kinej

Film mě zklamal. Jednak tím, že se mi nelíbí že hraje výhradně podle Messnerových not a to i přes můj obdiv k němu. A dále tím, jak sterilně působí lezecké scény z Himalájí. Je zde minimum záběrů horolezců v himalájské krajině, naopak je zde spousta detailních scény obličejů herců. Některé scény působí vysloveně studiově a to je u filmu s takovouto tématikou, který je navíc natočený v roce 2010, vysloveně na závadu. Takový Nordwand je kvalitou těchto záběrů o několik tříd výš. Dokonce ani sníh zde nevypadá opravdově. Ale takové scény z lezení v Alpách jsou bezchybné. Jakmile jsou záběry z terénu drží si film slučnou úroveň, ale se přechodem do studia nastává kvalitativní pád

Takový film, co potěší. Nejde sice o žádnou extratřídu, ale je to milé. Kate Hudson je bezpochyby na tomhle filmu to nejlepší. Je šíleně přitažlivá a svoji roli hraje dokonale.

Nápad přetavit písničky Beatles to filmu je znamenitý. Provedení už však pokulhává. Spousta písní je do filmu naroubována křečovitě a působí dost nepatřičně. To platí například o postavě Prudence, která je zde totálně ale totálně navíc. Tvůrci jí museli vymyslet celý nudný příběh a to vše kvůli jediné písničce. Dále mám výtky k celému soundtracku. Beatles by zasloužili zajímavější aranže a zpěváky. Ti co zde zpívají působí jako "hvězdy" ze Superstar. Obyčejné hlasy bez špetky charismatu. Chtělo by to víc takových jako je Joe Cocker. Ale oceňuji výtvarně zajímavé psychedelické sekvence. PS: Bono neumí hrát, vůbec.

V tomto případě se absolutně rozcházím se celkovým slabým hodnocením. Bártovo filmy mě sice ne vždy baví, ale v případě jeho výpravy do žánru dětského filmu jsem se bavil každým záběrem a to i přes otravný product placement Matoni. Bárta totiž rozaimoval vše možné i nemožné, od modelíny a loutky, přes fólii a šachové figurky, až po plyšáky a panenky. Esteticky je tento film geniální, ostaně jako většina Bártovo tvorby. Hlavní postavy například projdou temným hvozdem v matraci, nebo proplují černým mořem polyethylenové fólie. Režisér dokázal požít neobvyklým způsobem všechny ty zbytečné krámy a udělátka co se po půdách skutečně válejí a požít je v nečekaném smyslu. Invence a originalita tohoto filmu se zdá nezměrná a nekonečná. Příběh je také hezký, svým způsobem takové alternativní Toy Story. Na Půdě je vedle Fimfára jeden z nejlepších českých výtvarných počinů za posledních 10 let.

Nepamatuji si, že bych viděl Cruise v nějakém jiném filmu zahrát tak dobře jako tady. Tento film je důkaz, že Cruisík není jen prázdná usměvavá tvář, ale i herec. Stone byl v téhle době ve vrcholné formě.

Další Hitchcockova lahůdka. Vypadá no na jednoho z předchůdců bondovek. Film má od začátku až do konce švih, že by mu ho mohli závidět i leckteré dnešní filmy, které se nuda snaží maskovyt svižnými kamerami. Nechybí zajímavá zápletka, humor, skvělá hudba od Bernarda Hermanna a bomba akcička na sochách na závěr.

Zatímco v minulém díle to měl Callahan v hlavě pomotané, třetí díl je příjemně přímočarý. Je jasné, že ten kdo stojí na opačné straně Harryho kanónu je ten špatnej a také je s ním po zásluze zacházeno. Stejně jako v předchozích dílech je zde speciální sorta šmejdů a to jsou Harryho nadřízení/politci. On se však nepáře s nikým. Navíc občas ze zakaboněného obličeje Clinta Eastwooda vypluje celkem slušná hláška, což v čase kdy se zrovna nestříli pobaví, plus vše klasické pro sedmdesátkové akčňáky, honičky po střechách, přestřelky v obchodě, boží káry a legrační hudba. Zábavný je i konflikt mezi Harryho šovinismem a vlnou feminismu, kterou také Callahan glosuje po svém. Nenáročná akce a zábava – ideální akční film.

Není to špatné. Rozhodně minimálně stokrát lepší než třeba taková Zlatá mříž, nebo i zde Markem Danielem zmiňovaný Láďa Hron. Tihle jsou totiž nědky opravdu vtipní.

Film Die Welle se určitě zabývá zajímavými sociologickými jevy a skvěle ilustruje různé sociální problémy dnešního Německa na jedné pestře složené třídě. Tento nápad, nebo je-li film skutečně inspirován realitou, námět, nemá chybu. Bohužel samotné zpracování se mi už tolik nelíbilo, jelikož film byl tak nějak špatně uvěřitelný. Dílem to bylo naivními hereckými výkony mladých herců a dílem také nedotaženým scénářem. Co zde úplně chybělo byl náznak jakékoliv sjednocující myšlenky, ideologie nebo programu. Zkrátka nevěřím tomu, že by se lidé dokázali celou duší oddat tak nekonkrétní myšlence. Jen uniformní oblečnení a pozdrav přece nestačí. Kdyby třeba měli žáci vizi, že jsou lepší než ostatní, ale nic takového ve filmu nezaznělo. Film poukazoval pouze na vnější znaky autokracie, ale její podstatu, která by udělala film věrohodnějším, tu nerozpracoval.

Tento Gondryho film je, alespoň co se týče výtvarné originality, zatím to nejlepší, co jsme mohli od Gondryho vidět. Snové sekvence nezapřou Gondryho umělecké nadání. Nevím, které videoklipy přesně točil, ale podle rukopisu bych si tipnul, že Human Behaviour a Army of Me od Björk, nebo Knives Out od Radiohead jsou jeho dílem. Ještě v žádném jiném filmu, jsem neviděl sny ztvárněné tak snově, zcestně. Stephanův recept pro namíchání snu v úvodu filmu je prostě geniální. Oproti "Věčnému svitu" a Slez ze stromu ubylo humoru a film je naopak zatím nejcitlivějším režisérovým dílem. S nešťastně zamilovaným Stephánem, kterému sny zasahují do života víc než je zdravé, jsem opravdu cítil. Jeho zoufalství z nešťastné lásky, které je ještě umocňeno, vlezlými s realitou konfliktními sny, lze díky Beranlově herectví a Gondryho režii prožívat společně se Stephanem. Jediné co filmu trochu chybí je ucelenější a smysluplnější dějová linie, která by dala celému filmu pointu. V žádném případě mě však Gondry nezklamal.