jouluputilla

Amerikanizující pohádka, zasazená do kulis 12. století, předstírající nějaký historický rámec, do kterého byly ovšem vměstnány body, historično dokonale popírající. Předně: Vesnický kovář, který uměl minimálně číst? Černoch mezi francouzskými křižáky, když francouzské kolonie v Africe ještě neexistovaly? Sibyla de Lusignan, sestra krále Balduina IV. jako vesnická děvka obkročmo na koni, která v rychlosti dnešní doby vleze do postele vyhlédnutému zajíčkovi? Původ Baliana de Ibelin nebyl britským pohádkářům dostatečně revoluční? A proč Balianovu likvidaci prováděli templáři, oblečení za německé rytíře, jejichž řád vznikl de iure až po dobytí Jeruzaléma? Jak vidno, (nejen) z heralidiky si Scottův realizační tým udělal trhací kalendář (např. některé přilby bojovníků měly tvar z 15. století). Balianův revoluční projev k obráncům města je krásnou ukázkou relativizačního srovnávání nesrovnatelného a evokuje mi spíš Vávrovu trilogii. 20% za šafránové záběry bitevních scén.

Co se stalo? Němci natočili německou pohádku, pohádku předčasně zesnulého německého autora z první třetiny 19. století. Pohádku, kterou neozvláštňují modernistickými zhovadilostmi - pardon - aktualizačními prvky, pohádku, kterou dženderově ani multikulturně nevyvažují, pohádku, kde se dokonce setkáme s dobovými a plus mínus krajovými reáliemi. 95%

Na západní produkci nezvykle realistický film. Někdy je to vyprávění hodně věcné, jakoby Londonova paměť negativní vzpomínky poněkud potlačovala, ale i věcný tón drží pěkné napětí. Jak už zde je řečeno, v některých detailech škobrtnou reálie (na beranicích vojáků zahlédnete sovětské hvězdičky, v soudní síni jsou čepice neoznačeny), ale to jsou pro celkové hodnocení prkotiny. Velmi mě potěšila přítomnost Simone Signoret, excelující tři roky poté ve Spálených stodolách. 90%

Kdo by čekal, že se ve filmu konečně s odstupem od jiráskovských fabulací dozví něco z počátku doby jeho oblíbeného Temna, zapláče nad výdělkem. Sice zde neuvidíme například afroamerické generály, ovšem i tak dostává pojem historického filmu pořádně na zadek, lépe řečeno to žádný historický film není. Snad by se hodil název historizující feérie. Zaplakat (nebo včas utéct) musí každý, kdo o těchto událostech něco ví, k pláči jsou hlasy obou hlavních ženských postav (při intonaci Josefíkové „vůdcové povstání zaplatí za rebelii hrdlem“ mi mimoděk naskočil cool hokynářský hlas Karolíny Vrbasové), nehledě k tomu, že postavu Eleonoru z Gonzagy si upravovatelé původního scénáře jaksi “doladili“. – Většině klipovitých scén docela rychle docházel dech, ale propojení se nekonalo, i vítězství Abrahama Škultétyho nad Cranachovým oltářem ve sv. Vítu, zůstalo osamělým kamínkem ve vytlučené mozaice. Škoda, že sveřepý Maryško v době vzniku Vávrovy husitské trilogie ještě nežil, byl by za hvězdu. – No, abychom jen nelkali – na své si přijdou oči při pohledu na kostýmy. Ovšem hudbu raději nevzpomínat. 15%