem k tomu, že se jedná o brakový žánr, má film slušný příběh a je kvalitně, místy až artově, natočen. Osobně preferuji snímky načichlé samurajskou filosofií, tu zde nehledejte. Hanzo to má postavené trošku jinak.