Adiemus

Místo očekávaného skutečně dramatického střetu náboženství versus homosexualita vzniklo sterilní a nudné dílo s rozplizlým koncem. Zaplaťpánbůh za Prayers for Bobby apod. Hvězdičku si zaslouží jen (byť kýčovité) záběry přírody.

Degradace vkusu, amatérismus na entou. Kolik že to vydělalo peněz?

Určitě by bylo zajímavé vidět ten příběh jako celovečerní film, ale obávám se, že by se rozplizl a ztratil sílu.

Už ve filmech Billy Eliott a Donaha! jsem si všimla, jak Britové dokážou navodit atmosféru záběry průmyslových staveb. Ovšem tady to dotáhli skoro k dokonalosti střídáním s úhlednými ulicemi, kde bydlí movitější vrstvy.

Ten film nemá drajv, všechno je podáváno nějak ospale, zpomaleně.

Nejde o zfilmované divadelní představení? Stylizace většiny postav, nijak zajímavé hudební vložky a závěrečné skotačení by tomu napovídalo. Zařazení do šuplíku "muzikál" je skutečně jen marketingový tah. A Valeria Bruni má příšerný hlasový projev (že by taky stylizace)? Škoda, příběh sám o sobě vůbec není špatný.

Skvěle jsem se bavila. Nebýt toho hollywoodského konce...

Být na místě Ismaëla, ode vší té péče okolí uteču někam hodně daleko; čekala jsem, kdy se mu začne nabízet i Juliina matka. Ale kdoví, asi ty pobídky potřeboval, aby se mohl rozhodnout, co dál. Sympatická kamera, sympatický Louis Garrel, nevtíravá hudba. Jen obsah těch písní mi přišel chtěně poetický - a taky se zdá, že Francouzi si pod pojmem muzikál představují trochu něco jiného než já. Přes počáteční rozpaky se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení.

Konec je slabší a zejména chování otce poněkud nepravděpodobné, ale nejsem znalec asijské mentality a leckteré filmy, aspirující na název thriller, mě nedokázaly udržet v napětí ani zpoloviny tak, jako první půlka tohoto filmu.

První a druhá povídka skvělé, třetí trochu nudná. Ale i tak...