Bubulatko

Bolda Polívků je ve filmech většinou takový šášula. O to větší překvapení bylo, že svou roli zahrál tak, jak bych to do něj nikdy neřekla. Smutný příběh o smutné minulosti a Hřebejkovi se podařilo osolit jej špetkou půvabného humoru aniž by zdegradoval vážnost dané tématiky. Klobouk dolů. Nejlepší český film za poslední 20ku let. Ano, jak již bylo zmíněno, Oskara by si zasloužil. Doteď totiž nechápu Oskarové ocenění filmu Život je krásný od krypla Benigni. Ubohost první kategorie žumpního přeboru.

Krásná, krásná, krásná animovaná romantická pohádka pro dospělé. Miluju hudbu. Hudba je moje droga, moje vše, ale můj šálek kávy není country ani jazz a ani "latinoamericano". Jenže co má člověk dělat, když se pustí do kubánského filmu. Hold musí zatnout zuby. Ale tady to nebylo třeba. Caliente tóny jazzu kudrlinkovaly od začátku až do koce jako tančící vlnky na moři. Pohlazení po duši, vzpomínky na vlastní životní lásku naběhnou snad každému divákovi a pár slziček závěrem. Co by se mohlo dopilovat, byl určitě konec filmu. 10 minutek navíc bych i uvítala. Například vysvětlení jak dožil kamarádíček Ramon a odhalení intrik zazobanečka Američánka z New Yorku. Ale i tak, nemůžu sklouznout s hodnocením dolů ke 4 hvězdičkám, bezpochybně 5*****.

Oskaři byli uděleni a já se zpožděním zkoukávám ty filmové zázraky. Fantastická žena je čtvrtý v pořadí a já musím smutně říct, že zatím nejhorší ročník oskarových cen. Bída, bída, bída. Tak jako kostelní myšáci mažou lidem mozek z hlavy a snaží se je politicky striktně uvést na onu správnou cestu, ve filmech nás zase vychovávají k obrazu naší společnosti, kde tabu už vlastně ani neexistuje a vše je normální. Jen my normální normálními nejsme, jelikož nemáme žádnou úchylku. Ok. Jsem celkem tolerantní, ráda se seznámím se vším neznámým byť v některých případech neskáču radostí zrovna vysoko. Fantastická žena možná hrála přesvědčivě, ale bez emocí. Nevím jaké je poslání tohoto filmu, co nám tím pán velmistr chtěl říci, ale řekl toho opravdu málo a z psychologického hlediska mi fantastickou ženu představil něco jako sociopatku. Škoda. Hudba se mi líbila, kamera taktéž, jenže vše, co jsem viděla a slyšela, ve mě nezanechalo ani stopku, stopičku, ani malou slzičku.

Slabé čtyři hvězdičky. Nedotažené, ne zrovinka nejlépe zpracované. Závěrečný epilog by také nebyl na škodu. Dobrý příběh, herecké výkony na výbornou, jen škoda, že režisér se scénaristou měli asi hodně naspěch a nevěnovali se lépe detailům. Byť by měl být film o 10 minutek třeba delší. Postrádala jsem pocit si ten film vychutnat. Velký frmol, sprint. Škoda.

Loni jsem měla drobátko zálusk na polskou kinematografii. Co film, to perla. Poláci umí, na filmařinu mají čich i talent, to se musí uznat a naše novodobá česká výroba jim může jen tiše závidět. Jelikož u nás poslední dobou co film, to brak. Na Exekutora jsem zkoukla, jelikož exekutory a rádoby kravaťáčky v bankách nemohu ani vidět ani cítit. A ani film mě nepřesvědčil o opaku a nepřimněl mě k přehodnocení mého antipati-apatického postoje. Tohle je první film s Andrzejem Chyrou, který jsem viděla a pak následovaly další a další. Je to zkrátka pan herec. Film je to suprový, rozhodně stojí za vidění. Plynou z něj dvě krásné ponaučení. Za prvé nesuď člověka, pokud neznáš jeho příběh a nekráčel si životem v jeho botech. Za druhé čiň tak, aby ses ráno na sebe mohl podívat do zrcadla. Zkrátka film ze života o životě.

Divné, ulítlé a nezvyklé. Začátek filmu trošku vrzal, tápal, hledal se, ale krok po krůčku zápletka našla cestu z labyrintu ven. Vlastně film začíná od nejhoršího po nejlepší. Vydržte a nevypínejte. Emoce všeho druhu provází celý film, od nezájmu po šílenství. Sympatie k hlavním hrdinům jsou jako na houpačce. Chvíli je "milujete", pak zase "nenávidíte". Koneckonců je však pochopíte a ztotožníte se s nimi. Tímto peklem, zvaným manipulativní láska si snad prošel každý. Komentář píši s odstupem času jednoho roku. Mrknu na název a vím o čem je tu vlastně řeč. Ano, film ve mě něco zanechal. I přes nedokonalý začátek, jsem po sledovaní filmu zůstala beze slov, plná emocí i prázdnoty, pobrukujíc opravdu krásné písničky z tohoto filmu, které mi utkvěly v paměti. Za mě na 1 s 5 hvězdinkami.

Musím uznat, že detektivky a kriminálky miluju už od dětství. Ze Stalker jsem viděla pár dílů, ale musím říct, že je to pěkně zapletená psychárna. Uhrančivá chladná Maggie Q, na kterou se dobře kouká. A stejně tak jako u Odložených případů (Cold Case), tak i v tomto případě je to nejen příjemná podívaná, ale též poslouchaná. Fantastický soundtrack. Na hudbě ujíždím a ne málo. Za mě palečky nahoru.

Celý film té holce říkám, holka že se na to nevy*****, kašli na to. Ale ona ne, byla tvrdohlavá. Držela jsem ji pěsti, podporovala, mluvila s obrazovkou jakoby byla přede mnou stála reálná živá obyčejná bytost z masa a kostí, ne herečka, která jen hraje svou roli. A pak ... Úvod filmu jsem si domyslela špatně, tudíž konec mě šokoval a rozsekal na kostičky 1x1 milimetr. Řekla bych, jeden z těch filmů, který musíte vidět než umřete. Pro mně silný zážitek od začátku do konce, bezpochybně ! Ono ožehavé téma a tolik stále aktuální téma byť jsme daleko za středověkem se Feo Aladag podařilo zpracovat na jedničku s 5 hvězdičkami. Gratuluju !!!

Jessica Chastain patří mezi mé nej herečky. Do svých rolí dává vše, vždy je úžasná a vždy ji to sluší. Ale tento film ukázal, že ne vždy to stačí. Hvězdička za příběh majitelů zoo, druhá za zpracování filmu, zvláště pasáží se zvířátky. Ale ale ale. Zkoukla jsem mnoho válečných filmů, většinu v originál jazycích, jelikož dabing je víc na škodu než k užitku. Tohhle je snad první film, kde bych dabing brala všemi deseti a s hodnocením bych šla jistě nahoru. Trhalo mi to zkrátka uši. Polsko-německá scéna v hlavním ději a jakože v angličtině? Přitom stačilo tak málo,nadabovat, fiknout titulky. Nebo snad za zámořím neumí číst? Uffff ... po 10 minutách jsem vypla, tak jako slavný komerční La La Land. S tím rozdílem, že od La La Landíku jsem nic neočekávala, kdežto Zoo bylo pro mne opravdu zklamáním ...

Ne a ne a ne. Po první scénce, proklikla, zkoukla tu poslední poslední a vypla. Být poslední scénka tou první, možná by mě chytila na med dát filmu šanci. Do jaké minuty to nevím, možná bych překousla i tu první, být mezi scénkama posledními. Nejsem puritánka, ale intimnosti jsou intimnosti. Ve filmech na ně nahlížím jako na koření. Místo prvnícho chodu mi v tomto případě režisér podstrčil spálený dezert. Erotika v Laust, Caution (2007) byla pro me jako nejlepší Tiramisu na světě a to přitom nejsem milovník Tiramisu. Možná právě proto, že vždycky jsem tento dezertik poznala jako extrémně přeslazenou patlaninu. Ale poznat ji jako Laust, Caution, jistě bych žadonila o druhý kousek navíc. O tom jak svět upadá do bezmoci perverznosti stačí průběžně jednou ročně navštívit svou oblíbenou pornostranku, kde si člověk odskočí v prípadě nouze tak jako na sex na jednu noc. Pokrytí akutní potřeby. Mohu říct, že z tak oblibené xxx stránky se během let stala pandořina skříňka. Stačí jeden špatný klik a místo žhavých pár minut ci vteřin, člověka sejme ledová sprška v podobě perverznosti, o které by neměl ponětí ani sám Ferda Mravenec. Erotiku si představuji jako rafinovanost, hravost, svádění, jednou tak a pak jinak. Erotika v podobě Malé Smrti je holá, naservírovaná na talíři, na tu máš vem si mě, sněz si mě. Ale sledovat milence, manželé, kdy jeden z nich je vysazený na jednu úchylárnu je pro me noční můrou, rozhodně ne žádné pomyšlení, natož potěšení.