Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 874)

plakát

Elysium (2013) 

Nepamatuji si kdy mě naposledy takhle dostal design filmu. Od "gadgets" přes droidy až po lodě je všechno hračičkovsky vypiplané a hlavně zábavně prezentované.

plakát

Doctor Who: The Time of the Doctor (2013) (TV film) 

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti.

plakát

Život savců (2002) (TV seriál) 

Chtělo by se mi napsat opus magnum D. Attenborougha, ale tím není jen Život savců, ale všechny série, na nichž má větší osobní vklad. Samozřejmě je to o skvělých vypiplaných záběrech, krásné hudbě atp. ale tím nejhodnotnějším stejně zůstává jeho komentář, uchopení všeho v rámci evoluce a formulace závěrů a soudržnost celého díla, které doslova nabízí intenzivní vrchol v posledním díle.

plakát

Trans (2013) 

Na filmech Dannyho Boylea je zkrátka vidět, jak moc si svojí práci užívá, skoro bych řekl, že jeho nadšení číší z každého záběru. U Transu jsem se skvěle bavil od prvních vteřin až do konce jednak kvůli skvělému scénáři, kdy jste vždy o několik kroků pozadu za vyprávěním, ale právě i díky hravé režií a téměř organickým propojením s hudbou. Trans možná nemá žádný, či poselství, ale i tak je to oslava filmu.

plakát

An Adventure in Space and Time (2013) (TV film) 

BBC tedy rozhodně 50. výročí Doctora Who neodfláklo. Začalo to geniálním původním trailerem na výročí jako takové, jenž sám o sobě byl krásným dárkem všem fanouškům. Pak přišla mini-epizoda, která definitivně a krásně dějově zaplnila prázdný prostor doby, kdy byl seriál zrušen. Samotný výroční film byla úžasná jízda a tento počin jsem si nechal na konec. A i zde nelze jinak než smeknout. Tentokráte Marku Gatissovi, který napsal nádherné vyznání lásky k tomuto vyjímečnému seriálu. An adventure in Space and Time je povedeným, zábavným, dojemným, ale nepatetickým výkladem toho v jakých podmínkách seriál vznikal. Osobně jsem byl k ději skeptický, vždyť co může být tak zajímavého na vzniku seriálu, aby o tom vznikl film? Ale ono je toho hodně co říct, a fanouškům pro které se stal Doctor Who srdcovou záležitostí obzvlášť. Pro mě je An adventure in Space and Time rovnocenný souputník filmu Ed Wood od Tima Burtona, (oba jsou o průkopnících původně brakového žánru) a zaslouží možná o to víc respektu, že je „jen“ televizním počinem.

plakát

Doctor Who: The Day of the Doctor (2013) (TV film) 

Steven Moffat je génius. Představte si, že máte napsat díl k 50. výročí kultovního seriálu. Musíte ho napsat tak, aby jste uspokojil milióny fanoušků a to jednak ty, jež tíhnou pouze k obnovené sérii, tak ty, kteří se upínají spíše ke klasickým řadám. Všichni očekávají trochu napětí, trochu dojetí a nějaký ten humor a hlavně děj který nenaruší pravidla mytologie seriálu utvářené po 50 let. Také musíte nějak navázat na naprosto výtečný závěrečný díl sedmé řady a přitom film napsat tak, aby bavil i širší publikum. Dále se od vás očekává, že, jak je u Moffata zvykem, budete o krok napřed před všemi rádoby spoleirovými spekulanty a vytasíte se z něčím, čím všechny rozsekáte. A v neposlední řadě se očekává, že když tu bude po hromadě víc dokotrů, že každý bude mít své zářivé momenty, ale také společné scény a tohle všechno musíte nacpat do 75 minut. Očekávání byla obrovská. No a Steven to dokázal, klobouk dolů.

plakát

Všichni dobří rodáci (1968) 

Tak tohle je opravdový filmový skvost splňující v mých očích všechny atributy geniálního díla. Rodáci sice trvají jen necelé dvě hodiny, ale zachycené události a lidé jsou předvedeny tak životným způsobem, jako by se do filmu vešly celé životy všech hlavních postav, ale i hodně pravd o naší zemi a našem obyvatelstvu. Zkrátka sdělení filmu dalece přesahuje jeho stopáž. Nejspíše životní dílo Vojtěcha Jasného v tom pravém slova smyslu, si mě kromě konceptu vyprávění získalo krásnými poetickými záběry a podařenou kombinací herců s neherci, díky nimž z tohoto díla sálá opravdovost. Asi nejvíce se mi líbil Brzobohatý, jako by ani nehrál, ale skvělý byl i Matuška, ale i herci vedlejší rolí jako Hlinomaz, nebo Růžičková.

plakát

Hon (2012) 

Film Hon je o silném příběhu ve kterém se stane spousta zlého přestože se v něm téměř nevyskytují záporné postavy, je natočen velice sugestivně, až jsem se při sledování cítil vážně nepříjemně. Zároveň jsem se nedokázal ani ve v noci ve 02:00, kdy jsem už fakt potřeboval usnout, vůbec odtrhnout. Nepamatuji, kdy jsem naposledy přál hlavním hrdinům zasloužený happy end tak jako zde. Nespravedlnost vůči Lucasovi na mě padla jako tísnivá deka a jednoduchost toho jak se lze v podobné situaci ocitnout je děsivá. Výborně napsaný film a skvěle realisticky uměřená režie a samozřejmě herecké výkony.

plakát

Jiná žena (1988) 

Je to sice zvláštní, ale ryzí psychologická dramata Woodyho Allena mě oslovují snad ještě více, než jeho komediálně laděnější příběhy. Dle mého názoru se zde plně ukazuje jeho virtuózní schopnost hloubkově prokreslit nitro svých postav a nechat je projít reálnými životními strastmi a přenést jejich prožitek plnohodnotně na diváky. Konkrétně film Jiná Žena stojí na výtečném nápadu (vyrovnanou ženu rozhodí naslouchání cizích psychoterapií a donutí jí bilancovat vlastní život) a má pár hodně vydařených scén, ať již dialogových (narušená svatební party, setkání a následný konflikt s dávnou přítelkyní) nebo z hlediska filmařiny (zfilmování a prolínání vzpomínek).

Reklama

Reklama