Ketri

Neuvěřitelné. Z těch posledních indických filmů začínám mít dojem, že se tvůrci inspirovali dílem Cimrmanovým z cyklu "Naše slavné prohry". Ale dokázali víc než náš velikán, to se jim musí přiznat. Oni ty prohry vždy dokáží přeonačit na neuvěřitelný úspěch, kterým je potřeba se pochlubit. Nehledě na výsledek, to co se dělo okolo té akce je skoro až ostuda.

Úchylové všech zemí, spojte se! A nejlépe pod hlavičkou Spojených národů. Je opravdu dobře, že takovéto filmy vznikají, ale člověk si při nich teprve plně uvědomí svou naprostou bezmoc. Má pak chutě jim razantně okleštit pravomoci! Co se tedy musí stát horšího, aby s tím někdo začal něco dělat? Kam až ty peníze z výnosných obchodů vlastně dotekly? Na co vlastně ty Ukrajinky vydělaly? Asi na nějakou další mírovou akci.

Za dvě, čistě z úcty k režisérovi. Hideo, Hideo, Bog te video! Tak - snad to pomůže.

No, tak jsem poněkud zmatena.

Film bych zařadila spíše do klubové kategorie. Měla jsem pocit jako bych se dívala na dílo Kim Ki-duka. Dlouhé záběry bez střihů, "textově nenáročné" vykreslení postav žijících mimo hlavní proud společnosti a hlavně drsný příběh. Stopáž se díky dlouhým záběrům bude patrně zdát delší než uvedených 108 minut, ale rozhodně doporučuji k zhlédnutí.

Teda, že nám ti Finové budou závidět scénu ze studií Hitlera na plzeňských právech, to se dalo tušit, ale že kvůli tomu, aby nás trumfli, natočí i film, to mě teda příjemně překvapili. Když oni si holt můžou dělat srandu i z USA, a to je u nás zakázaný, tak snad jindy.

V roce 1999 asi byla v Bombaji sleva na barevné kontaktní čočky. Jsem si jistá, že je měl i ten pes.

Seriál pro Američany. A pokud ještě jednou otočí distanční výuku, tak i pro našinec.

Výborná animace, skvěle zvolená hudba, zajímavý příběh a nádherné dračí oči.

Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu.