confisio

Přiznávám, že můj vztah k tomuto filmu je natolik niterní, že nemohu zaručit objektivitu svého hodnocení 😉. Pokud Vám ovšem život dopřeje takovou míru štěstí, že Vás obdaruje setkáním s Femme fatale (Ženy s Homme fatale 😊) a opojeni láskou protančíte v rytmu valčíku noc ve Vídni, budete film Fanfan zbožňovat stejnou měrou, jakou ho zbožňuji já.

Rolls-Royce Merlin si párkrát zhluboka odkašle. Z nozder dvanáctiválce se vyvalí oblaka černého kouře, následuje pár ohnivých jazyků, než se Merlinovi plíce zahřejí na potřebnou teplotu a začnou dýchat s libozvučnou pravidelností. Jeho dech je unikátní, nenapodobitelný a nezapomenutelný. Vnáší do vaší duše klid, jistotu, svobodu a bezpečí, přestože je srdcem vražedného nástroje vznášejícího se vysoko v oblacích, připraveného nemilosrdně rozervat a zahubit jakéhokoliv létajícího vetřelce, který se neprávem ocitne v jeho království. Kdykoliv se vydávám proti proudu času a nahlížím do dějinných událostí, vážím si čím dál více času, období a místa vyměřeného mému bytí. Dokument Spitfire je úžasnou vzpomínkou a poctou opravdovým hrdinům, kteří v minulém století obětovali své životy za dosažení svobody, které si po více než 70 letech tak trestuhodně a zbaběle nevážíme. Jedním z nejvýznamnějších hrdinů, kteří se o naši dnešní svobodu zasloužili, byl legendární stíhací letoun Spitfire. Vzdávám hold a poklonu tvůrcům tohoto filmu a všem opravdovým hrdinům, kteří bojovali a bojují za svobodu kdekoliv na naší planetě.

S přibývajícím věkem bude vaše srdce otevřenější a vřelejší k přijetí tohoto filmu. I podzim života může přinášet hřejivé okamžiky, pokud dokážete posbírat trocha odvahy a hodit za hlavu předsudky a mínění vašeho blízkého okolí. Citlivě natočený příběh o zahánění osamělosti a vyrovnávání se s nelehkými životními osudy, které se nevyhýbají většině z nás. Příjemné filmové pohlazení po duši pro senzitivního diváka nezávislého na blockbusterech plných explicitního násilí zaplevelujících současnou kinematografii.

Adaptování literárních děl do filmových scénářů jsou nelehkou a mnohdy neoblíbenou činností scénáristů. Velmi těžký úkol stál tak před Alexem Garlandem (Ex Machina 2014; Sunshine 2007), který se rozhodl adaptovat skvěle napsaný, tajuplný a zneklidňující, příběh Jeffa VanderMeera Anihilace. Kniha je vynikající a její přečtení by mělo jednoznačně předcházet shlédnutí filmu. Skvělá je audioverze knihy v mistrovské a úžasně procítěné interpretaci Pavly Beretové. Její magicky přitažlivý sametový hlas dozníval v mých uších přednesem posledních vět závěrečné kapitoly knihy a já věděl, že převést magii tohoto literárního díla do filmových obrazů je nadlidský úkol. Jižní zóna je oblast odříznutá již mnoho let od zbytku kontinentu. Pozůstatky lidské civilizace znovu opanovala příroda. Něco se změnilo. Něco, to, všechno mění. Hranice Jižní zóny se rozšiřují. Expedice vysílané do zóny s cílem odhalit příčiny a důsledky opakovaně a záhadně selhávají. Na řadě je další expedice. Touha po poznání je pro mnoho lidí silnější než pud sebezáchovy. Zdravý rozum a smyslové vnímání účastníků expedice jsou po vstupu do zóny vystaveny těžkým zkouškám. Topografické anomálie a formy života vymykající se veškerému lidskému chápání neodvratně poznamenají životy všech členů expedice. Nicotnost člověka a míry jeho poznání v záři i temnotě vesmíru.

Hodiny klavíru jsou pro Pierrra stejně tíživé, jako pro jeho matku Anne život v manželství rámovaném zlatou klecí v podobě vily vlivného městského bankéře. Dusivý stereotyp nenaplněného života Anne naruší tragická událost v Café de la Gironde, jíž je Anne pouze vzdáleným a nepřímým svědkem. Anne je prostoupena magickou přitažlivostí k místu tragédie a touhou po poznání, co se v osudný okamžik v Café de la Gironde přihodilo. Když se Anne následující den po tragédii seznámí na baru Café de la Gironde s nezaměstnaným dělníkem Chauvinem, je rozehráno moderato cantabile mezi dvěma naprosto odlišnými světy. Režisér filmu Peter Brook dokázal mistrně přenést na filmové plátno literární předlohu a následný scénář Marguerite Durasové a to nezpochybnitelně díky Jeanne Moreau a Jean-Paul Belmondovi. Hluboce pocitový film s nadčasovým přesahem.

Proklínám na věky věků všechny strůjce a stoupence válek minulých, současných i budoucích. Nechť se jejich těla, duše či energetické vesmírné otisky smaží bez lítosti v ohni pekelném v nekonečném plynutí času. Existuje-li vůbec nějaký „Bůh“, tak je to nepochybně Bůh války. Dokonalý stvořitel hluboké temnoty a všeprostupujícího zla. Mistrný architekt bezmezné krutosti. Milovník utrpení a bolesti. Nesmrtelný uctívač Ďábla. Jsme, bohužel, nepoučitelní. Naštěstí si s tím příroda dříve či později poradí. Než se tak stane, můžete si vychutnat skvěle natočené syrové válečné drama…a dělo bylo ještě žhavé.

Pozastaví-li se někdo nad mými pěti hvězdami, potom vězte, že miluji přírodu, miluji zvířata a miluji film.

Interiér recepce hotelu El Royale je protnut hraniční čárou Nevady s Kalifornií a nejen z těchto důvodů vás s velkou pravděpodobností zaujme. Když se v ní navíc setkáte s charismaticky stárnoucím „Jeffem Lebowskim“ v kněžském hávu, tajemně přitažlivou černoškou a drsnou atraktivní kráskou, budete se chtít ubytovat rovněž. Na výběr máte pokoje v Nevadské či Kalifornské části hotelu El Royale. Kalifornské pokoje jsou o dolar dražší, takže si jako chytrý Čech vyberete určitě správně 😉. Ubytujete se celkem snadno. Daleko těžší bude přečkat do snídaně. Noc bude dlouhá. Se spánkem nepočítejte. Jste-li nevěřící, věřit začnete. Každý hotel skrývá svá temná tajemství z minulosti.

Psychodelická filmová jízda! Originální scénář. Znepokojivě nasnímaný potemnělý příběh padlého anděla v depresivních kulisách stvořených lidmi, nikoliv Bohem. Soundtrack se vám bude snažit zalézt do morku kostí. Nebudete si jistí, zda se ještě díváte na film, nebo se už film dívá na vás. Mám rád neotřelé filmové počiny a právě takový je Měsíc Jupitera.

Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce.