Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (662)

plakát

Jedna zpívá, druhá ne (1977) 

Hodně toho za 15 let kamarádky prožily. Skoro jako někdo jiný za celý život. Jak jsem postupně byla seznamována s jejich proměňujícími se osudy, trochu jsem měla pocit, že sleduji nějaký časosběrný dokument Heleny Třeštíkové. Každá z těch holek byla úplně jiná. Pauline spíš taková nespoutaná hipísačka, Suzanne zase inklinovala více k obyčejnému, spořádanému životu. Když jsem poslouchala Paulininy, nebo tedy spíše Agnèsiny písničky, říkala jsem si, že asi nebylo pro Pauline lehké, se s nimi uživit. Hodně se mi ale líbila píseň o mateřství a bříšku jako míči, či balonu, ta měla krásně hravý text. A taky úplně poslední písnička mi příjemně lahodila. 15 roků uteklo jako nic a bylo mi celou dobu s oběma holkama moc dobře.

plakát

Strategie hlemýždě (1993) 

Taková posmutnělá komedie to byla. Nebylo těžké té komunitě nefandit, protože jim nezbývalo, než hájit střechu nad hlavou, jelikož by jinak neměli, kam tu hlavu složit. Byli v tom vymýšlení, jak se nenechat vystěhovat, hodně nápadití a v realizaci těch nápadů výborně sehraní. Naproti tomu zase majitel domu a jeho pomocníci, i když byli v právu, působili nanejvýš nepříjemně a odpudivě, takže se rozhodně nedalo s nimi sympatizovat. Ve filmu se střídaly části, ve kterých jsem se cítila hodně vtažená do děje, s těmi pro mě hluššími místy. Rozhodně jsem se ale toho výletu do exotické Kolumbie zúčastnila ráda, a bylo pro mě zajímavé, nahlédnout do filmografie této části světa.

plakát

The Harder They Come (1972) 

Asi bych dala za 3, ale ta fajnová, svižná muzika film zvedá o level výš. A nakonec i na moře a pláž taky došlo, emmo53, I když ten plážový relax by si člověk představoval přece jenom trochu jinak. A byla by to pak možná nuda. Co mě ještě zaujalo, byla pasáž v kostele, ve které kazatel hovořil o lásce a přitom ten jeho projev zněl hrozně agresivně. Alespoň já jsem to tak vnímala. Následný sborový zpěv už mi pak zněl sice divoce, ale vlídně. V souladu s jižanským temperamentem.

plakát

Kloboučníkovy přeludy (1982) 

Michel Serrault mě tady úžasně pobavil. Ten jeho šílenec mě dostal. Žádné přehrávání, prostě jsem ani na chvíli nepochybovala, že mám tu čest skutečného setkání s váženým panem Labbém.(Naštěstí ovšem jen přes obrazovku). Nenápadný Aznavourův krejčí, se svým umírněným herectvím, pak Serraulta pěkně doplňoval. Madam Labbé, v podání Monique Chaumette, taky stála za to.

plakát

De dødes tjern (1958) 

Užila jsem si atmosféru i krásnou kameru a ta černobílá filmu slušela. Dějově mě film moc nechytl, připadal mi po té stránce poněkud mdlý, možná by nějaká větší gradace, aspoň ke konci, neškodila.

plakát

Psycho II (1983) 

Dvojka Psycha mě bavila více, než jsem čekala. Vůbec by mě nenapadlo, že budu Normanovi někdy fandit. A ta humorná nadsázka, která z filmu byla, hlavně v druhé polovině cítit, mi dělala moc dobře. Akorát posledních 10 minut si, myslím, mohli tvůrci už odpustit. I když možná, že matek není nikdy dost?

plakát

Dirigent (1980) 

Klasickou hudbu si ráda poslechnu, i když nejsem bůhvíjaký její znalec. Tady jsem uvítala, že jsem mohla nahlédnout i do muzikantské kuchyně koncertních umělců. Bylo mi předtím jasné akorát to, že dirigent musí mít cit pro rytmus a dokonalý sluch, nenapadlo mě, že kromě toho potřebuje taky maximální empatii vůči jednotlivým členům orchestru. Jedině tak může být konečný výsledek dokonalý. John Gielgut coby dirigent Lasocki dokázal tuto skutečnost divákovi krásně zprostředkovat. Potom mě, mimo jiné,  zaujalo i to, co Marta říkala  o povolání a svobodě .A napadá mě možná trochu kacířská myšlenka, že více svobodným se může cítit člověk, který děla to, co ho baví, i když v totalitě, než ten, který pracuje jenom proto, aby zaplatil nezbytné výdaje, ve svobodné zemi. To se samozřejmě nevztahuje na Lasockého, který, díky emigraci a svým schopnostem, dokázal svoji vášeň zúročit po všech stránkách.

plakát

Een zaak van leven of dood (1983) 

Protože brzy po začátku bylo patrné, za jakých okolností k tomu nešťastnému činu došlo, nebo alespoň, kdo mu byl přítomen, nebyla jsem pak už tolik zvědavá, jak se to celé odehrálo, a spíše jsem se zaměřila na podivné léčení Eviny fobie Hansovým spolupracovníkem. Až později mi došlo, že nezáleží na tom, co jsem jako divák viděla, a s podobnými situacemi se budu setkávat vícekrát. Takže mi nakonec zůstalo několik otázek, na které neznám odpovědi, a mám alespoň nad čím přemýšlet. Stejně se ale v myšlenkách vracím spíše k Evinému psychickému stavu, jak to celé vzniklo a jaký to asi mohlo mít dopad na psychiku Hansovu. A dost mi vrtá hlavou, s čím se vlastně na psychiatrii léčil kolega Jack.

plakát

Drahá neznámá (1980) 

Tento hluboce lidský příběh by možná fungoval i s jinými herci. Simone Signoret a Jean Rochefort z něho udělali mistrovské dílo. Podařilo se jim mě zaujmout, pobavit i dojmout. Díky Willymu Kufaltovi, že zařazuje takovéto skvosty do promítání svého virtuálního kina.

plakát

Dokter Vlimmen (1978) 

Doktor Vlimmen je opravdu takovou holandskou obdobou Jamese Herriota, jak se píše v obsahu. Je zasazen i do stejného období, v jakém se odehrávaly začátky Herriotovy zvěrolékařské praxe. Film o doktoru Vlimmenovi ale hraje víc na vážnější notu, je více dramatem, s humorem více do černa. A ukázky operačních zákroků nizozemského veterináře působí více naturalisticky. Úplný závěr mi pak k tomu, co se odehrávalo předtím, a k tomu, jak Vlimmen dříve v soukromí vystupoval, tak úplně nesedl. Připomnělo mi to spíš romantický konec některého z dílů německého seriálu Doktor z hor Ale i tak to cítím na pěkné 4*.